Není pravda, pane ministře, to, že bychom to nebyli schopni ve finále ufinancovat. Jeden zdroj je ten, který jsem teď řekl, a druhá věc je ta, že těch našich 1 500 korun je stále špatně interpretováno. My jsme říkali, udělejme strop 1 500 korun jakožto nařízení cen pro výrobce, bavme se o tom odkdy, tomu rozumím, těch 1 500 korun na výrobce by jim zaručovalo dostatečnou ziskovost. A je to ten pozměňovák, který jsme dávali, že lze toto udělat v době mimořádné energetické situace na trhu s plynem, elektřinou. Je to projednáno s Energetickým regulačním úřadem. A podobně jako dochází k věcnému usměrňování cen tepla, bychom toto dokázali usměrnit na tom výstupu. Současně zastropujme u těch obchodníků, aby tam nebyla možnost si to ještě zvýšit, tu ziskovost, z toho třeba, co dnes mají obavu na Slovensku, nad ty 3 000 korun, a ve finále jsem přesvědčen, že bychom to dokázali tímto uhrát - není to o stovkách miliard korun, nebavím se teď o plynu, bavím se stále o elektřině - tím, že bychom zastropovali na tom výstupu u výrobců a současně u obchodníků na částku 3 000 korun. Tak tohle to je náš návrh, který si myslím, že stojí za to, aby se minimálně diskutoval.

Co se týká závislosti na Rusku, to už snad nemá cenu ani komentovat. Vy jste stále doposud nepochopili elementární infrastrukturu plynu v Evropě. Závislost na Rusku si vytvořilo Německo. Německo si ji vytvořilo tím, že investovalo, nebo že schválilo Nord Stream 1 a později ještě Nord Stream 2. A Německo si vytvořilo závislost na plynu mimo jiné proto, že šlo za chimérickými zelenými cíli, že si odstavili jádro, že si odstavili plyn - pardon, že si odstavili uhlí a že vsadili na plyn. Tím, že vsadili na plyn, a ještě k tomu na ruský plyn, se vytvořila totální závislost střední a východní Evropy na ruském plynu. Protože jednoduše, trubka k nám vede z Německa. A prosím dostudujte si i to, jakým způsobem, když se kupuje plyn a dělají se kontrakty s Nory na terminálech nebo s kýmkoliv dalším, jakým způsobem se ten plyn míchá v těch trubkách, ze kterých k nám jde. I když jsme měli kontrakt s Norskem, vždycky k nám šel ruský plyn. Nikoliv proto, že by to tady někdo vzýval a že by to chtěl, ale proto, že se smíchal jednoduše v německých trubkách. Musí vás opravovat odborníci, musí vám nezávislé servery Demagog dementovat vaše prohlášení a stáváte se tím lehce směšnými. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí s pověřením klubu SPD, jako zástupce klubu, pan poslanec Hrnčíř s přednesením stanoviska. Následuje paní místopředsedkyně Vildumetzová. Prosím, máte slovo.

Poslanec Jan Hrnčíř: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, s touto novelou rozpočtu pokračuje i nadále masivní zadlužování státu. Je naprosto jasné, že vláda na úspory rezignovala. Ministr financí Stanjura se neustále ohání válkou na Ukrajině a špatným hospodařením předchozích vlád, neboli za vše může Putin a Babiš. Zajisté, dopady války na rozpočet, zejména pak zvyšování cen energií, se ve výdajích státu odráží, stejně tak rozhazovačná politika předchozí vlády. Ovšem při pohledu na strukturu státního rozpočtu tak i bez války by byl v obrovských problémech. Dlouhodobě je totiž neúměrně zatěžován mandatorními, tedy povinnými, výdaji. Ještě v roce 1995 tvořily tyto výdaje 45 % státního rozpočtu, v roce 2015 stouply na 58 %. Kvazi mandatorní výdaje, tedy výdaje, které mají prakticky charakter povinných výdajů, kam patří třeba mzdy státních zaměstnanců, se na státním rozpočtu podílely dalšími zhruba 20 %. Celkem se tak oba typy těchto výdajů podílejí na rozpočtových výdajích kolem 80 %. Nebezpečným trendem také je, že mandatorní výdaje dlouhodobě rostou rychleji než příjmy státního rozpočtu. V rozpočtu pro rok 2022 tak povinné výdaje představují 84 %, což s reálnými příjmy rozpočtu a bez dodatečných peněz ze státních dluhopisů není dlouhodobě ufinancovatelné. V roce 2021 povinné výdaje státu pohltily téměř 94 % příjmů státu. Pokud by stát chtěl udržet vyrovnaný rozpočet, na zbývající výdaje by mu nezbylo ani 100 miliard, což bez půjček nelze zvládnout. Více než výše státního dluhu je problémem rychlost jeho zvyšování. Díky tomu v roce 2025 zaplatíme až 100 miliard korun ročně na úrocích ze státního dluhu.

Proč vláda nechce reformovat zkostnatělý stát a prostřednictvím digitalizace nezeštíhluje státní aparát, jak slibovala? Přitom před volbami slibovali snížení deficitu veřejných financí a vyrovnané státní rozpočty. Zase jen lhali. Z tohoto pohledu tedy novela nic neřeší a jen udržuje státní rozpočet na sebevražedné trajektorii, která nezadržitelně směřuje ke státnímu bankrotu. Takto koncipovaný státní rozpočet je neufinancovatelný, protože plánované výdaje státu jsou tak vysoké, že si na ně stát není schopen zajistit dostatečné příjmy. Jde tedy o další z řady vládních cynických a vědomých lží. Česká republika je nyní státem, jehož veřejný dluh roste nejrychleji ze všech členských zemí Evropské unie.

Hnutí SPD již opakovaně předložilo své programové návrhy v oblasti struktury parametrů státního rozpočtu. Patří mezi ně razantní snížení zbytných výdajů státu v oblasti veřejné byrokracie, omezení plateb do rozpočtu Evropské unie, snížení výdajů na předražené armádní zakázky ze zahraničí nebo razantní omezení vyplácení sociálních dávek nepřizpůsobivým. Na straně příjmů potom SPD navrhuje například zdanění nadnárodních internetových gigantů, kteří v České republice generují obrovské zisky, ale bez zdanění v České republice či zdanění dividend vyváděných zahraničními korporacemi z České republiky. Proto tuto novelu jako klub SPD podpořit nemůžeme. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy nepřítomná paní místopředsedkyně se posouvá dále se svým přednostním právem, ale je tady přítomný s přednostním právem pan Stanjura, přihlášený. Takže pane ministře, máte slovo.

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Děkuji za slovo. Já jsem si říkal, že mi asi dvě minuty budou stačit k tomu, co říkal pan místopředseda Karel Havlíček. Tak nejdříve k té platbě za obnovitelné zdroje. Já myslím, že je to jednoduché, že tam se vlastně platí rozdíl mezi tržní cenou a nákladovou cenou, když to zjednoduším. Tržní cena se utrhla z řetězu. Takže logicky klesá vůbec ta potřeba, aniž bychom vynulovali tu platbu, tak by to logicky bylo nižší než v těch letech, kdy ta potřeba byla zhruba těch 45 miliard ročně. Díky tomu, co se stalo na trhu s energiemi, jsou i tyhlety zdroje velmi často ziskové a nevzniká potřeba doplácet za obnovitelné zdroje.

A teď k tomu vysvětlení toho úsporného tarifu. Kdybychom nechali úsporný tarif pro rok 2023 v těch parametrech, jak jsme přijali, a nezastropovali, tak by platilo těch 15 000 pro domácnost za to období těch dvanácti měsíců, to je bezesporu pravda. Takže platí rozhodnutí na rok 2022, to jsou ty čtyři měsíce od 1. září. Současně platí, a to nikomu nevyčítám, pan poslanec Havlíček to prostě ví, pod tou mediální zkratkou úsporný tarif byla čtyři opatření. Vynulování, platby za obnovitelné zdroje, to platí jak v roce 2022, tak v roce 2023. To znamená, že v tom zastropování cen je nula za POZE. Takže to platí. Pak platí pomoc teplárenství, to znamená centrální vytápění tepla, platí pro rok 2022. To samé platí u domovních kotelen pro rok 2022 a to samé platí i pro ten samotný úsporný tarif pro rok 2022. Ten samotný úsporný tarif v roce 2023 bude nahrazen zastropovanou cenou, protože ta úspora pro domácnosti je vyšší než ten uvažovaný úsporný tarif. Takhle vysvětlení. To není, jak jste říkal, každý den je to jinak. To je reakce na to, co se děje na světových trzích. V srpnu nikdo v Evropě si nedokázal představit, že to bude, sice krátkodobě, ta cena 1 000 eur za megawatthodinu. Nikdo takový nebyl. V okamžiku, kdy se to stalo, tak my jsme iniciovali jako Česká republika řešení na evropské úrovni, o kterého si slibujeme, že se sníží spotové ceny. A myslím, že k tomu směřujeme, ale od začátku víme, že to evropské snížení spotových cen nebude dostatečné pro Českou republiku, přesto, že to sníží, tak proto jsme přistoupili k tomu zastropování.

A teď ta debata, jestli u výrobců, nebo někde jinde. Tak, co má být efektem? Na tom se snad shodujeme. Efektem má být konečný účet u zákazníka, ať už firemního, nebo domácnosti. V okamžiku, kdy to zastropujete pouze na prvním stupni v tom řetězci, tak ano, tam můžete snížit zisky, ale nebylo by to o tolik, kolik vy říkáte. Ale k tomu přistoupíme tím, jak jsem říkal, cost plus podle typu zdroje, to si myslím, že na tom se opravdu můžeme shodnout, že to je logické. To znamená my ty firmy nevrhneme do nějakých ztrát nebo nebezpečí bankrotu, budou ty zisky nižší. Ale pak máme ještě distributory, obchodníky a pak je koncový zákazník. Proto v tom windfallu budou distributoři i obchodníci, aby to neuniklo, aby ty neočekávané zisky nebyly jinde v tom řetězci.***