(17.20 hodin)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další v pořadí do obecné rozpravy je přihlášen pan poslanec Kobza. Než přijde k řečnickému pultíku, načtu jednu omluvu. Paní poslankyně Mračková Vildumetzová se omlouvá od 17 hodin ze zdravotních důvodů.
Pane poslanče, prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně, kolegové, dobrý večer, podvečer. Dovolte i mně krátce se vyjádřit k návrhu usnesení o působení sil a prostředků rezortu Ministerstva obrany na území členských států Evropské unie, Iráku, Kuvajtu a srbském Kosovu do roku 2024 a s výhledem na rok 2025 a také na pobyt příslušníků ozbrojených sil Ukrajiny a členských států Evropské unie na území České republiky do roku 2023.
Stanovisko hnutí SPD k oběma věcným a obsahovým částem návrhu tohoto usnesení, jak už naznačil můj předřečník kolega Vích, je negativní, odmítavé. Považujeme obecně výcvik našich vojáků formou účasti v misích za důležitý, ale neměl by být v rámci činnosti naší armády dominantní, na úkor zajištění jejího základního úkolu, což je obrana území a obyvatel České republiky.
Problematická je dále i samotná účast příslušníků naší armády a cizích ozbrojených sil vůbec v některých státech a regionech. Klasickým příkladem byl například Afghánistán, kde mnohaletá přítomnost cizích vojsk včetně našeho skončila naprostým fiaskem, a něco podobného platí i o Iráku, kam chce naše armáda znova vojáky vyslat a kde celá ta situace nikam nevede. Ten region znám. Vím, o čem mluvím. Celá irácká operace vedená Spojenými státy skončila v Iráku opět neblaze desítkami tisíc mrtvých civilistů, faktickým rozdělením země na etnické anebo náboženské enklávy a hlavně vznikem takzvaného Islámského státu se všemi jeho hrůznými smrticími aktivitami v teritoriu Blízkého východu, zdaleka nejenom v Iráku. Víte dobře, že enkláva Idlíb podle informací, které mám, dosud skrývá zhruba 100 000 příslušníků Daeš. A je docela zajímavá jejich situace a stanovisko právě velmocí tady k tomu, které v podstatě je chrání před tím, aby je zničila syrská armáda.
Důsledkem irácké operace je i dlouholetá masová ilegální migrace do Evropy. V současné době je v Iráku hyperaktivní Turecko, které zde vojensky operuje, bombarduje jeho území, a prezident Erdogan docela reálně pohrozil i pozemní operací, invazí do této země bez toho, že by se k tomu jakkoliv ozval takzvaný demokratický Západ. Takže dělat stafáž tomuto vývoji nepovažujeme za roli hodnou české armády, naopak v současné době vojáky, kteří načerpali zkušenosti v zahraničních misích, potřebujeme zde, protože v souvislosti s ilegální migrací potřebujeme ostrahu hranic a tam právě zkušenosti našich vojáků z těchto misí se můžou velmi, velmi hodit. Na česko-slovenské hranici, kde proudí od jara tisíce ilegálních migrantů, nejvíce Syřanů z Turecka, která musí být permanentně hlídána včetně zelené hranice, tam skutečně tato síla je potřebná a měla by být posílena. Kapacity naší policie na to ani zdaleka nestačí, a to ani když jsou posíleny právě o profesionální vojáky a byly povolány i aktivní zálohy, aby tam pomohly.
Takže účast našich vojáků na misi v Kosovu, tedy na území Srbska, jak zde zaznělo, považujeme za nevhodnou i z obecně politických důvodů, protože veškeré události kolem vzniku Kosova byly porušením mezinárodního práva, konkrétně rezoluce Rady bezpečnosti OSN číslo 1244. A jestliže trváme na územní integritě suverénních států v případě Ukrajiny, musíme tak činit i zde a měřit jedním metrem. My v SPD se o to stále snažíme a jsme v tom konzistentní. Chceme prostě, aby válečné zločiny byly potrestány bez ohledu na to, kdo je spáchal.
Stejně tak jsme proti tomu, aby se na našem území a za peníze českých daňových poplatníků cvičili příslušníci ozbrojených sil Ukrajiny anebo jakýchkoliv jiných států. Popravdě řečeno, já osobně nechápu, pakliže chceme cvičit ukrajinskou armádu, proč je nemůžeme cvičit v Haliči nebo na nějakém jiném vojenském prostoru na Ukrajině za jejich peníze. Takže není prioritou naší armády cvičit cizí armády zde na našem území. Vůbec ne v době, kdy astronomicky roste státní dluh a kdy je třeba veřejné výdaje směřovat na pomoc našim extrémně ohroženým rodinám a firmám. Navíc s přítomností cizích armád na našem území máme poměrně špatné zkušenosti a předpokládám, že to bude politicky velmi citlivá záležitost, která může mít své dopady potom na další vývoj společnosti.
Takže zopakuji to, že české vojáky nyní potřebujeme prioritně na obranu našeho území právě kvůli zmíněné ilegální migraci a ostraze našich hranic, kde právě díky ní bylo dosaženo efektivních záchytů ilegálních migrantů, kterých je mimochodem násobně víc než v době migrační krize v roce 2015, ale rovněž tak k záchytům jejich převaděčů. A paradoxní je, že podle oficiálních informací z minulého týdne většinu z těchto převaděčů tvoří právě Ukrajinci.
Vážení kolegové, vážené kolegyně, tento návrh my opravdu nepodpoříme. Děkuji vám. (Potlesk poslanců SPD.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Vaše vystoupení vyvolalo tři faktické poznámky, a to v tomto pořadí: první vystoupí pan poslanec Zuna, připraví se pan poslanec Bureš. Tak, pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Michal Zuna: Děkuju za slovo, pane předsedající. Vážené poslankyně, vážení poslanci, já chci reagovat na výstup pana kolegy Vícha, který zmínil, že není v našem zájmu, v zájmu České republiky, podporovat Ukrajinu a ukrajinské občany, například i tedy prostřednictvím podpory tohoto, které je v souvislosti s tímto tiskem. A dokonce tady i zaznělo, že tím podporujeme samotný válečný konflikt. Já bych chtěl připomenout velmi agresivní ruskou zahraniční politiku, ať už se jedná o rok 1992 a Moldávii, o rok 2008 a Gruzii, o rok 2014 a 2022 ve spojitosti s Ukrajinou. Ve chvíli, kdy už 280 dnů trvá barbarská, agresivní a nevybíravá válka na Ukrajině prostřednictvím Ruské federace, která má za cíl ztratit suverenitu Ukrajiny jako takové a kdy už několik týdnů probíhá ostřelování kritické infrastruktury Ukrajiny včetně civilních cílů, kdy dopadají rakety na školy, školky, náměstí a další civilní cíle jako bytové domy, tak je v našem zájmu a v zájmu České republiky pomoct této napadené zemi, aby mezi ten výčet těch zemí, které jsem tady zmínil, tak třeba v roce 2032 nepřibyla i Česká republika.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Bureš, připraví se pan poslanec Žáček. Pane poslanče, prosím, vaše dvě minuty.
Poslanec Jan Bureš: Děkuji. Já myslím, že je, pane místopředsedo, ani nevyužiju. Pan kolega Kobza tady zmiňoval, že máme neblahé zkušenosti s pobytem cizích vojáků a možná i jejich výcvikem, ale já bych připomněl jednu etapu, na kterou jsme možná všichni v této Poslanecké sněmovně a možná většina národa hrdá, a to byl rok 1948, kdy se u nás cvičili izraelští vojáci. Dodneška má Československá republika a Česká republika v Izraeli velký zvuk a právě díky tomu, že jsme umožnili, aby se na našem území cvičili vojáci budoucího Státu Izrael, který následně byl napaden svými arabskými kolegy. A dodneška je obrovská podpora české veřejnosti právě tomuto státu. Měli bychom být na to hrdi a měli bychom si tuto etapu připomínat, stejně tak jako bychom měli umožnit výcvik i vojáků Ukrajiny, která je napadena. Už Tomáš Garrigue Masaryk blahé paměti říkal, že válka je zlo, velké zlo, ale život nečestný je horší. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Další s faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Žáček, připraví se paní poslankyně Válková.
Poslanec Pavel Žáček: Děkuji za slovo. Já samozřejmě nebudu brát právo SPD vyjadřovat svůj protiukrajinský názor a prokremelský názor, ale co musím zcela zásadně odmítnout jako ahistorickou, apolitickou, amorální věc, je srovnávání přes více než 20 let trvající okupaci armády Varšavského paktu, respektive Sovětského svazu, předchůdce Armády Ruské federace, Československa, s kterou máme totální zkušenost. ***
