(11.00 hodin)
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí a ministr životního prostředí ČR Marian Jurečka: Děkuji moc. Protože tady rezonuje velmi silně téma agrivoltaiky, tak mi dovolte pár poznámek k tomu tématu. Já jsem před třemi týdny svolal jednání svých kolegů z Ministerstva životního prostředí a z Ministerstva zemědělství, protože tahle problematika je potřeba, ještě aby byla ošetřena zcela jasně v zákoně o ochraně zemědělského půdního fondu. Tady jsme se dohodli na principech, jakým způsobem toto nastavíme. Bude to ošetřeno, novela bude finalizovaná v průběhu ledna. Počítáme, že potom půjde do finálního legislativního kolečka s tím, že jasné je to, že nikdo nechce dopustit to, aby nám tady vznikala nová solární pole. To si myslím, že nikdo není takto padlý na hlavu, aby opakoval příběh roku 2009-2010.
Chceme za rozumných podmínek umožnit tam, kde je to například kombinace využití při pěstování jak trvalých kultur, kde máme nějaké nosné konstrukce, tam, kde pěstujeme ovoce a zeleninu, tam, kde třeba to může být součást i zastínění, a tam, kde případně na některých vybraných částech ploch za jasně daných podmínek, v některých omezených částech pozemků to umožnit, aby tam agrivoltaika v rozumné míře mohla být, nikoliv však jako součást nějakého celého půdního bloku, který bude pokrývat zemědělskou produktivní plochu na bonitních půdách. To v žádném případě.
Chci uklidnit tady obavy jak zemědělské veřejnosti, tak reakce z Agrární komory a podobně: nehrozí opakování příběhu roku 2009-2010, z toho jsme podle mě všichni poučeni. Ano, primárně využijeme střechy, fasády obytných domů, průmyslových objektů a v některých případech to mohou být vodní plochy nebo části zemědělské půdy nebo zemědělských konstrukcí u trvalých kultur, ale za jasně definovaných rozumných podmínek a pravidel.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. A protože s faktickou poznámkou už se nikdo nehlásí, můžeme pokračovat v obecné rozpravě. Do té je přihlášen pan poslanec Král. Pane poslanče, máte slovo.
A než dorazíte k mikrofonu, načtu ještě omluvu: pan Bělor Roman od 10.30 do 12.30 z pracovních důvodů.
Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Václav Král: Děkuji. Dobrý den, dámy a pánové. Úvodem, ještě než se dostanu k tomu, co jsem chtěl dnes říct, mi to nedá, musím okomentovat to, co tady zaznělo před chviličkou k podílům obnovitelných zdrojů na mixu řekněme paliv nebo zdrojů pro výrobu elektřiny v České republice.
Pro kolegu Bernarda, ústy paní předsedající: ta čísla, která tady zazněla, to je pravda. Samozřejmě jsem pro rozvoj obnovitelných zdrojů v rámci pokroku, ale když řekneme A, musíme říct i B. Když se podíváme na cenu elektřiny v roce 2018, tak jestli se nepletu, to bylo cirka 30 euro za megawatthodinu a v roce 2022 je to cirka 400 euro za megawatthodinu. Tak si zkuste dosadit do té rovnice, jestli za to také trochu nemůže rozvoj obnovitelných zdrojů. A to už se tady vůbec nebavím o distribučních nákladech, které například vidíme v Německu, jak rozvoj obnovitelných zdrojů dramaticky zvýšil náklady na distribuce, podpůrné služby a podobně. Takže když se tady bavíme o poměru OZE, prosím, říkejme i to B, říkejme, kolik to stojí. A jistě to všem občanům vysvětlíme a rádi tu vysokou cenu elektřiny zaplatí. Můžeme se na to zeptat i například velkého průmyslu. I velký průmysl drahou cenu elektřiny také určitě rád zaplatí.
Nicméně k tomu podstatnému, proč si dnes dovoluji tady vystoupit. Členům hospodářského výboru se tímto omlouvám, protože z velké části se budou opakovat argumenty, které již zazněly na jednání hospodářského výboru 24. listopadu. Už tady zaznělo relativně mnohé dnes na adresu mého pozměňovacího návrhu číslo 1531, nicméně dovolím si tady ho krátce ještě jednou okomentovat. Chci předeslat to, že tato novela energetického zákona má moji podporu.
Víte, že tady dlouhodobě kritizuji to, že energetický zákon, který je klíčovou legislativní normou pro energetiku, a koneckonců celé hospodářství, salámovou metodou tady krájíme a celkem v letošním roce v asi pěti novelách, nebo uvidíme, jak bude činorodé Ministerstvo průmyslu a obchodu, nějakým způsobem tuto normu upravujeme. Nicméně dovolte mi tady na začátek říct, že tak, jak systém energetiky - když se budu bavit tedy jenom o energetice, ale ono to platí obecně, ten systém legislativy a různých regulací, dotací a podobně - je již tak složitý, že jednotlivé záměry, procesy, projekty se začínají kanibalizovat, začínají se dostávat do rozporů a podobně. Tím, že jsme zavedli cenové stropy na elektřinu a plyn, tím jsme vlastně svým způsobem zastropovali i ceny tepla, které se vyrábí z decentrálních zdrojů. To je například plynová kotelna, domovní plynová kotelna nebo takzvaná bloková domovní kotelna, tepelné čerpadlo a podobně. Tím dochází k další diskriminaci - já to nemám úplně rád, ale použiji to známé slovo - centrální systémy centrálního zásobování teplem, nebo chcete-li soustavy zásobování teplem, které jsou tímto diskriminované, protože ceny paliv těchto centrálních zdrojů, chcete-li, nejsou prostě zastropovány. A jistě mi na to můžete namítnout, že například ceny zemního plynu byly zastropovány i pro teplárny. To je pravda, nicméně zejména velké teplárny používají palivový mix, jinými slovy, nepálí jenom plyn, jsou tam další paliva, jako například uhlí, štěpka, které jsou logickými substituty zemního plynu. To znamená, vidíme dnes dramatický nárůst ceny i těchto paliv, zejména černého uhlí, ale vidíme to i u hnědého a i u štěpky. Tím, že ty velké zdroje, teplárny, nemají zastropována tato paliva, jsou významně diskriminovány. A ty, které pálí zastropovaný zemní plyn, jsou stále dál zastropovány tím, že musí platit za spalování fosilních paliv emisní povolenku, a decentrální zdroje ty povolenky platit nemusí. Tím tady nechci zdržovat, myslím, že problematika emisních povolenek je vám již všem relativně dobře známa.
Pozměňovacím návrhem si dovoluji v rámci mimořádné tržní situace, to je nový termín, který jsme do energetického zákona zavedli, a v situaci, kdy zavádíme cenové stropy, což se stalo nařízením vlády, na elektřinu a plyn, dočasně po dobu této situace umožnit změnu způsobu vytápění ve městech a obcích, kde je soustava zásobování teplem pouze se souhlasem řekněme držitele licence, nebo chcete-li provozovatele té soustavy nebo chcete-li teplárny. Nevidím v tom nic zákeřného, nic fatálního. Je to skutečně jakási zoufalá snaha situaci, kdy jednotlivé záměry se prostě začínají kanibalizovat, skoro by se mi až chtělo říct, že může dojít k nehospodárnému vynakládání veřejných prostředků, protože většinou ty zdroje tepla, jak centrální, tak decentrální, jsou - bohužel, nebo bohudík, to nechám na vás - budovány s různými dotacemi, takže není dle mého názoru vhodné v této situaci dopustit to, aby se ty soustavy zásobování teplem neřízeně rozpadly. Mají totiž velký dekarbonizační potenciál, a to když jsme se tady bavili na začátku o rozvoji obnovitelných zdrojů, tak věřte nebo ne, teplárenství skutečně tento potenciál má. A například to, že již dnes mnoho soustav spaluje dřevní štěpku, biomasu, je napojena například na spalovny komunálního odpadu, na ZEVO zařízení na energetické využití odpadu, je tady potenciál k tomu, aby byly napojeny i na jaderné teplo. Například my v Českých Budějovicích horkovodem z Temelína snížíme spotřebu uhlí o cirka třetinu a dalšími projekty se dostaneme do roku 2028 do situace, kdy nebudeme k provozu naší soustavy zásobování teplem v krajské metropoli jižních Čech potřebovat víceméně žádná fosilní paliva a už vůbec žádné uhlí. Na tomto možná hloupém příkladu jsem si dovolil demonstrovat to, že skutečně teplárny tento dekarbonizační potenciál mají. A prosím, uvědomte si, že s tímto potenciálem počítá i státní energetická koncepce. Takže si myslím, že by bylo skutečně škoda, jak tady přednesl můj ctěný předřečník Ivan Adamec v rámci toho, že během několika následujících let - a já si skutečně myslím, že to bude několik let, že to nebude jenom pár měsíců, kdy ty stropy na cenu elektřiny a plynu tady s námi budou - abychom dopustili neřízený rozpad těchto soustav zásobování teplem. ***
