(22.20 hodin)
(pokračuje Michaela Šebelová)
A druhé přiznání. Svůj projev, který bude krátký, jsem si psala sama. Pokusím se vejít do čtyř minut. Ráda bych se také vyjádřila k navrženému bodu programu, tedy vyslovení nedůvěry vládě České republiky, a věřím, že byť jsem koaliční poslankyně, tak mám na to právo. Budu hlasovat proti tomuto návrhu, neboť vláda má mou důvěru. A to například proto, že jsme Česku vrátili respekt v Evropě, že nás vrátila tam, kde Česko leží geograficky, tedy do skutečného srdce Evropy. Pozice, kterou naši ministři a diplomaté během českého předsednictví vybudovali, nám všem usnadní práci do budoucna. Jsme nyní po letech vnímání jako země, která umí obratně vyjednávat. To nám v budoucnosti umožní lépe prosazovat naše zájmy, což bude mít i přímý dopad i na život nás občanů České republiky přímo zde.
Osobně to pociťuji i v rámci delegace do Rady Evropy. A ono se to opravdu děje, nejsou to vymyšlené příběhy, kde když si kolegové z jiných zemí, například z Dánska, všimli, že mám placičku Czech Republic, tak se hned k českému předsednictví vyjadřovali velice pochvalně. A díky tedy za dobré jméno v zahraničí. Zase můžu být snadněji hrdou Češkou.
A na evropské půdě je potřeba ocenit dosažení shody na cenovém stropu pro plyn, velmi nelehký úkol a na začátku téměř nesplnitelná mise. Evropa má zejména díky vytrvalosti a vyjednávacím schopnostem našeho ministra Jozefa Síkely balíček opatření, který nám všem pomůže se připravit na příští zimu a uchránit naše občany a naše firmy před extrémními výkyvy cen.
Z rezortu ministra vnitra Víta Rakušana je pak jistě dobré připomenout úspěšné dokončení vstupu Chorvatska do Schengenu. Věřím, že cestou do této oblíbené destinace mnoho Čechů, Moravanů a Slezanů ocení, že nebudou muset trávit čas a hodiny na hraničním přechodu.
Z oblasti zdravotnictví za prvé oceňuji, že vláda v souladu se svými sliby postupovala vůči pandemii covidu-19 transparentně a připravovala systémová opatření, která nebyla měněna ze dne na den. Chtěla bych zde zdůraznit, že nebylo zavedeno povinné očkování proti onemocnění covid-19, čehož se značná část občanů obávala. Naštěstí zbytečně.
Za druhé bych chtěla vyzdvihnout, že se konečně podařilo schválit automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce. Jde o jeden z klíčových bodů programového prohlášení vlády v oblasti zdravotnictví, jehož cílem je především udržení dostupnosti a kvality zdravotní péče v dalších letech. Systém je tak daleko více předvídatelný, což je pro jeho udržitelnost zásadní.
V neposlední řadě by chtěla ocenit lidskost pana premiéra Petra Fialy, který se více a více ukazuje jako člověk, který dokáže vést dialog, který umí sezvat k jednomu stolu i letité odpůrce a rivaly, což nám dokázal již při mnoha příležitostech, naposledy při oslavách třicátých narozenin naší České republiky. Mimo jiné i tato jeho nesmírně důležitá schopnost mi dává naději do budoucna a děkuji mu za to. Děkuji všem členům vlády za jejich práci a přeji jim hodně sil a odhodlání do té další. Mám pocit, že se z té politiky vytrácí lidskost. Nezapomínejme na to, že i ministři jsou lidé. A já jim kladu na srdce, aby mysleli na své zdraví. Aby zdravě jedli, aby se vyspali, aby si nebrali k srdci některé zlé věci, které se v éteru šíří, aby se šli občas projít na čerstvý vzduch a aby si místo chlebíčku dali pohybovou svačinku, protože vážení, jenom zdravý politik může dělat zdravá rozhodnutí. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vládních poslanců.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Načtu omluvu pana poslance Viktora Vojtka, který se omlouvá od 22.25 hodin do 23.30 z osobních důvodů. Pan poslanec je nyní tedy omluven, ale zároveň i přihlášen, takže předpokládám, že jeho přihláška propadá. Ale s faktickou se přihlásil ještě nejdříve pan poslanec Králíček. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Robert Králíček: Vážená paní předsedkyně, mně to nedá. Já mám jenom krátkou, krátkou poznámku na moji předřečníci, tak jenom za mě. Já jsem se vždy cítil, že naše republika je ve středu Evropy. Jen abyste věděla.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Ještě příště mým prostřednictvím. Vy jste mluvil přímo k kolegyni, mělo by to být - dobře, tak předpokládám, že známe jednací řád všichni.
Nyní je přihlášena paní poslankyně Potůčková v rozpravě, prosím, a následuje paní poslankyně Levko. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Lucie Potůčková: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, ráda bych zde za tímto pultíkem vysvětlila, proč věřím této vládě. Dovolte mi však začít nejprve drobným historickým exkurzem a komparativní čistě faktickou analýzou, čas od času proloženou drobnými, byť doufám, že ne urážlivými sarkasmy. Nebudu hovořit, jak tady, prostřednictvím předsedající, vždy ráda zmiňuje vážená předsedkyně klubu ANO, hlasem pohádkového vlka, protože ten, jak známo i malým dětem, ve všech pohádkách vždy na konci někoho sežere. Ale na upozornění mediálních odborníků se budu tedy snažit mluvit pomaleji, než jsem obvykle zvyklá.
Naše vláda složená ze zástupců pěti koaličních stran a vedená Petrem Fialou získala důvěru této ctěné Sněmovny 13. ledna 2022, tedy o pár dnů přesně před rokem. A zde přijde ten návrat do minulosti, na niž se velmi často zapomíná, a to je samozřejmě přirozeně v povaze lidské, protože je dobré vytěsnit vše špatné a nepříjemné.
Přenesme se tedy do letních měsíců roku 2019. Andrej Babiš je u pomyslného kormidla ve Strakově akademii přesně rok, protože jeho vláda získala důvěru Sněmovny 18. července 2018. Zde je důležité poznamenat, že jeho vláda byla složena pouze ze dvou subjektů: hnutí ANO a ČSSD, nikoliv z pěti demokratických a svébytných a poměrně, občas poměrně tvrdohlavých uskupení. Už při hlasování se tato vláda musela opřít o hlasy komunistů. A nyní, kdy je tedy vláda opřená, řečeno slovy Jiřího Kodeta z Pelíšků, o rudé noky, můžeme se podívat, co se odehrálo v jejím složení během tohoto jediného roku jejího exekutivního působení.
Jako první odstupuje ministryně spravedlnosti Taťána Malá, která rezignovala ještě v červnu roku 2018 před vyslovením důvěry vládě. Pamatuje si ještě někdo na Petra Krčála, který vydržel na postu ministra práce sociálních věcí celkem tři týdny? Po relativním klidu přichází vražedný duben, kdy 8. dubna 2019 rezignuje ministr dopravy Dan Ťok. Vprostřed měsíce odchází ministr spravedlnosti Kněžínek. A tím nám tento aprílový ministropád nekončí, jelikož vzápětí následuje ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková, která se proslavila mimo jiné tím, že při setkání se zahraničními investory nechala na žádost velvyslance Čínské lidové republiky v podstatě vyvést z jednání zástupce Tchaj-wanu. Aby toho nebylo málo, v květnu začíná značně nedůstojná taškařice na postu ministra kultury, kdy ministru Staňkovi je nařízen odchod, který ovšem prezident nepřijímá, a navrhován je pan Šmarda. A celá tato blamáž trvá celé léto 2018 až do jmenování ministra Zaorálka.
A proč to všechno připomínám? Sečteno a podtrženo, během jediného klidného roku vprostřed ekonomické konjunktury, bez jakékoliv krize ve vodách mezinárodních či v českých luzích a hájích, se během jednoho roku vystřídalo ve vládě šest ministrů. Nemluvím zde o tom, kolik z nich odešlo dobrovolně a z vlastní vůle a kolik jich bylo takzvaně odejito.
V této naší vládě během téhož období odešli dva ministři. Jedna ministryně z osobních zdravotních důvodů a druhý sám na základě vlastního rozhodnutí, aby jakkoliv neohrozil integritu vlády.
A nyní k hlasování o nedůvěře vlády. A to je tedy, dámy a pánové, rovněž politicky zajímavý příběh. Během prvního roku vlády Andreje Babiše došlo k celkem dvěma hlasováním o nedůvěře. Zde bych tedy velmi ráda podotkla, že opozice vyvolala během celého funkčního období Andreje vlády Babiše pouze dva tyto akty, které jsou nástrojem k odstavení vlády od moci. Ano, došlo k tomu doopravdy pouze dvakrát a z toho ani jednou v době covidové nebo jakékoliv jiné krize. ***
