(14.20 hodin)
(pokračuje Helena Langšádlová)
Tam bychom se mohli inspirovat v zemích, kde vlastně definice toho, co je výzkum a vývoj, nedělá finanční úřad, ale jiná entita ve státě. To je jedna z oblastí, o kterých hovořím s panem ministrem financí. Ale je to v tuto chvíli jediný nástroj nepřímé podpory a měli bychom mu vyjádřit podporu a měli bychom hodnotit kladně, že ho firmy využívají, byť tam dochází právě k poklesu, a proto ta deklarace podpory je důležitá.
Současně musíme hledat další nástroje na nepřímou podporu investic do vědy a výzkumu. V programovém prohlášení vlády máme reinvestice výnosů. Obecně struktura České republiky je daná zčásti i tím, jak před třiceti lety v devadesátých letech procházela transformace ekonomiky, máme tady hodně zahraničních firem a je logické, že tito investoři vyvádějí výnosy. V zájmu nás všech musí být, aby reinvestovali do české ekonomiky, a musíme hledat nástroje vyšší motivace do reinvestic právě do vědy a výzkumu, protože to je právě ta cesta na posilování ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou. Samozřejmě, že zásadní podpora do oblasti vědy a výzkumu plyne i z Národního plánu obnovy, zejména z komponenty 5.1 a 5.2, a to ve výši 8,2 miliardy korun, a o dalším navýšení prostředků z Národního plánu obnovy jednáme. Nezanedbatelné samozřejmě jsou v tuto chvíli ještě i zdroje z operačních programů, zejména OP JAK a OP TAK, které jsou ročně přibližně 8 miliard korun.
Jak již jsem zmínila, za jednu z největších priorit považuji podporu lidí. Ani sebevětší investice do výzkumných infrastruktur nám bez souběžné podpory lidských zdrojů ve vědě nezajistí to, abychom v této oblasti byli úspěšní. A právě proto, jak jsem říkala, budu usilovat o navýšení institucionální podpory, aby mohly jednotlivé výzkumné organizace dělat odpovědně svou personální politiku. V této souvislosti však musím zmínit některá data Českého statistického úřadu. Za posledních deset let se navýšil počet lidí ve vědě o 30 %, a to jak na vysokých školách, tak na Akademii věd. Opravdu je zde velká odpovědnost jednotlivých výzkumných organizací v tom, aby podporovaly opravdu ty nejlepší, zejména mladé vědce, a aby se chovaly velmi zodpovědně i ve své personální politice. Co řešíme s Radou vlády, je to, že hledáme další nástroje na posílení slaďování profesního a rodinného života, podporu mobility, návratové politiky, protože i v těchto oblastech ještě máme velký prostor pro zlepšení.
Jsem velice ráda, a děkuji panu ministrovi, že jsem mohla být spolugestorem novely vysokoškolského zákona, který by měl zvýšit nejenom úroveň stipendií, ale i úroveň práce s doktorandy. Současně jednáme i s Ministerstvem práce a sociálních věcí o tom, aby pozice doktorandů, a zejména tedy doktorandek, se zlepšila i v tom, aby jim byly přiznávány příspěvky v mateřství, protože v tomto jsou naše doktorandky hendikepovány, případně aby jim byla uznávána, pokud řádně dokončí doktorandské studium, tato doba alespoň částečně jako pracovní praxe, když například nastoupí do práce ve státní správě. Jsem ráda, že v tuto chvíli s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy budeme řešit i výzvu, která spočívá v diskusi o zavedení průmyslových doktorátů. Budeme mít v nejbližších dnech schůzku se zástupci jak firem, tak vysokých škol, protože to je dobrá praxe, která se v mnoha zemích Evropy uplatňuje, která povede k větší provázanosti spolupráce firem a vysokých škol a možná potom i druhotně třeba právě k posílení transferu a uplatnění absolventů.
Jak jsem uvedla, v současné době připravuji nový zákon, nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí a technologií, který již vedle zmíněných otázek transferu, práce s lidskými zdroji, priorit orientovaného výzkumu řeší i otázky nastavení funkčních, přehledných koordinačních mechanismů v našem velmi roztříštěném systému podpory vědy, kdy víte, že peníze na vědu, výzkum jdou do patnácti kapitol státního rozpočtu. Hovoříme i o snížení administrativní zátěže. Věřím, že se nám to opravdu podaří, protože administrativní zátěž nás trápí snad ve všech oblastech, vědu a výzkum nevyjímaje. Říkala jsem, že chceme, aby zákon umožňoval i rychlou reakci v krizových situacích, vyšší vyhodnocování nástrojů podpory vědy, výzkumu, ale i jejich dopadu. My musíme jednotlivé programy, ne projekty, ale jednotlivé programy po jejich ukončení, jejich dopady lépe vyhodnocovat, abychom měli jistotu, jaká je efektivita vynakládaných prostředků a jaké jsou skutečné dopady v těch jednotlivých oblastech. Stejně tak musíme více prověřit a vyhodnotit efektivitu vynakládaných prostředků na aplikovaný výzkum. Nový zákon bude řešit i otázku etiky ve vědě a ochranu bezpečnostních zájmů státu při vědě a výzkumu,
Na závěr bych chtěla zmínit, že jsme se s mým týmem podíleli na formulaci a dojednání Chips Actu jako důležitého evropského nástroje na posílení strategické autonomie v této oblasti i na posílení spolupráce s Tchaj-wanem v oblasti vývoje čipů. Chtěla bych uvést, že otázka strategické autonomie je jednou z velkých výzev nejenom pro Českou republiku, ale i pro celou Evropskou unii. Viděli jsme to na čipech, viděli jsme to na 5G sítích, dnes na lécích. Opravdu je potřeba velmi zvažovat ty kritické oblasti, kde musí být vybudovány kapacity na evropském kontinentu, případně ve spolupráci s blízkými spojenci. Za priority, jak již jsem zmínila, považuji i do budoucna podporu excelence, podporu lidských zdrojů ve vědě a transfer technologií. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, paní ministryně, a máme zde v tuto chvíli dvě faktické poznámky. Jako první se přihlásil pan poslanec Rais a hned po něm pan poslanec Špičák. Máte slovo, pane poslanče.
Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já mám několik poznámek. Řada věcí se mi líbila, ale byla obecná, takže to považuji trochu za problém, asi by se to tady mělo zkonkretizovat. Jednak tedy rád slyším, že velká novela zákona o vědě a výzkumu přijde do Parlamentu, ovšem slyším to už poměrně hodně dlouho. Bylo by dobré, kdybyste se mohla zavázat, že to tady třeba do čtvrt roku bude, protože to jsou základní věci, kde řadu těch dílčích záležitostí typu poměr institucionální peníze versus peníze třeba ty soutěžní, kde by byly jednoznačně řešeny, a tady je shoda s Akademií věd v tom smyslu, že si myslíme, že je málo dostávat 20 % z celkové částky do instituce, která zajišťuje samozřejmě jakousi ministabilitu pro ty vědce, a 80 % zbývajících prostředků se musí soutěžit. Asi by bylo rozumné to narovnat. Anebo bych aspoň docela rád slyšel váš názor, protože vy jste mluvila jenom obecně, že je potřeba to spravit. Tak jde o to, jakým způsobem to změnit. Zatím je to tedy 80 ku 20.
Potom považuji za důležité ty instituce, co mají centra excelence, tak to už je deset roků, tam je nutné prostě udělat obnovu těchhle prostředků, protože za špičkovým technickým vybavením přijdou špičkoví lidé, světoví. Teď se dívám na čas, asi to nestihnu.***
