Myslím si, že by bylo dobré diskutovat o mimo EU penězích, nakonec tak jak jste mluvila, tady je obrovská spolupráce s Asií, s Izraelem a toto není vůbec v podstatě kryté. Čili asi by bylo dobré se bavit o zdrojích, ke kterým se můžeme dostat tímhle způsobem. Prostě mít jistotu...

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pane poslanče, už vám vypršel čas, já se omlouvám.

Poslanec Karel Rais: Já se ještě přihlásím, ještě mám jeden nebo dva body. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: S faktickou je přihlášen pan poslanec Špičák.

Poslanec Julius Špičák: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, bylo řečeno, že věda je priorita. Když se podívám po sále, tak ten sál reflektuje, jestli je priorita, nebo není, že ano? Mohl bych mluvit nekonečně dlouho. Mám tady pouze dvě minuty. Musím říct, že paní ministryni vůbec nezávidím její misi. V podstatě je to skutečně čistě určitá politická mise, která nemůže mít žádný praktický dopad. Ten problém je tak komplexní a tak roztříštěný, že změny se nemůžou udát jinak než pod silným politickým diktátem, a proto na mé skromné doporučení se stal před pěti lety tedy předsedou Rady vlády pro vědu a výzkum tedy premiér, a proto tehdy nakonec vznikla, Karle, prostřednictvím paní předsedající, i s tebou jako určitý tedy signál a impuls Country for Futur, protože tady byl ten silný politický signál. My se můžeme nekonečně dlouho bavit o jednotlivostech, ale pokud to nebude mít ten silný, politický, brutální apel, tak prostě zkrátka věci nenastanou. A já tedy si dovolím říct pouze úplně dva naprosto základní principy. Pokud nenavážeme výsledky ve vědě na kariérní postup a kariérní motivaci, tak se věci nikam nehnou. A věda podobně jako špičkový sport se nedá dělat bez cizinců. Pokud my brutálně nebudeme hodnotit výzkumné organizace podle počtu zahraničních pracovníků, a to i na vedoucích místech, nemáme šanci pohnout výzkumem dopředu. Upozorňuji, že na Max Planckově institutu je 30 %vedoucích pracovníků cizinců a 60 % zaměstnanců. Pokud nepůjdeme touto cestou, nemáme šanci. A je třeba upřednostnit výzkumné ústavy před slovutnými univerzitami a akademiemi jednoduše proto, protože jejich organizace je jednoduchá a dají se jednoduše státem ovlivnit.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pane poslanče, váš čas na faktickou poznámku vypršel.

Poslanec Julius Špičák: Autonomie univerzity tomu brání. Děkuji.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Rais, následuje pan poslanec Zlínský. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Karel Rais: Děkuji. Já navážu na to, co říkal kolega Špičák, a to se týká pravě obnovy těch technických prostředků, těch center excelence. Naprosto souhlasím s tím, že tam je potřeba, aby tam přišla zahraniční krev.

Pak jsem tam ještě měl, nebo kladl bych dost velký důraz na to, získat nějaké mimo EU finanční prostředky na to, aby byla ta spolupráce s asijskými zeměmi, zejména s Koreou nebo pak se střední Asií, to znamená ten Izrael, který prostě tady poměrně dost je rozvinut víceméně na bázi dobrovolnosti nebo nějakého osobního zájmu.

Zaujala mě ta část, co jste hovořila o daních a úlevách na těch daních. Jenom bych připomněl, asi by to bylo dobré, protože už také leccos pamatuji, ještě před 15 lety tady byl docela dobrý pokus, daňové úlevy, tehdy to dělal, myslím, že byl ministrem financí Kuba, pan doktor Kuba, dotáhli jsme to tehdy jako školští představitelé s nimi do jakéhosi závěru. Akorát se zjistilo, že to bylo malé, že ta dotace, nebo přesně řečeno ta daňová úleva mohla být velká. To bych doporučil, protože to byla politická záležitost z pohledu děkanů, prorektorů.

A potom je potřeba se bavit o těch stipendiích doktorandů, s tím samozřejmě souhlasím, ale je to potřeba vidět v celém kontextu financí, o tom bych chtěl potom mluvit v tom samostatném přihlášení, v té mojí samostatné přihlášené části. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za dodržení času. Nyní poprosím pana poslance Zlínského a následuje paní ministryně Langšádlová. Zatím faktické poznámky. Prosím.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já už tedy dneska vystupuji popáté, ale dovolím si zmínit jenom jednu věc. Vzhledem k vystoupení paní ministryně, tam zaznělo, že - nebo tak jsem to já pochopil, že se nám nějakým způsobem vlastně rozpadá postupně ten globalizovaný svět. Já bych to vypíchl, tuto myšlenku, a měli bychom si uvědomit, že to nebude vůbec jednoduchý proces, a měli bychom to domýšlet do důsledků, co to bude znamenat pro nás, jaké výroby se budou muset zpátky do České republiky, případně do Evropy, a jak se na to připravit. Tak já jsem chtěl jenom zmínit tady tohle, že to považuji za nesmírně důležité. Děkuji za pozornost.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí s faktickou poznámkou paní ministryně Langšádlová.

Ministryně pro vědu a výzkum ČR Helena Langšádlová: Děkuji za připomínky, určitě na některé z nich budu reagovat. Za prvé, ne u všech organizací je institucionální a účelová podpora v poměru 20 ku 80. Rozumím tomu, že je potřeba zvýšit institucionální podporu, ale je potřeba to opravdu provazovat i s hodnocením a s podporou excelence a těmi dalšími kroky, které jsem zde již zmiňovala.

Co se týče novely zákona, shromáždili jsme podněty od jednotlivých aktérů. V tuto chvíli máme záměr už částečně s paragrafovaným znění a začínáme diskusi nad tímto návrhem. Určitě předložíme následně Sněmovně.

Chtěla bych říci, že hovořit v případě vědy a výzkumu o politickém diktátu ve chvíli, kdy tam máme mnoho velmi autonomních a suverénních aktérů, jako je Akademie věd a vysoké školy, opravdu není podle mě namístě. Musíme ty věci řešit ve spolupráci. Já věřím, že i zástupci vysokých škol, Akademie a další vnímají ty nedostatky současného systému. Chápu, že například účast kvalitních zahraničních pracovníků může být jedním z indikátorů kvality pracoviště, ale bála bych se opravdu jenom říci více zahraničních pracovníků - vyšší kvalita. Protože to je potřeba opravdu provazovat i s tím, jak kvalitní zahraniční pracovníci by to případně byli.

Ano, já podporuji spolupráci s Jižní Koreou, Izraelem, Japonskem a s dalšími významnými subjekty.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vracíme se do rozpravy, ale než dám slovo dalším přihlášeným, zkusím načíst omluvy, které tady mezitím došly. Berki Jan se omlouvá od 18.30 do 9 hodin z pracovních důvodů. Dufek Aleš od 14 hodin do 15.30 z pracovních důvodů, Vondrák Ivo od 15 hodin do 9 hodin ráno z pracovních důvodů a pan ministr Šalomoun Michal od 18 hodin z pracovních důvodů.

Nyní už je připraven vystoupit pan předseda Radim Fiala. Prosím, máte slovo.

Poslanec Radim Fiala: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, jsem rád, že zrovna předsedáte, protože než začnu svůj projev, tak se samozřejmě chci věnovat této situaci, kterou tady vidíme kolem sebe.

Vážená vládní koalice, vy jste ze schůze o nedůvěře vládě udělali frašku. Já to nepamatuji za tu historii, aby se stalo to, co se stalo, nebo to, co se tady děje, tam vidím 20 lidí, tady 8 lidí, tam 5 lidí, takže schůze o nedůvěře vládě, která rozhoduje o tom, jestli tato vláda bude pokračovat v České republice, nebo ne, tak vlastně je zorganizovaná tak, aby se nic nedělo. Za mnou sedí jeden ministr (Balaš), jestli se nemýlím, ten, který si vytáhl nejkratší sirku. Pane ministře, to není nic pejorativního. (Ministr reaguje mimo mikrofon.) Jasně (směje se), já vím, že jste tady rád. Má tady nějaký ministr službu, protože tady je povinnost nějakého ministra, aby tady seděl. Takže prostě se nám nedůvěra vládě scvrkla na vyprávění a projevy ministrů, kteří tady říkají 16 hodin, jak je všechno v pořádku, vlastně vznikla jenom taková malá panika a my jako vláda vysíláme signály, že je všechno v pořádku, nic se neděje. Akorát nějak jako lidi nemají prachy, ceny potravin nám rostou, ceny bydlení jsou v pytli, vlastně jenom taková malá panika, ale jinak bychom rádi vyslali ty signály, že je všechno v pořádku.

Ještě jednu důležitou věc. Vy, pánové z koalice, a dámy, pardon, vy, demokrati z demokratických stran, jste včera ani neotevřeli rozpravu, aby na ty projevy ministrů, jak je všecko úžasné, krásné, skvělé, prostě nemohl nikdo reagovat. Takže tomu říkáte demokratická parlamentní diskuse o důvěře či nedůvěře vlády? To je fraška! Ale my si na to počkáme, paní předsedající. Vy jste to udělali záměrně tak, já jsem se do té diskuse přihlašoval - to je můj osobní pohled na to - já jsem se do té diskuse přihlašoval už před možná deseti dny prostřednictvím své asistentky. Samozřejmě jsem byl první včetně Tomio Okamury přihlášený k té diskusi. (Poznámka z pléna.) Jasně, ale přihlašoval jsem se velmi brzo, nikdo tam přihlášen nebyl. ***