(22.50 hodin)
(pokračuje Igor Hendrych)
Trošku to zkrátím a budu hovořit o tom, jak nenaplňuje nejen mé představy oblast programového prohlášení vlády pod titulkem, nebo pod nějakou sekci, která se nazývá Spravedlnost a právo, která, když to řeknu v kostce, tak se zabývá nebo měla by se zabývat podle programového prohlášení snižováním počtu odsouzených ve výkonu trestu a snižováním recidivy. Těch bodů tam je přibližně šest sedm, ale víceméně šest, které se na tuhle tematiku zaměřují. Já jsem byl poměrně ve velkém očekávání zhruba před rokem, protože tahleta problematika je mi profesně poměrně blízká, a bohužel to, co se za ten rok stalo, tak mé představy tedy zatím rozhodně nenaplňuje. Já se v kostce zaměřím na ty jednotlivé body a budu klást víceméně řečnické otázky. Pan ministr tu není, já věřím tomu, že se odpovědí doberu někdy jindy. Musím uznat, že pan ministr Blažek je poměrně vstřícný v komunikaci, to se musí nechat, takže to probereme asi později.
Takže: Zaměříme se na problém nadužívání trestní represe u jednání s malou společenskou škodlivostí - to je bod 1.
Bod 2: Budeme se zasazovat o rozšíření výkonu alternativních trestů. Dobře. Ale zajímalo by mě, jakým způsobem se to provede, respektive v jaké fázi to momentálně je. Já osobně si neumím představit, že by to šlo nějak jinak než v podstatě změnou trestního zákona. A zasazovat se o rozšíření výkonu alternativních trestů, ano, jedině změna trestního zákona. Nadužívání trestní represe, tam vůbec nevím, jakým způsobem jiným než působením tím morálním apelem možná nebo nějakým apelem na soudce, protože oni jsou páni situace ve chvíli, kdy vynášejí rozsudek nad konkrétním odsouzeným, a těžko do toho může moc výkonná zasahovat. Takže tady by mě zajímala odpověď na tyhlety věci.
Zajistíme výběr vhodného dodavatele elektronického monitorovacího systému, elektronických náramků. Tak tam jsem se už něco dočetl, že by to snad za dva roky mohlo začít znovu fungovat. Do detailů se pouštět nebudu, protože tohleto je jakoby chronická záležitost, která nás trápí, a už to mohlo fungovat mnohem déle, ale bohužel. Takže tomu celkem rozumím.
Zjednodušíme zaměstnávání a zvýšíme počet zaměstnaných vězněných osob. Tak tady bych také rád jako věděl, co se děje aktuálně. Žádné informace nemám. Trošku to sleduji a vím, že ta zaměstnanost odsouzených v podstatě nepodléhá ani nějakým ekonomickým vlivům, takže ani nějaká recese nebo konjunktura v průměru to zaměstnávání odsouzených neovlivňuje, aspoň podle čísel, která jsou k dispozici. Proti loňskému roku je pravda, že zaměstnanost vězňů se zvýšila o 3,5 % na nějakých 55 %, ale třeba v roce 2018 to bylo téměř 60 %. Takže nevím, je to poměrně složité, protože ne každý odsouzený je vhodný k tomu, aby byl zařazen do zaměstnávání, a zajímalo by mě, jakým způsobem se to má dít, jakým způsobem to současná vláda, respektive Ministerstvo spravedlnosti, zamýšlí.
Podpoříme rozšíření konceptu otevřených věznic. Tak na to jsem se ptal přímo u zdroje, přímo u Vězeňské služby, a zjistil jsem, že pouze jedna jediná otevřená věznice je v plánu. Měly být dvě původně podle programového prohlášení. Nebo takhle: Podle prohlášení vlády někdy ze srpna loňského roku, ale nejsou na to prý údajně finance, takže jenom jedna pro ženy ve Velkých Přílepech tady u pražské věznice na Ruzyni. Ale úplně od začátku. Bude to trvat minimálně dva roky, možná tři, protože to bude dům v podstatě na zelené louce, jak se říká lidově, takže všechny povolovací procesy a tak dál, dovedeme si představit, že to asi nebude za chvíli. Takže k tomu bych možná také chtěl více informací: Proč se v médiích objevila zpráva, že budou dvě otevřené dvě věznice, teď už jenom jedna, a kdy vlastně dojde k tomu, že bude otevřena.
No a podpoříme systémovou podporu penitenciární, postpenitenciární mezirezortní spolupráce a tak dále. Tak to je věc, která si myslím, že Českou republiku pálí úplně nejvíc, protože - právě jak jsem tady o tom hovořil v relativně krátké dvakrát, dneska potřetí- jsme na tom v tomhle ohledu velice špatně. Patříme k úplně absolutní špičce nejen v Evropské unii, ale i v Evropě v počtu vězňů na počet obyvatel. Máme obrovskou recidivu kolem 70, 75 % a v zásadě je to dlouhodobá záležitost, která se nějakým způsobem neřeší. Vznikla komise, já už jsem tady také o tom mluvil, jakási, která by měla tuhle problematiku řešit. Nicméně podle informací, které mám, se zaměřuje téměř výhradně na oblast trestní politiky, která by se nějakým způsobem měla změnit, upravit, tak aby řekněme nebyli recidivisté trestáni zvýšenými tresty, tak jak je to v dnešní době, a aby se snížily tresty za řekněme méně závažnou, společensky méně závažnou trestnou činnost. Ale já se domnívám, že je to málo, protože ty faktory, které se podílejí na tom, že máme ve vězení tak vysoký počet lidí, jsou ještě minimálně dva takové zásadní, a to je to, jak to funguje přímo v těch věznicích, jestli skutečně jsou programy k zacházení s odsouzenými efektivní, respektive jak působí faktor toho pozitivního působení proti faktoru takzvané prizonizace. Dál se tím nebudu zabývat, protože kdybych měl vysvětlovat, co ta prizonizace je, tak tady stojím ještě hodně dlouho. Ale já myslím, že pan ministr, který si vyslechne můj projev určitě, tak tomu bude rozumět.
No a úplně největší problém shledávám v oblasti takzvané postpenitenciární péče, to znamená v oblasti, která by se měla zabývat sociální inkluzí, sociálním začleňováním lidí po výkonu trestu. A tam se domnívám, že Česká republika má největší dluh nebo největší problém, protože v téhle oblasti se za třicet let, nebo více než třicet let po sametové revoluci téměř nic nezměnilo. A tahleta takzvaná postpenitenciární péče klade mnohé bariéry, mnohé významné bariéry k tomu, aby ti lidé začali žít život běžného občana. Říká se tomu v prvotní fázi desistence, to znamená, že zanechá trestné činnosti a následně je schopen se postupně začlenit do běžného občanského života bez toho, aby mu někdo pomáhal. A tam si myslím, že je ten největší problém.
Takže já to už v podstatě zkrátím nějak, říkal jsem, že budu stručný. Škoda, že je to v tomto čase a že tu pan ministr není. Tahleta problematika je velmi zásadní a bohužel se jí tedy nikdo nevěnuje v současné době. Tak já jsem ten, který tohleto téma tady bude nést a budu ho nést i na dalších schůzích při dalších příležitostech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní je řádně přihlášený pan poslanec Kamal Farhan a připraví se pan poslanec Oldřich Černý. Prosím, máte slovo.
Poslanec Kamal Farhan: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, děkuji za slovo. Já jenom v krátkosti zmíním několik bodů týkajících se zdravotnictví a stručně bych je zde okomentoval.
Já bych chtěl říct, že civilizovaná země musí mít vládu sebejistou, konsenzuální ve svých názorech, vládu, která umí rozhodovat, vládu, která je schopná pomáhat sociálně slabším skupinám obyvatel, vládu, která umí řídit nejen ekonomiku, ale i sociální a zdravotní systém. My zde máme vládu chaotickou. Vládu, která likviduje životní standardy občanů. Vládu, která neví, co chce. Svými kroky české zdravotnictví dovede do stavu, kdy budou lidé muset doplácet a platit za lékařskou péči, kdy vláda hovoří již dnes o nutnosti vybírat peníze na některé úkony, poté co sebrala 14 miliard, aby si vylepšila svůj děravý rozpočet. Na druhou stranu musím říct, že mě dneska pan ministr Válek potěšil. Já si dovolím citovat z jeho vystoupení, to znamená ze stenozáznamu. Považuji to za velmi důležité a říkám radostnou zprávu, kterou vyslal, vyslal jasný signál. Cituji: Jen šílenec zdravotník by řekl, že chce méně peněz. Bezesporu každá koruna ve zdravotnictví je dobrá. - Je to poprvé, co jsem slyšel z vládních lavic něco takového, protože vlastně, jak všichni víme, tak těch 14 miliard vláda českému zdravotnictví sebrala. A to, co dnes řekl pan ministr, považuji za jasný signál, ale nerozumím mu v kontextu toho, co v minulosti tady vysílal za signály. Myslím, že všechny segmenty zdravotnictví by měly vládě vyslat také jasný signál, když nesouhlasí s těmi chaotickými kroky ministra zdravotnictví. ***
