(10.30 hodin)
Poslanec Jan Lacina: Děkuji za slovo. Přeji všem příjemné dopoledne. Já bych možná zase rád vrátil tu debatu zpátky na zem a bavil se o těch technických věcech, které tato novela přináší. Já si dovolím v tom svém předběžném příspěvku, protože jsem také řádně přihlášen do této debaty, jednak zareagovat na paní předsedkyni Schillerovou, prostřednictvím předsedající, a na její otázku, jak usilujeme o stabilitu médií veřejné služby. Jednoduše tím, že ta novela bere Poslanecké sněmovně šanci odvolat mediální rady jako celek, a to je ta nejdůležitější část, kterou přináší.
Já stále dokola v té veřejné debatě opakuji také argument, že to, co se tady dneska snažíme schválit, ocení až další generace, protože vlády, parlamenty, Poslanecké sněmovny i Senát budou měnit svoje složení, a ona skutečně tahle úprava míří ke stabilizaci a k větší nezávislosti médií veřejné služby. Mimochodem hlavně proto, že obě média veřejné služby významně odstiňuje od vlivu aktuální vlády, respektive její většiny v Poslanecké sněmovně. To je skutečně hlavní záměr, který tato úprava přináší. Do té diskuse o těch číslech by se nechtěl pouštět. Ta osmnáctka podle mého názoru dává smysl ve všech ohledech. A kdyby tady přišel argument, který je platný, a ten já beru, že to prodraží fungování České televize o 2 miliony korun, tak musím říct - ovšem při 7miliardovém rozpočtu. A když se potom podíváte na jakýsi test proporcionality, kolik ty 2 miliony v těch 7 miliardách znamenají a jak významná změna, kterou dneska přinášíme a o kterou se pokoušela řada předešlých politiků i Poslaneckých sněmoven, tak samozřejmě to vychází velmi výrazně příznivě pro tu úpravu, kterou přinášíme v tom testu proporcionality, který srovnává tyhle dva fenomény.
Abych to řekl úplně srozumitelně, protože zatím to byla z mé strany taková technicistní debata, my se tady dostáváme do situace, že sněmovní kapři si mají vypustit svůj rybník a některým kaprům ve Sněmovně se to prostě nelíbí. Ale to my nejsme. My nejsme ti, kterým se to nelíbí. My se tady ocitáme v relativně historickém okamžiku a já pevně věřím, že tuhle věc dotáhneme, byť se té novele věnujeme v Poslanecké sněmovně už osm měsíců, což je tedy také argument na to, jak rychle to tlačíme tím procesem.
Zatím děkuji za pozornost a těším se ještě na další výměnu názorů.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Dovolte, abych vás všechny pozdravil. A máme zde dvě faktické poznámky. První paní poslankyně Berenika Peštová a poté pan poslanec Nacher. Máte slovo.
Poslankyně Berenika Peštová: Děkuji za slovo. Chtěla bych zareagovat na pana poslance Lacinu. Vy jste ten člověk, který tady docela tu novelu tlačí dopředu, a pokud to není pravda, tak samozřejmě budu jenom ráda, ale ráda bych tady slyšela, abyste na mikrofon řekl, že tam nejste v žádném střetu zájmů, protože mediálně se samozřejmě ví, že máte nějaké smlouvy, které máte uzavřeny s Českou televizí, takže mě by jenom zajímalo, jestli náhodou tam není od vás střet zájmů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Poprosím pana poslance Nachera a další z přihlášených je pan poslanec Jakob. (Poslanec Lacina se hlásí o slovo a poslanec Nacher mu dává přednost.) Pokud ano, tak se můžeme domluvit takhle, takže máte slovo.
Poslanec Jan Lacina: Asi to bude jednoduché, abych na to zareagoval hned velmi srozumitelnou odpovědí - nejsem v žádném střetu zájmů. V žádném. To je naprosto jednoznačné.
Dovolte mi ještě, když už tady stojím, abych ještě řekl jednu věc. Pan poslanec Foldyna srovnával dnešní den s padesátými lety minulého století a s politickou situací, tak já doufám, že to srovnání dobře slyšeli ty perzekvované rodiny a potomci těch zavražděných a popravených. Myslím, že by bylo dobré, aby to bylo slyšet. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Nyní tedy pan poslanec Nacher, poté pan poslanec Jakob.
Poslanec Patrik Nacher: Děkuji za slovo. Já bych nejdřív chtěl, abych byl také pozitivní, ocenit, že vlastně tady na mikrofon vystupuje kolega Honza Jakob a Lacina, protože byť s nimi nemusím souhlasit, a někdy úplně kruciálně, tak jsem rád, že aspoň tady jdou na ten mikrofon a hájí to. To, že ten zbytek mlčí, pro mě může znamenat, že třeba s tím nejsou úplně tak ztotožněni. Protože člověk potom zanechává nějakou elektronickou stopu, nahrává se to, všichni to vidí, takže hájit to na mikrofon, tak už vlastně navždy je člověk spojen s tím názorem.
Ale chtěl bych se tady zeptat pana poslance Laciny, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, na dvě věci. Za prvé, jak se přišlo na to, že těch 18 je lepší než 15? Nerozumím tomu dělítku devět, v čem je ta přidaná hodnota. To by mě zajímalo. Na to už jsem se ptal v prvním nebo druhém čtení, jestli tam je tolik práce pro těch 15 členů rady, že je potřeba je rozšířit na 18. V čem je tedy ta práce, tak jestli může někdo odpovědět.
A druhá věc, že kapři si nevypustí rybník, jsem si přesně psal. Bezva! Tak to mně připomnělo včerejší návrh mojí kolegyně Jany Vildumetzové Mračkové, která říkala a mluvila tady o tom bodu předřazení zmrazení platů politiků. To je vlastně z podobného ranku. To si také tedy v tom případě vy nechcete vypustit ten rybník jako kapři tím, že v momentě, kdy klesají reálné mzdy, tak my si na ty mzdy tady sáhnout nechceme. Je to tedy ze stejného ranku, rozumím tomu správně? Buď ano, nebo ne. Ale jinak je to selektivně, to se na mě nezlobte, to v té chvíli je jenom dvojí metr, jak se vám to hodí. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Další z přihlášených je pan předseda Jakob a poté paní poslankyně Pokorná Jermanová.
Poslanec Jan Jakob: Děkuju, pane místopředsedo. Já jsem opravdu nechtěl, ale musím. Předřečníci tady zmiňují ty počty. Takže lekce matematiky pro první stupeň základní školy. Chceme-li, aby rada byla obměňována průběžně, každé dva roky se volila třetina a třetinu volil Senát a dvě třetiny Sněmovna, tak buď každé dva roky volí v Senátu jednoho člena rady a ve Sněmovně dva, tudíž v tom cyklu je to dohromady devět. Třikrát tři je devět. Pokud chceme trochu větší radu, tak každé dva roky v Senátu volí 2 členy a ve Sněmovně... (Přemýšlí. Smích zleva.) A ve Sněmovně 4. Krát 3 je 18. Kdyby to bylo 15, tak by každý rok v Senátu volili jednoho celého a 0,67 radního a ve Sněmovně bychom volili obdobný, celým číslem nedělitelný počet. Takže ta matematika je poměrně jednoduchá, aby bylo jasno.
A slova pana Foldyny, který tady zavedl rétoriku, která sem opravdu nepatří, se mi komentovat nechce. Jenom je pro mě příznačné, že pak půlka hnutí ANO tomu tleská. To je vidět, kam a jakým směrem směřujete.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan poslanec Lacina.
Poslanec Jan Lacina: Děkuju. Já dneska budu zkoušet dávat racionalitu té debatě a vracet ty věci zpátky na zem a neříkat, s kým se odkud a kdy známe. Ale čísla za mě vzal pan Jakob, to asi opakovat nebudu. Ale pro ty, co dneska častěji vystupují a třeba to téma neznají tak dobře, tak bych řekl, že on ten počet 9 radních a 18, to znamená, že ta Rada České televize má být dvakrát větší, v zásadě kopíruje velikost té instituce a její rozpočet. Vy z vás, kteří to sledujete, tak víte, že Česká televize má rozpočet někde okolo 7 miliard, Český rozhlas okolo 2 miliard, takže je relativně racionální, aby na Český rozhlas dohlíželo 9 radních a na Českou televizi dvojnásobný počet. Rozpočet a význam České televize je ještě o něco větší než dvakrát, ale takhle se nám to zdálo jako v pořádku. Tak to jenom na vysvětlenou. Děkuju.
Místopředseda PSP Karel Havlíček: A další je paní poslankyně Pokorná Jermanová, poté paní poslankyně Berenika Peštová. Jedeme stále ve faktických. ***
