(8.20 hodin)
Poslankyně Marie Pošarová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dobrý den, krásné ráno. (V sále je velmi hlučno.) Jedním z nejdůležitějších pramenů a podkladů pro naše dnešní jednání je nález Ústavního soudu z 1. března 2011, který má úzký vztah jak k otázce použití institutu stavu legislativní nouze... Můžu poprosit o klid?
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Omlouvám se moc a poprosila bych Sněmovnu o klid, nebo prosím přesuňte své hovory mimo jednací sál. Paní poslankyně, ještě chviličku vydržte, já vám samozřejmě ten čas natáhnu... Tak prosím, můžete pokračovat.
Poslankyně Marie Pošarová: Jedním z dnešního jednání je nález Ústavního soudu z 1. března 2011, který má úzký vztah jak k otázce použití institutu stavu legislativní nouze jako takové, tak i v souvislosti s jeho propojením na změny zákonů v sociální oblasti. Tento nález se týká projednávání zákonů ve stavu legislativní nouze. Konkrétně šlo tehdy o ústavní stížnost skupiny poslanců na zrušení zákona, kterým se měnily některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí. Tedy šlo o návrh ze strany podobně asociální vlády, jako je ta současná. Ostatně tři současné vládní strany byly součástí vlády i tehdy, ODS, TOP 09, STAN. Ústavní soud tehdy tento zákon zrušil. Podstatou námitek navrhovatelů tenkrát bylo, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem. Zejména se mělo jednat o zneužití institutu legislativní nouze.
Při obecném vymezení základních principů a hodnot ovládajících legislativní proces je vhodné vycházet z judikatury Ústavního soudu. Za základní princip lze označit přítomnost veřejné kontradiktorní parlamentní debaty, v níž zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitým je jen takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových. To říká nález Ústavního soudu.
Za nezbytný minimální požadavek vyplývající z Ústavy České republiky lze považovat i reálnou možnost opozice připravit a předložit k vládním návrhům zákonů své pozměňovací návrhy. Jen tak může opozice dostát svým funkcím v demokratickém politickém systému. To mimochodem v případě dnes projednávaného návrhu také není příliš naplněno.
Stav legislativní nouze je zásahem do ústavních práv sněmovní menšiny. Takový zásah je tudíž ústavně možný jen tehdy, je-li zároveň vhodný, potřebný a přiměřený. Dle judikátu Ústavního soudu lze usuzovat, že tento orgán chápe rozhodnutí o legislativní nouzi do značné míry jako rozhodnutí politické, varuje však před jeho využíváním jako nástroje ke krácení práv sněmovní menšiny. Přičemž i tehdy v onom roce 2011 šlo ze strany vlády o argumentaci se snahou zabránit velkým hospodářským škodám, tentokrát v objemu 24 miliard. Důležitým argumentem tehdejší opozice bylo i to, že vláda měla k dispozici alternativní postup ke stavu legislativní nouze. Především mohla zamýšlený návrh zákona předložit mnohem dříve.
Zatímco míra rizika vzniku značných hospodářských škod je sporná, míra okleštění svobody parlamentní rozpravy a práv poslanců je nesporná ve stavu legislativní nouze, která umožňuje schválení návrhu zákona v Poslanecké sněmovně klidně i během jediného dne. Poslanec nemůže řádně návrh zákona prostudovat a fundovaně se k němu vyjádřit. Nemá čas na přípravu pozměňovacích návrhů. Nemůže konzultacemi s odborníky získat přesnější znalost o obsahu návrhu zákona a o jeho rozmanitých dopadech a rovněž tak nemůže na parlamentní půdě dostatečně zprostředkovat názory svých voličů a legitimních zájmových skupin, které mohou být na parlamentní půdě slyšeny jedině prostřednictvím poslanců. Kromě krácení práv poslance jsou krácena i práva občanů vyslechnout v adekvátní šíři argumenty pro a proti předloženému návrhu zákona, kdy dochází k omezení a k zúžení zákonného rozsahu sociálních práv a legitimního očekávání důchodců. Dle Ústavy České republiky lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Z uvedeného ustanovení plyne, že ani Poslanecká sněmovna při přijímání zákonů nemůže postupovat libovolně, nýbrž je vázaná právem a ústavním pořádkem.
Ústavní soud opakovaně vyložil zásady, pro které je respekt k procesním procedurálním pravidlům nezbytný - cituji: "Jen v procesně bezchybném procesu (ústavně souladném řízení) lze dospět k zákonnému a ústavně souladnému výsledku (rozhodnutí), a proto procesní čistotě rozhodovacího procesu je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost a poskytnout jí důraznou ochranu." Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje nutnost dodržování pravidel legislativního procesu, neboť elementárním požadavkem i jen formálně chápaného právního státu je vyloučení libovůle z rozhodování orgánů veřejné moci, kdy nedodržení pravidel může vést nejen ke zpochybnění legitimity přijatého rozhodnutí, nýbrž i jeho legality, což mnohdy skutečně vedlo ke zrušení napadených ustanovení zákona, a to pro rozpor procedury jejich přijetí s ústavními zásadami demokratického právního státu.
Ústavní soud opakovaně označil za základní princip parlamentního rozhodování i princip pluralismu, který dovodil z principu svobodné soutěže politických sil, čl. 22 Listiny základních práv a svobod, a který jako charakteristika a znak každé svobodné společnosti tvoří jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu. Cituji: "Adresáti právních norem mají nepochybně právo legitimně očekávat, že případné omezení jejich základních práv provedená zákonem jsou výsledkem diskursu vedeného napříč politickým spektrem, a to diskursu, v němž všichni zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitý je takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů, včetně názorů menšinových." Konec citace.
Zástupcům parlamentní opozice, která bývá složena ze zástupců politických stran zastoupených v Parlamentu, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejí a co do počtu zpravidla se ocitají v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožněno plnit pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice. Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách, práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí. Míra a úroveň úpravy těchto práv parlamentní opozice v daném systému, jakož i šíře prostoru, v němž je parlamentní opozici umožněno plnit její nezastupitelné funkce, jsou nejen známkou úrovně politické a parlamentní kultury dané společnosti, nýbrž vyjadřují i stupeň demokratičnosti daného politického systému.
Jednou z nezbytných podmínek dostatečné právní úpravy zmíněných práv a oprávnění parlamentní opozice či menšin by měl být v každém případě požadavek, aby tato práva byla upravena tak, že vládnoucí většině znemožní rušit je či zásadním způsobem měnit pouze na základě vlastního uvážení, anebo jí alespoň zabrání v tom, aby tak činila bez dostatečného časového odstupu od nástupu k moci. I na evropské a mezinárodní úrovni - například evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech - jsou práva parlamentní opozice chráněna skrze ochranu základních a politických práv příslušníků parlamentních menšin. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Já také děkuji. A mám tu s faktickou poznámkou přihlášenou paní poslankyni Ožanovou. Paní poslankyně, prosím, vaše dvě minuty. ***
