(11.30 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Stejně jako paní poslankyně Naiclerová - alespoň toho pozměňovacího návrhu pod písmenkem D - než ostatní, kteří stejně oprávněně, paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, upozorňuji na možná rizika. Ta rizika objektivně vidím v tom, že pokud bychom otevřeli velkoryse tu právní úpravu v původním smyslu slova, jak to prosazoval třeba Radek Vondráček a já jsem tomu tleskala, tak se nám může stát - a teď to není chyták, já si nemyslím a nebudu prozrazovat, kdo to říká - nicméně jsem několikrát napříč politickým spektrem slyšela: Jak to je s námi Čechy? Jsme opravdu jako jiní, kteří zvažují, jestli podají oznámení na svého spoluobčana, nebo ne? Anebo tendujeme být více závislí, více udávat své bližní, když se jim dobře daří, a podobně? Na tu otázku si každý musí odpovědět sám.
Takže já jsem si procházela takovým velkým vnitřním bojem - vidíte, že to s tím právem má společného jenom něco, potom se k tomu samozřejmě dostanu, je to otázka i etická a emocionální, jaká je optimální právní úprava, a to jsou dva ty problémy, které budou rozhodovat o tom, do jaké míry se stane tento zákon funkční, anebo to bude takzvané legislativní mrtvě narozené dítě. Sice to tu budeme mít, nebude nám hrozit sankce ze strany EU, nicméně ta implementace bude velice, velice úzká. Osobně se nebudu už více zmiňovat o tom, jak budu hlasovat, to uvidíte koneckonců. Říkám, že moje hlasování je determinováno trošku osobní zkušeností, ale dovolím si upozornit na to, že sama jsem zvědavá v tomto tomu koaličnímu návrhu, a těm, kteří poukazují na naši velkou neznámou, jak na to v praxi lidi zareagují.
Sama jsem opatrná, pokud jde o přestupky, byť souhlasím s argumentem, který tady paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nadnesla, že málokdo bude vědět, jestli je ta hranice 100 000 nebo ne, a jak bude uvažovat. Na druhé straně jít rovnou i do přestupků, pokud mají pravdu - a já nechci, aby měli pravdu - ti, kteří říkají, že my jsme takovým národem, který rád oznamuje, oni používají dehonestujícího výrazu udává. Já si myslím, že tady to není namístě, protože tady jde o oznamování. Nikdy jsem si nepřipadala jako udavačka, vždycky jsem si jenom připadala právě ve vztahu k plzeňským právům, jako kdo oznamuje - doufejme, že včas. Myslím, že to včas nebylo, když jsem potom viděla ty devastující účinky na pověst právnické fakulty, ale potažmo i Západočeské univerzity v Plzni. Měla jsem to udělat dřív. Takže vrátím se k tomu prvnímu problému, to jsou tedy ty přestupky s tím, že je namístě opatrnost. Když si právník něco myslí, současně ví, že to je taková určitá obezlička, protože v právu buď to tak je, nebo to tak není, čili v tomto ohledu chápu všechny ty, kteří nemají tuto zkušenost jako my dvě, paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím pane místopředsedo, že budou velmi rezervovaní.
Pokud jde o problém s anonymitou, tak jsem nepochopila v současnosti, protože na rozdíl od některých kolegyň a kolegů jsem se zúčastnila těch seminářů a od začátku jsem říkala také, že anonymita je vlastně největší zárukou toho, že se lidi nebudou bát.
Také zahraniční právní úpravy nám ukazují vždycky cestu, zkušenosti a možnosti, tak nevím, jestli si někdo dal tu práci s vyhodnocením, jak to funguje. Slovensko má trestné činy i přestupky a veškerá jednání, která působí negativně na společnost. Mám ve svých podkladech, které jsem dostala - já tomu moc nevěřím - že tam jsou úplně veškerá jednání, to by bylo bezbřehé. Slovenskou právní úpravu jsem neviděla. Zajímalo by mne, jestli pan poslanec Michálek, který dával ten jeden pozměňovací návrh, má nějaké průkazné argumenty nebo analýzu k dispozici. Chorvatsko - jakékoliv porušení práva bez ohledu na právní kvalifikaci, které poškozuje veřejný zájem, také na můj vkus příliš bezbřehá široká definice. Nicméně vidíte, že tyto dvě země jdou relativně odvážně směrem, který zřejmě se v praxi osvědčuje. Francie - já vás nebudu unavovat, vím, že asi teď není na to prostor, nicméně ta Francie je taková zajímavá, máme tady kolegyni, paní poslankyni Decroix, která možná mě opraví, která zná francouzské právo na rozdíl ode mne - veškerá porušení národního práva nebo mezinárodní smlouvy, která ohrožují nebo poškozují veřejný zájem - zapomněla jsem říct vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, když jsem oslovovala paní kolegyni.
Takže jak vidíte, některé země zvolily na rozdíl od nás odvážněji než-li my, ale říkám, může tam být ta historická zkušenost, že více důvěřují svým občanům, že nebudou zneužívat a nadužívat oznamování, že to nebude nespravedlivé, zatěžující oznamování, relativně velkoryse postavenou právní úpravu.
Odpovědět si na otázku, kde je pro Českou republiku a její potenciální budoucí oznamovatele ta hranice, aby na jedné straně bylo dosaženo ochrany oznamovatelů, na straně druhé byly dány určité mantinely pro případné zneužívání nového právního institutu, je podle mého názoru téměř nemožné. My se budeme muset rozhodnout a samozřejmě, že diskuse v rámci jednotlivých politických stran jistě probíhaly, tak tady to hlasování možná i půjde napříč politickým spektrem. Můžeme se zaklínat tím, že jsme bijci za bezkorupční společnost a že tohle musíme v nejširším smyslu slova přijmout, anebo můžeme zvolit opačný argument, že jsme odpovědní strážci důvěry veřejnosti ve spravedlnost a právo, nesmíme zahltit systém tím, že se bude zabývat prošetřováním přestupků, které se ukážou posléze jak osobní vztah zaměstnanců vůči zaměstnavateli. To jsou ty dva extrémy. Sama nevím, jakým způsobem v praxi se bude tato norma aplikovat.
Co ale vím určitě, stejně jako pan ministr spravedlnosti, že už nemůžeme váhat, že jsme dostali mandát, abychom v takovémto případě zvedli konečně ruku a nějakou právní úpravu odsouhlasili, i už jenom kvůli tomu, abychom se nestali opravdu jednou z posledních zemí, která ještě navíc čelí sankcím, které si v tomto ohledu, vzhledem k absenci implementace, zaslouží. Takže moje argumenty mě vedou k závěru, že ten vládní návrh, i když různé nestátní neziskové organizace ho velmi kritizují, je rozhodně mnohem lepší než návrh žádný.
Druhý závěr: byli jsme to my, jako hnutí ANO, kteří se vždycky chlubili a myslím i oprávněně poukazovali na to, že jsme vstupovali do politiky, že už jsme se nemohli dívat na určitá korupční jednání. Čili vůbec nás nepodezírejte z toho, že bychom nezvedli pro tento zákon ruku, to předem prozrazuji. V tomto máme naprosto jednotný klub, chceme ten zákon, byť v některých parametrech nám úplně nevyhovuje, ale pan nepřítomný poslanec Vondráček - který v současné době se loučí za nás za všechny s paní poslankyní Janou Lorencovou, která má pohřeb právě dnes a které jsme si právě nesmírně vážili v oblasti odhalování korupce a závažných zločinů jako statečné novinářky, disidentky, ta jeho nepřítomnost je zdůvodněná a říkám to tady na mikrofon - a ten také mě požádal, abych jasně zdůraznila, že to je norma, o kterou jsme zejména usilovali my. My k tomu nejsme dotlačeni Evropskou unií, u nás je to součást našeho programu a součást našeho směřování, takže určitě pro to ruku zvedneme. ***
