(11.40 hodin)
(pokračuje Helena Válková)
Na druhé straně jsou mezi námi tací - já nevím, kolik jich je, neptala jsem se kolegů - kteří pochopitelně nejsou úplně nadšení tím, jak se podařilo, a to myslím teď ironicky, zúžit právní úpravu vládní koalici, respektive rezortu spravedlnosti, panu ministrovi, ať mi promine, a možná to někteří z nás vyjádří hlasováním k pozměňovacím návrhům. Myslím si, že za klub ANO nebudu hovořit, máme volné hlasování, ale že jsme spíše velmi opatrní, vítáme tuto úpravu, nicméně převládá rezervovaný přístup k pozměňovacím návrhům. A já to chápu a neříkám to z nějaké opatrnosti, ale chápu to, že bez osobní zkušenosti se to bude dobře hlasovat pro tenhle návrh.
Závěrem bych ráda upozornila na to, že možná se strhne kritika nás všech, kteří odsouhlasí paradoxně tuto užší verzi ochrany oznamovatelů právě ze strany těch, kteří chtěli mnohem širší právní úpravu a kteří upozorňují na to, že je to taková Potěmkinova vesnice. Rozdávají nám letáčky, volají nám a v podstatě dělají pozitivní v tomto případě lobbismus, ale od nich asi pochvalu nedostaneme. Tak já bych jim za sebe, nikoliv tedy za hnutí ANO, a už vůbec ne za ostatní poslankyně a poslance, chtěla vzkázat jednu věc. Já jsem šťastná, že dnes budu moci zvednout ruku i pro tuto úpravu. Nemyslím si na rozdíl od vás, že by došlo k tomu, že naopak, jak jeden z argumentů zní, dojde ke snížení té ochrany, to jste mě nepřesvědčili. Myslím si, že to je první krok správným směrem, a budu určitě jedna z těch, kteří se v budoucnu pokusí, pokud nebudou mít pravdu ti opatrníci mezi námi - kteří říkají: Počkejte, počkejte, jak to bude paralyzovat příslušné instituce, právě to řešení, a kolik to bude finančních a v dnešní špatné ekonomické době, nejisté době, jaká to bude obrovská administrativní zátěž - takže pokud tito opatrníci nebudou mít pravdu, což pevně nejenom doufám, já jsem o tom přesvědčená, tak nic nám nebrání ještě v tomto volebním období, nic nebrání tomu, abychom připravili pozměňovací návrh, kterým bychom rozšířili tu právní úpravu. Dejme tomuto legislativnímu dítěti, pokud se dneska narodí, určitý čas a za dva roky se tady můžeme sejít a říci si: Byly to plané obavy, půjdeme odvážnějším směrem. A i ve prospěch těch, kteří nyní plédují pro širší právní ochranu, přijměme pozměňovací návrh.
Děkuji vám za pozornost. Nerada se vracím do minulosti, která pro mě byla frustrující, a občas stále, když si vzpomenu na ten rok 2009 a 2010, se divím, co všechno člověk zvládne. Pak jsem zjistila, že v politice se musí zvládnout horší věci, nicméně tenkrát to byla pro mě velká lekce a jsem šťastná, že ti, kteří možná se dostanou do podobných situací jako paní poslankyně Naiclerová, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, a já, budou mít už tu dlouho očekávanou, vytouženou, řeknu trošku dramaticky ochranu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, paní poslankyně. Nyní faktická poznámka pana poslance Brázdila, prosím.
Poslanec Milan Brázdil: Děkuji. Neumím tak krásně mluvit právnicky, ale cítím to, prosím, takhle. Anonymní oznamovatel - kdo předkládá ty pozměňující návrhy k tomu, aby ho chránily, anonymního oznamovatele, předpokládá, že ten člověk je dobrý. Je pozitivní osoba, jenom se trochu bojí. No jo, ale mezi nimi můžou být taky zlí lidé, kteří ne že se bojí, ale oni někomu tím chtějí ublížit. A člověk, který když tedy cítí, že je něco špatně a chce to oznámit, tak když na to nemá, nebo lépe řečeno, bojí se, a může takový být, určitě ano, tak by to měl dát někomu jinému, možná kamarádovi na tom pracovišti nebo tomu, kdo je starší a už se nebojí, protože už třeba i končí a nebude vyhozen.
Zkrátka a dobře, promiňte mi to, cítím to tak, že prostě anonymita, já jsem to tady řekl, to je bonzáctví, a takhle já to nechci. Buď tedy jsem spravedlivý a nebudu se za to stydět, anebo nejsem a takovouto věc nepodám, protože prostě anonymita je v mých očích a byl jsem tak vychovávaný... Stojím si za tím? Tak běž s kůží na trh. Anebo tedy nikam nechoď a nemusíš se ani bát. Tak to jsem chtěl říct.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Nyní řádně přihlášená do rozpravy paní poslankyně Lucie Potůčková. Připraví se pan poslanec Karel Haas, prosím.
Poslankyně Lucie Potůčková: Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, páni ministři, dámy a pánové, ráda bych zde uvedla za hnutí STAN, že budeme podporovat pozměňovací návrh buď A, nebo případně B1 mé drahé kolegyně Hany Naiclerové, který do věcné působnosti zákona vkládá přestupky, a tedy celou škálu bez omezení sazby pokuty.
Jednak se domníváme, že omezení obsahu oznámení pouze na trestné činy, tak, jak je uvedeno ve stávajícím návrhu, by vyloučilo z oznámení celou řadu protiprávních jednání v oblasti pracovního práva, stavebních předpisů nebo například ochrany životního prostředí. Domníváme se, že pro příslušné osoby v určitých povinných subjektech, mnohdy bez právního vzdělání, by bylo velmi složité rozklíčovat, zda jednání popsané v oznámení, naplňuje skutkovou podstatu některého z trestných činů. Takovou erudici jistě můžeme požadovat například ve veřejné správě, těžko ovšem například v soukromém sektoru.
Dále budeme za hnutí STAN podporovat i přijímání anonymních oznámení na ochranu anonymních oznamovatelů, ale pouze ve veřejném sektoru, nikoliv v sektoru soukromém, který již má v mnoha případech tyto mechanismy v rámci své firemní odpovědnosti zavedeny, a nemyslíme si, že je třeba soukromou sféru dále úkolovat nebo zatěžovat. Veřejný sektor by však měl jít jednoznačně příkladem a to říkám jako dlouholetá starostka i člověk, který se pohyboval ve vedoucí funkci jak ve státní správě, tak samosprávě.
Nicméně aby nedošlo k neúměrné zátěži při přijímání ústně, například pouze telefonicky podávaných oznámení, budeme podporovat kompromisní návrh - písmeno D, který určuje pouze písemnou formu takto anonymně podaného oznámení, která je samozřejmě následně lépe zpracovatelná. Zde bych ráda dodala, že v současné době existuje v našem právním řádu pouze jediný právní nástroj na ochranu oznamovatelů tohoto typu, kterým je nařízení č. 145/2015 a týká se oznamování podezření ze spáchání protiprávního jednání, ovšem v režimu služebního zákona. Toto nařízení se ovšem změnovým zákonem, následujícím tiskem 353, zrušuje. Pokud bychom neschválili ochranu anonymních oznamovatelů v žádné podobě, došlo by tak ke snížení stávající ochrany, a tudíž bychom se opět mohli dostat do rozporu s čl. 25 odst. 2 směrnice, kterou nyní implementujeme, která zakazuje snížení dosažené úrovně ochrany oznamovatelů. Do rozporu se samozřejmě dostat nechceme, protože jelikož nyní už nám běží řízení pro nesplnění povinnosti u soudního dvora, kdy nám běží pokuta, která ke konci března činila cca 54 milionů korun, a tato pokuta každým dnem narůstá.
Zároveň bych se zde velice důrazně vyhranila, a zde mi nechtěně asi nahrál pan kolega Brázdil, prostřednictvím předsedajícího, který zde vystupoval přede mnou, vůči případným výrazům, jako je udavačství, práskačství a bonzáctví, které se již diskusích kolem tohoto zákona o ochraně oznamovatelů objevily, objevují a objevovat patrně budou, protože se domnívám, že prostě doba je trochu jinde než před třiceti lety. Já naprosto chápu, že mnoha lidem může jakékoliv oznamování vyvolávat nepříjemné konotace a sentiment a vzpomínky na dobu dávno minulou, nicméně praxe mnoha států jednoznačně ukazuje, že přínosy tohoto zákona jsou nejenom z morálního hlediska pozitivní, ovšem také finančně měřitelné. Budeme tedy rádi, pokud pozměňovací návrhy směřující k zahrnutí celé škály přestupků do působnosti zákona a rovněž ochranu anonymních oznamovatelů ve veřejném sektoru podpoříte. ***
