(15.50 hodin)
(pokračuje Lenka Dražilová)
A tento problém trvá stále. Jen pro dokreslení, v posledním čtvrtletí loňského roku bylo podáno 100 000 nových žádostí o důchod, přičemž podle České správy sociálního zabezpečení je obvyklý počet za celý rok kolem 200 000 žádostí. Jinými slovy, oproti stejnému období roku 2021 si žádost o předčasný důchod podal téměř dvojnásobek lidí a všichni víme, jak k tomu došlo, o tom se zmiňovat nechci. A to nemluvím samozřejmě o žádostech o výchovné, kterých bylo přes 40 000. A aby toho nebylo málo, žádosti o předčasný důchod pokračují. Pokračují dál, protože ministr Jurečka už avizoval, že předčasné důchody budou od podzimu opět znevýhodněné, takže si asi dokážeme představit, co to zase způsobí u českých občanů. Jinými slovy, problém vysokého počtu nových žádostí kvůli špatné komunikaci ministra pokračuje dál.
Určitě i vám píší lidé v tíživých situacích. Problém spočívá v tom, že zákon sice stanovuje pro řízení o žádosti o důchod lhůtu 90 dní s tím, že se prodlužuje o dobu případného prošetřování rozhodných skutečností, ale v současné době je průměrná doba vyřízení mnohem, mnohem delší, a to i přesto, musím uznat, že Česká správa už přijala v očekávání komplikované situace sama organizačně-personální opatření, které jí mělo pomoci, respektive má pomoci s tímto návalem se vyrovnat. Jenomže tady jsem u zásadního problému, který se dlouhodobě podceňuje. Podobně jako agenda Úřadu práce i vyřizování důchodů je vysoce specializovaná činnost, která opravdu vyžaduje hluboké odborné znalosti. Jinými slovy, představa, že stačí přesunout lidi z jedné agendy na druhou, je opravdu nereálná a je to vytloukání klínu klínem. Každopádně realitou dnes je, že někteří žadatelé o důchod čekají na jeho vyřízení i výplatu přes čtvrt roku, a to je kritická situace zvláště v případech, kdy se senioři spolehli na výplatu penze od státu a najednou se ocitli bez peněz. Řada z těchto lidí se přitom již obrátila i na veřejného ochránce práv, a to především proto, že s urgencí u samotné České správy neuspěli. Místo oněch 90 dnů jsou totiž případy, kdy lidé čekají na vyřízení 133, nebo dokonce 140 dnů, a to je až o 50 dnů déle, než dovoluje zákon.
V žádném případě, a to bych chtěla zdůraznit, nechci házet vinu na ředitele České správy sociálního zabezpečení a na jeho zaměstnance, protože, jak jsem se sama přesvědčila, ti opravdu dělají maximum. Zatímco v únoru vyřídili přes 15 000 žádostí tak v březnu už to bylo kolem 22 000 žádostí. Jejich práce je neskutečně náročná a určitě jim nestačí pouze poděkovat. Já bych zařazením tohoto bodu chtěla slyšet od ministra práce a sociálních věcí, zda a jak budou tito lidé za svoji nadstandardní práci odměněni a jak bude řešen problém do budoucna, protože je nepřijatelné, aby občané, kteří řádně platí, nedostávali od státu služby, které jim náleží.
Tento bod bych chtěla zařadit dnes po již pevně zařazených bodech. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: To znamená jako první bod, po již pevně zařazených, ano? Děkuji, paní poslankyně. A nyní poprosím o posečkání pana poslance Stržínka, protože ještě před ním byl přihlášen pan poslanec Kobza, kterému se tímto omlouvám. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych rád navrhl do programu schůze zařadit dva další body. Ten první je sněmovní tisk číslo 16, což je návrh skupiny poslanců SPD na změnu zákona o státních svátcích, o ostatních svátcích a o významných dnech a o dnech pracovního klidu.
Máme začátek května a vzpomínáme na události druhé světové války - osvobození Československa, osvobození Prahy, konec války, a proto si myslím, že je celkem ostudné, že dosud nemáme státní svátek, který by zařadil 15. březen, což je Den okupace Československa německou armádou, jakožto Den památky obětí německé okupace českých zemí. A k tomu bych také rád navrhl změnu označení významného dne 18. června, a to ze stávajícího Dne hrdinů druhého odboje na Den hrdinů odboje proti německé okupaci českých zemí.
K tomu druhému návrhu mě vede smutná zkušenost s úrovní vzdělanosti, protože když se zeptáte někoho, co se stalo v tom datu, tak z 99 % vám neodpoví. 15. březen roku 1939 je počátkem nejtragičtější etapy moderních českých dějin. Český stát toho dne přišel o poslední zbytky jakékoliv státní suverenity a poté následovala jeho přímá německá vojenská okupace a šestileté období plošného cíleného teroru, vyvražďování občanů českých zemí, naprosté drancování českého hospodářství a zotročení české pracovní síly, které mělo jednoznačně genocidní rysy i charakter.
Já bych jenom připomenul, že při osvobozování Československa od této okupace přišlo o život 139 918 vojáků Rudé armády, 33 241 vojáků rumunské armády, na které bohužel bývá často zapomínáno, a oni si to opravdu nezaslouží. Z československé armády zahynulo 3 500 československých vojáků a zhruba 10 000 partyzánů a odbojářů. K tomu také zahynulo 116 Američanů a 79 Poláků. Je proto nutné, abychom v dnešní době, kdy dochází k reinterpretaci, pokud ne přímo k přepisování dějin a relativizaci viny za druhou světovou válku, je nutné tato výročí připomínat a je nutné, abychom i tím, že budeme mít tyto významné dny, vzdali úctu obětem tohoto režimu, obětem okupace a současně úctu všem, kteří proti ní bojovali.
Když vidíme, jak probíhá ve veřejném prostoru jakási kampaň, která se snaží zejména mladou generaci přesvědčit o tom, že německá okupace byla jen jednou z dějinných epizod, která nás postihla, a v podstatě nebyla zas tak výjimečná, samozřejmě cítím hlubokou lítost a stydím se za to, že nejsme schopni našim dětem vysvětlit, jak to bylo doopravdy, že čeští občané, vojáci i civilisté prokázali tváří v tvář německé okupaci a německé moci mimořádné hrdinství a odvahu jak doma při odboji, tak v zahraničí na válečných frontách, ať už to bylo v různých kontinentech a v různých protinacistických armádách. Takže z toho důvodu vás prosím, abyste podpořili můj návrh a prosím o jeho zařazení jako pátý bod dnešního programu schůze.
A nyní, jestli dovolíte, paní místopředsedkyně, bych přednesl druhý návrh.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Ano, můžete pokračovat, já vám zapnu čas, vašich pět minut. Prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji zdvořile. Druhý bod, který bych chtěl zařadit, je sněmovní tisk číslo 13, což je návrh skupiny poslanců SPD na úpravu zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Konkrétně se jedná o zákaz propagace a šíření nenávistných ideologií, a nejenom hnutí, jako je tomu v uvedeném paragrafu dosud, což je náš dluh směrem k odstranění nedostatku platné podoby a úpravy zákona, který neřeší otázku veřejného šíření ideologií propagujících nenávist ke skupinám osob na základě jejich rasy, pohlaví, víry, národnosti či jiných společných charakteristik. ***
