(14.50 hodin)
(pokračuje Aleš Juchelka)
Domnívám se, že Ministerstvo práce a sociálních věcí jde proti dikci Úmluvy o právech dítěte, když přesouvá kompetence ochrany dětí ze státu do neziskového sektoru a sociálních služeb. Veřejnoprávní ochrana je redukována pouze na kontrolní a metodickou činnost na úrovni krajských úřadů. Veřejnoprávní ochrana v rámci stávajících ORP je zmíněna jen tak, že bude změněna její podstata, a není tedy jasné, zda vůbec bude zajišťována z její strany poradenská, preventivní či ochranná funkce. Celkově koncepce budí dojem, že ministerstvo chce outsourcovat nové služby, které budou pro systém drahé a neufinancovatelné. Současný stav sociálních služeb je třeba podpořit, nikoliv vytvářet drahé sociální služby pro rodiny s dětmi, jak pravděpodobně plánujete.
Žádám vás o jasné vysvětlení, v čem je současný systém problematický do té míry, že je nutné ho tak radikálně změnit, a jak v nové koncepci zajistíte závazky, které České republice plynou z mezinárodních dohod na ochranu dětí. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji velmi a nyní má slovo místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Prosím.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Dobrý den. Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, děkuji za interpelaci od kolegy Aleše Juchelky. Chci říct na úvod své odpovědi, že si myslím, že je potřeba, abychom dokázali systém péče o ohrožené děti, systém podpory rodin abychom dokázali v České republice výrazně zlepšit, protože myslím si, že kdo se tou problematikou zabývá, vnímá, že dosavadní praxe není zdaleka ideální, neumí zdaleka vždy umět pomoci řešit problémy, když vznikají, řešit příčinu, a pak vynakládáme obrovské úsilí a i velké finanční prostředky na řešení důsledků.
Naše ambice není, tady zaznělo radikálně, udělat nějaké dramatické převraty, změny, a není ani ambice rušit práci lidí, kteří dnes pracují v rámci OSPODů. Naše ambice je, abychom tak, jak to máme i v legislativním plánu prací vlády, tady připravili a předložili návrh zákona o podpoře rodin a ochrany dětí tak, abychom ty věci dokázali realizovat více koncepčněji, abychom měli lepší provazby a spolupráci právě i v rámci agendy těch činností, které mohou v rámci pomoci poradenství, primárně prevence jako takové, přispět k tomu, že vlastně vůbec nebude muset v takové míře jako dnes docházet do situací, kdy jsou děti z rodin odebírány, tak abychom právě posílili to, že budeme schopni například mladé maminky lépe připravit na mateřství, rodičovství, pomoci jim vytvořit si kompetence tak, abychom opravdu mnoha věcem dokázali včas předejít. Takže agenda ochrany ohrožených dětí se v žádném případě nemá přesouvat do nějaké oblasti samostatné působnosti obcí, to v žádném případě, nebo do oblasti služeb neziskových organizací, ale počítáme stále, že zůstane zařazena v rámci výkonu státní správy tak, aby stát v této klíčové oblasti neztratil kompetenci, neztratil možnost zlepšovat situaci, která tady je dneska opravdu složitá. Naopak tím cílem nové legislativy, jak už jsem tady říkal v úvodu, je zvýšit kvalitu, efektivitu a také přispět k nějaké větší jednotnosti a také i jednoduchosti v této agendě, protože to, co často slyším od pracovnic a pracovníků OSPODů, je třeba i nárůst administrativní agendy, která bohužel i některými legislativními změnami v poslední době bohužel jim tu práci vlastně ztěžuje.
Takže my jsme v situaci, kdy připravujeme parametry pro tento nový zákon. Vytvořili jsme poměrně širokou platformu odborníků čítající zhruba zástupce 160 subjektů. Záleží nám opravdu na tom, aby tato změna byla promyšlená, byla koncepční, byla ve prospěch toho, abychom dokázali zkvalitnit celý systém péče o ohrožené děti, aby to bylo v souladu i s mezinárodními úmluvami. Takže prosím pěkně, nenaskakovat na to, co občas někteří šíří, že tady chceme zrušit agendu, zrušit lidi, propouštět, je to naprostý nesmysl - vůbec. Naopak si myslím, že máme regiony, kde je personální kapacita velmi podceněna, že neumíme dostatečně dobře reagovat na to, že by bylo potřeba, aby lidí pro kvalitní práci v terénu mohlo býti více. Zabýváme se ještě i dalšími opatřeními, která bychom chtěli realizovat už teď, v brzké době. Například jednu z podpůrných činností chceme realizovat v rámci profesionálních chův, které by opravdu mohly více v praxi, v terénu pomáhat právě rodinám, rodičům v tom, aby zvládli svoji úlohu, aby si dokázali dobudovat své kompetence a podobně.
Pro mě osobně je opravdu velmi důležité, abychom ten systém zkvalitnili. Pracujeme i na věcech, které mají přesah na spolupráci s rezortem Ministerstva spravedlnosti, s oblastí zase i řekněme soudkyň, soudců, abychom tady opravdu se snažili přinášet příklad dobré praxe, aby spolu tyto dvě oblasti více komunikovaly, aby rozhodnutí byla rychlejší, byla řekněme s větší kvalitou a podobně.
Takže tolik asi odpověď na to, co tady zmiňoval kolega poslanec Juchelka. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Taktéž děkuji a vnímám, že pan poslanec chce položit doplňující otázku. Prosím.
Poslanec Aleš Juchelka: Trochu (nesrozumitelné) a samozřejmě doplnit. Já moc děkuji, protože ty zvěsti jsou trošičku jiné a nejsou přímo jenom od orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Jenom chci skutečně varovat, abychom přistupovali k ohroženým dětem citlivě, abychom nepřesouvali kompetence ohledně ohrožených dětí od státu někam jinam, protože praxe v jiných státech skutečně není tady v tomto dobrá. Velké finanční prostředky nás skutečně nestojí sanace rodin, naopak tam jsou minimální prostředky, i ospoďáci vám to můžou potvrdit, pokud budete v terénu, že finanční prostředky naopak chybí. A já samozřejmě rozumím tomu, co tady pan ministr řekl. Jsou to krásné věty, vzletná slova, vynikající terminologie, ale trošičku mi to připadá, že to je s praxí - že to jde prostě do rozporu s praxí. A pevně věřím, že to (Předsedající: Čas, pane poslanče.) pan ministr pohlídá právě kvůli těm dětem. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Pan ministr má zájem o reakci? Prosím.
Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuju. Já si dovolím reagovat, aby moje slova nebyla posunovaná někam jinam, než jak jsem to vyslovil. Já jsem tady hovořil o finančních nárocích v okamžiku, kdy už řešíme důsledky, kdy už máme stav, situaci, kdy dítě je z rodiny odebráno, kdy dítě je potom někde v ústavní péči a podobně, to už jsou potom náklady, které stát nese v rámci řešení těch důsledků. A říkal jsem, že vlastně my obecně, když se podíváme na sociální systém v České republice, máme daleko větší část, nepoměrně větší, která opravdu směřuje na řešení důsledků, ale velmi málo se zatím orientujeme na řešení příčin, které bychom s daleko nižšími náklady při dobré práci a dobré součinnosti některých třeba i orgánů, bychom byli schopni předejít některým negativním potom dopadům na konkrétního člověka nebo na konkrétní dítě, na konkrétní rodinu, kdybychom uměli včas nabídnout pomocnou ruku, aby k těm některým krizovým situacím vlastně vůbec nedocházelo.
Já nejsem člověk, který by byl naivní. Vím, že situace je prostě někdy taková, že přes všechnu snahu, kterou můžeme vyvinout, se nepodaří s rodiči, s rodinou pracovat, že pak opravdu někdy k té situaci z důvodu domácího násilí, z důvodu opravdu vážně zanedbané výchovy a podobně bohužel tento stav nastane. Ale myslím si, že jsme systematicky v této zemi neudělali dost pro to, abychom doplnili segment těchto služeb, podpůrných služeb tak, abychom mohli lépe odstraňovat příčinu, lépe spolupracovat s rodinami ohrožených dětí a případně lépe ještě pracovat na tom, aby - když už třeba k tomu odebrání dojde,- aby byla větší pravděpodobnost, že se podaří s rodinou, s rodiči pracovat, takže dítě třeba bude mít šanci se také i do té rodiny vrátit, pokud je to v jeho prospěch - pokud je to v jeho prospěch. Děkuju. ***
