Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Já vám rozumím a oplatím vám to. Vaše argumentace má také logiku, pane poslanče, a já jsem se ale už včera v jedné ze svých odpovědí - a mně je opravdu líto, a to není žádná výmluva, že ta debata se zvrhla z řádné rozpravy do faktických připomínek, kdy já jsem během dvou minut opravdu neměl možnost, byť jsem se opakovaně a aktivně hlásil, odpovědět na všechny dotazy - ale v jedné ze svých odpovědí jsem se snažil naznačit to, na co jsem měl čas v dnešní interpelaci. Ano, jednotný evropský přístup není, a pokud nebude - ale Evropa se o něj bude snažit - tak musíme na národní úrovni určitě i legislativně zareagovat. Já se obávám při vleklosti ukrajinského konfliktu, že se to klidně může dostat i do období další vlády, ale tady vás ubezpečuju, že my na evropské úrovni v tomto hrajeme velmi aktivní roli a jako vytížená země po Komisi chceme, aby nám predikci toho, co se stala a stane, dala co nejdříve: za prvé, do kdy bude dočasná ochrana, což je úplně jiný titul, a za druhé, jak to bude vypadat s azylovou legislativou na evropské úrovni po konci té krize jako takové.

A to, co jsem říkal: ano, ta výjimka platí, a v tom se shodneme, po dobu, co ta ukrajinská krize - ale zase fakt mysleme na jednu věc - ten pakt neplatí. A to jsem se snažil také vysvětlit. Oni se mě ptají, od kdy a do kdy ta výjimka platí. Já nevím, od kdy, já nevím, jestli se ten pakt schválí v Evropském parlamentu, od té doby to bude platit. To je prostě vždycky hrozně těžká diskuse a i ten překladatelský oříšek, který jsme tady měli. On je mířen do budoucnosti. To znamená, až ten pakt bude platit, budete mít tu výjimku jako takovou.

A samozřejmě je potřeba se postarat o takový legislativní mechanismus, abychom se pokud možno do tohoto solidárního rámce samozřejmě dostali, a o to my na evropské i české úrovni budeme usilovat.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. My tím přistoupíme k další interpelaci. Interpelujícím bude pan poslanec Zdeněk Kettner a dále se připraví paní poslankyně Lenka Knechtová. Prosím.

Poslanec Zdeněk Kettner: Děkuji za slovo, paní předsedající. Já mám dotaz na pana ministra školství. V rámci schválené novely školského zákona bude umožněno, a je umožněno, aby vyučovali i lidé bez pedagogického vzdělání s tím, že ředitel umožní tříletou výjimku. Vím, že ve fungujících obcích fungují porady ředitelů, čili je tam komunikace mezi řediteli, může ovšem nastat situace, že některý z takových zaměstnanců by mohl aplikovat vzdělávací turistiku, to znamená, po uplynutí těch tří let nastoupit na jinou školu, absolvovat další tři roky. Vím, že to asi nebude nějak masová záležitost, to určitě ne, ale zda se připravuje i nějaké systémové řešení ve stylu nějakého centrálního registru těchto případů, kam by ředitelé případně mohli nahlédnout, aby měli jistotu, že k ničemu takovému nedochází?

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. S reakcí pan ministr školství Mikuláš Bek.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, páni poslanci, děkuju za tu otázku. Ona míří k podstatnému aspektu té debaty o té novele. Chci říct: to, že budou ve školách neaprobovaní učitelé, není žádnou novinkou. Ona ta novela upravuje ty podmínky vlastně spíše z hlediska jejich odměňování, protože na ty tři roky budou považováni za kvalifikované. Důležité je říci toto: Ministerstvo školství musí zřídit příslušné registry, protože ta situace je opravdu alarmující. My nemáme vlastně reálná data o fungování škol, máme jenom zpětné pohledy z výkazů, které neumožňují podrobnou analýzu toho, kde máme jak kvalifikované učitele, jak aprobované a podobně. Já jsem si vědom toho, že ta věc je naléhavá, proto se snažím urychlit harmonogram přípravy těch informačních systémů. Ono se to vlastně do jisté míry prolíná s problémem elektronického podávání přihlášek. Prostě potřebujeme registry škol, potřebujeme provázané registry žáků, učitelů, potřebujeme mít základní informace. Jakási pracovní verze harmonogramu počítá s tím, že by snad nejpozději v roce 2026 měl být funkční registr učitelů, já ale doufám, že to bude dřív, udělám pro to všechno. To předpokládá alokaci nějakých finančních prostředků, nijak horentních, ale je strašně důležité, abychom věděli kdykoliv v kterémkoliv časovém okamžiku, co se vlastně ve školách děje z hlediska personálního zajištění výuky.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně. Je zájem o reakci? Není.

Přistoupíme tedy nyní k další interpelaci, tu přednese paní poslankyně Lenka Knechtová, a dále se opět připraví pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.

Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, můj dotaz se týká vašeho vyjádření, a to, že kapacity gymnázií se budou navyšovat. Naprosto si uvědomuji neutěšenou situaci s kapacitami středních škol, zejména v Praze a ve středních Čechách, ale přece jenom, máme zde napříč spektrem kvitovanou strategii 2030+, která stanovuje směr rozvoje školství a priority investic na deset let. Proto se ptám, zda navyšování kapacit gymnázií je v souladu s touto strategií, která je nesmírně důležitá, když školství není ve vleku voleb a má jasné směřování. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Pan ministr.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za tu otázku. Ona mi trochu umožňuje vysvětlit můj výrok z Otázek Václava Moravce, který vlastně mířil k tomu, že si umím představit za určitých okolností i prolomení dosavadního tabu, kdy nebyly vůbec navyšovány třídy víceletých gymnázií, a já to chci vysvětlit.

Já si myslím, že debata o kapacitách středních škol nemá úplně černobílé řešení, že to není tak, že bychom mohli v téhle oblasti vzdělávací politiky říkat "nikdy" a "vždycky", ale že je dobré se dívat na tu situaci i pohledem regionálních poměrů a situací a poptávky.

Když jsem si studoval dosud platný dlouhodobý záměr Ministerstva školství, který reguluje tu strukturu, pochází z roku 2019, tak mě tam zarazila jedna věc. Tam se vlastně pracuje s jediným parametrem pro moderování té struktury, což je vlastně poptávka trhu práce, respektive potřeby trhu práce. To je samozřejmě relevantní. Na druhé straně je jasné, že způsob zjišťování těch potřeb je vždycky zatížen aktuálním stavem a pak se může snadno stát, že poptávka formulovaná v roce 2019 před covidem po určitých profesích se může proměnit v důsledku covidu a energetické krize rychleji, než bychom si přáli.

Já vlastně postrádám v dlouhodobém záměru nějakou vyváženost parametrů, kde by se třeba zohledňovala skutečně i poptávka rodičů a dětí. Jsem v tomhle individualista a myslím si, že primární odpovědnost za volby mají nést rodiče a děti, a myslím si, že tam, kde je převis obrovský a kritéria pro přijetí jsou diametrálně náročnější než v jiných částech země, bychom měli zvažovat, že za splnění určitých striktních kritérií bychom mohli připustit otevření i třeba třídy šestiletého gymnázia. Můj názor je takový, že spíše šestiletého než jakéhokoliv jiného, a to v minimální míře. Nemyslím, že by to měl být nějaký masový fenomén. Teď říkám svůj politický názor, který bude samozřejmě podroben politické diskusi s partnery i ve vládě, a jsme od schválení nového dlouhodobého záměru ještě několik měsíců. Já jen říkám, že bych do té debaty rád vnesl jistou pragmatičnost.

Podívejme se opravdu i na to, jak vypadá poptávka. Nemůžeme připustit, že vstupní kritéria se budou ve velkých městech lišit tak diametrálně, jako je to dnes, proti některým částem některých regionů, kde prostě stačí výsledek mnohem nižší pro přijetí než v některých metropolích.

Veďme o tom věcnou debatu. Já v tom nechci zaujímat nějaké vyhraněné ideologické stanovisko, ale myslím si, že po zkušenosti přijímacího řízení letošního a předchozího roku je načase, abychom s chladnou hlavou, jakmile budeme znát jasná data, co se vlastně stalo, se podívali i na to, jakým způsobem regulujeme nabídku studijních oborů na středních školách. Já se obávám, že úplně neplatí to, že by bylo možné, a v tom se liším v jediné větě od schválené strategie, vlastně říci, že ve všech regionech bude platit třeba stejná procentní hranice. Když se podíváme na to, jak výrazně se liší složení populace ve velkých městech z hlediska třeba podílu vysokoškoláků -rodičů, tak si přiznejme, že jejich poptávka prostě bude výrazně vyšší po typech vzdělání, kterým věří, že pro jejich děti zajistí dobrou šanci na budoucí život. Podívejme se na to s klidem, bez ideologických předsudků. ***