(18.50 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Jsou nutné rychlé, radikální a plošné kroky. Je nezbytné zastavit veškeré zbytné vládní výdaje typu předražených zahraničních zbrojních zakázek za desítky miliard korun. Nejrozumnějším řešením, které by naši dramatickou rozpočtovou situaci mohlo zachránit, by byl ovšem okamžitý odchod této vlády.
Tak a pojďme už pomaličku k důchodům a řekněme si něco k tématu, pro které máme dnes svolanou tu dnešní mimořádnou schůzi. Na této schůzi se bude dnes v prvním čtení projednávat úvodní série vládních návrhů změn zákona o důchodovém pojištění a systému důchodu. Jde o opatření, která mají za cíl výrazně omezit budoucí valorizace důchodů a zásadně zpřísnit podmínky pro odchod do předčasného starobního důchodu. Hnutí SPD tento vládní materiál v předložené podobě zcela odmítá a předloží k němu své vlastní pozměňovací návrhy, které zajišťují důstojné penze.
Vláda Petra Fialy chce významně snížit řádné valorizace důchodů a ty mimořádné pro případ vyšší inflace chce úplně zrušit a nahradit je nízkým sociálním příspěvkem na omezenou dobu, který se ale nestane trvalou součástí výměry důchodu. To povede k dalšímu poklesu reálných důchodů, k propadu velkého množství seniorů do příjmové a sociální chudoby a zasáhne to nejvíce nízkopříjmové seniory. Neúnosné zpřísnění podmínek odchodu do předčasného důchodu zase poškodí zaměstnance v náročných profesích. Tato vládní předloha je tak jen snahou o snižování rozpočtového deficitu, který tato vláda sama způsobila a neustále jej prohlubuje na úkor příjemců důchodů a rezignací na skutečnou, přínosnou, dlouhodobou důchodovou reformu.
Dovolte mi v rámci mého vystoupení k vládnímu návrhu na omezení valorizací důchodů a zhoršení podmínek pro odchod do předčasného důchodu a jeho čerpání zamyslet se nad problematikou konstrukce našeho důchodového systému trochu šířeji, a to nejen v kontextu čistě sociální politiky státu. Nebudu hovořit v žádném případě mimo téma. To ostatně uslyšíte sami. Ale navrhované vládní úpravy nelze vytrhnout z logiky fungování systému důchodového pojištění a všech jeho souvislostí. A já považuji za svou povinnost, že vedle kritiky vládních návrhů a celého vládního přístupu k důchodům a důchodcům zmíním i některé podstatné ekonomické souvislosti a také nastíním určité představy hnutí SPD o našich přístupech k úpravám důchodového systému.
Nejprve krátká metodická strategická poznámka k problematice předčasných důchodů. Dle mého názoru zvolila vláda špatnou chronologii podniknutých kroků. Prioritně je třeba legislativně vyřešit možnost dřívějšího odchodu do důchodu bez jakéhokoliv jeho dalšího krácení u zaměstnanců ve fyzicky náročných a stresujících profesích. My jsme v SPD vždy navrhovali a trváme na tom, aby byl seznam těchto profesí co možná nejširší a nejúplnější a aby byl vypracován na základě konzultací s experty na pracovní lékařství a s lékaři a hygieniky specializovanými na nemoci z povolání a na hygienu pracovního prostředí. Hnutí SPD tedy vždy ve všech jednáních požadovalo, aby byl návrh upravující dřívější odchod do důchodu u zaměstnanců v těžkých profesích schválen ještě před zpřísněním podmínek pro odchod do předčasného důchodu u ostatních plátců důchodového pojištění. Opačný vládní postup totiž nedává logiku ani smysl a brzo vyvolá velké problémy.
Jak už jsem předeslal, každá zodpovědná opoziční politická strana, když něco kritizuje, musí mít i jasnou pozitivní, konstruktivní alternativu. U důchodového systému a jeho potenciálních úprav, ať už jim budeme říkat důchodová reforma, nebo ne, to platí dvojnásob.
Tak začneme třeba jedním krátkodobým, ale nesmírně důležitým opatřením. Zcela klíčovým krokem k posílení našeho důchodového systému a zlepšení bilance důchodového účtu by byla reforma systému exekucí. Taková reforma, která umožní lidem v exekucích být zaměstnaní na standardní zaměstnanecké smlouvy za důstojné mzdy, totiž neodpovídá současné situaci, kdy je takzvané nezabavitelné minimum ze mzdy pro zaměstnance v exekuci výrazně nižší než minimální mzda.
Tato reforma exekucí by rovněž měla vést ke změně současného nevyhovujícího stavu, kdy musí srážky ze mzdy administrovat a zajišťovat zaměstnavatelé, což je pro ně často nákladné, složité a náročné, zejména pro střední a menší zaměstnavatele, a proto nechtějí lidi v exekucích zaměstnávat. To se stává velmi často, že lidé přijdou žádat o zaměstnání, zaměstnavatel se zeptá, jestli má zaměstnanec exekuci, a pokud má, tak řekne, že o něho nemá zájem. To je samozřejmě velmi špatně. Zaměstnanci naopak hledají zaměstnavatele, který by je zaměstnal, dával jim peníze na ruku, to znamená v hotovosti, byť by měli smlouvu a budou čekat, až na ně prostě sociálka přijde, až zjistí úřad práce, kde jsou zaměstnáni a začne jim strhávat a nařídí zaměstnavateli strhávat ty exekuce ze mzdy. Jakmile toto se stane, tak samozřejmě ti zaměstnanci odcházejí jinam a hledají nového zaměstnavatele, aby zas třeba dva tři měsíce mohli pobírat celou mzdu nebo celý plat.
Právě proto si myslím, že by se zaměstnavatelům měl umožnit nebo ulehčit ten systém zaměstnávání exekuovaných. Tuto agendu by napříště mohly vykonávat například finanční nebo exekutorské úřady. Roční přínos těchto opatření by jen na pojistných odvodech, a to není něco, co jsme si vymysleli my, ale dle sociologa Daniela Prokopa ze společnosti PAQ Research mohl činit až 12 miliard korun ročně. Dvanáct miliard korun ročně. A lze to udělat relativně velmi rychle.
Co se týče opravdové a velké důchodové reformy, za její základ považujeme silnou prorodinnou politiku a podporu porodnosti v pracujících rodinách. Pokud toto vezmeme vážně, nebude vůbec nutné jakkoliv zvyšovat věk pro odchod do důchodu nad současných 65 let, což je pro SPD nepřekročitelná věc, a odchod do důchodu vyšší než 65 let zásadně odmítáme. O obou těchto záležitostech ještě budu dnes hovořit. Ale pro jejich důležitost považuji za nutné zmínit je i v úvodu a zvlášť.
Obecně nepochybně platí, že otázka ovlivnění výše salda důchodového účtu má více rozměrů, a to nejenom na straně výdajů, kam patří nastavení hranice věku odchodu do důchodu, a tedy aktuální počet důchodců a výše důchodu a jejich valorizací, které chce Fialova vláda snížit, ale také na opomíjené straně příjmů tohoto důchodového účtu. A sem jednoznačně spadá parametr počtu plátců důchodového pojištění, který musíme různými způsoby zvyšovat. A rovněž sem patří, což vláda úplně ignoruje, vývoj a stav makroekonomických ukazatelů, na prvním místě jednoznačně výše a míra inflace, potom míra nezaměstnanosti a sekundárně i vývoj objemu hrubého domácího produktu. Na tyto nástroje vláda zcela rezignovala. Pouze se, lidově řečeno, hojí na důchodcích a bere jim peníze, na které mají zatím zákonný, ale hlavně přece morální nárok. Pokud se například inflace vrátí do jednociferných meziročních hodnot, kde byla donedávna po desítky let, nebude vůbec třeba využívat systému mimořádných valorizací v řádu desítek miliard korun ročně a vývoj důchodového účtu bude mnohem udržitelnější. To znamená, to, co jsem řekl v úvodu, soustředit se na odstranění příčin inflace, hlavně co se týče cen komodit v takzvaném důchodcovském spotřebním koši. A pak také snižovat obří rozpočtový deficit. ***
