(20.00 hodin)
(pokračuje Alena Schillerová)
Samotní důchodci již v tuto dobu měli zcela logicky vytvořená jistá očekávání ohledně navýšení jejich penzí. A navíc, ještě jednou opakuji, že k tomuto zcela bezprecedentnímu připravení každého z milionů důchodců průměrně o 1 000 korun měsíčně došlo ve stavu takzvané legislativní nouze, což je mimořádná parlamentní procedura, která má významné ústavněprávní rozměry. Při této proceduře dochází k významnému omezení poslaneckých, výborových a samozřejmě i opozičních práv. Tou zcela mimořádnou okolností byla pouze laxnost ministra financí při tvorbě státního rozpočtu.
Pětikoalice s ohledem na svou stoosmičku si tuto protiústavní změnu prohlasovala, a tím se trvale snížily důchody všem penzistům. Argumentace, že čeští penzisté jsou příliš bonitní ve vztahu k průměrné mzdě, že dnes žijí v mimořádném luxusu oproti zbytku populace, že kvůli nim se Česká republika ubírá směrem řecké cesty, jsou jenom hloupou propagandou elit, které neopustily prostě své kanceláře a neznají život normálních Čechů, Moravanů a Slezanů. Navíc, a to zde opětovně zdůrazňuji, mimořádná valorizace není skutečným zvýšením penzí. V rámci mimořádné valorizace jde jenom o dorovnání penzí cenovému nárůstu. Ti, kteří prezentují, že se důchodcům reálně zlepšila životní situace díky mimořádné valorizaci, vůbec nepochopili, co se tady v České republice v období pádivé inflace děje.
Vážení kolegové, milé kolegyně, pokud bychom tady chtěli hovořit o skutečné důchodové reformě, museli bychom si vyjasnit zásadní proměnnou, která tuto důchodovou reformu definuje. Základním problémem v rámci našeho penzijního systému je problém demografický. Česká republika, ostatně jako drtivá většina rozvinutých zemí, nemá dostatečnou porodnost. Celkový počet obyvatel republiky sice postupně roste, ale tento jev je způsoben primárně migrací do České republiky. To znamená, že z pohledu věkové struktury Českou republiku čeká stárnutí. Toho, že by vedla pětikoalice rozumnou rodinnou politiku, jsem si tedy za poslední rok a půl vůbec nevšimla. Je tedy zřejmé, že hlavní problém pětikoalice již standardně opomíjí. Já jsem si nevšimla žádného opatření, které by mělo za cíl zvýšit porodnost, které by ulehčilo život rodinám s dětmi, které by zvýšilo motivaci mladých směrem k založení rodiny.
Stárnutí populace má z pohledu veřejných rozpočtů, což je primární oblast mé specializace, mnoho závažných dopadů. Tento proces stárnutí populace má mimořádně závažné konsekvence zejména u zemí, které mají financování penzí prostřednictvím průběžného systému. Ten máme v České republice a znamená, že současná generace obyvatel financuje penze současných důchodců, přičemž se očekává, že generace jejich dětí budou financovat zase penze svých rodičů. Tento systém mimořádně dobře funguje v případě zemí, kde se rodí větší počet dětí, než je seniorů. Naopak je problematický v situaci, kde se projevuje stárnutí populace. I v situaci stárnutí populace je samozřejmě možné se spoléhat na rostoucí produktivitu práce, která částečně může snížit negativní demografický vývoj, ale je tu každopádně zřejmý limit této cesty. V České republice se navíc těžko můžeme spoléhat na rostoucí produktivitu práce v období, kdy vláda plánuje dramaticky seškrtat výdaje na vědu, výzkum a inovace. V období, kdy pětikoalice pravidelně ohrožuje samotné fungování podnikatelského sektoru.
Prodlužování odchodu věku do důchodu, což je dnes již zcela jistá budoucí taktika pětikoalice, má své jednoznačné a výrazné limity. Je samozřejmě pravdou, že pravděpodobnost dožití jen v období historie samostatné České republiky se výrazně zvýšila. O tom není pochyb. A já říkám díkybohu. Na druhou stranu schopnost aktivně vykonávat pracovní pozici nesouvisí ani tak s délkou dožití, ale s délkou života ve zdraví. Přitom samotná délka života ve zdraví je o mnoho kratší a bohužel zdaleka neroste tak dynamicky jako pravděpodobnost dožití.
Obyčejné mechanické posouvání věku odchodu do důchodu je něčím zcela nepřijatelným. Samozřejmě, že je dnes v aktuální situaci, kterou v České republice máme, důležité české penzisty aktivně motivovat, aby zůstali v pracovním procesu co nejdéle. Ostatně to není dobré jen pro stav veřejných financí, ale je to dobré taktéž pro samotné občany. V případě penzistů často nejde pouze o materiální stránku, což je samozřejmě také důležité, prodloužit si aktivní pracovní život v pracovním kolektivu a v práci, která vás ideálně baví, přispívá k psychické pohodě a spokojenosti se životem starších obyvatel. Navíc zcela jistě má generace občanů 60 let a více obrovské množství životních zkušeností. Zcela jistě má jiný pohled na svět a v mnohých pracovních kolektivech by mohla být výrazným obohacením. Chce to jen aktivně pracovat s politikou zaměstnanosti, zařadit místo neutrálu alespoň jedničku a začít konečně něco dělat. Zdůrazňuji, že mluvím zejména o lidech, kteří pracovat mohou a chtějí, ale i tomuto je třeba jít naproti. Je potřeba české starší občany motivovat. Bohužel pětikoalice jde cestou příkazů a zákazů bez předložení jakéhokoliv dlouhodobého plánu o lepším využívání úřadů práce. O využívání aktivní politiky zaměstnanosti pro občany 60 let a více jsem už teď mluvila.
Pokud mluvíme o důchodové reformě, je jednou ze zásadních věcí, která v systému chybí, motivace občanů, aby si vytvořili také své vlastní úspory. Faktem je, že je v dlouhodobém zájmu státu podpořit odpovědnost, pragmatismus a racionalitu pracující části populace zvýšením benefitů u důchodového připojištění. Já vůbec nechápu, že takto zásadní a potřebné opatření není součástí něčeho, co je prezentované jako důchodová reforma. V případě, že se pětikoalice tváří, že chce dělat důchodovou reformu, musí přece motivovat primárně současné třicátníky, aby si vytvořili úspory. Avšak tato pětikoalice místo toho vytvořila prostředí, které je charakteristické jednou z nejvyšších měr inflace ze všech zemí Evropské unie, a tím znehodnotila současné úspory drtivé části populace. A nejenže připravila o úspory současné pracující a také penzisty, ale současně zcela zásadně snížila důvěru ve vytváření si úspor, které zůstanou zachovány.
Fondový systém spolufinancování důchodů musí být totiž již ze své podstaty založený na dlouhodobé stabilitě, prosperitě ekonomiky a předvídatelnosti dalšího vývoje, kdy si obyvatelstvo země může být jisto, že o své úspory v tak dlouhém časovém intervalu, jako je například i 30 let, nepřijde. Bohužel, současná pětikoalice se podílí na zcela zásadním narušení jakékoliv důvěry občanů vůči kapitálovým trhům. Tady nebudu zmiňovat velice bohatou historii stran vládní pětikoalice z devadesátých let. Stačí totiž zmínit dnešní situaci. Dva roky po sobě setrvávající dvouciferná inflace, se kterou pětikoalice nic nedělá, společně se zpětnými úpravami již fungujících smluv, jako například plánovaná změna v případě stavebního spoření, decimuje důvěru a náladu, která v této zemi panuje. ***
