(22.00 hodin)
(pokračuje Jana Černochová)
Kromě pana Okamury pro to tehdy hlasovali i jeho nezařazení kolegové pan Karel Pražák, Milan Šarapatka z Úsvitu, pro toto usnesení hlasovala paní Jana Hnyková, Augustin Karel Andrle, Jaroslav Holík, Marek Černoch, Karel Fiedler, Martin Lang, Olga Havlová a Jiří Štětina.
Dovolte mi upoutat vaši pozornost ještě na to druhé usnesení, jak jsem říkala, usnesení číslo 1247, kde opět Poslanecká sněmovna projednávala návrh na prodloužení doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky, sněmovní tisk 782. A i v tomto případě Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s prodloužením doby působení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice na území České republiky v počtu do 30 osob s předpokládanou dobu pobytu pět let, počínaje dnem 10. října 2020. Tento tým má tedy mandát do roku 2025. Byla jsem zpravodajkou toho usnesení a myslím si, že si to pamatujeme poměrně přesně. No a jak už jsem vám tady říkala před chvílí, hádejte, kdo hlasoval pro pobyt britských vojáků, a nejenom britských vojáků? Protože v té dvojce jde o pobyt příslušníků ozbrojených sil členských států organizace Severoatlantické smlouvy a Evropské unie, států zúčastněných v programu Partnerství pro mír, republiky Kosovo - pane Foldyno, představte si, republiky Kosovo, a hlasoval pro to váš předseda - Jordánského hášimovského království a státu Libye za účelem jejich účasti ve výcvikových kurzech pořádaných Britským vojenským poradním a výcvikovým týmem v České republice s tím, že počet příslušníků ozbrojených sil těchto států vyslaných do výcvikových kurzů nepřesáhne v žádném okamžiku 100 osob v jednotlivém kurzu. Tohle jsou prosím fakta. Fakta dohledatelná, fakta, která vám můžu dát k dispozici.
A kdyby někoho z vás zajímalo, jak kdo o tomto návrhu hlasoval, tak já vám to za malou chvíli přečtu. SPD hlasovalo v počtu 15 poslanců, pro. Pro byl pan Jaroslav Dvořák, paní Monika Jarošová, pan Radek Rozvoral, pan Pavel Jelínek, paní Karla Maříková, paní Lucie Šafránková, pan Jiří Kobza, pan Tomio Okamura, pan Jaroslav Holík, pan Jiří Kohoutek, pan Zdeněk Podal, pan Radovan Vích, pan Jan Hrnčíř, pan Radek Koten a pan Miloslav Rozner. Ti všichni hlasovali pro.
Já se tedy ptám, kolegyně a kolegové, co ty čtyři hodiny jste nám tady vlastně chtěli říct? Chtěli jste nám říct to, že hnutí SPD, nebo Úsvit nebo jak jste se jmenovali, nepodpoří nikdy nějaký pobyt nějakých amerických vojáků? Pane Okamuro, prostřednictvím pana místopředsedy, jste vůči Američanům zaujatý? Že Britové vám nevadí a Američané vám vadí? Hraje tam roli nějaká historická souvislost toho, že vám to vadí? Víte, mně to přijde od vás přinejmenším pokrytecké - a já ještě jednou děkuju zástupcům ANO, vím, že mě budou grilovat, že se mě budou ptát na otázky - ale že vlastně vy ten čas využijete pro to, že tady jako kolovrátek opakujete věty o referendu a o tom, že hnutí SPD nikdy nebude souhlasit s pobytem žádných vojáků, a přitom ta historie nelže a je úplně evidentní, že vy jste pro to hlasovali, že jste pro to hlasovali dokonce v podobné sestavě, jako tady dneska sedíte.
Takže ještě jednou v závěru já děkuji všem kolegům, kolegyním, kteří vnímají tuto smlouvu jako smlouvu, která je třeba. Opravdu se ten vyjednávací tým snažil vyjednat maximum možného pro to, aby ta smlouva byla výhodná. Podařilo se nám tam prosadit věci, které skutečně v jiných smlouvách nejsou, a já za to těm lidem děkuji. A děkuji předem všem, kteří nebudou projednávání tohoto bodu obstruovat a kteří budou klást samozřejmě dotazy, na které jsem připravená odpovídat, ale nebudou z toho dělat tuhle komedii, co jste tady ty čtyři hodiny dělali vy, kolegové z SPD. (Potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Nyní promluví zpravodaj pro prvé čtení Marek Ženíšek. Já eviduji faktické poznámky, ale vzhledem k tomu, že není otevřená rozprava, tak není možné se hlásit s faktickými poznámkami. Faktické poznámky slouží jako reakce na probíhající rozpravu, která není otevřená.
Prosím, pane zpravodaji, máte slovo.
Poslanec Marek Ženíšek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dovolím si shrnout to podstatné z vládního návrhu na vyslovení souhlasu s ratifikací Dohody České republiky a Spojených států amerických o spolupráci v oblasti obrany. Jak zde již zaznělo, dohoda je dvoustrannou mezinárodní smlouvou, jejímž účelem je upravit rozličné oblasti týkající se pobytu a plnění povinností příslušníků ozbrojených sil Spojených států amerických na území České republiky v případě, že by v České republice plnili nějaké úkoly. Smyslem a účelem vládního návrhu je připravit podmínky, zejména právní a technické, pro případné působení amerických vojáků v České republice. Jde primárně o takzvanou statusovou bilaterální mezinárodní smlouvu. Text samotné dohody schválila vláda České republiky 26. dubna 2023 a podpis smlouvy se uskutečnil 23. května tohoto roku.
Smlouva doplňuje mnohostrannou dohodu takzvanou NATO SOFA z roku 1951, k níž Česká republika přistoupila po vstupu do NATO, a platí tedy již téměř 23 let. Dohoda upravuje ty oblasti, kterým se NATO SOFA nevěnuje, a rovněž rozpracovává či upřesňuje řadu oblastí, které v NATO SOFA sice obsaženy jsou, ale nedostatečně podrobně, jednoznačně či srozumitelně.
NATO ve všech svých obranných plánech a koncepcích počítá s prominentní rolí amerických vojáků při společné obraně. A asi je dobré připomenout, že právě na přítomnosti amerických ozbrojených sil v Evropě je bezpečnost Aliance založena od samého počátku, a proto je tato smlouva důležitým předpokladem i pro posílení obranné spolupráce se Spojenými státy americkými.
Stojí také za to připomenout, že sama dohoda nehovoří o žádné konkrétní formě spolupráce mezi americkými a českými vojáky ani o žádné konkrétní americké vojenské přítomnosti. Dohoda sama o sobě neposkytuje americkým vojákům oprávnění pobývat na území České republiky, a jak již bylo zmíněno, jejich pobyt musí být vždy schválen v souladu s článkem 43 Ústavy České republiky. Stejně tak smlouva automaticky neumožňuje americkým silám ani americké straně výstavbu objektů v českých vojenských zařízeních a základnách, smlouva pouze upravuje, jak by taková situace vypadala, pokud by se na ní česká a americká strana domluvily, a následně v příloze A této smlouvy určuje zařízení a prostory, které by mohly být využívány v případě plnění úkolů na území České republiky, přičemž samotné uvedení místa v příloze smlouvy neznamená automaticky přístup pro ozbrojené síly Spojených států amerických. Konkrétní využití a jeho podmínky budou vždy na zvláštní domluvě mezi smluvními stranami, tedy Českou republikou a Spojenými státy. ***
