(23.00 hodin)
(pokračuje Jan Lipavský)
Myslím si, že tady paní ministryně, ta by o tom dokázala mluvit podle mě možná ještě déle než Tomio Okamura, o tom, kolik toho dělá na obraně a jaké všechny zakázky jsou teď v procesu a daří se je dotahovat, ale také musíme být připraveni poskytnout adekvátní podporu spojeneckým - a v tomto případě americkým - jednotkám, které by v případě krize nebo konfliktu posilovaly východní křídlo Aliance. A já tady opravdu dneska nebudu mluvit o tom, proč je Rusko pro českou a evropskou bezpečnost hrozba. Všechny členské státy NATO dneska na té východní hranici již mají dojednanou tuto dohodu. Zaznělo to, ale já myslím, že je dobré, aby to zaznělo znovu - Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a předběhli nás i Slováci. Takže abych to uzavřel, ta dohoda vytváří právní rámec - to si myslím zaznělo také dneska - je to právní rámec pro rozšířené strategické partnerství mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, které chceme rozvíjet jak v bezpečností a obranné spolupráci, tak ale třeba i v dalších oblastech.
Jinak si dovolím doplnit, že Ministerstvo zahraničních věcí samozřejmě bylo součástí toho týmu, který vedlo Ministerstvo obrany, a můžu opravdu odpovědně prohlásit, že ten vyjednaný text je v zahraničněpolitickém i bezpečnostním zájmu České republiky. Já tedy věřím, že proběhne bezproblémové, hladké projednávání a ratifikace této dohody, a samozřejmě jsme připraveni odpovídat na všechny otázky, které budou k tomu vznášeny. K tomu slouží politická diskuse, nikoliv k nekonečným monologům, které nikam nevedou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Děkuji. Dobrý večer přeji, my jsme se vystřídali v řízení schůze. Poslední s přednostním právem je přihlášený pan poslanec Fiala. Pane poslanče, prosím - ano... a ještě mezitím faktická poznámka pana poslance Juchelky. Pane předsedo, jestli ještě dáte přednost faktické poznámce? Děkuji. Děkuji za pochopení. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Aleš Juchelka: Já taktéž děkuji. Mě vždycky tady fascinuje, když tady například pan ministr zahraničních věcí, který tady moc nevystupuje, začne najednou hovořit o strategické komunikaci, říkat, že kritika toho, jak vláda komunikuje, není namístě. A já si myslím, že nemá pravdu. Místo aby to nějakým způsobem vysvětloval, a i když se o to třeba moc snaží, tak vždycky stejně svou strategickou komunikaci a své vysvětlování přebije svými infantilními tweety. (Smích v sále.) Bohužel, tak to je. A to, že tady pan ministr zahraničních věcí přečte něco, co mu připraví na jeho sekretariátu, tak to dokáže přečíst skutečně každý. Já bych od ministra zahraničních věcí místo té infantility naopak očekával státníka, pane ministře. A to vy bohužel nejste.
Místopředseda PSP Jan Skopeček: Faktická poznámka. Děkuji za dodržení času. A teď už s přednostním právem pan poslanec Fiala.
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Chtěl jsem říct něco podobného jako pan kolega Juchelka v tom smyslu, že přeju panu ministrovi zahraničních věcí pěknou dovolenou na Krymu, že mu určitě pomůžeme, aby si tu dovolenou užil. A pojďme už k našemu tématu.
Vážené kolegyně, kolegové, česko-americká dohoda o obranné spolupráci schválená vládou Petra Fialy je podepsána paní ministryní obrany Janou Černochovou. Není standardní dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která je založena na rovnosti stran, tedy jejích účastníků a signatářů, ale smlouvou absolutně nerovnou, ve které je Česká republika stranou jednoznačně slabší, a dokonce řekl bych podřízenou. A to je pro nás, zastánce samostatného suverénního českého státu, neakceptovatelné. A nikdy bychom smlouvu takto až vazalského typu nepodepsali. Proto pro ni poslankyně a poslanci hnutí SPD nikdy nezvednou ruku. A nejde vůbec o to, že bychom nechtěli spolupracovat se Spojenými státy americkými nebo že bychom byli a priori protiameričtí. Vůbec ne. Ostatně téměř vždy, když se zde ve Sněmovně projednávají standardní bilaterární a oboustranně výhodné mezistátní smlouvy věcného charakteru, například o ochraně investic, o daních nebo o sociálním zabezpečení, včetně dvoustranných smluv mezi Českou republikou a Spojenými státy, tak hlasujeme pro. Ale to není případ této smlouvy.
Její zastánci a propagátoři nám navíc neříkají celou pravdu, respektive nevěrohodně maskují její hlavní a jediný účel, kterým je umožnit přítomnost armády Spojených států amerických na českém území a existenci amerických vojenských základen v České republice, a to bez ohledu na to, jestli půjde o využívání stávajících vojenských zařízení ve vlastnictví českého státu a české armády, anebo o zařízení nová, jejichž vybudování smlouva explicitně umožňuje.
Jak jsem již naznačil, vládní zastánci této dohody neustále opakují, že v ní nejde o umístění amerických vojáků v České republice. Nejlepším argumentem proti tomuto tvrzení je tuto smlouvu si důkladně přečíst a prostudovat. Ostatně i já se ve své argumentaci opírám také čistě pouze o text této smlouvy, nikoli o žádné její výklady a interpretace z druhé ruky. A tak mohu konstatovat, že sto procent obsahu této smlouvy kromě preambule se věnuje pouze až do nejmenších detailů nastavení faktických, právních, obchodních a jiných podmínek dlouhodobého pobytu amerických vojáků v České republice. A na základě podrobného studia této smlouvy zcela zodpovědně prohlašuji, že její název je - zřejmě i záměrně - zavádějící. Nejde o žádnou smlouvu o obranné spolupráci, to by zde byly například pasáže o povinnosti smluvních stran poskytnout si vzájemně vojenskou pomoc nebo klidně i pasáže o dodávkách vojenské techniky, sdílení vojenských informací a podobně, ale o tom zde není vůbec žádná zmínka. Proto se jedná výhradně na základě analýzy jejího obsahu, kterou může provést každý, kdo o to má zájem, o smlouvu o pobytu amerických vojsk v České republice. Nazývejme věci pravými jmény a buďme k občanům upřímní.
Teď k té nerovnosti smluvních stran. Jde o jasnou nerovnost a jednosměrnost, nikoli o vzájemnou spolupráci a reciprocitu. Až dosud se postavení amerických vojáků, kteří jsou u nás přítomni například na vojenském cvičení, řídí smlouvou o statusu ozbrojených sil států Severoatlantické aliance z roku 1951. Je to takzvaná smlouva NATO SOFA, která do velké míry vyvažuje a vyrovnává práva státu, který vojska do zahraničí vysílá, i státu, který je přijímá. To u smlouvy, kterou projednáváme, naprosto neplatí, protože Spojené státy zde získávají jednoznačně privilegované postavení. Ostatně to je hlavní důvod toho, proč Spojené státy tak tlačí na sjednávání takto pro ně výhodných bilaterárních vojenských dohod tohoto typu s různými státy vedle smlouvy NATO SOFA, která jim žádná speciální privilegia neposkytuje.
To, že je český stát slabší stranou ve smlouvě, kterou dnes začínáme projednávat, je o to horší a o to závažnější, že tato smlouva jako smlouva mezinárodní má přednost před standardními českými zákony, což v praxi znamená, že když bude náš český zákon v rozporu s touto smlouvou, bude se postupovat podle této smlouvy. Nevýhodnost v česko-americké smlouvě je skutečnost, že v ní taháme za pomyslný kratší konec provazu a že ztrácíme svou státní suverenitu, je velmi dobře vidět například na oblasti výkonu spravedlnosti a trestního práva dle této smlouvy. ***
