Nyní tedy budeme hlasovat procedurální návrh pana poslance Juchelky o přerušení tohoto bodu a odročení tohoto bodu do doplnění všech souvisejících zákonů, souvisejících s tímto návrhem.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro? Kdo je proti?

Hlasování číslo 117, přihlášeno 128 poslanců a poslankyň, pro 44, proti 51. Návrh nebyl přijat.

Pokračujeme tedy ve faktických poznámkách. Teď ji má paní předsedkyně Pekarová Adamová. Paní předsedkyně, prosím.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji za slovo. Odpovím několika předřečníkům. Nejdříve, vaším prostřednictvím, panu poslanci Haasovi. Samozřejmě ani my nemáme úplně stoprocentní jednolitou shodu a každý má tu hranici, která je pro něj nepřekročitelná, lehce jinde. A právě z toho důvodu jsem už před několika měsíci i ustavila takovou pracovní skupinu, ve které každá strana koalice, tedy teď je to opravdu vládní koalice, protože ani mezi námi nepanuje shoda, má své zástupce, a hovoříme o tom, jaká je ta naše řekněme představa, jaké jsou ty možnosti dohody, kde jsou styčné plochy, když to tak řeknu. A samozřejmě komunikujeme i se zástupkyní hnutí ANO paní Pastuchovou, která je spolupředkladatelkou tohoto zákona, tak abychom našli tady tuto shodu i s hnutím ANO. Protože víme, že postoj SPD je jednotný a tam tedy chápeme, že ta dohoda možná není. To je fakt, který teď nastává. (Velký hluk v sále.)

Já mohu říci, že se většina kloní k tomu, aspoň jak to vnímám, abychom skutečně vedli i rozpravu ohledně názvu, to ano. A tam si myslím, že je tedy jednoznačný prostor pro to se dohodnout. Takže to je za mě určitý příslib, který možná může rozhodnout -

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Paní předsedkyně, strašně se omlouvám. Já vám samozřejmě vám nastavím ten čas. Ale požádám Sněmovnu o klid! Je to velmi nedůstojné! Paní předsedkyně tady překřikuje celou Poslaneckou sněmovnu. Prosím o klid.

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Je to tedy prostor pro dohodu, která samozřejmě i díky tomu, že bychom prodloužili lhůty, a to jsme deklarovali, o 60 dní, tak v tu chvíli bude na ni dostatečný prostor před samotným druhým čtením. A další aspekt, který se s tím váže, je surogátní mateřství, rodičovská práva a tak dál, všechno se dá v tomhle řešit.

Jenom stručná reakce na předřečníky, kteří se bojí toho, co je možné, není možné. Jako z hlediska právě, jak navrhuje pan Juchelka, jak navrhuje paní Peštová, vaším prostřednictvím, opět to je součástí debaty a jsme schopni na to odpovědět v rámci jednání před druhým čtením na výborech a podobně. Budeme mít tato stanoviska, která budete chtít, připravená natolik kvalitně, abyste neměli jediných pochyb. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Zuna. Všechno faktické poznámky. Připraví se paní poslankyně Urbanová. Pane poslanče, prosím.

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo, paní předsedající. Chtěl jsem zareagovat na výstup paní poslankyně Peštové, která tady zmínila, že řešení práv stejnopohlavních párů by bylo legislativně správně řešit v zákonu o registrovaném partnerství. Chtěl jsem zareagovat, že já si toto nemyslím. Já jsem přesvědčen o tom, že partnerské vztahy, stejně tak jako řeší manželství, tak veškeré partnerské vztahy by měl řešit nový občanský zákoník, a proto i vlastně projednáváme dneska novelu nového občanského zákoníku. Zákon o registrovaném partnerství vnímám jako nevhodný zákon, svým způsobem i jako přežitek. A myslím si, že většina z nás se tady shoduje na tom, že registrovat lidi je nežádoucí. Registrujeme auta, registrujeme zvířata na výstavě a podobně, ale rozhodně bychom neměli registrovat lidi. Proto nesouhlasím s postojem, že legislativně správně je řešit sňatky stejnopohlavních párů v zákonu o registrovaném partnerství. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, za dodržení času. Další s faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Urbanová. Připraví se pan poslanec Mašek. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Barbora Urbanová: Pane kolego, jenom vysvětlím ten rozhovor, který byl se mnou veden na rozhlasu, který měl titulek, že pro mě, když se to nebude jmenovat manželství, tak je to stále diskriminace. Já jsem v tom rozhovoru řekla jenom to, co si myslím, ale popisovala jsem tam přesně ty věci, o kterých si myslím, že se můžeme dál bavit. A stejně jako pro některé mé kolegy jsou věci, které by nepodpořili nikdy, typu adopce pro děti a tak dále, tak pro mě tam určitě bude ten moment, kdy já si řeknu - je to pro mě ještě přijatelné i třeba ve vztahu k tomu názvu, nebo ne? Ale ten prostor na tohle promyšlení bych chtěla v rámci druhého čtení stejně jako ti, kteří třeba nechtějí dojít až do toho plného zrovnoprávnění, jak jej chápu já. Takže nebojte se, ten prostor tam je i za mě, ale já o tom také budu chtít přemýšlet. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě pan poslanec Mašek a připraví se paní poslankyně Válková. Všechno faktické poznámky. Pana poslance Maška ovšem nevidím. Nyní prosím paní poslankyni Válkovou a připraví se paní poslankyně Ochodnická. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Helena Válková: Milá paní místopředsedkyně, milé kolegyně, milí kolegové, jsem ráda, že se vracíme trošku k těm právním aspektům, že tady diskutujeme o tom, jaká novelizace je ta vhodná. A tady jenom chci zdůraznit, že právě proto, že jde o tak důležitý institut, je nutné, aby byl upraven občanským zákoníkem. Také je manželství v občanském zákoníku, takže tady jsme na správné cestě. To je první statement.

A druhý. Vidím tady pana kolegu Nachera? Nevidím, vaším prostřednictvím. Ale přesto prozradím, protože každý z nás má nějaký vývoj za sebou, v prvním volebním období jsem byla zastánkyně tradičních řekněme postupů. Hodně jsem o tom přemýšlela, ale určitě bych tady takhle nevystupovala jako dnes. V druhém volebním období jsem měla možnost i potom být zmocněnkyní vlády pro lidská práva, seznámit se více s touto problematikou, nastudovat si různé věci a řekla jsem si, tady jde cesta tímto směrem. Ale v souvislosti s přípravou novelizace jsme i zkoušeli s panem poslancem Nacherem - a už přichází, což je dobře, byť teď mě asi moc nevnímá, vaším prostřednictvím, paní místopředsedkyně - zda by to manželství, ten název bylo možné nějak změnit. A my jsme na to nepřišli. My jsme za půl roku nepřišli na vhodný ekvivalent. Nejsme tedy jazykovědci. Ale pak, když se vrátím ke kořenům celého problému, tak já jsem dospěla za sebe k názoru, že nejde ani tak moc o ten název, že jde o přístup k tomu institutu, který si každý z nás vykládá jinak. Čili my to nespasíme názvem. My to opravdu budeme muset hlasovat. (Předsedající: Čas, paní poslankyně.) Dřív nebo později.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Nyní je na řadě paní poslankyně Ochodnická. Připraví se paní poslankyně Zajíčková. Prosím.

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji, paní místopředsedkyně. Ráda bych zareagovala na své kolegy, kolegu Haase a kolegu Munzara, vaším prostřednictvím. Moc si vážím toho, pane kolego Haasi, že jste ten dotaz položil, protože je fér. A je fér vám na to odpovědět. A sama za sebe teď mluvím, ráda odpovím, protože samozřejmě sémanticky to slovo manželství můžeme vnímat každý jinak. Já na rozdíl od kolegy Munzara ho vnímám jako symbol. A je potřeba si říci, že je-li něco symbolem, tak to každý cítíme úplně jinak. Pokud je manželství pro někoho symbolem, já to respektuji, já to tak nemám. A proto jsem moc ráda, že právě ta pracovní skupina, kterou vede paní předsedkyně, existuje. Existuje dlouho a vedou se na ní debaty nikoliv ideologické, nikoliv symbolické, vedou se v ní debaty konkrétní, nad konkrétními návrhy, nad konkrétními kompromisy a bariérami každého z nás, za kluby, podotýkám, kam jsme ochotni postoupit.

Já sama za sebe říkám, že tím, že pro mě manželství není symbol, se dokážu vžít do toho, že pro někoho je, a velmi to respektuji, proto třeba zrovna to slovo jsem ochotná, a říkám to tady na kamery a říkám to tu před vámi, opustit za cenu toho, že vyřešíme, že dnes již reálně existují děti ve stejnopohlavních párech, jejichž práva jim ubíráme a jsou diskriminovány oproti mým dětem, které žijí v heterosexuálním manželství. A to je pro mě třeba to zásadní, stěžejní, o čem celá ta novela pro mě symbolicky, ale i lidsky je. A to jsem tady chtěla zdůraznit. Takže ano, manželství na rozdíl od kolegy Munzara vnímám v té rovině symbolu sémanticky, a pro mě symbolem není. Pro mě je naprosto zásadní to, aby děti žijící ve stejnopohlavních párech měly stejná práva jako moje děti. Tak to jen k tomu. ***