(18.10 hodin)
(pokračuje Jan Berki)
V reakci na některé příspěvky bych si dovolil přečíst část vyjádření: Vytváření nediskriminujícího prostředí má navíc příznivý vliv na celou společnost, nejen na ty jedince, kterých se bezprostředně dotýká. Na základě odborných poznatků bychom tak na závěr rádi shrnuli, že obavy o dobro dětí vyrůstajících se dvěma matkami nebo otci jsou neopodstatněné a otevření institutu manželství stejnopohlavním párům může mít pozitivní dopad na obavy zejména mladých leseb a gayů z přijetí v rodinách či kolektivu a na jejich celkové duševní zdraví. - Což bylo stanovisko, respektive závěr stanoviska, který byl sepsán dětským psychologem a členem katedry psychologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a výzkumníkem z katedry sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, které spolupodepsalo například Prezidium Asociace manželských a rodinných poradců České republiky, Výbor profesní komory sociálních pracovníků, Aliance náhradních rodin České republiky, předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů České lékařské společnosti, vedoucí lékař oddělení dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno, primářka oddělení dětské psychiatrie Thomayerovy nemocnice, a mohl bych v tomto výčtu pokračovat dál.
Předposlední otázkou je otázka tradic křesťanských konzervativních hodnot. Několikrát tu vlastně zaznělo, co je napsáno v zákoně, a já jsem si položil otázku, kdo před uzavřením manželství čte ten občanský zákoník? Proč vlastně lidé vstupují do manželství? Tipuji, že většina to považuje za přirozenou další etapu a zároveň úroveň, ve smyslu vyšší úroveň, svého vztahu. Vyjadřují si tím nejen cit, svou úctu, ale také veřejně přijímají své závazky k sobě vzájemně, a bezesporu je také to, že manželství a jeho institut chrání manžele vzájemně a tam, kde jsou děti, také jejich děti. Duhové rodiny existují. A tady bych připomněl slova předsedy Senátu Parlamentu České republiky, který říkal na konferenci včera: Tím, že existující jev nebudeme chtít popsat, nepřestane tento jev existovat.
Dovolte mi také, abych se podělil o jednu osobní historku z farnosti. Po jedné mši jsme měli setkání na faře a jedna farnice ke mně přišla a říká: Ty jsi ten poslanec - ona je tedy dlouholetá pěstounka - měla bych pro tebe pár podnětů právě k pěstounství. Domlouvali jsme termín a ona mi pak říkala: A proč si nevezmeš také nějaké dítě? A já nevěděl, co o mně ví nebo neví, tak jí říkám: Víš, v mé situaci to není úplně jednoduché. A ona mi na to říká: A proč? Vy gayové umíte být také dobří rodiče. A já na to říkám: Ten můj problém je ale v tom, že na takovouhle věc já nechci být sám. A současná úprava například by pořád ale neřešila situaci, i kdybych na to nebyl sám, co se stane, pokud by se se mnou něco stalo. Tím chci jen deklarovat, že ten přístup k tomu, samozřejmě že můžete uvádět příklady jako krajní, extrémní, nebezpečné, ale myslím si, že ten přístup u většiny lidí stejně jako v běžných rodinách je prostě zodpovědný.
V souvislosti právě s řekněme podstatou manželství jako důrazem na vztah například hovořil také evangelický farář, nemocniční kaplan. Například v jejich církvi tu diskusi zcela vážně vedou a právě na ochranu jak farářů, kteří chtějí žehnat stejnopohlavním párům, tak těch, kteří nechtějí. Říkají, že je to možné. Nikomu to nenakazují a nechávají na každém, aby zvážil, co považuje za důležité. Což mimochodem ukazuje, že ta diskuse je skutečně v té společnosti, a to i v té společnosti křesťanské.
David Cameron jako konzervativní premiér ze Spojeného království prohlásil, a tady si dovolím zase parafrázovat: Konzervativci věří ve vztahy, které nás zavazují. Věří v to, že společnost je silnější, když se zavazujeme podporovat jeden druhého. Já tedy nepodporuji manželství homosexuálů navzdory tomu, že jsem konzervativec. Já ho podporuji právě proto, že jsem konzervativec. Tím neříkám, že všichni konzervativci mají mít tento názor. A stejně jako já nejsem ukázkový katolík, asi někteří konzervativci budou trošku protestovat, jestli David Cameron byl ukázkový konzervativec. Já tím jenom ukazuji, že ta diskuse je skutečně dál, než někteří se tu občas tváří.
A poslední otázka je toho nosiče: jestli máme pokračovat ve čtení u novely občanského zákoníku, nebo se máme dostat k nějakému jinému návrhu? Přimlouvám se prosím za to, abychom pustili do druhého čtení novelu občanského zákoníku. A co mě k tomu vede? No, je jednodušší upravovat ve druhém čtení ten náš návrh, a právě proto, že těch střetových ploch vlastně není tolik. Řeší to jednodušším způsobem, a jak už tu deklarovali mí kolegové, té diskusi se nikdo z nás nebrání, a potvrzuji to všem, kteří za mnou v průběhu toho jednání byli.
Druhý můj důvod je ten osobní. Pokud totiž budete nadále trvat na tom, že se bude novelizovat zákon o registrovaném partnerství - byť vnímám pozitivně váš posun, a teď se obracím především ke kolegům a kolegyním od lidovců - pořád mě ale vyčleňujete do speciálního zákona. A jestliže se bavíme, že je citlivý název manželství, ano, chápu, že je citlivý pro obě strany, ale signál, že máte pořád potřebu mě vyčleňovat mimo občanský zákoník, je pro mě prostě citlivý. (Poslanec Munzar nesouhlasně vrtí hlavou.) Můžete, kolego Munzare, prostřednictvím pana místopředsedy, vrtět, že to tak není. Já vám popisuju svůj pocit, proč se přimlouvám za to, abyste pustili dál novelu občanského zákoníku.
Děkuji vám, pokud jste poslouchali, snažili se vnímat i můj pohled na věc. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane poslanče, a prosím dalšího, v tuto chvíli posledního přihlášeného do rozpravy, a to je pan poslanec Navrátil. Máte slovo.
Poslanec Jiří Navrátil: Pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych na počátku vám všem poděkoval. Poděkoval za diskusi, která tady probíhá v tomto prvním čtení. Děkuji vám také za to, že si uvědomujete, že se jedná již o zákonu s lidmi, kteří jsou s vámi v této Sněmovně. Vždy se hovořilo jen o nás, ale bez nás. Vy veřejně víte, že my dva jsme se s Honzou přihlásili ke své orientaci, a každý z nás máme na to jiný pohled. Ano, toto je o věci etiky, o věci názoru, o věci jednání. Já osobně jsem zažil už před rokem 2006 velkou kampaň k zákonu o registrovaném partnerství. Nikdy z naší komunity tehdy nezaznívalo, že chceme něco v občanském zákoníku. My jsme chtěli tehdy zákon o registrovaném partnerství. Tehdy jsme měli velkou kampaň, kampaň někomu pomůže, nikomu neublíží.***
