(15.10 hodin)
Poslanec Radim Fiala: Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, vážená paní ministryně, vážená paní předsedající. Trošku mě mrzí, že tady nejsou ty moje dvě ctěné kolegyně - vidíte, paní předsedající, prostřednictvím vás, jak to říkám slušně. A čekal jsem že tady tedy nebude vlajka Evropské unie, jako byla minule, ale že tady bude americká vlajka a že budou naše projevy doprovázet nějakým protestem proti nám a budou držet americkou vlajku a mávat s ní v české sněmovně, ale zatím tomu tak není.
Já jsem ještě chtěl, než začnu tím svým projevem, zareagovat na Radka Vondráčka a některé lidi z ANO, kteří říkají, že tady rozhodně žádné základny nebudou. Ta smlouva, kterou paní ministryně Černochová podepsala se svým americkým protějškem, je v ní jasně napsáno v čl. 2, že upravuje pobyt Armády Spojených států amerických v České republice. Takže se to možná nebude jmenovat základny, ale je to smlouva o pobytu Armády Spojených států amerických v České republice. Takže myslím si, že i Slováci to jasně dokázali. Slováci mají interpretační doložku, ale o tom budu ještě hovořit.
Dovolte i mně vystoupit zde v české Sněmovně podruhé k česko-americké dohodě o obranné spolupráci, kterou schválila vláda Petra Fialy a kterou ve Washingtonu podepsala tady paní ministryně obrany Jana Černochová. Zopakuji některé své argumenty proti této smlouvě z prvního čtení a přidám i také některé nové.
Tato dohoda není v žádném případě standardní dvoustrannou mezinárodní smlouvou, která je založena na rovnosti stran, tedy účastníků, a na vzájemné výhodnosti smluvních stran. To znamená, není to dohoda typu win-win. Jde o smlouvu absolutně nerovnou, nerovnovážnou, o smlouvu, ve které je Česká republika stranou jednoznačně slabší a podřízenou. A to je pro nás jako vlastence a patrioty a obhájce české státní suverenity zcela nepřijatelné. A je zcela lhostejné, zda jde o smlouvu se Spojenými státy americkými, s Čínou nebo s kýmkoliv jiným. My bychom v SPD smlouvu takto ponižujícího až vazalského typu nikdy nepodepsali, a proto pro ni poslankyně a poslanci hnutí SPD nikdy nezvednou ruku. Mimochodem v této souvislosti je docela zajímavé a vypovídající, co ke smlouvě prohlásil bývalý prezident Václav Klaus. A sice to, že Američané tlačili na podpis a ratifikaci této smlouvy již mnoho let, ale žádná předchozí česká vláda na to dosud nepřistoupila. No proč asi? Nejde vůbec o to, že bychom nechtěli spolupracovat se Spojenými státy americkými nebo že bychom byli a priori protiameričtí. Nikoli. Jde nám o zachování suverenity České republiky, o její rovnost a rovnoprávnost v mezinárodních vztazích, o naši samostatnost a suverenitu. Tímto prizmatem hodnotíme všechny mezinárodní smlouvy. Tolik na úvod.
Zastánci a propagátoři této smlouvy nám neříkají celou pravdu a jenom velice nevěrohodně maskují její hlavní a v podstatě jediný účel, kterým je umožnit přítomnost Armády Spojených států amerických na českém území a připravit pro to veškeré myslitelné podmínky, aby tato přítomnost a tento pobyt amerických vojsk mohly být bez problému a velice rychle realizovány. Vláda a zastánci smlouvy se stále točí na slově základna a říkají, že o žádné základny nejde, že zde americké vojenské základny nikdy nebudou. A pozor, a to přesto, že vláda přílohou této smlouvy svěřuje americké armádě do dlouhodobého užívání 11 stávajících vojenských zařízení ve vlastnictví českého státu a české armády a zároveň jim zde umožňuje budovat formou stavební činnosti zařízení nová. To je úplně úsměvné. Takže dobře, nemusíme se točit na výrazu základna, půjde o soubor zařízení a nemovitostí, která budou americkou armádou využívána čistě k vojenským účelům, budou zde bydlet vojáci, budou zde sklady zbraní, budou se zde prohánět vojenská auta, budou zde vzlétat a přistávat vojenská letadla, ale vojenské základny to nebudou.
Jak jsem již naznačil, vládní zastánci a mediální propagátoři této dohody neustále opakují, že v ní nejde o umístění amerických vojáků v České republice. Nejlepším argumentem proti tomuto tvrzení je tuto smlouvu si důkladně přečíst a prostudovat. A poté zjistíme, že sto procent obsahu této smlouvy kromě úvodní preambule se věnuje pouze a jedině až do nejmenších detailů nastavení faktických, právních, obchodních a dalších podmínek dlouhodobého pobytu amerických vojáků v České republice v zařízeních - teď pozor - která nejsou a nikdy nebudou vojenskými základnami, přestože budou naplňovat všechny znaky a charakteristiky vojenských základen. Na základě podrobného studia této smlouvy lze konstatovat, že i její název je možná i záměrně zavádějící. Nejde o žádnou smlouvu o obranné spolupráci, to by zde byly alespoň jedna dvě zmínky o nějaké spolupráci obranného typu. Není tam ani slovo, ani řádka. Proto se spíše jedná výhradně na základě analýzy jejího obsahu o smlouvu o budoucím dlouhodobém pobytu amerických vojsk v České republice. Nazývejme věci pravými jmény a buďme k občanům upřímní.
Teď se vyjádřím k oné nerovnosti smluvních stran. Jde o jasnou nerovnost a jednosměrnost, nikoli o vzájemnou spolupráci a reciprocitu. Až dosud se totiž, a už to v debatách o smlouvě několikrát zaznělo, postavení amerických vojáků, kteří jsou u nás přítomni například na vojenském cvičení, řídí smlouvou o statusu ozbrojených sil států Severoatlantické aliance z roku 1951. Je to takzvaná smlouva NATO SOFA, která do velké míry vyvažuje a vyrovnává práva státu, který vojska do zahraničí vysílá, i státu, který je přijímá. A právě tato smlouva SOFA je plně postačující pro úpravu krátkodobých pobytů vojáků NATO v zemi jejich aliančních partnerů. Proto říkáme, že žádnou další smlouvu tohoto typu naprosto nepotřebujeme.
Zásada rovnosti smluvních stran v dohodě, kterou projednáváme, ovšem naprosto absentuje, protože Spojené státy zde získávají jednoznačně privilegované postavení. Ostatně to je i hlavní důvod toho, proč Spojené státy tak tlačí na sjednávání takto pro ně výhodných bilaterárních vojenských dohod tohoto typu s různými státy vedle, nebo mimo smlouvy NATO SOFA, která jim žádná speciální privilegia neposkytuje. To, že je český stát slabší stranou ve smlouvě, kterou dnes začínáme projednávat, je o to horší a o to závažnější, že tato smlouva jakožto smlouva mezinárodní bude mít přednost před standardními českými zákony. Což v praxi znamená, že když bude náš český zákon v rozporu s touto smlouvou, bude se postupovat podle této smlouvy.
Nevýhodnost česko-americké smlouvy a skutečnost, že v ní taháme za pomyslný kratší konec provazu a že tímto také ztrácíme svou státní suverenitu, je velmi dobře vidět například na oblasti výkonu spravedlnosti a trestního práva podle této smlouvy. Mluvil jsem zde o tom i minule a z dobrých důvodů se k tomu vrátím. Jenom takový postřeh, na Slovensku chtěl generální prokurátor mluvit ve Slovenské národní radě právě o suverenitě Slovenska v souvislosti s touto smlouvou a slovenští poslanci mu to nedovolili. Nedovolili, aby upozornil na možnost konfliktu s Ústavou Slovenské republiky. Proč mu to nedovolili, když je všechno v pořádku? No, tak uvidíme v budoucnu. ***
