Z tohoto stručného odůvodnění jistě si řeknete, co brání schválení této dohody. Mně to samozřejmě nedalo a po více než dvou letech od schválení této dohody, respektive uzavření této dohody vládami České republiky a Německa, jsem se domníval, že by bylo vhodné tuto otázku položit i premiérovi vlády České republiky profesoru Petru Fialovi, takže jsem ho tedy 29. června roku 2023 interpeloval. Jak už bývá zvykem, bohužel pan premiér nebyl přítomen, takže jsem dostal písemnou odpověď, kterou bych stručně replikoval: "Vážený pane poslanče, reaguji na vaši ústní interpelaci ve věci přípravy záměru plavebního stupně Děčín. Pro rozvoj dopravy je realizace plavebního stupně Děčín dlouhodobě zásadním projektem, který umožní potřebnou celoroční splavnost Labe a efektivní napojení Labské vodní cesty ve vazbě na celoevropskou síť vnitrozemských vodních cest od přístavu Hamburk až do vnitrozemí České republiky. Sledováno je přitom i potřebné napojení na železniční a silniční koridory v rámci transevropské dopravní sítě TEN-T, které je Labská vodní cesta součástí. Jedná se o klíčový záměr zejména z hlediska využití vodní dopravy pro přepravu nákladů v České republice i v mezinárodních relacích, a to jak v importu, tak i v exportu. Sekundární přínosy se pak rovněž projeví v odvětvích sportovní a rekreační plavby." Následně mi pan premiér Fiala sdělil harmonogram celkové přípravy plavebního stupně Děčín, kdy závěrem mi sdělil, že věří, že uvedené informace týkající se záměru realizace plavebního stupně Děčín využiji v rámci dalších diskusí, které budou v dané věci vedeny i na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Aby taková diskuse mohla vůbec začít, jako první krok považuji přijetí, respektive schválení a zařazení bodu 88, tedy schválení této vládní dohody mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo, a tudíž vás žádám a pevně věřím v podporu mého návrhu na zařazení do programu. Rád bych tento program zařadil po pevně zařazených bodech jako první bod programu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Takže píši si jako první bod programu po pevně zařazených bodech, ano? Děkuji a poprosím jako dalšího pana poslance Janulíka, připraví se paní poslankyně Fischerová, poté pan poslanec Sadovský a poté pan poslanec Hubert Lang. Máte slovo.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom si poznačte, že můj bod se bude jmenovat Přesčasy ve zdravotnictví. (Předsedající: Pardon?) Bude se jmenovat Přesčasy ve zdravotnictví. (Předsedající: Přesčasové zdravotnictví.) Přesčasy ve zdravotnictví. (Předsedající: Přesčasy.) Konečně to začíná rezonovat v souvislosti s novelou zákoníku práce. Já samozřejmě jako účastník tohoto systému po celý svůj život, postupně jsem se stal seniorem, a jenom bych rád v tomto bodu projednal to, co tady v tomto státě úplně podivně funguje desítky let.

Už od okamžiku, kdy jako mladý medik člověk složí zkoušku z anatomie, tak se stane rukojmím, protože se mu nechce zahodit to obrovské úsilí, které tomu věnuje, a pak upadne do spárů systému, který je tak naprosto šokující a brutálně nelidský, že ani otroci na plantážích se tak špatně neměli, jak se mají jako v tomto smyslu ti mladí doktoři, a trvá to prostě pořád dál. A my jsme si na to - a hlavně společnost si na to tak strašně zvykla, všichni to považují za samozřejmé, už dokonce i my lékaři to považujeme za samozřejmé, že se pracuje nonstop, pátky, svátky, soboty, neděle, kdykoli. A podívejte se, bude půlnoc, a jak vypadáte. A teď si představte, že máte za sebou tuhý operační program nebo čtyřicet pacientů na ambulanci a ta půlnoc je ještě dobrá, nejhorší jsou tak ty tři, čtyři hodiny nad ránem, jo? To vám po mnoha letech sloužení můžu říct... A teď si představte, že musíte ve vteřině vyskočit a podávat špičkový výkon, postavit se k tomu operačnímu stolu. Všichni od vás očekávají úplně to nej nej, přitom celá společnost podvádí a podle rčení "podle sebe soudím tebe" si myslí, že my ty stehy snad schválně tam nedáváme nebo neutahujeme. A ty jizvy na myokardu, ty vám, přátelé, nikdo nezaplatí. Nemluvě o tom, že doktoři samozřejmě slouží, protože kdyby nesloužili, zejména ti mladí, tak se podívejte, jaký by měli plat, ani průměrný plat by neměli. Tak si jich společnost váží. Kdejaký fotbalista vydělává miliony, jo? A když už nevíte kudy kam, tak řeknete: Vždyť vystudovali za peníze společnosti, měli by to vrátit, mělo by se jim zakazovat odcházet.

Proč si myslíte, že že je v Evropě - tam, kde se vám to hodí, poukazujete na Evropskou unii - proč si myslíte, že je tam tak dobře platí? Luxusně je platí právě přesně z těchto důvodů. A pokud vím, už od roku 2014 dobře všichni víme, že ta směrnice nebo rozhodnutí Evropské unie je takové, že nemůže jednat, nemůže nikoho nutit. Teď pan ministr Jurečka řekne, že on je nikdo nebude nutit. No, samozřejmě to je hluboká neznalost a z té slonovinové věže, ve které sedí, se mu to plká, protože když jste součástí toho kolektivu na oddělení, jednoduchá matematika nebo jednoduchá logika: když tam nejste vy v noci nebo na Vánoce nebo na Silvestra, tak tam musí být někdo jiný. Někdo tam prostě musí být, někdo toho Černého Petra vždycky drží. Vždycky, když jsem jel kolem špitálu, tak jsem viděl, že se navrchu svítí, a říkal jsem si: teď je tam ten kolega, protože já tam nejsem, já mám zrovna v uvozovkách to kvazivolno.

A pak se ukáže - nikdo tomu nechce ani uvěřit, mně moji vrstevníci vůbec nevěřili tehdy, že něco takového možné je, že to existuje - ale že máte za rok 1 000 přesčasových hodin. Fond pracovní doby je třeba ročně 1 900 hodin, 1 000 přesčasových hodin ročně, a mizerně zaplacených. Kdyby to bylo aspoň tedy nějak luxusně uhrazeno! A pak samozřejmě z toho vyplývá jedna zajímavost, o které se tady také tiše nemluví, že jestliže neodpracujete 1 900 hodin ročně, ale 2 900, tak byste měli mít o to delší dovolenou, čili měla by být dvojnásobná, takže ne pětadvacet, ale třeba padesát, a o to dřív byste měli jít do důchodu, takže já už bych tady vůbec neměl být, já už mám být dávno x-let v důchodu, ale o tom se prostě nemluví, to se prostě považuje za jakousi podivnou samozřejmost. Všichni si na to zvykli, to je normálně zvrácené, ten systém. A teď se zase, když konečně už i ti mladí doktoři, hlavně v těch, co se týká okresních špitálů - fakultky, kde mají doktorů dost relativně, sice mizerně zaplacených těch mladých, ale relativně mají dost, ty to zvládnou, ale okresní špitály, ty to nezvládnou.

A samozřejmě, co tam ještě je zajímavůstka: přestávky v práci. To prostě nejde ve stávajících počtech zajistit. Šlo by to zajistit samozřejmě s těmi financemi, ale ty jste vzali zdravotnictví. Říkali jste: Zbytečně to tam leží na účtech, tak ty peníze stáhneme. Ale teď se najednou ukáže, že budou tedy zoufale chybět, protože ono to tak může dopadnout, že když ti doktoři, že ty čtyři tisíce, co to řekly, tak to jsou ti, o kterých já tady mluvím, ty 4 000 lidí, kteří musí tvrdnout v těch službách za mizerné peníze. Pak se dozvím, že někdo řekne, že "oni chtějí ve službě na pohotovosti 600 korun na hodinu, vždyť to je nemorální". Za práci v noci? Superkvalifikovanou? Pátky, svátky? Zedník chce osm stovek, a to přes den. Představte si, že bych řekl: "Pojďte na Silvestra a o půlnoci mně tady zdít stěnu za šest stovek na hodinu. Vy to všichni považujete za samozřejmé, a teď prostě přijde ta báječná finta, že se to posune o pět let. Takže zase se to posune o dalších pět let a zase další generace kolegů to odskáče. Ale neodskáče, protože doba se změnila. My jsme to dělat museli tehdy, my jsme se nemohli rekvalifikovat. Za totáče byla republika oplocená a to bylo břemeno. Prostě ti chytřejší z nás šli na nějaké řídící funkce. Nechci se tím nikoho dotknout, třeba šli dělat rentgenologa (Se smíchem.) a tak dál, ale prostě tehdy z toho nebylo úniku. Ale dneska se dá hlasovat nohama. Takže proto máme ty úprky na západ od našich hranic, a to bude chodit asi z východu, protože za chvilku vás budou léčit jenom asi, pokud to takto půjde dál, nečeští doktoři. A na tom najednou zjistíte, že na západ od našich hranic ten problém prostě je vyřešený jednak tedy počty lidí, ale samozřejmě finančně, takže samozřejmě když člověk takto intenzivně pracuje léta, třeba těch deset, patnáct let, nemluvím o vyhoření a podobných věcech, tak má opravdu velmi nadstandardní životní úroveň, protože když už má nějaký ten volný čas, tak si ho může užít. Tady mladý doktor, když už má nějaký ten volný čas, zjišťuje, že začal takto vydělávat v době, kdy jeho vrstevníci, kteří se šli vyučit, už mají dávno postavené domy a jsou ekonomicky zajištění. ***