Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno !
(11.50 hodin)
(pokračuje Milan Wenzl)
Ten člověk teď už běhá po svobodě. Dluží x peněz, x peněz dluží, opravdu. Není schopen to zaplatit, protože jeho tatínek ho zaměstná načerno, takže exekutor mu nemůže nic vzít, to, co je dáno soudem, aby on nahradil škody, tak on nenahradí nikdy. A my tady stojíme a bavíme se o tom, že bychom mohli dát opravdu vězňům, kteří opravdu spáchali takovéhle činy, větší kapesné? Proč nezvedneme radši peníze těm seniorům, kteří budovali tu republiku tady? Ale vězňům? Vždyť on se vrátí z toho vězení a za chvíli se dostane zase zpátky, protože on zjistí, proč by měl pracovat, proč by měl za něco platit, když on tam má všechno zadarmo.
A takový člověk, který si tam odsedí, já nevím, třeba deset let, tak proč by chodil do práce? On je ten kápo, on nemusí pracovat, za něho budou pracovat ti mladí, ti mu budou nosit peníze, ti mu budou nosit cigarety. Tady o to jde. A my tady sedíme a přemýšlíme nad tím, že bychom přidali jim peníze? Z čeho? Máme takový rozpočet? Pane ministře, opravdu máme tolik peněz na to, abychom jim dávali? Já si myslím, že nemáme, opravdu. Přidejme, ano, přidejme peníze dozorcům, to budu pro, opravdu, protože peněz, jak bylo řečeno, v tom vězeňství je málo. Ale přidávat peníze vězňům, mně to přijde úplně ubohé. Mně to přijde, jako kdybyste si tady všichni dělali půdičku s tím, že jednou se tam dostanete, a abyste měli větší kapesné.
Takže ještě apeluji na všechny, buďte rozumní, nepřidávejte ty peníze, prosím vás. Nezvedejte pro to ruku, nepusťme to do dalšího čtení. Vždyť oni tam v podstatě jsou dobrovolně. Oni to spáchali ten trestný čin, tak ať si to odsedí. A jak je možné, že někdo nemůže pracovat? Tak je pošlete do dolů, ať tam pracují. Přece není možné, aby opravdu ti vězni nepracovali. Pořád se říká, kolik je nezaměstnaných, jak je to možné? Ještě jednou apeluji na vás na všechny, buďte rozumní, prosím vás, nepouštějte to, nezvedejte pro to tu ruku, protože opravdu tohleto není důvod k tomu, abychom rozhazovali peníze. Dejme to kapesné seniorům, nebo dejme to na školky, na školy, ale ne pro vězně, prosím vás. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane poslanče, jenom abych tomu dobře rozuměl. Mám vaše vystoupení brát jako návrh na zamítnutí předloženého návrhu? (Poslanec Wenzl: Ano.) Dobře, poznamenám si to. Vaše vystoupení vyvolalo čtyři faktické poznámky. Jako první vystoupí pan poslanec Igor Hendrych, poté paní poslankyně Helena Válková a další. Prosím.
Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Já si myslím, že tady s panem kolegou poslancem Wenzlem došlo k určitému nedorozumění, možná úplně jakoby nepochopení toho, o co tady jde. Vůbec nic ve zlém, samozřejmě každý poslanec má právo na svůj názor a vyslovit ho tady zde a tak dál. Ale tady jde o to, že v podstatě lidé, kteří pracují a mají příjem ze zaměstnání v tom vězení, tak přestože mají exekuce, tak jim zůstane i po odebrání exekucí nebo i poté, co dojde k těm exekučním příkazům, 100 korun na to, aby si mohli koupit v kantýně nějaký nápoj, aby si mohli koupit nějaké hygienické prostředky a tak dál - 100 korun českých. V případě, že se jedná o člověka, který má jediný příjem do té věznice, starobní důchod nebo jiný typ důchodu, současný výklad zákona je takový, že mu nezůstane nic, jo, pokud má těch exekucí tolik a tak dál, takže mu nezůstane právě ani těch 100 korun.
A tahleta úprava to v podstatě zrovnoprávňuje, aby zůstalo úplně všem 100 korun, respektive, aby to bylo přesně, navrhuje se zvýšení na 150 korun, protože skutečně ani těch 100 korun dneska není příliš mnoho. Ale jsou to peníze, které jsou prostředky toho konkrétního odsouzeného, nejsou to peníze, které by se přidávaly ze státního rozpočtu nějak navíc, není to žádná forma nějakého pojištění a tak dál nebo nějaké sociální dávky. Jmenuje se to sociální kapesné, ale v podstatě je to o tom, že oni na ně nemají nárok v současné době v případě, že mají příjem ze starobního důchodu řekněme nebo z nějakého jiného důchodu nebo v případě, že jim přijdou prostředky od rodiny. V tom je to meritum tady téhleté úpravy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Jako další vystoupí s faktickou poznámkou paní poslankyně Helena Válková, potom pan poslanec Jiří Kobza. Prosím.
Poslankyně Helena Válková: Moje nejkratší vystoupení. Vše bylo řečeno. Můj předřečník, pan poslanec Hendrych to řekl, to, co jsem chtěla říci. Já mu děkuji. Jde o nepochopení nebo řekněme jinou interpretaci toho, co nám bylo předloženo. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Kobza s faktickou poznámkou, připraví se pan poslanec Pavel Staněk. Prosím.
Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, my spolupracujeme s neziskovou organizací Šance pro návrat, která se stará o propuštěné trestance nebo propuštěné vězně, ale o tu část, která je takzvaně resocializovatelná. A myslím si, že bychom jako tuto část měli nějakým způsobem mít na zřeteli, jedná se asi o 25 % trestanců, kteří jsou většinou v prvním výkonu trestu. Nehoda pod alkoholem, nebo nějaká takováhle záležitost. Kteří potom, když si odsedí ten trest, tak mají velký problém vlastně se vrátit zpátky do společnosti, protože když tam je na dva roky, tak vyjde ven a zjistí, že nemá rodinu, nemá práci, nemá kde bydlet, a jediné, co má, že má exekuci, protože neplatil inkaso a neplatil za mobilní telefon.
Já si myslím, že náš systém v tomhle směru je poměrně macešský a měla by být šance těmto lidem prostě umožnit ten návrat, najít jim práci, najít jim bydlení, ale ne jejich prostřednictvím. A jakkoliv nejsem přítelem neziskových organizací, tak si myslím, že zrovna ta organizace, o které jsem se zmínil, tak dělá velmi pozitivní práci. A organizace, které tímto způsobem pracují, by měly dostat větší podporu, ať už finanční, anebo i politickou, protože si to zaslouží. A ti lidé, kterým umožní vrátit se do společnosti, potom nezatěžují ten sociální systém. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní s faktickou poznámkou pan poslanec Pavel Staněk. Prosím.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, pane předsedající, za slovo. A dámy a pánové, já jsem nevěřil vlastním uším, když jsem tady slyšel svého předřečníka mluvit o návrhu zákona, který má údajně přidávat vězňům odměny a vlastně čerpat rozpočet. Já myslím, že, pane kolego, prostřednictvím pana předsedajícího, možná než příště vystoupíte, nastudujte si ten návrh, protože to je úplně o něčem jiném. Já myslím, že tady dostatečně jak pan ministr, tak zpravodaj, tak vlastně všichni ostatní hovořili o tom, co ten návrh obsahuje. Rozhodně neobsahuje to, že se přidává nějaká odměna vězňům. Je to naprosto úplně scestná úvaha. Ten návrh směřuje někam jinam. A je potřeba si příště ten návrh opravdu pořádně přečíst.
A zároveň mně se tedy určitě nelíbila rétorika, že si to tady připravujeme pro sebe. To je tedy také neuvěřitelná věc, kterou jsem tedy zaregistroval. A já si myslím, že to je úplná, ale úplná zhovadilost to říct. To se také omlouvám. Protože myslím, že tady v rámci humanizace vězeňství připravujeme novelu, nebo Ministerstvo spravedlnosti připravilo novelu, kterou máme na stole a určitě to není proto, že si to připravuje někdo pro sebe. Já se tedy omlouvám, mně se to tedy jako nelíbilo. Děkuju. (Potlesk několika poslanců koalice.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Faktická poznámka pana poslance... Chci se zeptat, pane ministře, hlásíte se s faktickou poznámkou? S faktickou poznámkou. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Pavel Blažek: Děkuju. Já budu opravdu velmi stručný. Za prvé, když se vede debata o vězeňství, tak ona nám někdy osciluje mezi dvěma krajními póly. Buďto v nich máme někdy tendenci vidět nějakého Jean Valjeana, který za bochník chleba sedí nepřiměřeně dlouhou dobu ve vyhnanství a tak dál, anebo rovnou Jacka Rozparovače. Ona ta situace je složitější, není takto černobílá. ***
