(11.00 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Analýza RIA v rámci důvodové zprávy k tomuto souboru zákonů zase absolutně nedisponuje vyčíslením dopadů navrhovaných opatření na jednotlivé typy dotčených subjektů, což je například veřejná správa, kraje, obce, soukromý sektor, senioři, rodiny s dětmi, zaměstnanci a tak dále, a tak dále. Naprosto vypovídající je pak ta skutečnost, že vláda svůj návrh, o kterém tvrdila, že je kvalitní, neměnný a koaličně dohodnutý, mezi jeho prvním a druhým čtením docela zásadně změnila v mnoha důležitých parametrech, aspektech i oblastech. To také nesvědčí o standardním a promyšleném postupu vlády v takto závažné záležitosti.
Vláda ve svém balíčku, jak jsem již uvedl, zcela podceňuje, či spíše úplně pomíjí inflační rizika, přitom boj proti inflaci by měl být v tuto chvíli absolutní vládní hospodářskou, politickou, ale i strategickou prioritou. Vláda a premiér současnou situaci totiž naprosto chybně interpretují tak, že klesající meziroční míra inflace znamená pokles cen, a ještě navíc to vydávají za výsledek vlastní geniální ekonomické politiky. Není to samozřejmě pravda. Současná situace znamená pouze to, že ceny rostou o něco málo pomaleji než před rokem, a to z velmi vysoké předchozí základny, ale stále rostou, od nástupu této vlády již celkem o 24 %. A naprosto dramatický a kritický je pak meziroční růst cen potravin, energií a nákladů na bydlení. Tento fakt ovšem vláda zcela ignoruje, a to jak s ohledem na dopad předkládaného balíčku na náklady a fungování firem, tak i na životní a příjmovou úroveň domácnosti, které jsou v posledních měsících nuceny rekordním způsobem snižovat svou spotřebu a po desítkách tisíc padají do takzvané příjmové chudoby. To nejsou naše výmysly, jak se vláda bude snažit určitě vysvětlovat. To jsou výsledky sociologických agentur, které tato měření dělají. I tisíce příslušníků takzvané pracující střední třídy jsou proto nuceny poprvé v životě žádat o sociální dávky a vláda to v poslední době dokonce vydává za svou přednost a úspěch. Namísto toho, aby urychleně nastavila takové prostředí, ve kterém poctivě pracující člověk bez problémů vyžije ze svého příjmu nebo důchodu, tak vyrábí návody, jak správně žádat například o příspěvek na bydlení. To znamená, že vláda neřeší příčiny, ale řeší důsledky dalšími výdaji státního rozpočtu. Ten státní rozpočet není nafukovací a brzo už ta bublina výdajů státního rozpočtu praskne a my to bohužel všichni pocítíme. Je to naprostá rezignace na základní poslání jakékoliv vlády. Mimochodem většina opatření tohoto balíčku znovu ještě více sníží čisté příjmy občanů, takže je nabíledni, že fronty na sociální dávky se budou bohužel zvětšovat a prodlužovat.
Vláda rovněž vůbec nechápe, a proto ignoruje, roli mezd v ekonomice. V souladu s tím, že jsme bohužel ekonomickou kolonií Západu a nadnárodních korporací, o čemž jsem tu již několikrát hovořil, jsou touto vládou mzdy většinou vnímány pouze jako nadbytečný náklad a jejich růst pak jako ekonomický problém. Pokud by se ovšem česká ekonomika více orientovala na vlastní rozvoj, a tudíž i na domácí poptávku a na domácí spotřebu, byly by mzdy vnímány a chápány jako významný, ba přímo hlavní zdroj kupní síly, což by bylo nanejvýše žádoucí. Výše mezd a jejich vývoj jsou rovněž klíčovými parametry pro státní rozpočet, protože od nich se odvíjí nejen inkaso daně z příjmu fyzických osob, ale právě i kupní síla domácnosti, a tudíž i výběr DPH a spotřebních daní. Ty za nás teď inkasují v Polsku, v Rakousku, v Německu a všude tam, kam jezdí čeští občané nakupovat, protože tam mají buď levnější potraviny, anebo stejně drahé, ale o mnoho kvalitnější. A tak jeden z hlavních faktorů prohlubujícího se deficitu státního rozpočtu a potažmo i takzvaného důchodového účtu hledejme právě v nízké úrovni českých mezd.
A jak jsem již naznačil, mnoho opatření konsolidačního balíčku v oblasti zvyšování daní povede ještě k dalšímu zhoršení situace v tomto směru. Co myslíte, že se děje v současné době v Polsku s daněmi? Například polští zemědělci mají odpuštěné sociální a zdravotní odvody. Polským zemědělcům byla odpuštěna silniční daň, dálniční daň. A proto sem vozí jablka, maso, zemědělské produkty za polovinu ceny, než to jsou schopni udělat naši zemědělci. A teď jim ještě zvýšíme daně dál. Tak jak to asi dopadne s českým zemědělstvím?
Je jen velmi těžko představitelné, ba zhola nemožné, že bude jakákoliv konsolidace veřejných financí úspěšná, když budou reálné mzdy nadále silně klesat, nejrychleji v Evropě, což se nyní už sedmé čtvrtletí za sebou děje. Jsme poslední v Evropě, máme pokles reálných mezd jako jediní, všude rostou, možná minimálně, ale rostou, a nám jediným ze zemí Evropy klesají reálné mzdy. A není náhodou, že těch sedm čtvrtletí za sebou a délka tohoto období se přesně kryje s délkou vládnutí této pětikoaliční vlády. Já proto znovu zdůrazňuji a zároveň před tím varuji, že tento vládní balíček jednoznačně povede k dalšímu markantnímu poklesu čistých mezd českých občanů. Kvůli zrušení školkovného, kvůli omezení daňové slevy na manžela či manželku pečující v domácnosti o malé děti, kvůli znovuzavedení nemocenského pojištění zaměstnanců, kvůli rozšíření daňové progrese u daně z příjmů fyzických osob, kvůli zvýšení sociálních a zdravotních odvodů živnostníků.
Ještě jednou se vrátím k problematice rozpočtových příjmů a potažmo i českých mezd. Česká republika přichází ročně o stovky miliard korun. Důvodem je to, že čeští vládní politici jsou poměrně zbabělí a nechtějí jít do konfliktu s nadnárodními korporacemi, s Evropskou unií ve věci zdanění a vyváděni dividend zahraničními korporacemi z České republiky. Důsledky tohoto stavu jsou veskrze negativní, a nejen v ekonomice. Ještě si řekněme, kolik je to peněz. Je to zhruba 400 až 500 miliard, které nadnárodní korporace odvádějí v rámci zisku a dividend z České republiky, plus optimalizace. A ty optimalizace nikdo nedokáže vyčíslit, ale podle mě jsou ve stovkách miliard. Důsledky tohoto stavu jsou veskrze negativní, a nejen v ekonomice. Citát: "Periferní a kolonizovaná ekonomika vytváří periferní a koloniální politiku," říká k tomu ekonomka paní docentka Ilona Švihlíková. Co se týče odlivu zisku z české ekonomiky, tak disponujeme oficiálními čísly, která eviduje Česká národní banka. Je to dlouhodobý strukturální problém české ekonomiky, která by tak byla poměrně velmi bohatá, kdyby tyto zdroje neodcházely pryč. Bavíme se zejména o odlivu dividend v rámci nadnárodních firem, ty u nás většinou dosahují velmi vysoké ziskovosti, která je vysoce nadprůměrná i v rámci států Evropské unie.
Od roku 2006 se také obrátil poměr mezi odlivem zisků a reinvesticemi ze strany těchto firem v České republice, a to v tom smyslu, že odliv zisků vysoce převažuje nad reinvesticemi. Od té doby můžeme registrovat masivní odliv peněz z naší republiky, který je dlouhodobě pro českou ekonomiku likvidační. Jde hlavně o velké banky, nadnárodní korporace v oblasti výroby a logistiky či o zahraniční maloobchodní řetězce. Je třeba udělat proti tomu velice rychle více opatření, v prvé řadě například výrazněji podpořit domácí české firmy a snížit vliv nadnárodních a zahraničních společností v české ekonomice. Oni nám diktují, co si tady koupíme v českých obchodech. A velmi důležité je i to, aby se zvyšovaly mzdy českých zaměstnanců. Když se budou zvyšovat mzdy, bude to mimo jiné znamenat i menší prostor právě pro odliv zisků do zahraničí. ***
