U nás v České republice je enormně velký rozdíl mezi mzdovou úrovní a úrovní našeho hrubého domácího produktu, tedy mezi naší ekonomickou výkonností a platy. Jsme prostě pro zahraniční firmy a západní státy stále levnou pracovní silou. Já tomu říkám, že jde o novodobý ekonomický neokolonialismus.

A je tu i další velký problém. Je to palčivá otázka zneužívání vnitrofiremních, takzvaných transferových cen a zejména pak vazeb a vztahů mezi mateřskou společností se sídlem zahraničí a dceřinou společností se sídlem v České republice. To je ta optimalizace, o které mluvím, tady se tomu říká transferové platby. To je druhý podstatný kanál vedle nezdaněných dividend, kudy se vytahují zdroje z českých firem a z České republiky. Jde například o fiktivně vysoké nájemné účtované zahraniční mateřskou společností té české dceřiné, o uměle předražené konzultační služby, nejrůznější poradenství, IT služby a podobně. Já to vysvětlím. Mateřská firma v Německu vlastní budovu, dceřiná firma v Česku v ní podniká a platí jí takový nájem, že jí nezbude žádný daňový základ na to, aby v České republice platila nějaké daně. A takových možností je x a prostě je to samozřejmě podvod. Takto dochází k vytahování peněz z českých dceřiných společností do ciziny. Jak už jsem říkal, odhadem je to 300 až 500 miliard ročně. Vedle odlivu nezdaněných dividend, který je rozsáhlý velmi podobně. Takže hovoříme zhruba o jednom bilionu nezdaněných korun ročně. To jsou závratná čísla a měly by to být i stěžejní výzvy a úkoly pro českou Finanční správu a hlavně pro vládu. Ale pro tu je jednodušší zdanit české zaměstnance, snížit valorizace důchodů lidem, kteří se nemohou bránit a celý život poctivě pracovali pro český stát. Na nic jiného tato vláda totiž nemá politickou odvahu.

Dámy a pánové, rekordně vysoká a dlouhotrvající inflace ovlivňuje jak příjmy, tak i výdaje státu. Výdaje ale zvedá ještě dramaticky více. Letošní výběr daní je dokonce i o něco vyšší než celková inflace, která se podle aktuálních dat pohybuje na úrovni 8,5 %. Když k tomu připočteme ještě vybrané sociální pojištění, rostou celkově naše daňové příjmy o 11,3 %, čili významně nad úrovní inflace.

Pár čísel. Příjmy státního rozpočtu dosáhly na konci srpna růstu 21,7 %. Meziročně jde o plus zhruba 200 miliard korun. Za tímto nárůstem stál také výběr povinného pojistného - meziročně plus 37,5 miliardy korun. Inkaso daní z příjmů právnických osob - meziročně plus 34,5 miliardy korun. Inkaso daně z příjmu fyzických osob - meziročně plus 19 miliard korun. Inkaso daně z přidané hodnoty - meziročně plus 11,4 miliardy korun.

Kolegyně a kolegové, u vědomí těchto čísel říkám jasně - naším problémem nejsou nízké veřejné a daňové příjmy. Zvyšovat dnes daně a odvody je tedy nejen kontraproduktivní, ale i rozpočtově a ekonomicky nesmyslné a nepotřebné. Rozpočtový deficit primárně roste kvůli expandujícím výdajům. A zde jsou klíčovou položkou kromě dlouhodobých zbytných výdajů dotačního typu a financování nepotřebných a neproduktivních aktivit takzvaného neziskového sektoru hlavně kompenzace cen energií, které stát platí kvůli od počátku špatnému nastavení a fungování cenových stropů dodavatelům energií. Do srpna za ně stát utratil přes 50 miliard korun. Původní plán byl, že to, co stát vyplatí dodavatelům na těchto kompenzacích, si vezme zpět na dani z mimořádných zisků, takzvané windfall tax. To už víme, že se naplnit nepodaří. Tento poměr je v hluboké nerovnováze. Celá tato operace skončí pro stát minusem v řádu desítek miliard korun. Vláda zde tedy neintervenovala a neutrácela veřejné prostředky v zájmu zákazníků a spotřebitelů energií, tedy občanů, domácností a firem, ale pouze v zájmu a ve prospěch energetických firem s rekordními zisky, překupníků a spekulantů s energiemi.

U cen energií se ještě na chvíli zdržím, protože to je strategický problém české ekonomiky a českého rozpočtu současnosti. Česká republika letos v prvním pololetí vyvezla o 3,6 milionu megawatthodin elektřiny více, než jí dovezla. Řadí se tak k největším čistým exportérům elektřiny v Evropě. Větším čistým vývozcem elektřiny jsou v Evropské unii nyní jenom Francie, Švédsko, Španělsko a Nizozemsko. Pokud však bereme v potaz také situaci v letech 2021 a 2022, je Česká republika v souhrnu třetím největším čistým vývozcem elektřiny v Evropské unii. Před námi jsou za období od začátku roku 2021 až do poloviny letošního roku pouze Francie a Švédsko.

Tyto údaje vyplývají z nově zveřejněné statistiky britské skupiny EnAppSys, což je jedna z nejvýznamnějších a nejlépe hodnocených analytických a poradenských společností v oblasti světové energetiky. Z jejich dat vyplývá, že přestože Česká republika střednědobě představuje třetího největšího vývozce elektřiny v Evropské unii, české domácnosti čelí jedněm z nejvyšších cen této energie na našem kontinentu. Loni ve druhém pololetí například platily české domácnosti za elektřinu včetně daní a poplatků čtvrtou nejvyšší cenu v Evropské unii a 2,5násobek toho co v průměru domácnosti ve zbývajících zemí Visegrádské čtyřky, které se přitom v posledních letech i letos řadí k čistým dovozcům elektřiny. Považujete to za normální? Já tedy ne. A nelogické.

Dodám ještě něco málo ohledně takzvané windfall tax. Zálohy, které na ni budou dotčené firmy a banky platit letos v září a v prosinci, budou vypočítány podle jakési fiktivní daně z jejich loňských zisků. Tyto zisky budou ale letos výrazně nižší a při konečném vyúčtování příští rok v červnu tak bude muset stát těmto firmám ještě vracet mnohamiliardové přeplatky. Takže tento problém tlačíme před sebou a bude nás stát většinou zbytečně obrovské peníze. Kdo ponese zodpovědnost? Je to péče řádného hospodáře?

A my jsme na to upozorňovali, i když to vláda vymyslela, a říkali jsme, že to tak dopadne. Všichni si dobře pamatujeme, jak Petr Fiala před volbami sliboval, že v žádném případě nezvýší daně. Redaktor se ho ptal: Žádné daně? Žádné daně. Ministr financí Zbyněk Stanjura v tom byl ještě razantnější, a to až do letošního května. Nebude na škodu si proto ještě jednou zopakovat, že takzvaný konsolidační balíček zvyšuje úplně všechny přímé daně a odvody. Úplně všechny. Daň z příjmu právnických osob, daň z příjmu fyzických osob, sociální pojištění, nemocenské pojištění, důchodové pojištění, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, zdravotní pojištění i daň z nemovitosti, kde je ještě valorizační dodatek, takže ta se bude zvyšovat každý rok. Od vlády, která se v rozporu se skutečností deklaruje jako pravicová, je také docela nehorázné, že prohlubuje a rozšiřuje daňovou progresi u daně z příjmu fyzických osob. V realitě to znamená, že každý pracující člověk, který nově spadne do pásma progresivní daně, přijde ročně až o 40 000 korun čistého. Tito lidé si asi budou pamatovat, komu za to vděčí, a já v to doufám.

Jak už jsem uvedl, v konsolidačním balíčku zcela absentuje analýza dřívějších ekonomických rozhodnutí vlády a jejich konkrétních dopadů a namísto toho je nám předkládán seznam opatření, u nichž není stanovena ani priorita řazení, ani jejich další reálné efekty. Zejména mám na mysli dopady na vývoj inflace, HDP, hospodářského růstu, vývoj mezd a zaměstnanosti. Ze všech vládních kroků i plánů je evidentní, že vládu vůbec nezajímá jejich makroekonomický koncept. Možná si ani neuvědomuje jeho důležitost, protože v ní nesedí žádný skutečný ekonom hodný tohoto označení, ani to, proč je to důležité. Anebo si vláda skutečně myslí, že se české veřejné finance nacházejí v jakémsi vakuu, zcela nezávislém na inflaci, na mzdách či na růstu, případně poklesu výkonu ekonomiky? Asi ano, protože jak jinak si mám vysvětlit třeba to, že v situaci, kdy i běžné léky jsou již téměř rok nedostupné, vláda klidně navrhne zvednout u nich sazbu daně z přidané hodnoty? Totéž platí u zvyšování této daně u veškerých nákladů na bydlení typu vodného, stočného, tepla či palivového dřeva. Kdy si vláda konečně uvědomí, že očekávané a rozumné daňové inkaso může získat jen z ekonomiky, která funguje, a nikoliv z ekonomiky, která se hroutí a kde pracující občané reálně chudnou? ***