(11.30 hodin)
(pokračuje Radim Fiala)
Je zcela evidentní, že v důsledku opatření tohoto balíčku českým občanům ještě více poklesne životní úroveň. Lze ovšem říci, že v míře zásahu občanů je toto vláda až zvráceným způsobem spravedlivá, řečeno s uvozovkami, protože pokles životní úrovně postihne úplně všechny sociální a demografické skupiny. Živnostníky, občany pracující na dohody, zaměstnance, zaměstnavatele, důchodce, majitele nemovitostí. V České republice jsme už navíc dávno za bodem, kde zvýšení daní automaticky lineárně zvyšuje daňový výnos, dávno a daleko za pověstným bodem zlomu, za vrcholem Lafferovy křivky vyjadřující ještě efektivní zdanění. Teď hovořím o přímých daních a daních z příjmu, kam svou povahu patří i zdravotní a sociální pojištění. Je to základní ekonomická abeceda, a přesto se vláda rozhodla ždímat vyššími daněmi z lidí další peníze, které ve velkém objemu doslova rozhází, a to na podporu různých neproduktivních činností a agend, na podporu cizích států a mezinárodních či nadnárodních organizací, na vybrané typy spekulativního dotačního byznysu propojeného se zelenou politikou Evropské unie, takzvaným Green Dealem, která nás doslova pohřbívá zaživa.
Tady se musím krátce zastavit. V souvislosti s Green Dealem německé firmy a podniky dle aktuálních zpráv z ověřených otevřených zdrojů ve vzrůstající míře omezují své investice na domácí půdě a zvažují, či již uskutečňují odchody do zahraničí. Není to tak, že by se dnes rozhodly a zítra odcházely, ono to bude pár měsíců, možná let trvat, ale ten výhled je katastrofální. Důvodem jsou vysoké ceny energií, které decimují nejen německou ekonomiku, ale i mnohé další evropské ekonomiky, včetně té české. Vyplývá to například z aktuálního průzkumu dat německé Obchodní a průmyslové komory. Takřka třetina podniků německého zpracovatelského průmyslu proto zvažuje, či už dokonce uskutečňuje přesun výroby do zahraničí. Jedná se o dvojnásobný počet firem v porovnání s loňskem, kdy přitom energetická krize vrcholila. Obavy ze ztráty konkurenceschopnosti nikdy nebyly v Německu větší. Pokud by Německo přišlo o svoji konkurenceschopnost vskutku ve fatální míře, deindustrializace této země je nevyhnutelná a ta by byla pohromou pro celou evropskou ekonomiku a hlavně pro tu naši. Německý průmyslový motor rovněž skrze Evropskou centrální banku zachraňuje před bankrotem Itálii. Pokud by se německý průmysl zadrhl, vzrostou úroky na německých dluhopisech, ale ještě mnohem výrazněji na těch italských a to už by bylo fatální. Řecká krize by proti tomu byla procházkou růžovou zahradu.
Německá vláda podle své zprávy schválené v polovině srpna předpokládá, že ceny energií zůstanou v zemi na zvýšené úrovni minimálně do roku 2027. Jednou z prvních obětí hrozící výraznější deindustrializace Německa by tak bylo právě české hospodářství, jemuž by tato deindustrializace hrozila zrovna tak, hlavně kvůli vysoké dodavatelsko-odběratelské provázanosti s německým průmyslem. Já si myslím, že to nemůže nikdo zpochybnit. I kvůli tomu, že nám během pár let, maximálně deseti, akutně hrozí ztráta energetické soběstačnosti, jak nás varuje státní společnost ČEPS a jak jsem o tom zde nedávno hovořil. Včera na hospodářském výboru bylo řečeno, že v roce 2025, to znamená za dva roky, se staneme importérem elektrické energie. Importérem! Už nebudeme mít dostatek té vlastní.
Mimochodem burzovní cena elektřiny kupovaná na rok dopředu je v Německu letos v průměru stále o 312 % výše, než kolik činil průměr předpandemických let 2011 až 2019. Tak dramatický nárůst cen elektřiny, který nikde jinde ve světě nenastal, pochopitelně těžce poznamenává právě konkurenceschopnost německých a evropských firem a podniků, z nichž některé už raději přesunují svoji výrobu na jiné kontinenty. Nenechte si namluvit, že viníkem toho je válka na Ukrajině. Viníkem je Green Deal, protože Němci už před válkou začali zavírat uhelné elektrárny. Teď zavřeli poslední jaderné elektrárny v Německu. A když je něčeho nedostatek, a jedno, jestli je to energie, nebo brambor, jejich cena roste. V této situaci, v tomto případě je to nedostatek energie. A Němci elektrárny nechtějí obnovit, to znamená, že jí bude nedostatek, a válka na Ukrajině tuto věc může jenom eskalovat. Ale ta příčina je Green Deal Evropské unie.
Green Deal má i další konkrétní a aktuální negativní dopady, například s ním související dražší emisní povolenky či dražší energie přispívající k trvale navýšené inflaci, která zase generuje trvale vyšší úroky na bankovní půjčky vládám. Víte, proč se budou zavírat v České republice uhelné elektrárny, včera jsme o tom také mluvili na hospodářském výboru, přestože se investovaly miliardy do toho, aby nekouřily, aby ty emise byly co nejčistější? Ale my bez nich prostě nebudeme schopni vyrábět energii za několik let, protože emisní povolenky, jejich cena se bude šplhat do takových výšin, že je prostě ty uhelné elektrárny nebudou schopny zaplatit. Takže je to velký problém. Banky poté tento vyšší úrok z půjčování vládám promítnou do trvalejšího zdražení hypoték, které pak splácejí, a zároveň pronajímající majitelé nemovitostí promítnou do výše nájmů. Je to spirála úrokové a inflační smrti a její příčinou je, opět, hádejte kdo - Green Deal! Tohle musíme systematicky a rychle řešit a nikoliv jako na běžícím pásu schvalovat všechny greendealové šílenosti a marně se snažit jejich ničivé dopady kompenzovat zvyšováním daní českým občanům. To prostě nefunguje. To je dočasná věc, která možná vydrží do konce této vlády, ale pak český státní rozpočet praskne ve výdajích a nelze v tom pokračovat dál. To je totéž, jako kdybychom nedávný požár v Českosaském Švýcarsku hasili pouze za použití dětských stříkacích pistolí. Tak si dokážete představit, s jakým by to bylo výsledkem. To už by Děčín i Ústí nad Labem dávno ležely popelem. A to se bohužel obrazně může stát i české a evropské ekonomice.
A ještě jednou zopakuji, to, co říkám, nejsou pouze nahodilé názory moje nebo našeho hnutí, jsou to analýzy a predikce opřené o dlouhodobé studium ekonomických jevů v mezinárodním kontextu, hlavně v dennodenní realitě. A prakticky totéž, co mi říká značná část renomovaných ekonomů, naposledy třeba před pár dny ve velkém rozhovoru pro Novinky.cz emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze profesor Richard Hindls. Ten uvádí mimo jiné toto: Hospodářský pokles Česka je závažnější, než se říká, přičemž inflaci a bobtnání rozpočtového deficitu vláda neřešila nejvhodnějším způsobem. Náš hospodářský pokles začíná už být větším problémem, než se momentálně prezentuje. Vedle Španělska jsme snad jedinou zemí, která dosud nedosáhla v objemu vytvořených přidaných hodnot úrovně z doby, než přišel covid, a teď už nám hrubý domácí produkt ani neroste. Přichází ekonomický pokles. Největšími strašáky hospodářského růstu jsou inflace a rychlost nárůstu rozpočtového deficitu. Ani jedno dosud příliš nezvládáme a v obojím patříme téměř na chvost Evropy. Profesor Hindls dále kritizuje liknavý přístup této vlády k boji s inflací, o kterém říká, že jednotlivá opatření v těchto směrech byla a stále jsou pomalá, pokud vůbec nějaká byla, a že zde vláda propásla prakticky celý rok 2022. Lidé se tudíž bojí utrácet, odsouvají svou spotřebu a někteří už na ni vůbec nemají. Tržby maloobchodu nepřetržitě klesají už 15 měsíců, přičemž právě spotřeba domácností standardně a dlouhodobě tvoří polovinu hrubého domácího produktu, tak se nemůžeme divit tomu, že HDP klesá. ***
