A já bych se tedy chtěla zeptat, vaším prostřednictvím, paní poslankyně Richterová, jestli vy osobně souhlasíte s tímto daňovým balíčkem? Vy, která jste tady bojovala a na svém Facebooku pořád bojujete za ty rodiny, jestli vy souhlasíte s tím, že kojenecká voda bude v dražší sazbě? Jestli vy souhlasíte s tím, že včera jsme tady probírali sociální balíček, vůbec k tomu nemluvíte, mlčíte, máte tady čtyři poslance, zaplať pánbůh za to, protože i tak je vás tu hodně, ale každý z těch poslanců má nějaké své místečko. A vy jste to opravdu vyměnili, vy Piráti, to, co tady předvádíte v těch čtyřech, za ty svoje opravdu teplý zadky na těch židlích! (Potlesk z lavic poslanců ANO.)

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Pan poslanec Balaš. Připraví se paní poslankyně Adámková a pan poslanec Janulík.

Poslanec Vladimír Balaš: Děkuji, pane předsedající. Já bych vaším prostřednictvím rád zareagoval na pana Nachera. Můžete mi někde zdokumentovat, že někoho nálepkuji, pane poslanče? A kdy? Na Twitteru? Tam já vůbec nejsem, takže to asi se pletete. A jenom bych rád řekl, že jsem asi seděl někde jinde, protože těch vašich vyjádření, že pan Michálek nemůže mít pravdu, protože nic nepamatuje, je mladý, tady bylo několik. A já tedy nesouhlasím s tím, že jenom proto, že mi je 64 nebo někomu 67, že musí mít nutně pravdu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Paní poslankyně Adámková.

Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, reakce na paní místopředsedkyni Richterovou je z mého pohledu spíše taková... něžná. Nechci se jí nějak dotýkat, protože při jejích životních zkušenostech ani nemůže mít větší rozhled. Ale v současné době ptát se někoho, zda souhlasí s něčím názorem - tak buď máme demokracii a každý má nějaký názor a ten tady říká, a mně se nemusí líbit, to vůbec o tom není, anebo se mi líbí, ale nemůžu se proto tímto způsobem ptát, protože tím pádem se stavím do pole, které demokratické není.

Za druhé, velmi dobře si pamatuji z minulého období, při sebemenším otěru o paní poslankyni Richterovou okamžitě byly i soudní spory. Možná vyhrála, možná ne, nevím. Ale ta demokracie nám říká, že každý může říkat to, co je, nesmí nikoho samozřejmě trestně urážet a podobně. Ale ptát se takhle, se domnívám, že je opravdu naivní, dětské a velmi zavádějící. Je-li demokracie, tak tedy každý může říct svůj názor. A mně se nemusí líbit, to samozřejmě souhlas, ale nemohu tím pádem říkat, že ho dehonestuji nebo že on je hloupý nebo že si vymýšlí, to není pravda. To za prvé.

A za druhé, co se týče těch skutečných situací v životě. Tak já jsem třeba v životě nedostala devizový příslib. Důvod? Můj tatínek se popral s členem StB, neboť hájil soukromého majitele v padesátých letech. A to si pamatovali ještě v roce 74. Takže určitě je nás tady mnoho, kteří podobné zkušenosti mají, a bylo by velmi vhodné, kdybyste se třeba zeptali na ty zkušenosti, než dělali ze sebe moudré. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Janulík.

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji vám za mé dvě minuty, pane předsedající. No, podívejte se, genetici říkají Homo sapiens sapiens funguje cirka 700 generací. To není tolik, jsme tady asi 700 generací. Potom od poslední doby ledové začala fungovat nějaká struktura společností z těch tlup a vyvinul se zcela přirozeně princip, který se jmenuje seniorát. Prostě všecky generace si vážily stařešinů, vážily si starých lidí. No, protože měli zkušenosti a věděli to, co ti mladí ještě nevěděli, poněvadž to vědět nemohli. Takže všecky ty civilizace před námi fungovaly na principu toho seniorátu. U nás třeba jeden vinař krásně to říká, že ti mladí jsou sice rychlejší než my, ale my staří známe zkratky. Takže na tomto principu vlastně se vyvinula civilizace a na tom principu jsme byli tady.

A teď najednou - já za mého života na to zírám, že se najednou porušuje tento základní biologický princip, na kterém týž druh vlastně fungoval a dostal se tam, kam se dostal, že jsme doletěli na Měsíc a vyvinuli jsme atomové bomby. A to je prostě ten princip toho seniorátu. To, že mladí - se říkalo za Rakouska, mladí roráti, staří hofráti, to je samozřejmě přirozené. Ale aby se takovýmto způsobem jako rozdělovala společnost a ze starých, ze seniorů, se dělali jako až paraziti a že prostě... Přitom oni všechno vybudovali a teď by se měli stydět za to, že vůbec třeba chtějí důchod, a to, že vy prostě všechno víte líp. A jak říkal jeden tady kolega, který tady seděl léta, čím méně o tom víte, tím silnější na to máte názor. To je slepá ulička tohle. Bohužel se toho nedožiju, ale rád bych viděl, co bude potom někdy v dějepise psáno o této době. Já se hrdě hlásím k tomu, že ve vašem pojetí jsem dezolát, ale prostě jako vy možná za - někteří na to ani nepřijdete, ale jako ten život vás rozsoudí. Takže jako prosím, chce to trošku víc slušnosti, pokory, takovéto primární věci - dobrý den, na shledanou, prosím a děkuji. To by vám jako slušelo trošku víc než očurávat ambasády. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan předseda Dufek, poté pan poslanec Žáček, poté paní poslankyně Válková.

Poslanec Aleš Dufek: Ta diskuse už je téměř filozofická. Já bych ale chtěl říct jednu myšlenku a postavit se za ni. Já bych byl hrozně nerad, kdyby váš subjektivní pocit, že tady je nějaká nová totalita nebo že je to nějaké nedemokratické, byl spojovaný s naší vládní koalicí. My jsme pět stran, my jsme poměrně pět různorodých stran, jsme součástí nějakého systému a taky se nám některé věci nelíbí. Ale my rozhodně nejsme ti, kteří vytváří atmosféru ve společnosti, která je. A ta atmosféra samozřejmě - já to trochu rozvinu. Já pamatuji třeba začátek devadesátých let, kdy se u nás rozvíjela demokracie a bylo to všechno jakési přehlednější. To znamená, vycházely nějaké deníky, člověk věděl, za koho ty deníky kopají. Byla jedna televize a byl jeden rozhlas. A vlastně ty informace neproudily tak zběsile rychlým tempem, jako proudí teď v době internetu, v době sociálních sítí, kdy skutečně může být ten pocit, že něco... to řídí něco jako kolem nás, jako proti nám takhle vystupuje. Zkrátka a dobře ano, je to teď fakt poměrně drsné, ta atmosféra společenská pro mě jako pro člověka dejme tomu středního věku. Ale nechci, aby tady vznikalo vědomí, že za to zase může nějaká tady ta pětikoalice, že oni jsou ti, kteří to nějak řídí nebo kteří to nějakým způsobem posunují.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji. Pan poslanec Žáček, poté paní poslankyně Válková.

Poslanec Pavel Žáček: Děkuji. Dovolte mi zareagovat na pana kolegu Kobzu, pochopitelně vaším prostřednictvím. Považuji za nanejvýše hloupé, nešťastné, smutné srovnávat komunistický totalitní režim, který měl mechanismy, kde zde vládla jedna strana, mučili se zde lidé, zatýkali se, popravovali se, stříleli se na hranicích, likvidoval se třídní nepřítel, vyháněli se čestní naši občané za hranice, se současnou realitou. Pokud dneska je někdo vyšetřován Policií České republiky v intencích zákonů České republiky, tak je to proto, že porušuje zákony, a ne proto, že říká nějaký názor, který se nelíbí vládě nebo komkoliv jinému. Je to prostě nesmysl. Je to urážka všech těch obětí, všech těch, kteří byli perzekvováni, srovnávat dnešní realitu s komunistickým totalitním režimem, nazývat to nějakým pseudotermínem nová totalita. To je nutné na tomto místě, v této Sněmovně, odsoudit.

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Paní poslankyně Válková a poté pan poslanec Balaš, poté pan poslanec Vomáčka.

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Začnu tím okřídleným - vůbec jsem nechtěla vystupovat. Měla jsem připravený krátký příspěvek k našemu původnímu tématu, což byla diskuse nad konsolidačním balíčkem a vlastně příprava na třetí hlasování, takže na třetí čtení a hlasování.

Vystupuji v návaznosti na to, co tady velmi hezky vyjádřil můj kolega, pan poslanec Janulík, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože se velmi často stýkám, chodím do těch seniorských zařízení v Praze a ve Středočeském kraji, chodím do těch seniorských domovů, mluvím se seniory, mám je prostě ve svém referátu, také k nim sama patřím. A musím potvrdit to, co tady zaznělo celkem jasně, že - neříkám, že všichni, a neříkám ani, protože na to nemám žádný výzkum, 65 %, 70 %, ale minimálně nadpoloviční většina se cítí být současnou situací deprimována a bojí se, obává se o svoji budoucnost. Protože to, co se stalo s tou valorizací, respektive zrušením té valorizace, snížením té valorizace - retroaktivním - jejich důchodů, je oprávněně těmi pochybnostmi naplnilo. Současná situace také přispívá, i ta zahraničněpolitická, k těm jejich nejistotám a strachům a myslím si, že zlehčovat jejich postavení opravdu namístě není. ***