(17.30 hodin)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Ano, prosím.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Děkuji za dotaz, pane poslanče. Já to právo samozřejmě mám, protože v monokratickém úřadu, jako je ministerstvo, je ministr tou poslední instancí, která o dotacích rozhoduje. Kdybych řekl, že vyberu si ze seznamu dvaceti projektů navržených komisí k podpoře pět, které se mi nelíbí, a vyškrtl je z toho seznamu, tak ten uchazeč dotaci nedostane. Musím to samozřejmě nějak zdůvodnit, ale já to právo mám. Ale myslím si, že v tomto ohledu by to právo nemělo být uplatňováno, protože já tím, jak jsem se s tou knihou seznámil, tak se ztotožňuji se stanoviskem komise ve smyslu tom, že tato kniha není nijak v rozporu s legislativou České republiky. Je to fakticky něco mezi takovým jako esejem, filozofickou úvahou, nejsou tam žádné výzvy k násilí, k nějakým takovýmhle krokům, určitě ne.

Znovu říkám, nechci říct, že nesouhlasím s obsahem, abych byl úplně přesnější, já se neztotožňuji s tím, co ta kniha prezentuje, s tím, že by měly být rodiny zrušeny, já určitě - a navíc si myslím, že opravdu ta kniha tou metodologií, ze které vychází, není příliš dobrá, je to taková směs částí historických takových jako dojmů, není to ani manifest politický, není to ani odborná kniha - ale přesto si myslím, že by ministr kultury neměl dělat takovýto druh výběru. A jak už jsem, pane poslanče, říkal, a jsem moc rád, že jste se na to takto otevřeně zeptal, může se stát, že v některém z následujících volebních období bude ministrem někdo, kdo bude politicky zcela jinak orientovaný, než jsem já, a já bych si opravdu nepřál, aby ministr jinak orientovaný vyškrtával autory, kteří jsou zase pohledem z jiné strany. Ta kniha je radikální, autorka to připouští, komise to připouští. Jsou případy, kdy i my jsme podpořili knihy obdobné, byť třeba ne s tak jakoby provokujícím názvem. Mám na to nějaký názor, ale pro zachování nějaké kontinuity a fungování úřadu nechci právo tohoto radikálního výběru uplatňovat.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a nyní poprosím pana poslance Maška, jestli by přednesl svoji interpelaci na pana vicepremiéra Rakušana.

 

Poslanec Jiří Mašek: Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, v interpelaci na pana ministra vnitra a vicepremiéra bych chtěl reagovat na problematiku migračního paktu a posunu jednání o něm. Pan premiér se vrátil nedávno z Granady, kde hovořil mimo jiné o tom, že tam jednali i o problematice migrace s akcentací na ochranu zevních hranic Schengenu a k důsledné návratové politice. Nic velmi konkrétního z toho ale nevyplynulo. Co je ale zajímavé, že v tisku se objevilo, že členské země Evropské unie se několik dní předtím v Bruselu dohodly na znění nové migrační dohody. Je to s odvoláním na prohlášení zástupce španělské... (Dva poslanci v levé části sálu hlasitě hovoří v lavicích.)

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Já vás ještě přeruším a poprosím kolegyně a kolegy, jestli by se mohli ztišit, je skutečně hůře slyšet. Pokračujte, děkuji.

 

Poslanec Jiří Mašek: ... a to s odvoláním na zástupce španělské delegace, o tom informovala agentura AFP. Podle této informace, pane ministře, zástupci Polska a Maďarska hlasovali proti přijetí návrhu a jejich kolegové z Rakouska, Česka a Slovenska se zdrželi. Pokud je to pravda, položil bych vám následující otázky. Proč jsme se nyní po půl roce zdrželi? Jaký je rozdíl mezi situací v Lucemburku a v Bruselu po půl roce? K tomu se velmi spoře vyjádřil pouze mluvčí Ministerstva zahraničních věcí, že Česko oceňuje návrh, že dále posiluje ochranu vnějších hranic EU v krizových situacích, a v podstatě nic jiného. Média se tomu nevěnovala. Proč jsme se tedy nyní zdrželi, pane ministře, co se za tu dobu stalo? Jaké jsou další výstupy z toho Bruselu? Nebyli jsme nijak informováni. Závěry, že by se něco posunulo dopředu, jsme žádné neslyšeli. Čili důvod toho zdržení se a je to otázka, že zkoušíte zlomit nepříznivé preference, nebo jste začal pochybovat o migračním paktu? Děkuji za odpověď.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji a poprosím pana ministra o reakci.

 

Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Děkuju, pane místopředsedo. Vážený pane poslanče, teď jsem rád, že mám těch pět minut času, což je vždycky naše výhoda, protože bych vám to rád vysvětlil. Já chci jenom podotknout, že se konala neformální Evropská rada v Granadě 6. října a ta oficiálně o paktu o migraci a azylu nehlasovala. Pokud jde o poslední předpis, u něhož Radě zbývalo se shodnout, takzvané krizové nařízení, a tady bych chtěl upozornit na ten rozdíl, abychom se chápali a viděli logickou posloupnost. My už jsme nejednali o samotném textu migračního paktu, o tom se jednalo v červnu, a teď se jednalo o tak zvaném krizovém nařízení, kde Česká republika z jasných důvodů nemohla tento návrh podpořit. Návrh České republiky v této chvíli byl ten, aby do daného krizového opatření bylo implementováno takzvané nařízení, nebo chcete-li, předpis na instrumentalizaci migrace, to znamená politického zneužívání migrace tak, jak předvádí například Lukašenkův režim, kde se nachází tisíc žadatelů o azyl a kdy se především Polsko dostává, a pobaltské státy, do krize, kterou nejsou schopni řešit jiným způsobem než ploty.

Česká republika za svého předsednictví pracovala právě na předpisu o této instrumentalizaci a my jsme jako Česká republika upozornili na to, že ve chvíli, kdy přijde komise s krizovým nařízením, které se nebude věnovat tomuto konkrétnímu tématu - byť jsme ocenili v krizovém opatření řadu věcí, jako například lepší návratovou politiku, hraniční proceduru, to určitě ano, ale o instrumentalizaci tam není ani slovo. Odmítaly to i velké evropské státy a my v souznění, ano, s našimi partnery a i s názorem třeba pobaltských států jsme pro toto nebyli, ale jenom formálně, jenom formálně. O tomto nerozhodovala Rada, ale pouze jednání velvyslanců na takzvaném Coreperu s mandátem, který paní velvyslankyně měla od České republiky, tedy toto nebylo rozhodnutí Rady ministrů.

Já se to pokusím ještě jednou na té časové ose jasně shrnout. Červnové jednání, jednání o samotném těle migračního paktu. Toto je krizové nařízení, což je navazující právní akt na migrační pakt, kde my jsme dali jasné zásady za Českou republiku. Nesmí se tam objevit povinné relokace - ty se tam skutečně neobjevily - a musí tam být implementováno nařízení o politickém zneužívání migrace, abychom chránili například naše polské či pobaltské partnery. Toto se tam neobjevilo a komise měla od začátku stanovisko České republiky, měla ho dopředu, kdy my jsme se ještě v rámci jednání Coreperu na velvyslanecké úrovni snažili náš návrh do toho konečného a finálního znění implementovat. To se nepovedlo.

Tento názor České republiky jsem krom jiného v pátek tlumočil na bilaterálním jednání rakouskému ministru vnitra a bavili jsme se o tom, že ani Rakousko jako takové není zcela spokojeno s finálním textem krizového nařízení. Ale oddělme ty dva dokumenty - je samotné tělo migračního paktu, o kterém jsme se bavili v červnu, a teď je tady krizové nařízení, kde za Českou republiku dlouhodobě už od našeho předsednictví zastáváme stále stejný a neměnný postoj. Bez odsouzení a instrumentů na politizaci migrace, viz Bělorusko, nejsme ochotni pro krizové opatření hlasovat, byť obsahuje řadu prvků, jak jste citoval i z tiskové zprávy Ministerstva zahraničních věcí, které oceňujeme, ale komplexně takto přijato nebylo.

Ale ještě jednou, nebylo to tématem jednání Rady ministrů a chtěl bych upozornit i na to, že to nebude ani tématem jednání příští Rady ministrů, která se příští čtvrtek koná v Lucemburku. Stačí tady ta úroveň velvyslanců, kde za Českou republiku paní velvyslankyně Hrdá projevila názor, který má Česká republika k danému tématu dlouhodobě.

 

Místopředseda PSP Karel Havlíček: Děkuji, pane vicepremiére. Je ještě zájem pana poslance o doplňující dotaz? Prosím. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP