(21.30 hodin)
(pokračuje Zbyněk Stanjura)
Návrh rozpočtu je realistický a vyvážený. Mimochodem to, že hnutí ANO vlastně vymyslelo jenom dva důvody - 18 miliard že by si raději půjčilo za vyšší peníze - vlastně ne, oni s tím souhlasí! Martin Kolovratník říkal, my s tím souhlasíme, ale nelíbí se nám to a není to transparentní. Co na tom není transparentní, když jsme to řekli, úrokovou míru? To samé jsme tady debatovali před rokem. A co se stane, když ty úroky budou horší? Pořád ta samá otázka, dvanáct měsíců, pořád stejná odpověď. Když budou horší, tak tento nástroj nevyužijeme. Co je na tom k nepochopení, co je na tom ke kritice? Budou klesat úrokové míry? Já si myslím, že budou, ale budou klesat nejenom pro státní dluhopisy, ale i v Evropské investiční bance a také v komerčních bankách. To je přece jednoduché!
Takže i dnešní vystoupení mnoha řečníků z opozice vlastně potvrdilo, že návrh rozpočtu je sestaven správně. Pominu to, že někteří kritizují výši deficitu, a jestli je něco, co spojovalo ta vystoupení: zvýšit výdaje, zvýšit výdaje, zvýšit výdaje, zvýšit výdaje, ale pozor, deficit už dneska je moc vysoký! To také matematicky nevychází, že? Deficit je vysoký, a jak bude bojovat hnutí ANO s vysokým deficitem? Zvýší výdaje! A pak se údajně má snížit deficit? Je to úplně jednoduché. Dostali bychom se k těm 4, 5, 5,8 % ročního deficitu. (Poznámka poslankyně Schillerové.) Já jsem na vás nekřičel, paní poslankyně, buďte tak laskavá a nekřičte na mě. A je to někdy těžké, když tady říkáte ty lži, nekřičet, přesto jsem to vydržel. (Opět poznámka poslankyně Schillerové. Ministr Stanjura se odmlčel a otáčí se na paní předsedkyni.) Až nebudete křičet jako teď, tak můžu pokračovat. (Reakce poslanců hnutí ANO 2011.) Ve stenozáznamu bude: hluk z levé strany sálu. Už se těším, až si to přečtu.
V minulých dnech jsme také byli kritizováni, že jsme rychle zadlužující se zemí a že dluh roste. Tak jestli chtějí poslanci hnutí ANO, já jim tu tabulku pošlu, všech členských zemí od roku 2019. Ano, od konce roku 2019 do pololetí roku 2023 - já myslím, že ty čtvrtletní statistiky moc nemají smysl, že je lepší mít ty roční, ale budiž - jsme země, která se zadlužila nejvíc hned po Francii, druhá nejrychleji zadlužující se ekonomika od konce roku 2019, a covid byl v celé Evropě. A je pravda, že to bylo o 14,3 %, a je pravda, že za ten rok a půl je to o 2,3 % za naší vlády. Ale už v té kritice neslyším, že těch 12 % vyrobila jiná vláda. A když se podíváte na mezinárodní srovnání, tak ano, v roce 2020 většina zemí se zadlužovala podobným tempem, ale v roce 2021 už ne. Ta čísla jsou jednoduchá. A ten, kdo to způsobil, ještě kritizuje toho, který to dává do pořádku. Dobře, když si to někdo myslí, že to je oprávněná kritika, já mu to vymlouvat nebudu, ale čísla hovoří úplně jasně. A v ozdravném balíčku, v návrhu rozpočtu na rok 2022, 2023 a 2024 a v rozpočtovém výhledu na roky 2025 a 2026 se snažíme ten trend otočit. Některé parametry otáčíme i v tomto návrhu státního rozpočtu - celkové výdaje, počty státních zaměstnanců - a v tom trendu budeme pokračovat.
Je legitimní politická debata, zda zvyšovat, nebo snižovat zadlužení toho či kterého státu. Na tom není nic nenormálního, ta debata se vede v mnoha zemích. Nenormální je ten, který zvyšoval a chce zvyšovat deficit, kritizuje ty, kteří ho snižují, že ho snižují málo. Chápu kritiku: vy snižujete deficit, my bychom ho nesnižovali. Tomu rozumím, to je normální politický souboj, to je normální souboj mezi levicí a pravicí, tak je to obvyklé a není na tom nic překvapivého. Co je neobvyklé, co je pokrytecké, je, že jsme kritizováni, že to snižujeme málo, přitom všechny návrhy za skoro celé dva roky fungování této Poslanecké sněmovny, návrhy z hnutí ANO, směřují ke zvýšení deficitu a ke zvýšení výdajů. Říkám, já to respektuji, je to politický názor, proč ne, my máme jiný, ale být kritizováni za to, že to snižujeme, je opravdu absurdní - kdybychom byli kritizováni, že to snižujeme málo. To opravdu je vlastně neuvěřitelná kritika.
Tak vzpomeňme si, rozpočtové provizorium mělo přivést naše veřejné rozpočty do krachu. Co se stalo? Nic. Ruského plynu jsme se nemohli zbavit, to je vyloučeno! Co se stalo? Zbavili jsme se ho, nic se nestalo. Měli jsme jít maďarskou cestou v otázce pohonných hmot, jinak bude stát benzin a nafta 100 korun za litr. Co se stalo? Trh si s tím poradil, na rozdíl od Maďarska u nás byl vždy dostatek pohonných hmot. O tom, že budeme muset novelizovat rozpočet, jsem už mluvil. O nekvalifikovaných odhadech po dvou nebo třech měsících plnění státního rozpočtu, jak bude vysoký deficit na konci roku, jsem také mluvil. Proč to připomínám? Protože když někdo volá každý den: Pomoc, topím se, tak to pak přestáváte poslouchat, protože ten člověk si vymýšlí. Takhle tady chodí kritika skoro celé dva roky.
My jsme kritizováni občas, že málo komunikujeme s opozicí, ale ten zájem musí být obousměrný. Paní poslankyně Schillerová si stěžovala, že jsme se zatím potkali jenom dvakrát. Já to číslo nerozporuji a je to o sto procent víc než v minulém volebním období, když jsme byli v opačných lavicích. A já jsem si nestěžoval. My jsme se potkali jednou. Dvakrát - jsem v polovině a už mám o sto procent větší počet a určitě není poslední, protože... (Reakce poslankyně Schillerové.) To je fakt těžké, když není disciplína. Teď je prosím, paní poslankyně, závěrečné slovo, tak zkuste to nekomentovat. Nejsme v televizi, kdy si berete slovo, aniž jste vyzvána. Tady se normálně střídáme u mikrofonu podle pokynů předsedajících této schůze. Ale já se rozhodit stejně nenechám. Zopakuji - a vlastně na tom se shodujeme: první čtení slouží k tomu, abychom schválili základní parametry státního rozpočtu. Já jsem je podrobně představil v úvodním slově. Velmi pozorně jsem poslouchal všechna vystoupení a na základě těch vystoupení musím říct: navrhli jsme to správně. Nezazněl žádný relevantní argument, který by kohokoliv z nás mohl vést k tomu, že bychom podpořili navržené usnesení.
Ten trend je jednoznačný a není jednoduchý. Není populární snižovat deficity veřejných financí či státního rozpočtu. Není, protože neexistuje žádný populární nástroj, kterým vy byste toho výsledku mohli docílit. Přesto jsme našli tu odvahu, děláme kroky - nejenom ve státním rozpočtu, ale v mnohých dalších návrzích zákonů, ať už schválených, projednávaných nebo připravovaných. Co je velmi cenné, přestože jsme tak často, já bych řekl posměšně, označováni pětikolka, pětikoalice, my jsme byli schopni najít dohodu a shodnout se, přestože každá z našich vládních stran reprezentuje jiné voliče, a logicky voliči každé strany či hnutí, ať už jsou v opozici, nebo v koalici, chtějí, aby jejich zástupci reprezentovali jejich názory, jejich pohled na svět. A my jsme to dokázali. Pamatujeme si přece, není to tak dávno, dobu, kdy teoreticky byly dvě vládní strany, reálně tři, ale papírově dvě, a z toho pro rozpočet jedna nehlasovala. A slyšel jsem tady něco o poctivé rozpočtové práci. Tak já vám řeknu, jak to bylo, a jestli je to poctivá rozpočtová práce, nebo ne, tak si to sami vyhodnoťte: zajdu na ÚV KSČ, tam se s Vojtou Filipem domluvím, navrhnu schodek rozpočtu 500 miliard, a když je to nižší, tak sama sebe označím za to, že ten výsledek je lepší. Tak tomu já neříkám poctivá rozpočtová práce, tomu já říkám podbízení se komunistické straně a komunistům, kteří zasedali v Poslanecké sněmovně, a touto cestou skutečně nepůjdeme. Výsledek rozpočtu, který předložila vláda, je výsledkem, když už to slovo tak často používáme, poctivé politické debaty mezi všemi vládními stranami. Návrh rozpočtu obsahuje priority vlády. Kdo chce, je tam vidí, podívá se do jednotlivých kapitol.
A úplně na konec vás chci požádat jménem vlády České republiky, abyste schválili základní parametry státního rozpočtu, protože je to dobrý, realistický a vyvážený rozpočet. Děkuji. (Potlesk vládních poslanců, bouchání do lavic poslanců hnutí ANO 2011.) ***
