(16.30 hodin)
(pokračuje Vít Rakušan)
A to je to, jakým způsobem policie v rámci platných zákonů může postupovat, a tady sami sebe nemusíme dostávat na nějakých logických kličkách a říkat si: Nojo, ale vždyť ono to nemusí fungovat, a podobně. Podívejme se na Slovensko a vidíme, že to úplně nefunguje, protože na Slovensku už teď ve chvíli, kdy my vracíme - vracíme v podstatě každého, kdo má jasný doklad o tom, že přišel ze Slovenska - v případě, že Maďarsko ty readmise nepřijímá, pak logicky dochází k tomu, že zůstávají na Slovensku a ten problém eskaluje. A proto já říkám, že jediným řešením tady není se zkoušet z toho, co bude, kdy bude, ale je tuhle situaci když ne celoevropsky, řešit středoevropsky. To znamená, že si sedneme všichni ministři vnitra, případně všichni premiéři a uděláme prostě nějakou dohodu o tom, že návratová politika v tomhle případě musí být respektována, aby z jedné země jako takové nevznikal prostě bazén, který se bude přeplňovat a plnit, což v současné době se nejvíce děje na Slovensku. A žádné zázračné řešení v téhleté chvíli nejsme schopni samozřejmě vymyslet, jenom znovu dodávám, žádosti o azyl jsou v České republice v jednotkách. Ti lidé tady nemají komunitu, ti lidé tady nechtějí zůstávat, nejsme cílovou zemí. Ten problém Německa a Rakouska je o poznání jiný, ale ať už Polsko, Slovensko či Česká republika jsou zemí tranzitní, takže zatím se nám ten problém samozřejmě daří řešit návratovou politikou. Na druhou stranu všichni víme, že když jedna část středoevropského prostoru prostě nefunguje a nebude reagovat, tak jsme v problémech.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Je zájem o doplnění, prosím, vaše doplňující otázka.
Poslanec Radek Koten: Děkuji. V podstatě se tady bavíme o věci, která je samozřejmě sice řešitelná, ale ne tady úplně v České republice. Připadá mi to, že v podstatě Schengen je trošičku impotentní, protože vnější hranici nechrání a pravidlo Dublinu - první bezpečná země - se také nedodržuje. Takže my si tady dáváme ta readmisní kolečka, zatěžujeme naše příslušníky, zatěžujeme náš aparát, stojí to opravdu obrovské peníze, a já vám rozumím. Já vám rozumím, vás to asi také rozčiluje, protože děláme tady v podstatě zbytečnou práci - kdyby se hlídala ta vnější hranice, tak je to opravdu o něčem jiném.
Já bych tady ještě rád zmínil, že převaděči mění taktiku. Jezdím po D jedničce, jezdím po ostatních dálnicích, a tolik cizích zahraničních značek mimo dovolenou jsem v životě nezažil. Všechna auta, popřípadě dodávky, mají silně zatmavená skla a můžeme se jenom dohadovat, co jimi putuje. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času a nyní s reakcí pan ministr. Prosím.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Vít Rakušan: Já bych v mnohém souhlasil, pane kolego, ale možná ten akcent mezi námi a rozdíl - já i v případě, že se jedná o migranty, bych nikdy neřekl, co jimi putuje, ale kdo jimi putuje. Samozřejmě že ti lidé jsou vystaveni nějaké životní situaci, která není záviděníhodná, a samozřejmě my jako Evropa musíme umět migraci společným způsobem čelit.
Ale jedna poznámka k tomu, co jste říkal. Dublin, a máte pravdu, první bezpečná země, to je skutečně problém toho selhání, proto je nutné mít ve společném evropském řešení lepší návratovou politiku, která bude jasně a nově definována, a stejně tak vyžadovat, aby skutečně první bezpečná země respektovala i tu dohodu, anebo ji změňme, pokud je nefunkční.
Ale Schengen, tady máme ten sentiment odlišný. Já si myslím, že schengenský prostor jako takový je absolutně skvělá věc. Já jsem šťastný, že Schengen a volný pohyb mezi evropskými zeměmi je, a já to považuji jako člověk, který má Evropu, Evropskou unii rád, za jednu z největších vymožeností, která tady je, a mně je líto, že musíme v současné době zavádět kontroly na vnitřních hranicích. Můj sentiment Schengenu je pozitivní a já doufám, že díky společnému evropskému řešení, které krom jiného nese lepší ochranu vnější hranice, díky novým řešením, jako je třeba externalizace migračních procesů, dokážeme zajistit to, aby Schengen, který v současné době vypadá tak, jak vypadá, časem vypadal tak, jak mně osobně se líbí, to znamená otevřený evropský prostor.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji pěkně a tímto se dostáváme k další interpelaci, tu přednese paní poslankyně Lenka Knechtová. Následně se může připravit pan poslanec Milan Feranec. Paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Lenka Knechtová: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážený pane ministře, ráda bych se zeptala na aktuální informace kolem financování platů a vůbec fungování asistentů pedagoga v našem základním školství. Asistenti pedagoga, jak jistě víte, se stali nedílnou a důležitou součástí tříd na našich základních školách a je potřeba si položit otázku, jakým způsobem bude dál zabezpečeno finanční zabezpečení jejich fungování. Jak Ministerstvo školství vytvoří nový stabilnější systém financování, ve kterém školy budou mít alespoň část asistenčních úvazků dlouhodobě jistých, protože je nebudou dostávat na doporučení poradenského zařízení, ale podle celkového počtu žáků nebo podle celkového počtu žáků se speciálními potřebami? Jak zajistíte, aby byl systém spravedlivý? Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení časového limitu a nyní prostor pro reakci pana ministra. Prosím.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, děkuji za tu otázku, protože míří k tématu, které v české veřejnosti není jednoduché. Je zřejmé, že česká i učitelská veřejnost je v názoru na společné vzdělávání poměrně polarizovaná. Já sám jsem se za to své nedlouhé působení v roli ministra školství i mezi učiteli a řediteli setkal s velmi protichůdnými názory na to, zda máme pokračovat ve společném vzdělávání v tom trendu, který tady probíhal od roku 2016. Setkal jsem se s názory, že se máme vrátit zpět, s názory velmi vyhraněnými, že máme pokračovat, a myslím si, že tady je nezbytné najít jakousi střízlivou pozici, která z hlediska mého názoru je prostě někde tam v pokračování trendu, který byl zahájen. Nelze se vrátit, ale je potřeba z hlediska financování a stability pozic prostě najít nějakou rovnováhu v systému. Ministerstvo školství proto připravilo, nebo začalo připravovat změnu způsobu financování, který dosud probíhal tak, že de facto o výdajích státního rozpočtu rozhodovala poradenská zařízení, a zároveň to vedlo k tomu, že ty pozice v školách byly vlastně velmi labilní a nebyly dlouhodobé. Cílem nové úpravy je tedy zajistit jednak transparentní a jednotný systém financování asistentů pedagoga v běžných třídách základních škol a školních družinách, zajistit adekvátní personální podporu, zakotvit pozici asistenta pedagoga v rámci školy a školní družiny a vlastně umožnit větší profesionalizaci těch pozic.
Musím říci, že to vyjednávání, které dosud probíhalo, se setkávalo s dvěma typy názorů - s přitakáním velké většiny aktérů a pak s obavou části veřejnosti, že nový systém bude příliš mechanický a že nebude obsahovat řešení pro situaci škol, kde objektivně bude potřeba těch pozic překračovat normativní výpočet. My jsme tomu věnovali velkou pozornost s kolegy ze školského výboru, diskutovali jsme to v rámci koalice musím říct velmi intenzivně a myslím si, že se blížíme podobě, která je rozumná, umožňuje i ošetřit výjimečné případy, kde ta potřeba překročí ten normativ. Tedy má být stanovena vlastně obdoba PHmaxu, PHAmax, tedy počet hodin asistenta, který je maximálně financován, a má tím být zajištěna jak individuální podpora žáků, tak zkvalitnění toho inkluzivního prostředí. Má dojít k větší stabilizaci a profesionalizaci těch pozic, protože školy budou moci uzavírat dlouhodobé smlouvy s těmi lidmi, sníží se administrativní zátěž a posílí se kompetence ředitele. Maximální počet hodin pedagogické práce zabezpečované asistentem pedagoga financovaný ze státního rozpočtu bude nastaven na základě několika parametrů, to je počet běžných tříd v základní škole, jejich průměrná naplněnost, počet žáků s třetím a vyšším stupněm podpůrných opatření, počet tříd prvních až třetích ročníků a počet účastníků se třetím a vyšším stupněm podpůrných opatření ve školní družině a na základě jednostupňového správního rozhodnutí bude moci Ministerstvo školství podle toho návrhu, který je teď projednáván, nebo jím zřízená a pověřená osoba zvýšit maximální počet hodin výuky zabezpečované asistentem. Toto zvýšení bude tedy každoročně posuzováno na základě žádosti té školy. To je opravný nástroj, který má korigovat ty situace, kde prostě objektivně nebude nastavený PHAmax stačit. ***