(23.10 hodin)

 

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Mikuláš Bek: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já děkuji za tu debatu, ta je namístě. Já bych nejdříve řekl několik slov k vysokoškolským platům, když tady to téma zaznělo. My jsme v pondělí zveřejnili na stránkách ministerstva podrobný přehled platů v jednotlivých kategoriích po jednotlivých fakultách, který je, myslím, poměrně výmluvný. Ukazuje jasně, že na většině univerzit činí plat profesora někde mezi 100 a 130 tisíci korunami měsíčně, plat docenta někde mezi 75 a 85 tisíci a plat odborného asistenta mezi 50 a 60 tisíci korunami měsíčně. Samozřejmě je to plat včetně všech netarifních složek.

Vysoké školství je financováno mnohozdrojově a je zcela normální, že se kombinují nejrůznější finanční zdroje. Některé univerzity a fakulty si v tomhle prostředí vedou lépe, některé hůře, to je prostě fakt. Rozdíly v platech jsou veliké uvnitř univerzit, ty rozdíly nejdou po hranici humanitní a třeba přírodovědné obory, protože nejvyšší platy na Univerzitě Karlově má Fakulta společenských věd, která má politologii, sociologii, zčásti stejné obory jako Filozofická fakulta, a má platy několikanásobně dokonce v některých kategoriích vyšší.

Ta hranice nevede takto jednoduše. Nepochybně se do toho promítá výkonnost pracovišť, mechanismy rozpočtové na konkrétních univerzitách, má to řadu příčin. Ale v průměrné platy ve vysokém školství jako celku nevykazují žádnou alarmující nedostatečnost financování v tomto směru. Tam jsou problémy ve vnitřní distribuci peněz a stát nemá žádné zmocnění do toho zasahovat, neboť podle zákona si vysoké školy stanovují samy své tarify, samy své způsoby ohodnocení, mají veškeré pravomoci. Na rozdíl od regionálního školství tady stát nestanovuje ani platy, ani objemy peněz. Já souhlasím s tím, že by bylo hezké, kdyby výdaje rostly rychleji na vysoké školství, protože od roku 2016 rostly prudce výdaje na regionální školství, v roce 2021 dosáhly rekordu, na dluh čistě - to byl ten nejvyšší schodek státního rozpočtu - a samozřejmě vysoké školy se na tom nepodílely, na tomto růstu, ty zůstávaly víceméně na drobných nárůstech pokrývajících inflaci.

Na druhé straně podívejme se na výdaje vůči HDP na studenta. Tam zjistíme, že situace České republiky je výrazně méně nepříznivá. A když se podíváme na výdaje na dokončené studium, tak ho máme extrémně drahé, protože na našich vysokých školách spousta studií není dokončena, nevede k úspěšnému závěru. Ten problém je komplexnější. Já nechci zatěžovat debatu, myslím si, že je potřeba věcně se na to podívat, bude-li vůle politická k modifikacím legislativy, tím lépe. Myslím, že je namístě, abychom se podívali důkladně na vysokoškolský zákon.

Pokud jde o elektronizaci přijímacího řízení, jenom jednu poznámku. Já chápu obavy o proveditelnost technického řešení, ale my jsme se - a já jsem to už říkal i tady ve Sněmovně - dohodli na spolupráci s experty z vysokých škol, kteří mají zkušenost se zaváděním elektronizace přijímacího řízení a budou v tomhle záložním plánu oponovat ta řešení připravovaná Cermatem tak, abychom měli přiměřenou míru jistoty, že to řešení bude dostatečně robustní. Nejsme v situaci jako před 15 lety, kdy vývoj takových systémů byl úplnou novinkou v našem školství. Celá řada vysokých škol má funkční systémy tohoto typu, které jsou běžně v provozu, léta ověřeny, takže myslím, že tady nevynalézáme úplně něco od začátku. Takže si myslím, že tam je dobrá šance na to, že zvládneme v potřebném čase a kvalitě to řešení připravit.

Takže to jsou snad ty nejdůležitější poznámky. Já nechci vaši debatu protahovat a brát vám slovo. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní tedy vystoupí paní - tak s faktickou poznámkou ještě pan poslanec Kubíček. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo. Pane ministře, já se moc nepletu do debat o akademické sféře, ale díval jsem se na statistiku ukončených vzdělávání v bakalářském a magisterském typu. To není dobrá vizitka České republiky. Ta motivace je velmi problematická. Ta motivace upadá i v tom, že vysokoškoláci při nástupních platech prakticky ani nekonkurují platem třeba v Kauflandu nebo v nějakých jiných těchto řetězcích.

Jenom dávám například, že magistr vystudovaný, sociální práce, nastupující do systému sociální práce má nástupní plat 25 300 korun a ten Lidl vedle 32. Je to totální tragédie. Protože pamatujete si na dobu, když fungoval tady nějaký komunismus? A já jsem tedy člověk, který studoval vysokou školu, a když jsem přicházel k těm chlapcům, kteří dělali ty zemědělské školy a za dva roky to měli hotové, jezdili s traktorem, a já když jsem se vrátil z vysoké školy, tak oni měli barák a toho žigulíka.

A my se dostáváme do situace, že nemotivujeme lidi k vysokoškolskému vzdělání. A nebudeme si povídat o tom, že na to nemáme lidi. Ti lidi fungujou, ti lidi na to mají i vzdělanostně. A já nerozumím potom tomu, kdy ti lidi končí v prostředku toho vzdělávání. A já podotýkám, vždycky jsme si pamatovali, že první ročník byl eliminační ročník, který odděloval zrno od plev, a pak, kdo prošel do druhého ročníku, tak v globálu řekněme z 90 % měl procházet. Ale to teď není.

A já myslím, že bychom se k tomu měl postavit. A to není opravdu politické, opozice - koalice, to je opravdu fakt, který říká, pojďme atraktivnit vzdělávání a pojďme říkat o tom, že kdo si to vzdělávání zvedá, do světa toho byznysu a toho dalšího, vstupuje s tím, že má větší šance. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Janulík s faktickou poznámkou, následuje pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Miloslav Janulík: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Pane ministře, já jsem nastupoval na vysokou školu 1980 v Brně. A vysokoškolský učitel, tehdy asistent, to bylo opravdu hrdinství. To bylo na život málo a na chcípnutí moc. (Smích v sále.) A já mám za to, můžeme se o tom dlouho bavit - ale co se změnilo? Nezměnilo se toho - v podstatě nic. Ti lidi, mladí lidi, kdybych já teď měl začínat kariéru a šel učit na vysokou školu, tak to je sociální sebevražda. To je prostě smutný příběh. Velmi smutný příběh. Já vím, že se to mělo řešit dávno, ale dávno se to neřešilo, protože lidí je málo a oni nejsou tak moc slyšet a nikoho to v podstatě až tak moc nezajímá. Ale zkuste teď vyjít z vysoké školy a zůstat jako asistent. Jak se uživíte v Brně? Jak si zaplatíte byt? Jak si zaplatíte živobytí? A to je velmi smutné, to je tragédie. Takže nemáme být - ani vy, ale ani já a nikdo jiný - nemáme být na co hrdí. To je smutné, protože na západ od našich hranic učit na vysoké škole je prestiž. A i finanční prestiž, protože vás to zabezpečí a umožní vám to normálně luxusní život. Ale tady je to pád do sociální sítě. Tady je to naprostá tragédie.

Takže já bych byl velmi šetrný se superlativy, a spíš bych tedy přemýšlel, jak nějak přesvědčit, jak ty prachy nervat tedy do stíhaček, ale třeba do těch vysokoškolských učitelů. Děkuju.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Hendrych. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Nic ve zlém, pane ministře, ale myslím, že jsme se tak trošku zatočili v kruhu. Já jsem říkal, že v podstatě je určitě záhodno, aby samosprávy na vysokých školách si nadále tvořily platové tarify a tak dál, do té doby, dokud to funguje. Ale tady zjevně podle názoru mnoha vysokých škol to nefunguje. A říkal jsem, že v tu chvíli si myslím vzhledem k tomu, že se jedná o veřejný statek, tak by do toho měl vstoupit stát. A vy jste řekl - stát do toho vstoupit nemůže, protože to zapovídá legislativa. Ale od čeho jsme tady? My jsme tady od toho, abychom legislativu pomohli změnit. A já si troufnu říct, že třeba možným řešením by bylo, kdyby se garantovala - především asistentům a odborným asistentům, protože těch je na vysokých školách nejvíc a platy mají nejnižší, ale zároveň v podstatě jsou to ti dělníci na vysokých školách - aby se garantovala mzda - oni mají mzdy, nemají platy - ale aby se jim garantovala mzda, která je na úrovni platů učitelů na středních školách, jako minimální, jakýsi tarif. Mohli by dostat víc, nikdo by jim nebránil, aby je vysoké školy prostřednictvím nějakých jiných složek ocenily lépe, ale aby minimálně mohli brát to, co berou učitelé na základních a na středních školách. To si myslím, že je v moci koho jiného než Poslanecké sněmovny. Děkuji. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP