(12.00 hodin)
(pokračuje Jan Síla)
Za druhé, v doplňkovém spoření novela umožňuje investování do takzvaných alternativních fondů. Jejich dynamika je tak riziková, že by finančně nevyškolené obyvatele naší země mohla připravit o naspořené peníze. Když k tomu připočtu ještě státní příspěvek, u kterého se mně zásadně nelíbí ta změna ve smyslu linearity státního příspěvku na výši úložky - podle původní předlohy to bylo tak, že tam výše státního příspěvku ve vztahu k úložce měla takovou jakousi plochou parabolu od 32 % po 20 %, v současné době to bude 20 % z každé uložené částky. To znamená, ti, kteří budou ukládat málo, dostanou stejně jako ti, kteří budou ukládat hodně. Je to pro ty méně příjmové, kteří na to nebudou mít, ukládat si maximální částku 1 700 korun, vlastně nevýhodné. Navíc mně ještě vadí a taky obrovský problém mám s tou retroaktivitou, že se má státní příspěvek zrušit při odchodu do důchodu.
Za třetí, DIP je podle mého názoru produkt vhodný pouze pro vyvádění peněz ze systému, pro bohaté lidi, kteří na to mají, v podobě daňových úlev. Méně příjmoví, to znamená ti, u kterých bychom to do budoucna měli řešit s důchody, na investice do tohoto produktu prakticky mít nebudou, protože tento produkt je určen jen lidem, kteří mají dobrou finanční gramotnost. Nejsou schopni, ti mnozí z nás, kteří třeba nejsou zvyklí investovat, pochopit problematiku, o co vlastně všichni můžeme přijít.
Za čtvrté, a to je taky jeden z důvodů, proč vystupuji a proč trváme na svém původním stanovisku za SPD, je zásadní přílepek. Novela zavádí zatím nepovinné pojištění na dlouhodobou zdravotní péči pro zdravotně postižené ve III. a IV. stupni bezmocnosti. Tato zdravotní péče by měla být hrazena z veřejných peněz a měl by ji garantovat stát. Je to další krok. Byl zrušen takzvaný monopol VZP při pojišťování cizinců. V této novele taky bylo stanoveno, že mají komerční pojišťovny pravomoc pojišťovat cizince na komplexní zdravotní péči, což v původní předloze taky nebylo, tam bylo na nutnou a neodkladnou péči. V současné době mají možnost se pojistit na komplexní péči, jakou máme my, kteří platíme pojištění desítky let, a tak dál. Toto je vlastně paralela, to je obnova. Výsledkem bude pouze zvýšení cen hrazených za dlouhodobou péči o zisk těch firem, které ji budou zajišťovat. Opět 30 % obyvatel České republiky na tento produkt nedosáhne.
Ze všech těchto důvodů návrh SPD na zamítnutí zákona jako celku trvá. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Návrh na zamítnutí tady mám zaznamenán.
Nyní jsme stále v rozpravě a je přihlášen pan poslanec Munzar. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Vojtěch Munzar: Děkuji, paní předsedající, ještě jednou dobrý den, kolegyně a kolegové. No, mně k mým pozměňovacím návrhům udělal už ve své řeči takové entrée kolega Patrik Nacher, ale než vám je představím ze svého pohledu, tak mi dovolte k tomu zákonu říci jednu obecnou tezi, která se týká náš všech. Demografický vývoj v naší zemi, kdy bude stále více lidí v důchodovém věku, je skutečně neúprosný, bude zvyšovat tlak do budoucna na veřejné výdaje i na důchody a stále méně lidí bude vydělávat na větší výdaje na důchody. A proto bychom měli bez ohledu na koalici, na opozici v lidech začít pěstovat pocit vlastní odpovědnosti za to, jak se sami dozabezpečit na budoucí důchod. Žijeme - a vidíme to každý den, bohužel - stále více v nárokové společnosti, kdy ale mnohé představy naší společnosti, mnohých lidí narážejí na realitu a finanční možnosti naší společnosti a právě demografického vývoje. Proto naší společnou snahou by mělo být jedno jednoduché sdělení: Stát poskytne do budoucna nějaký základní důchod, ale chcete-li se mít ve stáří lépe, musíte si sami spořit a sami se začít zabezpečovat.
Hlavním cílem tohoto návrhu zákona nebo změny těch deseti zákonů, naším cílem, je zvýšit možnost volby pro občany, jak se soukromě zabezpečovat na stáří, vytvořit předpoklady pro větší zhodnocení vlastních úspor, ale také přispět k rozvoji finančního trhu v České republice, kde větší zapojení soukromých prostředků obyvatel přispěje k ekonomickému rozvoji na rozdíl od zemí na západ od nás, kde je normální, že občané investují i na kapitálových trzích a tím pomáhají rozvoji ekonomiky. My jsme velmi konzervativní společnost a ten zvyk tady v České republice takový není.
Zvýšení možnosti volby je v počtu produktů, které nám mají ve stáří pomoci, například stávající limity na daňové odpočty ve výši 24 000 korun na životní pojištění a 24 000 korun - plán je, že se sjednotí na 48 000 a občan si bude moct vybrat, jak tuto úlevu daňovou a v jaké výši využije, stejně tak u příspěvku 50 000 korun od zaměstnavatele. A bude si moct vybrat buď z těch dvou stávajících produktů, nebo ze dvou, které navrhujeme nově. S jedním přišla sama vláda. To je dlouhodobý investiční produkt, který umožní investovat do širší škály cenných papírů finančního trhu, které nabízejí větší výnosnost z dlouhodobého hlediska, a tím pádem větší zhodnocení úspor. Po dohodě v koalici chceme ještě původní návrh vlády parametricky upravit. To je jeden z pozměňovacích návrhů, o kterém hovořil Patrik Nacher. A tou nejdůležitější úpravou toho návrhu je, aby se takto využívaly pro tento produkt pouze cenné papíry, které mají nad sebou nějaký odborný dohled. Jsou to například cenné papíry obchodované na regulovaném trhu, na burzách, dluhopisy imitované státem či bankami. A já vás prosím o podporu tohoto návrhu.
Zároveň také přicházíme po dohodě v koalici s iniciací vzniku nového produktu, takzvaného pojištění dlouhodobé péče. To není spořicí produkt, to je pojištění na riziko, a má právě pomoci občanům v situacích, kdy se zejména ve stáří, ale i jindy mohou dostat do takzvaného III. a IV. stupně závislosti, a to proto, aby neměli obavu, jak takovou situaci finančně zvládnou, protože předpokládám, že většina lidí, většina z nás si tyto otázky klade, jak to případně zvládne a jak se o ně třeba rodina nebo nějaká instituce postará. A druhým důvodem je zapojení soukromých peněz do systému dlouhodobé péče, která pomůže zvýšit kapacity, které se stárnutím populace potřebujeme zajistit. Jak jsem řekl, není to spořicí nástroj, ale neprochází žádným časovým testem, je to pojištění na riziko, kdy je člověk odkázán na pomoc někoho jiného a bude potřebovat na zabezpečení svého života více peněz, než je třeba stávající státní příspěvek na péči. Takže chci také požádat o podporu tohoto návrhu a požádat, abyste nehlasovali pro zamítnutí.
Tady se dneska vede velká diskuse o hypotékách. Já bych i souhlasil s názory, které se objevily ne dnes, ale ve veřejném prostoru, že by se stát příliš neměl plést do komerčního trhu, nicméně tento Rubikon byl překročen v roce 2016, kdy stát právě tuto oblast začal velmi výrazně regulovat. A o tom, jaké bylo stanovisko České národní banky na základě přijetí toho zákona, zde mluvil kolega Michálek. ***
