(15.20 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)

Už třetina lidí v České republice kvůli Fialově vládě žije na nebo pod hranicí chudoby, je to cca 3 miliony občanů České republiky. Je to šílené číslo - je neuvěřitelné, jak jste za dva roky zdevastovali naši společnost a naši republiku. Ale miliardové nadnárodní korporace, ty tu budou stále a rozhodně mají pro vládu evidentně větší váhu než John Bok, Jiří Gruntorád a další hrstka nepodvolených. Je to jako v kartách - podle vlády větší a bohatší bere. A tak vy berete malým a potřebným, tedy našim občanům, našim slušným občanům České republiky, a dáváte těm nejbohatším. Nemohu jinak než tradičně zopakovat: styďte se. Znovu zopakuji, že hnutí SPD nepodpoří vládní návrh státního rozpočtu. Děkuji za pozornost.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, pane předsedo. Nyní zde mám dvě faktické. Jako první je přihlášen Patrik Nacher, kterého tu nevidím, a po něm vystoupí pan poslanec Jiří Mašek, čili okamžitě vzhledem k tomu, že tady pan poslanec Nacher není. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Mašek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovoluji si, pane ministře, zareagovat na vaše edukativní okénko, které jste před přestávkou věnoval kolegům Nacherovi, a zejména kolegovi Milanu Ferancovi. Jestli jsem to pochopil dobře, a tady bych vás eventuálně prosil o dovysvětlení, tak jste dluh České republiky vlastně rozdělil na dvě části, řekněme ten roční dluh. Část A sem pochopil, že je deficit státního rozpočtu. Státní rozpočet je to, o čem se dnes bavíme, a ta část A neboli deficit státního rozpočtu je o politických slibech, o tom, že to ti lidé sledují, vědí, o co jde, a vědí, že to dodržení nebo nedodržení něco o vládě vypovídá. Ta část B je potom, co si jiné státem zřizované organizace půjčí, čili je to SFDI, ty desítky miliard, jsou to zcela nově fakultní nemocnice, které si budou moci půjčovat, a jsou to další instituce, ale pořád se to sčítá do státního dluhu. A a B je to, co jste nám tady vysvětlil, že sleduje Evropská unie, a podle toho se na nás dívá, a to je vlastně pro nás, to je pro voliče.

Já bych chtěl, pane ministře, abychom si to řekli na rovinu, jestli to tak je, protože potom to znamená, že zadlužujeme budoucí vlády, protože za ty organizace zřizované státem, za ty firmy, to nikdo nezaplatí, respektive zaplatí to budoucí občané, zaplatí to ti voliči. Takže z mého pohledu - a já jsem v tomhle opravdu laik, ale doufám s normálním selským rozumem - je to docela bezva finta, jak nějakým způsobem obelhat voliče a jak si získat politické body, ale ve skutečnosti je to na úkor nás všech. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Pan ministr se hlásí s faktickou nebo s přednostním? (S faktickou.) Dobře, děkuji. Vaše dvě minuty.

 

Ministr financí ČR Zbyněk Stanjura: Já fakt doporučuji stránky Národní rozpočtové rady. Nechci tady já vést edukativní seminář, když je to tam pěkně napsané. Mluvil jsem o saldu veřejných rozpočtů a řekl jsem, co všechno se do něj počítá. Není to jenom A a B, je tam minimálně pět sektorů. Vidím vedle vás sedět bývalého rektora, tak já to zopakuji. Je to výsledek hospodaření státu, všech územních samospráv, veřejných vysokých škol, všech státních fondů, zdravotních pojišťoven, možná tam jsou ještě nějaké drobnější. A to je to klíčové, které se počítá nejenom v rámci Evropské unie, ale v rámci mezinárodního srovnání, jak který stát hospodaří. A my tady vedeme podle mě iracionální spor o tom, jak z těch pěti sektorů se přeme o velmi malou částku v tom objemu, jestli má být u státních fondů, nebo u státního rozpočtu, ale to číslo se vždycky sečte, a v mezinárodním srovnání se nepočítají ty jednotlivé, a protože jsou jinak velké ekonomiky, takže jediný relevantní faktor pro srovnání je celkové saldo veřejných rozpočtů, přesně je definováno, co tam patří, vůči HDP, a to je fakt. Ta debata ne že by byla nezajímavá, ale nepřijde mi jako tak důležitá, omlouvám se.

A druhá věc, kdo zaplatí dluhy státního rozpočtu. Samozřejmě daňoví poplatníci, vždyť vidíme, tak neříkejme, že jedno zaplatí někdo jiný. Vždy to zaplatí daňoví poplatníci, na tom se fakt shodujeme, nikdy jsem netvrdil nic jiného. Já jsem jenom říkal, že na té půjčce z EIB jsme ušetřili několik stovek milionů daňovým poplatníkům a na tom si trvám, to je fakt. Na tom přece není nic špatného. Jinak všechny dluhy celého veřejného sektoru neplatí nikdo jiný než daňoví poplatníci.

 

Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Vyčerpali jsme faktické poznámky a nyní je přihlášen do rozpravy pan poslanec Milan Wenzl, připraví se pan poslanec Hrnčíř. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

 

Poslanec Milan Wenzl: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, projednáváme právě dnes ve třetím čtení asi ten nejdůležitější návrh zákona roku, tedy návrh státního rozpočtu na rok 2024. Sluší se k tomu říct alespoň pár slov, než přistoupíme k hlasování, kde vyjádřím své stanovisko k tomuto návrhu. Pouze je škoda, že k tomuto nejdůležitějšímu zákonu zde v Poslanecké sněmovně skoro nikdo není. Asi to nikoho nezajímá. Nikdo si nechce asi poslechnout argumenty, které jsou zde říkány.

Zákon o státním rozpočtu považuji, jak jsem řekl, za nejdůležitější nástroj k prosazování politiky této vlády. Jaká je tedy politika této vlády? To lze nejlépe poznat právě z navrhovaného rozpočtu pro období roku 2024. K problému deficitu: v tomto roce je návrh rozpočtu plánován s deficitem cca 235 miliard. Ve skutečnosti však deficit této vlády bude významně vyšší, protože nezahrnuje celkový deficit vlády, tedy včetně plánovaného výsledku hospodaření fondů, zejména pak Státního fondu dopravní infrastruktury. Pokud pak nahlédneme do jednotlivých kapitol návrhu rozpočtu, lze nalézt odpověď, co je rozpočtovou prioritou této vlády a co nikoliv. Jinými slovy, lze nalézt odpověď na to, ve jménu jakých rozpočtových priorit vláda nadále takto dynamickým tempem zadlužuje naši zemi.

K rozpočtovým prioritám této vlády nebo naopak, co není rozpočtovou prioritou této vlády. Tak určitě je rozpočtovou prioritou této vlády posílení výdajů na zbrojení, a to bezprecedentním tempem, kdy dochází meziročně k navýšení rozpočtu Ministerstva obrany o více než 47 miliard, navíc v kontextu údajně rozpočtové zdrženlivosti a v kontextu údajně konsolidace státního rozpočtu. Jaká to dobrá zpráva pro naši zemi, že budeme do budoucna mít ještě více peněz na nesmyslné a předražené nákupy, například kulometů, snad i letadel, které nás budou, náš stát, spolehlivě o mnoho více peněz stát než dnes uváděných 100 a více miliard? A co zase nějaký podařený nákup bojových vozů pěchoty? Ten také je plánován? Uvedený nesmyslný návrh rozpočtu Ministerstva obrany je navíc předkládán v situaci, kdy nejsme fakticky ani právně součástí ozbrojeného konfliktu, a kdo tvrdí opak, tvrdí jej právě jako falešný argument pro to, aby zdůvodnil jinak ničím nezdůvodnitelný návrh navýšení výdajů na rozpočet Ministerstva obrany. ***




Přihlásit/registrovat se do ISP