(17.10 hodin)
(pokračuje Vlastimil Válek)
Všichni, co pracujeme ve zdravotnictví, a já v něm pracuju přes 35 let, víme z naší každodenní praxe, kde jsou problémy. Tak je pojďme společně řešit a pojďme udělat něco, co se tady 25 let nepodařilo.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Mám zde dvě faktické poznámky, první pan poslanec Farhan a připraví se paní poslankyně Maříková. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Kamal Farhan: Děkuju za slovo, paní předsedající. Nedá mi to, ale krátce zareaguju na pana ministra. Nejsem vůbec šikovnej a nerozumím betonu, ale co mě zaujalo v jeho vystoupení, bylo: Chtěli byste vracet peníze Evropské unii? Já bych mu chtěl připomenout, v jakém rozkladu má na ministerstvu IT oddělení, jak odešel náměstek pro IT, jak nejsou dokončeny IT projekty, a pokud jsem správně informován, bylo vráceno i několik miliard nebo nebylo vyčerpáno několik miliard z možných dotací Evropské unie. Takže určitě nechceme, aby se ty peníze vracely, chceme, aby se dotace účelně využívaly, ale je třeba ministerstvo a jednotlivé úředníky a jednotlivé sekce řídit podle toho, aby k tomu nemuselo docházet, aby nemuselo docházet k odkládání těchto plateb. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Dále s faktickou poznámkou paní poslankyně Maříková a připraví se pan ministr Válek. Prosím.
Poslankyně Karla Maříková: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pane ministře, já si myslím, že nemáte zapotřebí vytrhávat věci z kontextu. Můj kolega neřekl nic o tom, že nemáme stavět nová centra nebo že máme vracet peníze Evropské unii. On chtěl jenom poukázat na to, že se málo investuje do zdravotníků, a jsou tady velké investice do výstavby nových nemocnic, nových center. Ale pokud nebudeme mít personál, tak v nich nebude mít kdo dělat. Chápu, že jste dnešní situací, jak pan premiér zasáhl do protestu lékařů, možná nějak znepříjemněn, znechucen, ale myslím si, že tohleto nebylo zapotřebí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji. Nyní s faktickou poznámkou pan ministr Válek. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Paní předsedající, vaším prostřednictvím, paní poslankyně, fakt nejsem znechucen a fakt nejsem nějakým způsobem... to opravdu ne. Ale já se snažím vysvětlit - a já myslím, že vy to víte stejně, jako to vím já a jako to ví, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pan poslanec Síla a všichni lékaři tady - že opravdu investice do staveb ve zdravotnictví, tedy říkejme tomu klidně beton, nejdou, nešly nikdy a ani nemohou jít na úkor platů lékařů. To technicky nejde. Buď jsou z přímých dotačních titulů z krajů, nebo jsou z dotačních titulů různých programů, a ano, někdy jsou částečně kofinancované, ale pak je to z těch 40, 35 až 40 % objemu peněz, které jsou v kalkulačních listech, v úhradách a tak dále. Rozhodně ručím za to, že v přímo řízených organizacích nedochází k žádnému nesmyslnému stavění a velmi rád na zdravotním výboru znovu proberu všechny stavby, které v přímo řízených organizacích jsou, a můžeme se pobavit o tom, zda některé z těch plánů jsou zbytečné.
A chtěl jsem jenom poznámku, vaším prostřednictvím, ke kolegu Farhanovi. Ano, musel jsem udělat pořádek na IT oddělení. My jsme dostali výtky od NKÚ za výběrová řízení, která proběhla, ale ne v době, kdy jsem tam byl já. Ale rozhodně jsme nic nevraceli, nic vracet nebudeme a garantuju, že ty peníze nejenom že budou proinvestovány, ale budou efektivně proinvestovány. Koneckonců jeden z vašich bývalých kolegů a nyní můj opravdu dobrý kolega, bývalý poslanec za vaše hnutí, pan profesor Vyzula, má s bývalými některými zaměstnanci IT oddělení Ministerstva zdravotnictví dostatek zkušeností a může vás osobně poučit.
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji za dodržení času. Vracíme se zpátky do obecné rozpravy a je přihlášená paní poslankyně Štefanová. Paní poslankyně, prosím.
Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já se vrátím zpět k předloženému návrhu, který tu dnes projednáváme, který zavádí možnost 24 hodin v kuse práce pro vybrané pracovníky ve zdravotnictví.
No, pojďme si na rovinu říct, že bez této změny se v podstatě neobejdeme. Máme mnoho zařízení zdravotnických, ale i jiných, kde je nutné zajistit nepřetržitý provoz a kde ať už z personálního hlediska, nebo i z charakteru toho provozu to není možné zajistit prací na směny, takže potřebujeme zavést tuto směnu do zákona. Ale to, že je to nutné, na to jsme upozorňovali a po tom jsme volali, už když jsme projednávali na zdravotním výboru tu předešlou novelu, ale co jsme na to slyšeli z úst zástupců vlády? Že to prostě není možné, že to nejde. Nejde to dát do toho zákona, nejde to udělat. Moji kolegové lékaři ze zdravotního výboru to potvrdí, že jsme po tomto volali, že bez toho se neobejdeme, že je nutné toto do toho zákona zavést, ale bylo nám řečeno, že prostě to nelze. Bohužel, toto je zase ukázka špatné komunikace vlády s opozicí, ale i s odbornou veřejností, kde vláda primárně odmítá návrhy pouze proto, že vzešly z opozice, ale bohužel následně nato vznikne prostě několik různých kroků a zpoždění několikaměsíční, kdy potom se dojde k tomu, že ano, takže ten návrh tedy byl správný, ale bohužel to zpoždění, byť několikaměsíční, a některé mezikroky mají své následky. Tady ten následek je ohrožení dostupnosti zdravotní péče, ale to není vina lékařů, není to vina zdravotníků, kteří se postavili a řekli prostě: Takhle to dál nejde. Je to vina vlády, nejenom této. Je to vina toho, že se ten problém dlouhodobě neřešil a neustále se ty problémy ve zdravotnictví, ať už personální, tak finanční, prohlubovaly.
Ten problém nezpůsobilo to, že se novelizovaly dohody o práci, o provedení práce, ale to, že mezi časem se zdravotnictví na těch dohodách postavilo, že zdravotnictví nefunguje už dávno na hlavních pracovních poměrech, ale pouze na lepení několika dohod tak, aby ten provoz byl zajištěn. A já se vůbec nedivím, že mladí lékaři toto dál nechtějí akceptovat, hlavně ten vzkaz, že se to nebude řešit, i ty úpravy, které navíc přinesla předešlá novela, byť to byl dobrý úmysl a slíbeno jako dočasné řešení, že ani toto nechtějí akceptovat. Nedivím se mladým lékařům.
Já si velmi dobře pamatuji na dobu, kdy se zaváděly poslední změny zákoníku práce, kdy se začaly podepisovat dohody ve velkém. Já sama jsem měla asi tři dohody o práci podepsané vedle hlavního pracovního poměru, tak abychom mohli pracovat na službách, které se tím nezměnily. Nezměnil se tím čas, který jsme strávili v práci, ale změnily se tím podmínky, v jakých jsme pracovali. Já si pamatuju, když jsme si předtím vypisovali výkazy a všechny služby, kdy jsme tam byli navíc mimo hlavní pracovní dobu, jsme si psali do přesčasových hodin, to znamená skutečné přesčasy navíc, které samozřejmě byly jinak ohodnocené a které jsme buď dostali proplacené výrazně lépe, anebo jsme si za ně mohli vzít volno. To se všechno těmi dohodami zrušilo, kdy nám tam už nezůstala možnost si vzít volno. A hodina za tu dohodu, i když jste tam na první, na druhou, je pořád stejná. Není tam výhoda toho, že jste ve službě, že to je přesčas, takže my jsme tuto změnu už před deseti lety brali s velkou nelibostí a také nám bylo slíbeno, že to je dočasné řešení. Ale jak vidíme, deset let se s tím nic nedělalo, takže já se vůbec nedivím mladým kolegům, že nechtějí brát další dočasné řešení, protože vidí, jak kolegové jako já v mém věku i starší kolegové pracují, kolik času doopravdy jsou v práci, v jakých podmínkách pracují a jakou za to mají odměnu, a nechtějí, aby k tomu došlo. Vidí, že ten zápřah není jenom počáteční, ale že to je prostě standard a že dočasná slíbená řešení se můžou nechat dlouhodobě. ***
