(17.20 hodin)
(pokračuje Iveta Štefanová)
Takže mě jenom mrzí, že jsme se k tomuto dostali tímto způsobem, že vláda nepřistoupila k těm změnám už dříve, ať už tato, tak předešlá. Ale už při předešlé novelizaci, když jsme po tom žádali, tak prostě to nešlo - najednou to jde, tak mě toto mrzí jako lékaře i jako opozičního politika, že se zdravotníci cítí tak zahnaní do kouta, že museli přistoupit k těm radikálním krokům, k těm radikálním opatřením, protože takto to dál prostě akceptovat nelze. Takže za mě čtyřiadvacítce ano, jednoznačně, bez toho se opravdu prostě neobejdeme, ale je potřeba tady říct, že je to opravdu jenom jedna z těch změn, které jsou potřeba udělat.
Samozřejmě další důležitá část jsou finance. Bez toho prostě... to musí jít ruku v ruce. Pokud chceme po lidech, aby pracovali v takto náročné práci, odborné náročné práci a i tolik hodin, nejenom v měsíci, ale i v kuse, prostě jim musíme adekvátně zaplatit. A požadavky, byť i na ty odměny, že se zdají, že jsou skokové, že se zdají příliš velké - no, skokové jsou, ale příliš velké ve skutečnosti nejsou, protože se to mnoho let prostě nenavyšovalo, a je potřeba to adekvátně upravit, je potřeba to dorovnat. To, co se nedělalo roky a roky, takže já si myslím, že to adekvátní je. Samozřejmě ty požadavky by neměly být nereálné, ale toto si myslím, že se dá.
Já si moc dobře vzpomínám, když jsem šla po jedné 56hodinové směně, kde jsem pracovala jako chirurg, odpoledne domů, kdy druhý den ráno v sedm mi začínala normální běžná směna, šla jsem nakoupit do obchodu nejmenovaného potravinového řetězce a na dveřích byla cedule Hledáme pokladní s platem - a teď tam byla částka, která v té době byla o 1 000 korun nižší než můj základní plat chirurga.
Vzpomínám si, když jsem změnila obor, nastoupila jsem na rezidenční místo a moje čistá mzda byla 19 500 korun, a to se bavíme o roku 2020, vážení kolegové. Takto to prostě nemůže jít dál. I finance prostě musí jít ruku v ruce s těmi změnami, ale je potřeba dělat další, další změny, které se musí dít současně. Je důležité se bavit i o skladbě té práce, to znamená, jakým způsobem ten zdravotník pracuje. Konečně udělat něco s nadbytečnou, zbytečnou administrativou. Přemýšlet o tom, jakým způsobem je využit zdravotnický personál, který je vysoce odborný - ať už lékař, či sestra, je to odborný personál. Ale řekněme si na rovinu, 50 % jejich práce je buď papíry, nebo něco, co jejich odbornosti vůbec neodpovídá.
Další věci, které je třeba řešit, samozřejmě, jsou sítě zdravotních pracovišť, ale i obecné pracovní podmínky a další práci samozřejmě v vzdělávacím systému.
Takže za mě říkám, že tento návrh podpořím, bez toho se neobejdeme, ale neměl by tu vzniknout dojem, že tato změna je nějakým řešením nebo že něco vyřeší. Je potřeba dalších spoustu věcí změnit, jinak se situace ve zdravotnictví bude i nadále zhoršovat. Já vám děkuji za pozornost. (Potlesk z lavic SPD.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, paní poslankyně. Nyní je do obecné rozpravy přihlášen pan poslanec Farhan. Pane poslanče, prosím.
Poslanec Kamal Farhan: Paní předsedající, děkuji za slovo. Vážení páni ministři, dámy a pánové, máme zde novelu novely zákoníku práce a spolu k ní i návrat ke 416 hodinám přesčasů pro lékaře, možnost 24hodinové nepřetržité práce, garantovaný odpočinek. Součástí této úpravy pracovní dohody je ovšem i souhlas odborových organizací se smlouvou se samostatným zaměstnancem. Já jsem chtěl říct, že my tuto dohodu, která je křehká, vítáme a jsme rádi, že dojde k jejímu projednání. Podpořili jsme její projednání v devadesátce, samozřejmě máme k tomu určité výhrady, ale věříme, že v budoucnu dojde k jejich nápravě.
Ale co je otázka? Otázka je, co bude dál, co bude dál s českým zdravotnictvím pod vedením ministra Válka a pana premiéra Fialy. Já si myslím, že to, co jsme viděli dnes - to, co ministr zdravotnictví, upachtěně pracoval na tom měsíce, pan premiér Fiala byl schopen vyřešit za dvě hodiny. Je však strašné, že na to čekal premiér až do předvečera protestu a nevložil se do toho dříve. Jsou odvolávány operace na prosinec, mění se objednaní pacienti z prosince na květen a na tom se zatím nic nemění, ale co zde naopak nemáme? Nemáme zde žádnou finální dohodu s lékaři, aspoň já jsem to nikde neslyšel. V tuto chvíli máme nějaké makroekonomické číslo a máme zde, že protest bude přerušen, nebo je přerušen, abych byl korektní. Máme zde novelu novely, která situaci ve zdravotnictví ovšem nevyřeší. Je zde omezení zdravotní péče, je zde omezení zdravotní péče neschopností a chybami této vlády. Dochází ne ke kolapsu zdravotnictví, jak zde říkali někteří mí předřečníci, ale dochází k jeho postupnému hroucení.
Je iluzorní si myslet, že v takové situaci nemůže dojít i k ohrožení života českých pacientů. Jsem přesvědčen, nebo doufám, že k tomu samozřejmě nedojde, ale nikdo z lékařů nemůže říct, že pokud se odkládají výkony o měsíce, pokud se odkládají plánované operace a další úkony, že to vede ke zlepšení zdraví českých obyvatel, a za organizaci péče a za zdravotnictví je i podle kompetenčního zákona zodpovědný ministr zdravotnictví. A to nejen proto, že mu to ukládá legislativa, ale i proto - nejen proto, že mu to ukládá kompetenční zákon, ale je to jeho zodpovědnost. A já si myslím, že tady není třeba si číst zákony, tady stačí selský rozum a z logiky věci a z názvu úřadu, to znamená Ministerstvo zdravotnictví České republiky a ministr zdravotnictví České republiky, by měl pochopit, že zdravotnictvím je třeba se zabývat, a hlavně řešit jeho neduhy, kultivovat ho ku prospěchu všech pacientů, a to se pod vedením pana ministra zdravotnictví neděje. Docela jsem byl i překvapen, že dnes nebyl na jednání s lékaři, s kterými tak intenzivně vyjednával, že ho premiér Fiala obešel, že jeho stranický kolega píše, že byl podražen, že to je podraz na ministra Válka, to, co se dneska děje. Já bych to nazval, že to je jeden velký chaos.
To není jenom podraz na ministra Válka - já bych se v tom cítil úplně trapně, já bych v tom nechtěl žít. No dobře, ale jsou lidé, kteří v tom žijí rádi, a ještě tu situaci jsou schopni vychválit. A i moje představivost má své meze. Vlastně je třeba říci, měla. To, jak k řešení protestů lékařů přistoupil ministr zdravotnictví, moje meze jednoznačně vystřelilo mimo mantinely normálně uvažujícího zdravého jedince. Je úplně absurdní, že k jednání s lékaři dochází až poslední den před protestem, v době, kdy jsme se dozvěděli, že rozsah protestu je daleko zásadnější, než se doposud ministr zdravotnictví tvářil. Je úplně absurdní, že situaci bagatelizoval, a dokonce, jak se psalo v některých médiích, lékaři, kteří s ním vyjednávali, konstatovali, že se jim vysmíval. Já věřím, že to je, pro mě je to absurdní. Je úplně absurdní, že včera Česká lékařská komora v médiích informuje a vysvětluje, kde dojde k omezení péče, která oddělení se budou zavírat. Toto je přece práce ministra zdravotnictví České republiky a Ministerstva zdravotnictví České republiky, aby se vyjádřil, kde bude omezená péče, kde bude omezená dostupnost, jak mají pacienti postupovat, jak se mají občané v takovéto situaci chovat. A co na to ministerstvo? Ministerstvo mlčí a nechá to na České lékařské komoře. To se totiž týká všech občanů, jaké oficiální informace dostávají, jaká doporučení dostávají. Máme zde jednu z největších krizí ve zdravotnictví a ta není zažehnána bez nějaké - i když dneska vznikla nějaká předběžná dohoda, ale ta dohoda, co já jsem pochopil, by měly ty peníze jít z úhradové vyhlášky, ale to je taková pseudodohoda. Na druhou stranu, je to první krok vůbec - za to jsem rád, že je tady nějaký první krok. Ale bylo vidět, že je to všechno ušité horkou jehlou, protože nikdo ze zdravotních pojišťoven svazových o tom vůbec nevěděl, jak se bude postupovat, jestli tam bude nějaký dodatek, jestli se bude dělat kompenzační vyhláška, jestli to půjde úhradovými dodatky. Těch mechanismů je samozřejmě spousta, ale vidíte, že ta dohoda je velmi křehká. ***
