(17.30 hodin)
(pokračuje Kamal Farhan)
Já samozřejmě přeju, aby došlo ke zdaru a aby došlo řeknu k odvrácení této situace. Ale já tady v tuto chvíli kritizuji ten chaos, neschopnost vlády Petra Fialy, neschopnost ministra zdravotnictví, neschopnost Ministerstva zdravotnictví situaci řešit. Proč to musí být v předvečer stávky, kdy je ohrožení zdraví našich spoluobčanů? Proč to nedělali daleko dřív? Teď jsem chtěl pochválit dokonce i pana ministra, že tady byl a vystoupil. Nechci to hodnotit. Představte si - protože bylo pro mě velké zklamání - když jsme tady projednávali například novelu o léčivech. Byla to nejdůležitější a největší novela, kterou tady pan ministr představil, a pan ministr nevystoupil (Důrazně.) v prvním čtení, nevystoupil (Důrazně.) v druhém čtení a nevystoupil (Důrazně.) ani v třetím čtení, a přesto to pro něj bylo nejdůležitější. A dnes? Vystoupil kvůli betonu. To bylo zajímavé, no. Já betonu nerozumím, takže to nebudu rozporovat, a budu pokračovat. (Pobavení v sále.)
Chtěl bych konstatovat (Se smíchem.), že se opakuje stejný scénář. Tato vláda nechává nejdřív všechno - a teď si dovolím použít v uvozovkách slovo vyhnít. Ona to prostě vysedí. A pak, když se to už skoro hroutí, nekolabuje to ještě, ale už se to začíná hroutit, tak se začne snažit. Bylo to u energií, bylo to u zákona o léčivech. Vždyť pan ministr ani nevěděl, kdy léčiva šla do připomínkového řízení. Vždyť na Seznamu psali něco, on říkal taky něco, a tak to vypadá se vším. A nyní stejnou chybu opakují u lékařů. Já jenom - dovolte mi poslední větu - doufám, že se poučili a nenechají opět tu situaci dojít příště tak, jako to udělali s energiemi, jako to udělali se zákonem o léčivech a jako to udělali v této krizi, když vyjednávali s lékaři. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji, pane poslanče, a nyní je na řadě v obecné rozpravě pan poslanec Kasal. Prosím.
Poslanec David Kasal: Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já se zkusím určitým způsobem shrnout, abych byl trošku pozitivní, i popsat, jakým způsobem to posledních třicet let bylo, protože se v tom sám pohybuji. Zajištění nepřetržitých provozů nemocničních zařízení je samozřejmě dlouhodobý problém, který trvá minimálně třicet let, čili tu dobu, co se pohybuji ve zdravotním systému. Myslím si, že pro ty, kteří nejsou ve zdravotnictví, jsou zajímavé úplně jednoduché počty. Každý víte, že rok má 365 dnů, což v tuto chvíli vždycky bývá, je a bude 8 760 hodin za rok. A když odečtete osmihodinovou pracovní dobu, tak vám zbývá 5 840 hodin, které musí zdravotník nebo to zdravotnické zařízení pokrýt, a ve chvíli, když to oddělení má šest, sedm lékařů, tak si sami spočítáte, kolik hodin ročně musí odsloužit. Rozhodně to není těch 150 hodin, které může nařídit zdravotnické zařízení, a dalších 416, které mohou ti lékaři dobrovolně sloužit. Já neupírám a souhlasím s požadavky lékařů, na druhou stranu nikdy jsem neslyšel ani z této strany, ale ani z druhé strany, co by se stalo, kdyby ti lékaři nesloužili. A týká se to všech zdravotnických zařízení, protože bez práce těchto lékařů a sester by nebyla zajištěna dostupnost zdravotní péče.
Úpravou zákona č. 281/2023, kterým se měnil zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, byl znovu zaveden institut další dohodnuté práce přesčas ve zdravotnictví a ten byl platný původně i v letech 2008 až 2013. Tehdy bylo právě těch 150 hodin maximálně s tím, že se může nařídit 8 hodin týdně a po dohodě dalších 416. Aby byl pokryt zbytek hodin, jediné, co se mohlo ve zdravotnických zařízeních provádět, byla další smlouva, a tou další smlouvou mohla být buďto dohoda o provedení práce, což je až 300 hodin ročně, a další smlouvou byla takzvaná DPČ, což je dohoda o pracovní činnosti, a ta se rovná polovině pracovní doby základní pracovní smlouvy. Takže jestliže měl někdo smlouvu na úvazek jedna celá, mohl mít počet hodin, které vyplývaly z poloviny úvazku. Toto množství už bylo eventuálně schopno pokrýt potřeby jednotlivých zdravotnických zařízení a vždycky, když se to vyjednávalo, toto bylo i dohodnuto v kolektivní smlouvě. Chci říct, že tuto realitu má velká část menších nemocnic, ale týká se i menších oddělení fakultních nemocnic, ať je to například neurologie, ORL, oční. Takže i přímo řízené nemocnice, respektive některá zařízení, mohou mít problém.
My jsme na tohle ukazovali, jak už tady někteří kolegové říkali, v létě, když se řešila transpozice zákoníku práce, která se musela přijmout - na zdravotním výboru, který si tu problematiku vzal, byla velmi vzrušená diskuse a z toho vyplynulo, co nám říkala paní ředitelka, že zdravotníci k tomu nebyli vůbec přizváni. Já to neberu jako problém, protože zase vedení Ministerstva práce a sociálních věcí nevědělo, v jakém rozsahu se používají právě DPČ a DPP ve zdravotnických zařízeních. Jediné, co bylo rychlé a co se udělalo, bylo to, co načetli kolegové, pan kolega Víťa Kaňkovský, o navýšení o 416 hodin, aby se v zásadě vytvořila zákonná norma, která by to umožnila. Nicméně tento stav potom legitimně vytvořil tlak od mladých lékařů a dalších odborových organizací, kteří začali ukazovat a poukazovat nejenom na počty přesčasových hodin, ale i na odměnu za ně, která se musí jednoznačně řešit.
Každopádně pro nás všechny platí, že si musíme uvědomit - a je nutné si uvědomit - že to vyvolá změnu organizace zdravotní péče, což vyvolá změnu nejenom v tom, že se zvýší odměny zdravotníků v nemocnici, ale bude větší tlak na praktické lékaře, bude větší tlak na specialisty a samozřejmě to může změnit i dosah zdravotní péče, že se za ní bude muset déle dojíždět, protože pokud se má dodržet stoprocentně zákoník práce, což je jednoznačně dáno, tak je tam jednoduchá rovnice. Je nějaký počet hodin, které máme pokrýt, máme na to nějaký počet lékařů a musíme se vmístit do nějakých hodin, které jsou povoleny zákoníkem práce.
Chci jenom upozornit, že reforma, která nás čeká, v Rakousku a v Německu probíhala po dobu deseti let, takže to, co tady se snažíme teď řešit, je opravdu vyřešení krizové situace, aby byl zákonný rámec, podle kterého budou moct lékaři sloužit v nejbližších dnech.
Co se týká samotného návrhu v devadesátce, která k nám přišla, chci upozornit na jednu drobnost - ona to není drobnost, ale důležitý fakt - že podle § 83a ve druhém odstavci je bod b). Přečtu ho: "Smlouva může být okamžitě zrušena, a to i bez udání důvodu, v období 12 týdnů od sjednání, okamžité zrušení musí být provedeno písemně a doporučeno (doručeno?) druhému účastníkovi." Chci jenom upozornit na to, že pokud by to takto mělo být, kterákoliv nemocnice - a nemusí být ve výpovědi 6 000 lékařů, stačí jich zhruba 500 - pokud budou ve výpovědi všechna ARO oddělení, v zásadě se může zastavit větší množství zdravotnictví v České republice. Ale jestliže pro vedení nemocnice je tam takovýto požadavek, že ze dne na den jim bude doručena výpověď ze smluv, vedení nemocnice není schopno ze dne na den přemístit pacienty, zajistit péči o pacienty a zajistit to, aby nikdo nebyl poškozen.
Přes to všechno za klub ANO, jehož jsem byl garantem pro tento tisk, klub ANO tento návrh zákona podpoří a podpoří ho v devadesátce. ***
