Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní pan poslanec Radek Vondráček, připraví se pan poslanec Hubert Lang. Prosím.

Poslanec Radek Vondráček: Děkuji. Já bych chtěl využít té přátelské atmosféry, která tu nastala, kde dvě minuty až tolik neznamenají, a chtěl bych reagovat na pana předsedu Jakoba, který se podivil nad délkou řeči. Já bych chtěl říct, že tomu se říká filibuster. Podle Wikipedie je to politická zdržovací taktika spočívající ve dlouhém řečnění. To je normální, že my mluvíme déle. Já si pamatuji, jakého krásného filibusteru jste se dopustil vy, prostřednictvím paní předsedající, v minulém volebním období, kdy jste dokázal sám zablokovat přijetí zprávy o hospodaření České televize až do konce volebního období. Je to taktika běžná, zvlášť třeba v americkém Senátu, kde nějaký senátor, on se jmenoval James Strom, mně se to dobře pamatuje, který mluvil více jak 24 hodin. Náš český poslanec drží rekord ve Vídni dodnes, myslím, že se jmenoval Krečmer a mluvil 16 hodin.

Co mě ale zaujalo, když jsem si našel tu Wikipedii, že to záhadné slovo filibuster pochází z francouzského flibustier, což je zkomolenina nizozemského slova vrijbuiter a znamená to původně pirát. Takže my tady vlastně dneska děláme piráty a to by vám mělo být sympatické. Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji. Nyní se svou faktickou poznámkou pan poslanec Hubert Lang, poté pan poslanec Vladimír Zlínský. Prosím.

Poslanec Hubert Lang: Dobrý večer, velice stručně a krátce. Já jsem ve druhé skupině, která tady bude od deseti do jedné, nebo jak se to potáhne. Já vám řeknu osobní pocit, který z toho projednávání mám, tady z toho projednávání. Po tom projevu kolegy Patrika Nachera, prostřednictvím paní předsedající, když jsem se díval tady doprava na těch pár poslanců, kteří tady drží nějakou příslužbu, já vám řeknu dojem, jako když máte někde nějaké slepice, nebo abyste se neurazili, a teď prší a ty slepice tam sedí a teď tam na ně prší a ony jsou takhle pořád menší, menší, menší a menší. S každým tím argumentem kolegy Nachera se jasně ukazuje, jestli toto je, milá pětikoaliční vládo, jeden z vašich parníků, jeden z vašich základních majstrštyků, které jste chtěli prosadit v tomto volebním období, je to čiré zoufalství. Padají tady z naší strany dotazy, vy na ně nejste schopni reagovat. Každý z nás v životě byl třeba účasten nějakých volebních komisí třeba v České republice, já jsem byl v mnoha těchto komisích. Jedna z věcí je, že vždycky je dobré, když tam jsou nějací zástupci politických stran, protože tam přijdou nějaké hlasy, pak se to porovnává, nějak to třeba úplně nemusí sedět, teď někdo má na to názor takový, někdo má na to názor makový. Dokážu si představit, kdo dneska pracuje na těch zastupitelských úřadech, kde budou tyto zvláštní volební komise, většinou ti diplomati tam na to delší vyslání mají své rodinné příslušníky, já jsem také byl na konzulárkách, a prostě teď tam je nějaká ta komise. Potom bychom se mohli začít bavit, jak říkal přesně Patrik Nacher, a už to tady zaznívalo, vy v tom zahraničí cítíte, že máte nějaké poslední zbytky voličů, zejména ty mini pidi strany prostě, a vy od toho očekáváte pouze toto a nabouráte jednu z věcí, která tady opravdu funguje ještě, a to je vlastně volební systém. Já v tom cítím opravdu toto. My budeme mít milion argumentů, každý máme vystoupení, ale prosím vás, z mého pohledu úplně laického k této věci, protože my jsme to samozřejmě mnohokrát probírali, máme na to lepší odborníky, já vidím, že to je nepřipravený, vy to tlačíte, a jak tady tlačíte celé ty dva roky, je to katastrofa. Tak tohle je z mého pohledu katastrofa na druhou. Děkuju.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nyní pan poslanec Vladimír Zlínský. Připraví se opět pan poslanec Patrik Nacher. Prosím, vaše dvě minuty.

Poslanec Vladimír Zlínský: Vážená paní předsedající, děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, já si dovolím také reagovat na pana poslance Horáka, který tady bohužel není, nicméně on tady řekl něco v tom smyslu, že ta korespondenční volba je ve většině evropských zemí a je to tam v pořádku. A já bych se chtěl zeptat, jak to ví, že je to v pořádku. Dělaly se nějaké studie nebo statistiky o počtu těch lidí, kteří byli nějakým způsobem přesvědčeni, aby volili jinak, než by volili jinak o své vlastní vůli? Já jsem takovou statistiku neviděl. Takže říkat, že je to v pořádku, může být dosti ošemetné, pokud takové šetření nebude provedeno. Bez takového šetření nemůžeme říct, jestli je to v pořádku, nebo není. Tak před tím bych varoval. Děkuji za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Patrik Nacher s faktickou poznámkou, poté pan předseda Aleš Dufek. Prosím.

Poslanec Patrik Nacher: Děkuji. No, já musím reagovat na kolegu Jakoba. Já to fakt nechápu. Já jsem mluvil docela pomalu, srozumitelně, ty poznámky mám úplně jasně, a on mi zase při svém druhém výstupu odpovídal na něco, co jsem neřekl. Já jsem přece řekl, že když má někdo zkušenosti s tím, že doprovázel někoho, kdo má zrakové postižení, proč jste tu osobní zkušenost nepromítli do toho návrhu, abyste pomohli těm lidem se zrakovým postižením, kterých je 50-70 tisíc. Já jsem neřešil, jestli ta volba byla tajná, nebo ne, jestli tam pomáhal pan poslanec, nebo ne. To si mě spletl s někým jiným. A on mi odpovídá zase na toto. Já už to fakt nechápu. Je to tam, vyjedeme si stenozáznam. To je fakt jako u bláznů. Prostě kolega Jakob to má asi jako sport. On odpovídá na něco jiného, co tady nezaznělo, stoprocentně nezaznělo, vím, co jsem tady říkal, protože jsem tady u toho stál, když jsem to tady říkal, že jo, logicky, a on přesto sveřepě opakovaně se hlásí do debaty a odpovídá mi na něco, na co jsem se ho neptal, co jsem netvrdil, co jsem si nemyslel. A to se tudíž nikam neposuneme. Odpověď na otázku, na kterou se snažil odpovědět Milan Feranec, jsem se tedy nedozvěděl. Takže to nevíme, tam to řešeno není. Někdo to pošle včas, přijde to později. Děkuji, neodpověděli jste, budeme zase řešit něco, co tady nikdo neřekl.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Děkuji za dodržení času. Nyní pan předseda Aleš Dufek. Následně se hlásí pan poslanec Radek Vondráček. Prosím.

Poslanec Aleš Dufek: Já se omlouvám, že patřím možná k těm, kteří zdánlivě odbíhají a přibíhají, ale tuhle diskusi celkem pozorně sleduji, protože samozřejmě téma korespondenční volby dostalo až téměř mytické rozměry v posledních týdnech.

Chtěl bych říct možná jenom jednu myšlenku. Veškeré tady ty připomínky, co tady kolega Nacher říká - my jsme tady velmi demokratický parlament, jsme v prvním čtení, primárně se bavíme o nějakém věcném záměru, bude velký prostor do druhého čtení, aby pak jednotlivé věci byly třeba načteny v podobě různých pozměňovacích návrhů, různých vylepšení, může se o tom vést nějaká diskuse. Nemá cenu v prvním čtení se tady zabývat právě těmi detaily. Buďme v tom upřímní. Teď se bavíme hlavně o tom, jestli se zákon pustí, nebo se nepustí. Od toho je první čtení. A pak jako ty detaily řešme nadále na výborech a pak případně ve druhém a dalším čtení.

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Opět děkuji za dodržení času. Nyní pan poslanec Radek Vondráček, poté pan poslanec David Kasal.

Poslanec Radek Vondráček: Já opravdu jenom fakticky. Já jsem se v podkladech dočetl, že těch částečně nebo úplně nevidomých je dokonce 84 000. Já o tom budu mluvit potom ve svém projevu. Jde opravdu o ta čísla, že v té zdůvodňující zprávě mně úplně chybí jakékoliv statistiky, jakákoliv čísla. Mluví se tam obecně, že krajané žádají o korespondenční volbu. Dozvěděl jsem se na semináři, který jsem pořádal, a z různých mediálních vyjádření, že až 600 000 krajanů žije v zahraničí, ale konkrétní čísla opravdu nikdo neví. Já můžu použít například slovenskou zkušenost z prezidentských voleb. Slováků je údajně v zahraničí 300 000. Volilo v parlamentních volbách 60 000, takže je jich dvakrát tolik. Já když to vynásobím dvěma, tak je to 120 tisíc. U těch Slováků se to ale vyvíjelo postupně, oni se to učili. Začínali myslím na šesti tisících. Já když budu opravdu velice rozumný, tak my se bavíme třeba opravdu o nějakých hlasech, které nebudou vyšší než ty hlasy nevidomých. Takže velice těžko se vám bude odůvodňovat ta korespondenční volba, že chcete pomáhat občanům v zahraničí, trávíme tím celé noci, bavíme se o nedokonalostech toho návrhu, a přitom neřešíte vlastní lidi ve své zemi, kterých je možná víc a volilo by jich víc.

A jenom velice rychle na kolegu Dufka. To je ten problém, když chybí nějaká širší společenská diskuse předtím, než se ten zákon podá, když chybí připomínkové řízení, když chybí odborné posouzení a když chybí nějaký širší konsenzus. Pak se to sekne už v prvním čtení. My jsme to zažili mockrát například u EET. Když chybí aspoň nějaká základní shoda, musíte předpokládat, že tahleta debata nahrazuje tu celospolečenskou. Děkuji za pozornost. ***