(13.40 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Rousseau uvádí, že se člověk přechodem od přírodního do občanského stavu mění. Člověkem, který dříve jednal jen s ohledem sám na sebe, je v novém občanském stavu nucen chovat se podle zásad jiných a při rozhodování, jak se chová, se musí více řídit svým rozumem než pudy. Stává se tak bytostí myslící, v čemž Rousseau vidí na jednu stranu pozitivum, když člověk přestává být omezeným zvířetem, na druhou stranu v tom vidí nebezpečí. Dodává, že pokud je schopnost myslet zneužívána, s některými lidmi pak může být zacházeno hůře než jak se zvířaty. To Rousseau píše na straně 29, 30. Rousseau měl pravděpodobně na mysli osoby, kterým byla zcizena i svoboda a staly se otroky či podanými. S takovými lidmi bylo v minulosti jednáno jako s majetkem, nikoliv jako s živou, myslící, cítící a svobodnou bytostí.
Rousseau v díle O společenské smlouvě rozlišuje mezi demokracií, aristokracií a monarchií. V demokracii vládne nejpočetnější část národa. V aristokracii vládne malý počet občanů. A monarchii vládne jediný člověk, který všem ostatním jejich moc přidělí. Rousseau píše, že každá z uvedených vlád je lepší v určitých případech a podmínkách. Uvádí, že demokratická vláda je nejvhodnější pro malé státy, aristokratická pro středně velké státy a monarchistická pro velké státy. O tom Rousseau píše na straně 76 a 77. Kromě kritéria velikosti státu Rousseau rozdělení vhodnosti vlád doplňuje o další kritérium a uvádí, že demokracie je vhodná pro státy chudé, aristokracie pro státy středně bohaté a monarchie je pro státy bohaté. Strana 91.
Rousseau se dále zamýšlí nad každou formou vlády a blíže ji upřesňuje. Pro naši potřebu se zaměříme na jeho úvahy o demokracii, pro potřebu tady toho mého vystoupení. Rousseau uvádí, že nikdy v historii neexistovala pravá demokracie a nikdy ani existovat nebude, a to ze dvou důvodů. Je proti přirozenému řádu, aby velký počet lidí vládl a malý se jím nechal ovládat. Navíc si Rousseau nedovede představit, že by byl lid při každé veřejné záležitosti shromažďován a že by každý občan znal každého občana. Takové fungování je možné pouze v malém počtu lidí, tedy v malém státě, píše Rousseau na straně 78. Rousseau píše, že demokracie je vláda dokonalá. Kdyby byl národ bohů, vládl by si demokraticky, píše Rousseau dále na straně 79. V Rousseauově představě o demokracii se formuluje požadavek po přímé demokracii, kde se občané do vládnutí přímo zapojují a nejsou nikým zastupováni. Tomuto požadavku v tom okamžiku, kdy o tom Rousseau psal, tak v podstatě odpovídala jenom ta takzvaná athénská demokracie, která svým malým počtem občanů umožňovala diskuse všech obyvatel.
Tak a teď přesně už je ten posun směrem k nám do České republiky. A vidíte, jak je to v podstatě srozumitelně strukturované. Masaryk Rousseaua označil za otce moderní demokracie. Uvádí, že Rousseau byl proti demokracii zastupitelské a striktně prosazoval demokracii přímou. Masaryk píše, že Rousseau, vědom si toho, co obnáší přímá demokracie, uvedl, že taková demokracie nikdy nebyla a nikdy nebude. A to je přesně ten moment, že tady se hovoří o tom, že ta přímá demokracie je tou alternativou a je tím způsobem, který je správným směrem, byť se tomu elity budou bránit. Samozřejmě, elity se tomu budou bránit, to předpokládali jak Masaryk, tak Rousseau, nicméně to neznamená, že se rezignuje na ten ideál, že přímá demokracie je také vhodným zřízením k fungování státu.
Demokracií ve Spojených státech se zabýval druhý demokratický myslitel 19. století, a to Alexis de... A tady právě neznám tu výslovnost. Alexis de Tok... Pardon? (Obrací se ke stenografce, která mu napovídá.) Tocqueville (vyslovuje "tokerel"). Ano, tak vy jste zlatá. Tady paní stenografka. O vás stenografech se právě říká, že jste výborní, já jsem o tom četl i v článku, že máte velké vzdělání, víte všechno možné. A teď se to jenom prověřilo. Vidíte, takže Tocqueville (opět vyslovuje "tokerel"). Tady jsem si udělal poznámku, ještě si to napíšu, protože ho budu citovat vícekrát, tak si napíšu i na papírek, kde mám napsáno, abych připomněl na závěr, že navrhuju zamítnout ten zákon v prvním čtení, jo, jménem SPD, což, protože se mění předsedající, tak aby to tam jako nezaniklo jako nahoře. (Předsedající: Už to máme poznamenáno.) Jo, dobře, dobře, dobře.
Takže demokracií ve Spojených státech zabýval druhý demokratický myslitel 19. století, a to Alexis de Tocqueville ("tokerel"), autor knihy Demokracie v Americe. (Výslovnost upřesňuje ještě někdo z blízkosti řečníka.) Tocqueville, aha, tak ještě tady mám jednu variantu, (Nesrozumitelné, mluví spíše pro sebe.) Takže Tocqueville, jo, to by odpovídalo, to máte pravdu. Takže jedním z hlavních principů demokracie je zásada svrchovanosti neboli suverenity lidu. Tocqueville uvádí, že zásada svrchovanosti lidu je ve Spojených státech základem téměř všech institucí, je obecně uznávána v mravech amerického lidu a deklarovaná v zákonech. Tocqueville tvrdí, že svrchovanost lidu byla tvořivým základem téměř všech vznikajících britských kolonií v Americe, avšak v té době ještě neovládala společnost do takové míry, jako je tomu v 19. století. Zásada svrchovanosti, ačkoliv byla přítomna ve společnosti, se plně projevila až vypuknutím americké revoluce. Tocqueville píše na straně 58, 59. Tocqueville popisuje podstatu svrchovanosti amerického lidu následujícími slovy: Lid vládne americkému světu jako Bůh vládne vesmíru, je příčinou i cílem všech věcí, všechno z něj vychází a všechno je jím absorbováno. Konec citátu Tocquevilla na straně 60.
Dalším demokratickým principem je Tocquevillova idea práv, kterou ztotožňuje s ideou ctnosti přenesenou do politického života. Tocqueville tvrdí, že prostřednictvím ideje práv lidé vymezili, co je volnost a co je již tyranie. Je přesvědčen, že bez úcty lidu k právu není velkého národa, protože zákony jako takové jsou základem společnosti. Tocqueville uvádí, že americký lid dobře pochopil ideu práv, která vychází z teze, že mám-li jistá práva, nebudu útočit na práva druhých, aby oni neporušovali moje práva. Tocqueville píše, že zatímco v Americe se tak lidé přirozeně podřizují každému úředníku, v Evropě lidé autoritou opovrhují. To je důsledkem rozdílu v přístupu k právům. Americká demokratická vláda šíří ideu práv ke každému občanu. Nerozlišuje, zdali se jedná o bohatého, či chudého občana, idea politických a vlastnických práv se týká všech obyvatel. Právě v naučení lidu používat svých práv vidí Tocqueville budoucnost. Dodává, že náboženství a s ním i pojetí práva od Boha ztrácí svou sílu stejně jako mravní pojetí práva. Lidem proto musí být ukázáno, že právo se pojí s jejich osobním zájmem. Tocqueville to připodobňuje k situaci, kdy dítě bere cizí věci do svých rukou a hraje si s nimi, dokud nepochopí, že i mu může být jeho hračka sebrána. Což píše Tocqueville na straně 232, 233.***
