Masaryk ideje, které byly na setkání prezentovány, sepsal do memoranda pro anglického ministra Edwarda Greye. Masaryk tento počin hodnotil jako důležitý krok, protože v debatách anglických politiků o budoucí úpravě Evropy figuroval názor úpravy podle národnostního principu. Bylo proto nutné upozornit na existenci malého českého národa, který má svou vlastní minulost. V Nizozemsku to bylo tehdy poprvé, co Masaryk vyslovil nahlas svoji představu o rozbití habsburské monarchie, kterou od té chvíle hájil celé čtyři roky, až do její faktické realizace. Gelander (?) uvádí, že z pohledu rakouské vlády byl Masaryk oprávněně považován za zrádce vykonávajícího protistátní činnost. Masaryk již od počátku války posílal do Londýna zprávy o vojenské finanční a celkové situaci v Rakousku-Uhersku, kromě toho pro české vojáky vyjednával, aby se mohli stát zběhy a dále bojovat na straně ruské armády, tedy proti Rakousku-Uhersku. Přitom všem byl Masaryk oficiálně považovaný za rakouského profesora a poslance říšské rady. Rakousko-Uhersko tak chápalo Masaryka jako velezrádce. Vydalo proto v roce 1915 rozkaz, že pokud bude Masaryk zadržen na rakouských hranicích, má být okamžitě zatčen a bez dalšího vyšetřování pověšen. Tuto zprávu Masarykovi sdělil Machar ve chvíli, kdy Masaryk pobýval v Ženevě a přemýšlel o cestě zpět do Prahy. Tím také bylo rozhodnuto, že se Masaryk do konce války do Prahy již nevrátí. Takže budu opakovat, že je to v souvislosti s korespondenční volbou, protože se vám tady snažím vysvětlit, co vy tady předkládáte a že je to prostě špatně, protože všechno mělo velký vývoj. 18. prosince roku 1914 opustil Masaryk Rakousko-Uhersko v doprovodu své dcery Olgy. Cestovali společně do Itálie, kde chtěl Masaryk navázat kontakt se Srby a Chorvaty. Od ledna roku 1915 pobýval ve Švýcarsku, odkud cestoval do Londýna a Paříže.

Masaryk národnostní princip vysvětluje jako moderní vlastenectví. Uvádí, že je to láska k mateřskému jazyku, k lidu, jenž mluví stejným jazykem a k půdě, kterou společně tito lidé obývají.

Masarykův úkol... Ještě odbočím. Vy jste mi vlastně vnukl myšlenku. Já to video najdu a pustím ho tady na mikrofon, a když mě zastavíte, tak ho tady pustím, co jste mi řekl. Hm, super, řekl jste si o to. A doufám, že ho najdu. Ale určitě je. Jestli je to na stránkách... Dobrý, tak si to řekneme. Já jenom to říkám, tady nemá smysl tvrdit, že to tak nebylo, protože je to přesně tak, jak říkám. Ale musím ho najít nejdřív.

Masarykův úkol v zahraničí spočíval v šíření politického programu o vytvoření samostatného českého státu. Já už jsem ho zveřejnil ale, to video, takže to už je tam.

K tomu účelu Masaryk využíval tisk. Již na jaře a v létě roku 1915 začaly být v zahraničí publikovány časopisy, jež informovaly světovou veřejnost o snahách českého národa. V Paříži Ernest Denis vydával časopis La Nation Tchèque - já neumím francouzsky, a v Petrohradě vycházel časopis Čechoslovák a v Kyjevě byl publikován časopis Čechoslovan. Kromě toho Masaryk veřejně vystoupil proti Rakousku-Uhersku u příležitosti výročí 500 let od upálení Mistra Jana Husa, které se slavilo v Curychu a v Ženevě. Masaryk v projevech uvádí, že idea Česka a idea Rakouska jsou dva rozdílné světy, které již nelze smířit. Takže když se k Masarykovu zahraničními odboji přidal i Edvard Beneš, mohlo dojít k rozdělení práce. Beneš zůstal v Paříži, kde měl styky a známosti ještě z doby, kdy v Paříži studoval Masaryk, a Masaryk mohl působit na jiných místech, jako například v Londýně, Petrohradě a později v Americe. Tak se centrum propagandy české samostatnosti přesunulo do rozhodujících dohodových států, do Francie a Velké Británie.

V září roku 1915 opustili Masaryk spolu s Benešem Ženevu a přesunuli se do Paříže. Tou dobou čím dál více vyvstávala potřeba po vytvoření centrálního orgánu, který by sjednocoval zahraniční odboj a české kolonie v zahraničí. Největší české kolonie byly v Rusku, Americe, Německu, méně početnější kolonie pak byly ve Francii, Anglii, Srbsku a jinde ve světě. Kolonie většinou tvořili dělníci, zemědělci, obchodníci a podnikatelé, kteří opustili vlast a vydali se do zahraničí za prací. Bylo potřeba tyto kolonie informovat a sjednotit jej pro boj za společnou věc. Pro tyto účely vyhlásil Masaryk 14. listopadu 1915 boj za samostatný český stát, a to jménem českého komitétu v zahraničního, který podepsali zástupci českých zahraničních kolonií. Český komitét zahraniční tak jednotně vystoupil proti Rakousku-Uhersku, což lze považovat za oficiální zahájení protirakouské revoluce.

Český komitét zahraniční bylo improvizované sdružení lidí, které nelze považovat za řídící orgán zahraničního odboje. Vedoucí orgán revolučního hnutí se ustanovil až o rok později v roce 1916 a dostal název Československá národní rada. Předsedou ústředního orgánu se stal Masaryk, místopředsedou poslanec Josef Dürich, zástupcem Slováků Milan Rastislav Štefánik a generálním tajemníkem Beneš. Za sídlo Československé národní rady byla zvolena Paříž.

Znovu zdůrazňuji, že to tady říkám pro pana místopředsedu ještě, že uvádím do souvislostí ten váš návrh, kterým měníte volební návrh, abyste si uvědomili, jak dlouhá cesta byla k tomu, než se zformovaly česká ústava, zákony a státnost, vůbec i volební systém, o tom jsem tady mluvil několikrát, než jste přišel ještě, proč to říkám. Abychom si uvědomili, jak dlouhá byla k tomu cesta. A teď vy lusknutím prstu, poslaneckým návrhem úplně měníte systém, úplně takovým direktem na solar. Není potřeba vaše reakce, jenom to říkám ze slušnosti, abych to uvedl do toho kontextu. Není to tak, že vy si najednou lusknete, a všechno spálená zem. Takhle to prostě není. O tom svědčí i délka mého projevu. Kolik toho museli absolvovat jak Masaryk, tak lidi kolem, než to celé zformovali. Jaký to mělo dlouhodobý vývoj. A že prostě nejde dělat takové věci, jako děláte vy, a ještě jste v rozporu s ústavou. To není správné prostě, o to jde.

Paralelně k Masarykovu projevu se v Londýně konala přednáška jeho přítele Setona-Watsona, který připomněl Husovu památku. V souvislosti s tím se Seton-Watson vyjadřoval o českém národu jako o vysoce vzdělaném, pokrokovém a demokraticky smýšlejícím. Mluvil o českých dějinách, významných českých osobnostech, habsburské tyranii v Čechách a o touhách českého lidu po vytvoření samostatného státu. Masaryk svou představu o podobě českého státu vyjádřil v memorandu pro anglického ministra sepsaném roku 1914. V memorandu Masaryk uvedl, že by do čela českého státu preferoval některou ze západních královských dynastií v případě, že by se Česko stalo konstituční monarchií. Vyvracel však tvrzení některých osob, že z jeho strany došlo k vyjednání o budoucím dosazení některé ze západních dynastií do čela českého státu. Uvedl... (U stolku zpravodajů se vytvořil hlouček poslanců.) Pane předsedo... Uvedl, že k tomu nebyl zplnomocněn, proto k ničemu takovému ani nemohlo dojít. (Odmlka.)

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Kolegové, já vás poprosím o ztišení. (Poslanec Okamura: Slyšíme každé slovo.)

Poslanec Tomio Okamura: Já vím, ale ono už po těch deseti hodinách já potřebuji trošku jako mít vstřícnost od vás, abych, jo... (Pobavení v sále.) Ne, ne, já...

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Chcete-li diskutovat, poprosím, aby diskuse se přenesly do předsálí (Poslanec Okamura: Na mikrofon.), aby mohl pan předseda (Poslanec Okamura: Přesně tak.) přednášet svůj projev. Prosím, pokračujte.

Poslanec Tomio Okamura: Navíc se Masaryk jednoznačně vyjádřil, že on osobně nejvíce sympatizuje s myšlenkou, že by se český stát stal republikou. Uvědomoval si však, že většina lidí se bude přiklánět k monarchii, proto zastával názor, že když monarchii, pak v čele se západní dynastií, Masaryk totiž oproti mnohým českým politikům neviděl budoucnost českého státu v područí ruských carů. Masaryk se již od počátku 20. století veřejně i písemně vyjadřoval skepticky proti hlubšímu sbližování Čechů a Rusů. Na jednu stranu uznával, že Rusko je jednou z nejdůležitějších zemí ovlivňujících světové dění, proto by s ním česká politická reprezentace měla udržovat přátelské vztahy, na druhou stranu však tvrdil, že Rusko nemůže být vzorem pro český národ, či dokonce stát v jeho čele. ***