(18.50 hodin)
(pokračuje Tomio Okamura)
Masaryk měl ke svému postoji řadu argumentů. Uváděl, že Rusko má oproti českým zemím rozdílný historicko-kulturní vývoj. V Rusku převládá pravoslavné náboženství, kdežto český národ je většinově katolický a evangelický. Kromě toho se Masaryk velmi kriticky stavěl k ruskému carismu a upozorňoval na důležitost demokratizace Ruska. Ani politicky mu tak Rusko neimponovalo. Masaryk proto tvrdě vystupoval proti českému rusofilství, které romanticky obdivovalo Rusko bez znalosti jeho reálného stavu. K známým českým rusofilům patřil Kramář, který pro český národ prosazoval představu konstituční monarchie v čele s ruským carem.
Vraťme se nyní zpět k zahraničnímu odboji. Na konci září roku 1915 opustil Masaryk Paříž, kde zůstal pracovat Beneš a Štefánik, a on sám se vydal do Londýna, aby tam prosazoval myšlenku rozpadu Rakouska-Uherska a vytvoření samostatného českého státu. K tomuto účelu Masaryk přijal místo profesora slovanských věcí na londýnské univerzitě Kings College, kde od října roku 1915 přednášel. Jeho první přednáška se jmenovala Problém malých národů v evropské krizi. Masarykův výstup měl politickou povahu a vyvolal značný úspěch. Masaryk v přednášce tvrdil, že rozdělení Rakouska-Uherska by mělo být hlavním smyslem války. Tím se malým národům otevře možnost k vlastnímu sebeurčení a k vlastnímu autonomnímu vývoji. Masarykova přednáška vyvolala odezvu v řadě anglických periodik, dokonce byla přeložena i do francouzštiny. Tematicky obdobnou přednášku měl Masaryk v únoru roku 1916 i na pařížské Sorbonně, na které mluvil o panslavismu a o Slovanech.
Masaryk ve vztahu ke Kramářově rusofilství uvedl, že Kramář nikdy nebyl schopen uvažovat o Rusku bez emocí, což bylo do určité míry ovlivněno tím, že jeho žena Naděžda Nikolajevna byla Ruska. Tím jako by Masaryk sám naznačil, jak silný vliv na něho samotného měla jeho americká žena Charlotta.
Pro úspěch zahraničního odboje se ukazovalo nezbytné zorganizovat vlastní československou armádu. V roce 1916 proto začala Československá národní rada pracovat na jejím vytvoření. Štefánik byl aktivní v Itálii, kde organizoval československé zajatce a snažil se z nich vytvořit armádu, která by pomohla Francii v boji proti Německu a Rakousku-Uhersku. Stejný úkol měl Masaryk v Rusku, kam se proto z Londýna vypravil. V květnu roku 1917 dorazil Masaryk do Petrohradu. Tak těžce, říkám jenom pro vedení Sněmovny, se formovala česká demokracie, a vy to teď chcete zákonem o korespondenční volbě tady všechno shodit, shodit ze stolu.
Stejný úkol měl Masaryk v Rusku, kam se proto z Londýna vypravil. V květnu roku 1917 dorazil Masaryk do Petrohradu. V té době probíhala v Rusku revoluce, a před Masarykem tak stála nelehká realizace plánu na vytvoření co největší československé armády, armády, která by byla poslána na západní frontu, aby tam bojovala na straně Francie. Masaryk si byl vědom toho, že vytvoření vlastní československé armády bude nejdůležitějším projevem odboje proti Rakousku-Uhersku. Českoslovenští váleční zajatci byli carským Ruskem a stejně tak i ostatními dohodovými mocnostmi považováni za vojáky rakouské armády. Masaryk proto od příchodu do Ruska usiloval o to, aby byli podřízeni výhradně Československé národní radě a vytvořili oficiální československou armádu.
Vybudování československé armády výrazně urychlila bitva u Zborova 2. července roku 1917, ve které československá jednotka bojovala vítězně za straně Ruska proti Německu a Rakousku-Uhersku. Úspěch československých vojáků napomohl k vybudování armády s počtem asi 40 000 mužů. Jejich počet však bylo potřebné zvýšit. Masaryk proto během svého kyjevského projevu vyzýval mladé Čechy a Slováky, aby vstoupili do legií a šli bojovat na straně dohodových mocností.
Situace v Rusku se pro legionáře a Masaryka zkomplikovala vypuknutím další revoluce, takzvané Velké říjnové revoluce. Revolucí se k moci v Rusku dostal Lenin, který záhy začal jednat s Německem o míru, jenž znamenal zrušení východní fronty. Do dubna roku 1917 působil v Rusku Dürich, který zde hájil zájmy Čechů. Dürich podobně jako Kramář podporoval ruského cara, se kterým počítal jako s budoucí hlavou českého státu. Po pádu carismu byla Dürichova činnost v Rusku zastavena. Nová prozatímní vláda s ním již nehodlala jednat. Tím vyvstala otázka o budoucnosti legií. Masaryk urychleně s Francií vyjednal dohodu, podle které se československé legie staly součástí československé armády ve Francii. Na základě tohoto ujednání mohl Masaryk začít zařizovat přesun legií na západní frontu. Předtím se však ještě museli domluvit s ruskou vládou v čele s Leninem na zachování neutrality mezi Rudou armádou a československými vojáky. Masaryk legionářům zdůraznil, aby se za žádných okolností nemíchali do ruské revoluce. Masarykovi bylo později jeho rozhodnutí o nevměšování se legií do ruské revoluce vytýkáno českými politiky v čele s Kramářem.
Tak teď koukám, že už v té své střední části projevu, že jsem na straně 80 ze 100 v té střední části, tak samozřejmě sil mám hodně, jo, takže já jsem připraven vám to tady rozebrat ve vládní koalici. Teď koukám, že ještě 10 minut, a budu mluvit přesně 10 hodin, takže to je bez problémů. A dáme si ještě, budeme pokračovat. Já jsem se naprogramoval, takže to je v pořádku. (Pobavení v sále.) A všechno se týká korespondenční volby, jo? (Potlesk zleva.) Děkuju, děkuju.
Vytýkali mu, že propásl historickou příležitost zachránit slovanské Rusko a získat si vděčnost spojenců a Rusů. Masaryk svůj postoj vysvětloval tím, že v úspěch československé kontrarevoluce nevěřil. Československých vojáků bylo kolem 40 000 - no, pocitově si připadám, jako kdybych začínal, takže máme času dost opravdu - což je podle něj malý počet na udržení pořádku v tak velkém státě, jako je Rusko. Navíc legie vznikly proto, aby bojovaly proti Rakousku-Uhersku a Německu, ne aby zasahovaly do vnitřních konfliktů v Rusku.
Českoslovenští legionáři tvořili početně nejsilnější československou armádu v zahraničí. Kovtun píše, že legionáře bychom mohli označit za Masarykovu armádu. (Hluk v sále.) Samotní legionáři Masaryka vítali s nápisem Otče, tvé slovo, náš zákon. Masaryk vojáky často navštěvoval a s mnohými veliteli se znal osobně. Celkově Masaryk legionářům věnoval velkou péči. V březnu roku 1918 však musel Masaryk z Ruska odcestovat do Spojených států. Tehdy se Československo (?) chystalo k přesunu do Francie.
Vidím, že se za mnou možná kují nějaké pikle. Jestli vám připadá, že nemluvím věci, tak já tady mám speciální projev ještě, kde rozeberu ty paragrafy zákona, takže okamžitě přehazuji na jiný papír, jo?
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, ne, netýkalo se to vašeho projevu. (Poslanec Okamura: Nekují se pikle?) Netýkalo se to vašeho projevu. Prosím, pokračujte.
Poslanec Tomio Okamura: Jo, jo, jo. A nekujete pikle tam žádné? Jako minule, kdy najednou se řeklo, že není ministr? (Smích a potlesk v sále.)
Místopředseda PSP Jan Bartošek: Pane předsedo, opět upozorňuji (Poslanec Okamura: Budu mluvit k věci.), že není fér se mnou diskutovat, když já nemohu reagovat. Já pouze žádám, abyste pokračoval ve svém projevu.
Poslanec Tomio Okamura: Děkuju. Protože já bych dal rád těch 10 hodin, když už tady stojím. (Smích v sále.) A na to potřebuju 7 minut ještě.
Takže tomu však bylo zabráněno vnitřními boji v Rusku. Do bojů na západní frontě se tak legionáři nikdy nezapojí. Masaryk musel z Ruska do Spojených států cestovat více jak jeden měsíc. Do Chicaga dojel až začátkem května roku 1918. Právě tam tehdy žila početná česká komunita, která finančně a politicky podporovala československou revoluci. Masaryk ve Světové revoluci vzpomíná na prospěšnost českých průvodů, které probíhaly v Chicagu a které upozorňovaly na československý osvobozenecký boj široké vrstvy americké společnosti. Jejich aktivita, ačkoliv byla prospěšná, nebyla však dostačující.***
