(9.40 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Já jsem začal svůj příspěvek zmínkou situace na Ukrajině. Tam vidíme, jak takový zásadní existenční střet vynáší na světlo do ohniska pozornosti základní hodnoty, které ta která společnost sdílí. Najednou vidíme, jak je nesmírně důležité, aby demokracie - politická demokracie (S důrazem.) - byla silná, pevná, aby byla respektována svými občany, aby si ji považovali za svou, aby za ní stáli a aby byli ochotni ji bránit. Pokud tohle bude chybět, naše společnost bude nesmírně, nesmírně oslabena.
Na druhé straně vidíme, jak politická manipulace a absence demokratických mechanismů mohou vyřadit základní principy dobré vlády, ty checks and balances, systém brzd a vyvažování, vyváženost jednotlivých mocí, jejich dělbu a tak dále, a vidíme, jak autoritativní režim, kterému různé účelové změny původně demokratických a asi demokraticky designovaných ústav a politických poměrů otevřely dveře, jak to snadno může otevřít cestu ke zneužití moci, k nekontrolované moci, k diktatuře a tak dále. To všechno tady můžeme sledovat v těchto mezních okamžicích někde na východ od nás.
Jsem přesvědčen, že korespondenční volba porušuje základní principy, na kterých demokratické volby stojí. Už to tady bylo řečeno předřečníky, mimo jiné vystupoval Miloš Zeman, tenkrát ještě prezident, poslal svoji zdravici, a vystupoval pan poslanec Nacher. Projev pana Nachera nečtu, protože si ho přečte sám (Smích v sále.) a už jste ho slyšeli tady. Prostě základním principem voleb je jejich tajnost. Tajnost není a nemůže být u korespondenční volby a u jakékoli distanční volby zaručena. A za druhé, máme volby přímé a i v tomto případě nemůžeme vědět, kdo vlastně hlasoval, jestli to byl skutečně ten oprávněný volič, nebo někdo jiný.
Já už jsem vám tu pro zajímavost ukazoval volební obálku používanou v Rakousku. Jeden obyčejný podpis stojí mezi člověkem a tím, že někdo vezme tu obálku, dá do ní jakýkoli lístek a hodí do kterékoli poštovní schránky v Rakousku. Navíc v Rakousku zavedli volbu od šestnácti let, takže patnáctiletý člověk může volit, jestliže je mu v den voleb šestnáct let, má právo volit. Volí se s předstihem, tudíž v Rakousku volí patnáctiletí. Nevím, jestli je to opravdu cesta správným směrem. Tady se plně ukazují národní specifika, že Rakušané jsou konzervativní národ, velmi věřící národ, a navzdory těmto experimentům tam volební výsledek vypadá ještě stabilně. Takové řešení v České republice by bylo naprosto nevhodné a my nikdo nedokážeme predikovat, jak by to mohlo dopadnout. To je jeden z argumentů, který taky tady budete slyšet poměrně často, že zkrátka každý národ je trochu jiný, že když dáte možnost distančně volit Švýcarovi, Němci nebo Rakušanovi, není úplně stejné, jak když to uděláte v jiných zemích. Každý máme zkrátka jinak zažité svoje postupy a každý máme jinou míru kreativity, když to takhle řeknu.
Anonymita voleb, jak už tady zmiňoval - opět odkaz na Patrika Nachera - je zásadní věc, protože všechna opatření, která budou směřovat k tomu, aby se zabránilo nějaké manipulaci, budou prolamovat anonymitu voleb a budou prolamovat dohledatelnost k tomu, jak kdo hlasoval, což považuji za fatální porušení volebních demokratických principů. Připomínám, že debata byla k jinému textu zákona. Tady bych se trochu zastal systému dvou obálek, aspoň z nějaké základní formy.
Korespondenční volba není nic neznámého. Viděli jsme před dvěma lety ve Spojených státech, předtím v Rakousku u prezidentských voleb, k jakým společenským otřesům a k jakým společenským konfliktům, k jaké delegitimizaci volebního aktu vůbec může přijetím této volební metody dojít. Považuji to, co se stalo ve Spojených státech, kde téměř polovina hlasů prošla korespondenční volbou, kde 40 % hlasů bylo korespondenčních - považuji za tragédii pro americkou společnost, tragédii pro americkou demokracii, která se z toho dosud nevzpamatovala. Vidíme, jak nesmírně to oslabilo prezidenta Bidena, a pro Demokratickou stranu a současného prezidenta myslím, že to bylo Pyrrhovo vítězství, které se bude vracet dlouho Spojeným státům jako nechtěné kukaččí dítě, které bylo sneseno do hnízda americké demokracie účelovou manipulací s korespondenčními hlasy. A že k nim docházelo, je neoddiskutovatelné. Že se soudy bály to vůbec rozhodnout a že rozhodovaly o něčem jiném často, je také známé. Taktéž vzpomeňme na Rakousko na volbu prezidenta Van der Bellena, kdy ústavní soud musel pro nesrovnalosti v hlasování jedno kolo voleb zrušit a muselo se opakovat. Všechny tyto kroky mají fatální dopad na kvalitu demokracie a na pocit občanů z toho, v jaké společnosti vlastně žijí, jestli společnost a její politický systém jsou zdravé, anebo nikoliv. Takže já se mohu pouze přidat na stranu těch, kteří varují před tím, abychom si dali velký pozor na to, že na základě účelových kalkulací a přání rozhodnout nadcházející volby - nebo ty volby ještě následující - ve snaze sobě nebo své straně krátkodobě pomoci otevíráme dveře k něčemu, co se nám může vymstít. Nezapomínejme, že demokracie má své silné nepřátele. Nezapomínejme, že tito nepřátelé demokracie mají své mocné nástroje, kterými jsou schopni ovlivňovat chod nejen státních institucí, ale i mechanismy, které jsou tradičně zaběhlé, a neotvírejme možnosti pro cizí síly, aby ovlivňovaly zvnějšku rozhodování našich občanů. A skutečně, ještě jednou varuji před účelovostí, která zničí každou dobře míněnou iniciativu.
Vidíme ty, kteří si myslí, že hlasy zvnějšku budou chodit pouze jemu. Vzpomeňme na to, jak dopadly různé účelové kalkulace, například s jmenováním Bankovní rady prezidentem republiky. Tehdy v zájmu boje Václava Havla a Miloše Zemana jako premiéra se převedly veškeré kompetence na hlavu státu. Dnes o členech Bankovní rady rozhoduje výlučně jedna osoba bez jakékoli možnost kohokoli do tohoto zasáhnout, a tak dál, těch případů bychom mohli uvést celou řadu. Čili prosím vás, apelujte na zákonodárce v obou komorách - což tímto činím: nepřijímejme účelové změny a dvakrát vždycky měřme a jednou řežme. Toto je skutečně nebezpečná věc. ***
