(9.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
V následné debatě pan doktor ještě reagoval a zpřesňoval svá vyjádření.
Pak vystoupil Marek Benda. Nevím, jestli by bylo úplně korektní, abych tady četl jeho vyjádření. Možná byste byli ale překvapeni. Tak uvidíme, jestli bude zájem v pozdější debatě.
Velmi zajímavý příspěvek měl opravdu pan profesor Drulák ze Západočeské univerzity v Plzni, který uvedl: "Začal bych zdůvodněním zákona, návrhu zákona, který bude Poslanecká sněmovna projednávat." Opravdu zase připomínka - týkalo se to senátního návrhu. To není návrh, který projednáváme teď, ale základní principy a základní postupy jsou tam úplně stejné. On mezitím nikdo nic nového nevymyslel.
V důvodové zprávě jsou dva argumenty, které už zazněly, a první je konstatování faktu, že výkon volebního práva v zahraničí je složitější. To je pravda, protože skutečně jsou ty vzdálenosti někdy poměrně velké. Volby na zastupitelském úřadě tedy nejsou tak snadno přístupné jako volby doma. A z toho se odvíjí argument, že je potřeba, nebo že je namístě kompenzovat voličům pobývajícím v zahraničí obtížnější přístup k výkonu volebního práva. To znamená, že tento zákon přichází s kompenzací. To je vlastně hlavní motiv zákona - kompenzovat. A samozřejmě s tím se teď nesou otázky, do jaké míry je taková kompenzace spravedlivá, protože kompenzujete někoho, kdo je nějak znevýhodněn, takže tady je určité logistické znevýhodnění, to je pravda. Dodejme však, že u našich krajanů nebo většina krajanů v zahraničí je soustředěna v zemích s dobrou infrastrukturou - v západní Evropě, Severní Americe. Já jsem vám to tady dokládal včera čísly, jednotlivými čísly. To znamená, máme tady krajany v Banátu, máme krajany v Latinské Americe, v Indii, v Rusku, najdeme Čechy všude. Zase, četl jsem vám odpověď na tu interpelaci. Řada těchto krajanů, kteří jsou registrovaní, už nejsou občany České republiky a oni nevolí. Ale drtivá většina je západní Evropa a Severní Amerika, to znamená, slušná infrastruktura. Řekl bych, že tato skupina je poměrně privilegovaná, protože tam studují a pracují, protože tam mají lepší podmínky než doma. To je v pořádku, to je jejich volba, ale zvolili si to. Pak jsou tam ti, kteří tam žijí trvale, to znamená, ne kteří tam odešli za prací a za studiem. Obvykle mají dvojí občanství, to znamená, že mohou hlasovat ve volbách země, ve které žijí, což je také v pořádku. Ale pak tu vzniká moment, že samozřejmě logicky tam také platí daně a žijí ty problémy, pro ně rozhodující problémy v zemi, ve které žijí, než ve své původní vlasti. To znamená, já si kladu otázku, jestli je taková kompenzace namístě. To znamená, pro mě ten argument je sporný.
Samozřejmě jsou i argumenty z druhé strany, z nichž vycházejí předkladatelé návrhu, ale není to samozřejmé, protože kompenzace je něco, kde by každý musel říct: Jo, tihle skutečně trpí, je potřeba kompenzovat. A pak je tu ten hlavní argument, že ta kompenzace je nebezpečná. Já myslím, že už vlastně to je i ten základní tenor té diskuse, že tato volba skrývá obrovská rizika.
Já bych se na to podíval z toho konce, z politického kontextu, ve kterém se nacházíme. Česká republika, západní Evropa a Severní Amerika - my jsme jednou ze zemí, která zažívá docela podstatnou politickou polarizaci, jak jsem o tom koneckonců mluvil v úvodu, která neodpovídá tradičnímu pravolevému dělení ani žádnému jinému standardnímu dělení politických stran. To znamená, že naše klasická demokracie je postavená na tom, že máme nějaké strany, které přicházejí s programy, a buď je tedy víc států, méně států, více států, méně států, víc přerozdělování, méně přerozdělování, buď je vláda sociálně, liberálně, společensky liberálnější, nebo společensky konzervativnější. To všechno je normální, to je standardní, to můžeme vidět i v sousedních zemích. Já o tom, že je potlačen princip pravice-levice, mluvím už několik let veřejně a vystupuji. Ale takový charakter nemají v řadě zemí, a dokonce i v České republice, volební střety, protože ony často mají charakter střetu o budoucnost demokracie, o povahu základních hodnot, toho, čemu se často říká střet elit versus lid. To znamená, jsou to ty tradiční politické síly a pak jsou tu takzvaní populisté.
Když se třeba podíváme na naši poslední předvolební kampaň, která se vedla na podzim tohoto roku, předseda ODS mobilizoval proti vládě populistů a extremistů, to bylo to hlavní. To ale není standardní politický program. To není otázka přerozdělování, to není otázka sociálního, společenského liberalismu. To je otázka, že tady jde o povahu společnosti, o povahu demokracie. A samozřejmě druhá strana, ti takzvaní populisté, říkají, že hájí zájmy společenské většiny proti globalizaci, proti Bruselu, proti soudcokracii, proti vládě úředníků, já bych tam i klidně přidal k tomu ekonáboženství. Takže v této situaci my jsme a Česká republika je součástí této polarizace. Koneckonců, jak už jsem řekl, parlamentní volby, ty poslední, měly tento charakter, ale i prezidentská volba Zeman versus Schwarzenberg v roce 2013 měla podobný charakter a koneckonců i obhajoba Zemanova mandátu v roce 2018.
Česká republika v tomto není výjimečná. Když se podíváme na Spojené státy, které už byly několikrát zmiňovány, volba mezi Trumpem a Clintonovou, opět volba o samotnou povahu země, Trump versus Biden totéž. Rakousko v roce 2016, Van der Bellen versus Hofer. Hofer byl představitel Svobodných, tedy strany, která je považována za tu populistickou, za tu antisystémovou. Dál Francie 2017, Macron versus Le Pen. Macron s převahou zvítězil. Ale je samozřejmě otázka příštích francouzských voleb. Teď Maďarsko Fidesz proti celé probruselské opozici, také velmi vyrovnané. A my jsme ve stejné situaci. V této situaci o tom mluvíme, ne v situaci standardního střetu.
Co je zajímavé, že ta polarizace rozděluje společnost do skupin, které jsou poměrně vyrovnané. V tomto se v podstatě ti dva řečníci, které cituji, shodují. Fakt je to seknuté půl na půl, záleží zřejmě vždycky na konkrétním aktuálním tématu. Ty výsledky jsou neuvěřitelně těsné, a proto v téhle chvíli legitimita volebního procesu je naprosto kardinální. Na tom se zatím obě dvě ty strany shodnou. Na tom se shodnou jak ti tradiční, tak ti takzvaní populisté, že demokracie je důležitá, a hlásí se k ní. Cokoli, co v této chvíli zpochybní demokracii? Demokratičnost této volby přibližuje zemi střetu, který bude nepolitický, neparlamentní a patrně násilný. V tom je obrovská hrozba.
A co je tu další prvek? Pokud skutečně vycházejí politické síly z toho, že jde o obranu demokracie, tak je taky mnohem silnější motivace k manipulaci. Když vy ta pravidla trošku ohnete, trochu posunete, tak v té chvíli vy bráníte demokracii a to je vlastně hrozně nebezpečné, protože společenská atmosféra a ta psychóza, ta v podstatě nechává pravidla stranou. Takže my, když otevřeme možnost postupovat dál, tím otevíráme skutečně Pandořinu skříňku. My jsme vlastně viděli, co se může stát s těmi pravidly, jak se ohýbají, v době covidu například, tady byl kritický k předchozí vládě v době covidové paniky. Dnes, v době ukrajinské krize, kdy vlastně samozřejmě ta propaganda je neuvěřitelně silná. Takže argument záchrany demokracie může být velmi nebezpečně použit. ***
