(10.50 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
V této souvislosti bych konstatoval, že předkladatelé sice na to upozorňují, že máme v čl. 20 ústavy, a pokud o volbu prezidenta jde, tak v čl. 58 zmocnění, aby organizaci voleb a bližší podmínky stanovil zákon. Domnívám se ale, že toto zmocnění nedává prostor, aby se šlo proti ústavním principům, které mají být zabezpečeny. Vedle rovnosti volebního práva je to také otázka svobodných voleb a tajnosti hlasování.
Svobodné volby jsou zvláště zdůrazněny v Listině základních práv a svobod, kde v čl. 21 se zdůrazňuje: ,Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.‘ Korespondenční hlasování samozřejmě nahrává tomu, aby věci, které jsou představovány, zase zasáhly do tohoto svobodného projevu vůle, ať už tedy nějakou manipulací voliče ze strany jiných osob, eventuálně i uplácením a podobně, anebo i ze strany volební komise na zastupitelském úřadu.
Obdobné platí pro tajnost hlasování, že se zase snižuje míra garancí. Sice se chce, pokud jde o svobodnou vůli, aby volič učinil čestné prohlášení, že hlasoval svobodně, a zase je otázkou, jestli tohle stačí. Zase, jak je to tedy potom s voliči, kteří volí v České republice, kteří nic takového činit nemusí? Přitom víme, že hlasovací lístky jsou k dispozici už před volbami nejen ve volebních místnostech. Takže tady se může namítat i tato skutečnost a je otázka, proč zavádět nějaké dva různé režimy.
Současná situace je taková, že vytržení tohoto způsobu hlasování z jiných otázek, které se týkají organizace voleb, výkonu volebního práva a možná i volebních systémů, jejich postavení, je do značné míry nezdůvodněna. Domnívám se, že je namístě, aby se diskutoval komplex otázek, jak zejména pro volby do Poslanecké sněmovny, tak i jiných. Otevřena byla třeba svého času diskuse o volbách komunálních, o rozdílech třeba možných pojetí voleb u malých obcí a u měst podle zákona o obcích a podobně.
Na základě zkušeností z předchozího roku bych viděl dvě otázky jako důležitější, to je otázka uzavírací klauzule a jejího navyšování - 5% uzavírací klauzule byla sice několikrát posuzována ústavním soudem, ale ta loňská, teď vlastně předloňská zkušenost je nová, to znamená, propadlo přibližně 20 % hlasů platně odevzdaných ve volbách, přibližně 1 100 000, což je velmi vysoké číslo. To znamená, znovu se otevírá otázka diskuse o možném snížení uzavírací klauzule vzhledem k tomu, že je zde systém poměrného zastoupení, a zdůrazňuje se, že by měl být odlišný od většinového systému co nejvíce. Takže ten úplně čistý by vlastně vůbec neměl mít uzavírací klauzuli, a jistě je tady otázka nějakého kompromisu. Zvýhodnění koalic je také diskusní, protože pokud by se snížila třeba na 4 % nebo dokonce na 3 % uzavírací klauzule a nechala se mechanickým násobkem, pak by to samozřejmě pro ty koalice bylo méně výhodné, to znamená 4, 8, 12, 16. Je otázka, proč zvýhodňovat či nezvýhodňovat koalice, a diskutována by byla i otázka jednomandátového volebního kraje při volbách do Poslanecké sněmovny.
Zase, když vyjdeme z nálezu Ústavního soudu v jejich komplexnosti, včetně toho posledního, tak se ukazuje, že tam určitá nerovnost stále zůstává, i přes změnu výpočtu a metodu Imperialiho místo D’Hondtovy. Bude li se trvat na tomto východisku, že systém má být co nejvíce poměrný, aby se odlišil od voleb do Senátu, tak prostě ten jednotný volební systém, to znamená, že Česká republika je jedním volebním krajem, je namístě. Zase někdo může namítat, že třeba Slovenská republika diskutuje dneska opak. Ona má celou Slovenskou republiku jako jeden volební obvod, ale tam mají jednokomorový systém Parlamentu. U nás se vlastně vychází z toho, že by měly ty dvě komory být od sebe co nejvíce vzdáleny co do volebních systémů.
Čili uzavřel bych to tak, že je zde řada otázek minimálně stejně a podle mě aktuálnějších, než je otázka korespondenčního hlasování. Dovolil bych si doporučit závěrem, aby nějaký navazující seminář na podzim otevřel i další otázky než jenom otázku korespondenčního hlasování. Mám k němu, jak jsem uvedl, dost velké výhrady, ale hlavně ho vidím jako otázku, která není klíčová." Tolik pan profesor Gerloch.
Dalším vystupujícím byl docent Zdeněk Koudelka, který měl zajímavý příspěvek, doufám, že vás zaujme: "V zásadě tady hovoříme o něčem, o čem nevíme, jak bude v praxi mnoho využíváno, kolik těch voličů v zahraničí využije korespondenční hlasování. Pokud jich bude málo, pak je možná tento seminář i taková bitka o tento institut ve volebním právu zbytečná." Bitka míněno tak, že jsme se tu sešli a že si povídáme o korespondenční volbě. Samozřejmě vycházím spíše z toho, že jich může být více, což nám napovídá třeba i nová slovenská zkušenost, o které pan docent nemohl vědět v době tohoto příspěvku. "Proto k tomu přistupuji z toho pohledu obecnějšího. Některé myšlenky už tady zazněly dopoledne. Kdyby těch voličů bylo hodně, nakolik je možné, aby ovlivnily podstatu nebo kvalitu nejen volebního práva jako takového a výsledku voleb, ale v podstatě kvalitu demokracie v našem státě.
Korespondenční hlasování zjednoduší volby zahraničním voličům, tak bude určitě více těch, kteří rozhodnou o Poslanecké sněmovně a prezidentu republiky, a přitom nežijí ve státě, o němž rozhodují. Neponesou důsledky svého volebního rozhodnutí. Demokracie je však o tom, aby si občané zvolili ty, kteří o nich rozhodují. Zvolí-li jim je někdo z ciziny, je tento princip porušen. Samozřejmě, Marek Benda tady dopoledne říkal, že už dneska mohou volit ze zahraničí na zastupitelských úřadech, takže již dneska je vlastně tento princip porušen. Tato debata je více abstraktní, tato debata není nad tímto návrhem zákona, ale vzhledem k tomu, že neproběhly debaty žádné, tak je namístě, abychom tady u pultíku mluvili i v širším kontextu. Praxe ukázala, že ta skupina, která volí na zastupitelských úřadech, je marginální. To znamená, že sice je to určité narušení principu, že by měli rozhodovat ti, kteří na daném území žijí, ale z hlediska faktického, skutečného, je to narušení nepatrné. Tady ovšem je možnost, že se to narušení podstatně zvýší. ***
