(12.10 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Ale v Rakousku je akcent na registraci skutečně také mnohem silnější, než bychom si dokázali představit. Jen tak se nechat zapsat do seznamu voličů nelze, i tam se musí uvádět důvody. Dokonce na tu registraci mají Rakušané speciální zákon, protože právě zjistili, že je potřeba do něj zavést i prvek toho správního řízení, odvolání, aby se člověk mohl bránit, protože skutečně podmínky potom vedou k tomu, že někteří lidé, Rakušané v zahraničí, jsou z volebních seznamů vyřazováni a mají mít možnost nebo právo se odvolat proti tomuto rozhodnutí.
Ještě jedna věc. Někteří naši občané žijící v zahraničí mají vlastně efektivně dvojí, trojí občanství v některých zemích světa, upozorňuje na to zákonodárce Německa i dalších zemí, například: Poláci, dejte si pozor na to, že využijete-li volebního práva vaší země, má to pro vás důsledky v zemi hostitelské. To je velice zajímavá věc, kterou jsme si tam říkali, a já vlastně neznám odpověď. Mě by opravdu v rámci posuzování korespondenční volby v zahraničí zajímalo, jak jsou na tom vlastně naši občané, když odvolí do Čech, jestli mohou také volit třeba v dalších dvou, třech státech, jestli je důležitý třeba daňový domicil, social ID v některých zemích a tak dál.
A teď, když se vrátím zpátky k prvnímu důvodu: My jsme v diplomacii byli často v situaci v různých zemích, když jsme museli zřídit pobočku zastupitelského úřadu nebo na nějakém místě zřídit zastupitelský úřad za nějakým účelem, buď že tam byla vysoká koncentrace našich občanů, takže jsme měli třeba tři týdny nebo dva týdny konzulát, když bylo fotbalové mistrovství v Polsku, anebo se zřizují konzulární úřady po dobu zvýšeného výskytu našich turistů v zemích, jako je Chorvatsko, Španělsko, Itálie. A vy můžete skutečně v těchto zemích v zahraničí zřídit pro účely voleb na dva nebo jeden den volební místnost, na dva dny, že máme dvoudenní volby. Tříčlenná volební komise se dá sestavit i z našich občanů v zahraničí, může tam být někdo z velvyslanectví, a je velký prostor pro to, aby náš stát udělal něco navíc. Protože když si vezmete třeba mapu Spojených států, vezmu-li třeba Seattle, nebo když vezmu Kanadu, Vancouver, Atlanta, tak tam Atlanta" - asi to... smíchal dvě země - "tak skutečně je to daleko, ale nic nebrání tomu, aby se v hotelové místnosti v Atlantě zřídila volební místnost a díky třeba tady tomu být blíž ke krajanům. Nejprve ovšem začít ty lidi registrovat, prostě vůbec se podívat, jaká je situace, protože řada lidí vůbec není registrována do volebních záznamů právě proto, že vždycky říkali, že to mají daleko. My bychom vlastně měli nejprve provést velmi pečlivou registraci zájmu i těch důvodů, jak jsem tady uváděl, proč by vlastně využívali korespondenční volby v zahraničí, a až potom se vrhat do nějakého takovéhoto procesu.
A úplně nakonec řeknu jednu věc. Já nevím, jak vypadá konkrétní návrh zákona, ale jako profesní diplomat ani v jedné zemi jsem nenašel, že by tu registraci dělaly zastupitelské úřady, že by vedly seznamy voličů. Víte proč? Totiž ono není neutrální potom, když ti lidé volí v zahraničí, třeba ve Vídni, a vám se to tady započítává do nějakého vylosovaného kraje, v jeho českém kraji. Všechny tyhle země, které umožnily volbu krajanům a korespondenční volbu, vlastně udělaly registraci v jejich domovských obcích nebo v obcích nebo v městech, kde ten člověk měl poslední trvalý pobyt, a tam se taky započítává jeho hlas. Jednak si myslím, že naše ambasády kapacitně s tím budou mít velký problém, ale odpoledne tady také bude kolega, který vám k tomu řekne víc. Ale není neutrální, že se ty hlasy prostě pak jen nasypou do dvou krajů v parlamentních volbách.
Teď se to stalo v Polsku, polské hlasy se vlily do varšavského výsledku. A protože historicky spíš volila Varšava vždy doprava, tedy, pardon, zahraničí volilo doprava, opozice v Polsku vyzývala naopak Varšavany, své voliče, aby vzali volební lístky, volební průkazy a jeli volit na venkov, aby oni zase nějak ovlivnili relativní počet mandátů v těchto obvodech. Čili není neutrální, ani kam ty hlasy započítáváte ze zahraničí, právě proto, pokud by se jejich počet měl zvyšovat, a není tam ta vazba, jakou mají Němci a Rakušané, že pokud tam ten krajan žije ve Vancouveru a naposledy žil v Kolíně nebo ve Vršovicích, tak by ten hlas měl být započítán v Kolíně nebo ve Vršovicích, ne že se to všecko nahází do jednoho koše."
Tady mám krátkou odbočku. Já jsem zažil v našem Zlínském kraji, to byste se divili, kdo to je, nebudu to říkat, ale jeden vlivný člověk v rámci své obce zorganizoval tři autobusy. Celá dědina se naložila do tří autobusů, vyřídili si voličský průkaz na svém obecním úřadu a jeli volit do Olomouce kamaráda toho dotyčného. Naprosto legální postup, ale zvýšili tím vlastně volební účast v jiném kraji, přineslo to několik desítek preferenčních hlasů, na dvě stě. Já nevím, kolik (se) vejde do autobusu, ale zkrátka několik preferenčních hlasů úplně mimo tuto obec. To je ta voličská turistika, ta se děje, ale v dnešní relativně jednoduché době, když máme sociální média, jsme v kontaktu přes mobilní telefony, máme různé aplikace, dneska je strašně jednoduché něco takového zorganizovat. Vlastně se až trošku divím, že se ještě do toho nikdo nepustil a že se nám tady takovýhle jev nerozšířil.
Další věc, kterou jsme řešili, je možnost, je vlastně ten fakt, že žádná ze zemí, která zaváděla korespondenční volbu, do toho nešla tou metodou naší, kdy do nejzásadnějších voleb, a to jsou volby parlamentní - já je považuju za zásadnější, než jsou ty prezidentské, protože tam, tady vlastně se tvoří legitimita každé vlády - tak do těch největších, s největší účastí kromě prezidentských voleb, za každou cenu se chce prosadit novela, která umožní korespondenční hlasování. Všechny ostatní země měly nějaký pilotní projekt, vybraly si nějaké méně, jak bych to řekl, méně pod drobnohledem zkoumané volby, méně důležité volby, volby druhého řádu, na těch si to vyzkoušeli a až podle toho ohlasu zavedli třeba korespondenční volbu plošně a v řádu let.
Já tedy respektuji to, co říkal Marek Benda, že debata o korespondenční volbě trvá už patnáct let, že to byl už Tomáš Grulich z pozice senátora, který to vždy navrhoval, protože se zajímal o naše poslance. Tak dobře, budu-li akceptovat, že tady to dnešní, to jednání, které tu teď máme, to několikadenní, je vyvrcholením nějaké společenské debaty, tak ale potom by měl opravdu následovat nějaký profesionální návrh z ministerstva, od ministerských úředníků, kde už se konkrétně na nějakém modelu podíváme, jak ty volby budou vypadat.
Důvodová zpráva tohoto zákona v podstatě neobsahuje žádná čísla. Já už jsem vám to říkal na začátku, žádné analýzy, ministerstvo mi neodpovědělo. Vstupní podmínky jsou úplně otevřené. Poslední kapkou byl příspěvek paní předsedkyně Pekarové Adamové, že vlastně se přihlásí každý, kdo dá čestné prohlášení, nemusí dokládat vůbec žádný vztah k nějakému bydlišti, což má samozřejmě zase důsledek, kam se vůbec posílají ty volební lístky a komu a jak a jaký je důvod jeho volby ze zahraničí. A tak bych mohl pokračovat. ***
