(12.20 hodin)
(pokračuje Radek Vondráček)
Poslední část - chtěl bych prohloubit ještě tu debatu, co se týče rovnosti. Znovu pan profesor Gerloch: "Já bych se zaměřil na dvě otázky. Jednu, která teď byla vyzvednuta, protože se mluví právě o absenci nebo řekněme problematičnosti svobody hlasování v případě alternativ, dále potom o tajnosti, možnosti porušení tajnosti. K tomu bych se vrátil stručně, protože čas běží," říká pan profesor na semináři.
"Možná bych začal tím, proč by ty alternativní formy měly být využívány, jaké jsou cíle. Teď to názorně ukázal pan docent, že jedním z hlavních cílů je zvýšit účast voličů ve volbách, a tím se celkem obecně argumentuje. Já bych poukázal na dva jakoby oslabující argumenty. Jednak by bylo nepochybně namístě, pokud by existovala volební povinnost, nikoliv volební právo. Pak samozřejmě stát musí vyvinout maximum úsilí k tomu, aby odstranil všechny překážky, které mohou nastat, tak, aby nebylo možné tvrdit, že tady je někdo postihován za to, že si neplní svou volební povinnost, a přitom se mu nějak zásadně výrazně ztěžuje, aby si tuto povinnost naplnil. Anebo druhá možnost by byla, že existuje nějaké kvorum platnosti voleb při volebním právu, třeba že musí být minimálně třetinová účast, jak to známe třeba u referend, petic a tak dále, aby byly volby platné. Pak zase by byl ten argument - ano, jestliže tady máme kvorum, tak musíme umožnit všem, aby ty překážky tady nebyly. Ale my nemáme ani jedno z toho, takže si kladu určitou otázku nad tím, zda tento cíl je zcela namístě, nebo není, a jestli bychom mohli říct, že volby, které nepoužívají tyto různé formy, zde zejména dejme tomu korespondenční hlasování, abychom tedy mohli říci, ty jsou nelegitimní, protože prostě nemáte korespondenční hlasování nebo jiné alternativy.
S tím souvisí ovšem i to, že určité české specifikum vůči zahraničí najdeme v některých organizačních otázkách a ty byly znovu potvrzeny v zákoně o správě voleb. Proto si kladu samozřejmě otázku, nakolik ta iniciativa, která se znovu objevila, a není nová, a znamená korespondenční hlasování ze zahraničí, je sladěna s platnou legislativou, včetně nové legislativy, která ovšem přebírá v zásadě východiska dosavadní, ale přináší některé novinky v zákoně o správě voleb a v úpravě jednotlivých volebních zákonů.
Samozřejmě, některé najdeme i jinde a některé prakticky téměř ne. První z nich je to, že existují stálé seznamy voličů podle místa trvalého pobytu, s výjimkou tedy samozřejmě pak toho zvláštního seznamu voličů. Jinak tady máme stálé seznamy, jsou vedeny z úřední povinnosti, což není úplně ve všech státech běžné. Vlastně už tím stát zabezpečuje trvalý přehled pro voliče, že nemají problém s tím, aby se zúčastnili. Mohou samozřejmě žádat, pokud tam nebudou zapsáni, i soud, aby o tom rozhodl, pokud to bude odmítnuto úřední cestou.
Druhá taková zvláštnost, která je v zásadě ojedinělá, je to, že se konají volby dva dny, v pátek a v sobotu, v pátek odpoledne, v sobotu dopoledne, takže návrh, který byl v původním zákonu o správě voleb, aby se přešlo na jeden den, na pátek, nebyl přijat a my setrváváme na dvou dnech. To vytváří zase komfortnější způsob pro voliče, vstřícný krok, který se ale týká všech voličů, i v zahraničí. S výjimkou některých velkých států, kde ty volby se konají několik dnů, se konají volby zpravidla prostě jenom jeden den.
Konečně tady máme i úpravu, která spočívá v tom, že hlasovací lístky se voličům zasílají nejpozději tři dny přede dnem voleb, zpravidla i o něco dříve, čili voliči mají možnost v klidu - což tady zaznívá jako jeden z argumentů pro alternativní volby - se připravit, takže tu možnost opět mají. Je pravda, že to pak může vyvolávat efekt family votingu, že tedy rodina se sejde nebo nějací známí, přátelé a tak dále, a společně probírají, koho budou volit v určitém volebním okrsku, nebo i bez ohledu na to nakonec, koho volit. To může být tedy ovlivněno, ať už jenom výměrou názorů, přímým nebo nepřímým tlakem dospělých, třeba rodičů vůči dětem a podobně, nebo zase naopak vůči seniorům. Ale máme zde možnost hlasování za plentou, kde si vybere každý ten hlasovací lístek, případně si může vybrat i nový hlasovací lístek, přestože byl už předtím motivován například otcem, že si musí vybrat konkrétní stranu. I tato možnost u nás je. Zmínil jsem to jenom myslím třikrát.
To je zásadní pro položení druhé otázky. Proč korespondenční hlasování jen ze zahraničí? Mám za to, že elektronické volby nebo další metody se prakticky nezvažují.
My máme zase ještě jednu věc. To jsou volební urny, které se nosí občanům, kteří mají obtíže. Z hlediska hlasování to zase není celosvětově úplně běžné. Myslím si, že ten důvod se těžko hledá. Proč by to měli být jen občané v zahraničí, kterým by se umožnilo snadnější hlasování?
Domnívám se, že jsou tady skutečně dvě kategorie. Buď jsou tady občané, kteří dlouhodobě žijí mimo území České republiky. Tady podotýkám, že dříve jsme vycházeli z toho, že jednou z překážek výkonu volebního práva je to, že občan České republiky nemá trvalý pobyt na území České republiky. To už bylo poměrně dávno odstraněno, ale pozor, tato otázka faktického vztahu k České republice tady pořád je. Druhá kategorie jsou potom ti, kteří dočasně pobývají v zahraničí - o tom se hovořilo - ať už to jsou turisté, studenti, podnikatelé nebo lidé na služební cestě, lidé, kteří jsou v době voleb v zahraničí.
Tady si myslím, že roli může hrát už vyhlášení voleb. Poslední dobou se to začalo prodlužovat, zase o tom můžeme vést samostatnou diskusi. Čili kdy jsou ty volby vyhlášeny? Mluví to například pro dřívější vyhlášení, což udělal Miloš Zeman s posledními volbami do Parlamentu České republiky, kdy je vyhlásil s velkým předstihem. Je to argument pro dřívější vyhlášení voleb, ne tedy úplně přehnané, to ano, ale vyhlášení s předstihem ukazuje možnost se nějakým způsobem přizpůsobit a přizpůsobit si případně i svůj zahraniční pobyt, zahraniční cestu, ať už soukromou, nebo služební.
Samozřejmě, pokud by se zavádělo korespondenční hlasování pro zjednodušení, tak není důvod, proč by to nemělo být v České republice umožněno - čili buď všem, anebo nikomu. To je ten problém.
Samozřejmě, řešením by bylo třeba to, že by se hlasovalo předem, to znamená, pořád jaksi osobně, ale v nějaké lhůtě pěti, sedmi, možná až deseti dnů. Prostě odevzdat hlasovací lístek u starosty nebo vůbec na obecním úřadu, kam přísluší ta osoba, nebo na zastupitelském úřadu v zahraničí tak, aby měl větší prostor, protože skutečně ty konkrétní dva dny nemůže hlasovat. ***
