(Jednání pokračovalo v 14.00 hodin.)
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážený člene vlády, zdravím vás všechny při odpoledním jednání.
Jelikož přestávka na jednání klubu Pirátů vypršela, budeme pokračovat pevně zařazeným bodem, kterým je bod číslo 9.
Ale než tak učiníme, tak načtu došlé omluvy. Omlouvají se páni poslanci Černý Oldřich od 14 hodin ze zdravotních důvodů a Mašek Jiří od 13.30 do 15 hodin z pracovních důvodů.
Nyní tedy otevírám bod číslo
9.
Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové,
Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 241/ - druhé čtení
Mám tady několik přihlášených. Předložený návrh uvede za navrhovatele poslanec Josef Bernard, který už je připraven, jak vidím. Poprosím vás tedy o ztišení a pana předkladatele za ujmutí se slova. Prosím, máte slovo.
Poslanec Josef Bernard: Děkuju za slovo, paní předsedající. Já budu velice krátký a stručný. Jsme ve druhém čtení zákona, který řeší sňatky, nebo chcete-li, manželství pro stejnopohlavní páry. My jsme v prvním čtení věnovali tomuto zákonu bezmála pět hodin, poté jsme projednávali tento návrh zákona v ústavně-právním výboru a v komisi pro rodinu a rovné příležitosti a já předpokládám, že pan zpravodaj seznámí plénum s výsledky projednávání v těchto dvou orgánech.
To, co bych chtěl zdůraznit, ta dosavadní debata zákona, od jehož předložení uběhl už rok a půl, já osobně ji hodnotím jako velmi věcnou, racionální a kultivovanou. Já za to všem děkuji, těším se na další debatu.
Viděl jsem, že v systému je načteno pět pozměňovacích návrhů, a já si vyhradím své názory k některým z těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán stálé komisi Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti. Usnesení výboru a stálé komise byla doručena jako sněmovní tisky 241/2 a 3. Výbor a stálá komise dále předložily záznamy, které vám byly doručeny jako sněmovní tisky 241/4 a 5.
Nyní tedy prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru, poslanec Aleš Dufek, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.
Poslanec Aleš Dufek: V podstatě pouze přečtu stručný záznam z jednání ústavně-právního výboru, z jeho 29. schůze dne 22. listopadu 2023, kdy vlastně po vyjádření člena návrhové skupiny poslanců, poslance Ing. Josefa Bernarda, mě jako zpravodaje tohoto tisku a po rozpravě ústavně-právní výbor za prvé při hlasování, aby výbor doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu předložený návrh zákona schválit, ze 17 přítomných poslanců 8 hlasovalo pro, 6 hlasovalo proti a 3 se zdrželi. To znamená, že usnesení nebylo přijato žádné. Dále se výbor usnesl, že pověřuje předsedu výboru, aby toto přednesl, což tímto činím.
Zároveň mám ještě povinnost přednést tady záznam z jednání stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti, která v podstatě na své schůzi 6. prosince 2023 se sešla a za prvé projednala návrh novely občanského zákoníku, tento sněmovní tisk číslo 241, a návrh usnesení nebyl v závěrečném hlasování přijat. Já tento záznam vlastně činím za paní předsedkyni, která dneska není přítomna.
Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní jsem právě chtěla pověřit, poprosit pověřenou zástupkyni stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti, aby se ujala slova, ale jak již bylo řečeno, tak učinil pan zpravodaj. Pokud by měl zájem nahradit paní poslankyni někdo jiný z komise, tak měl učinit předtím.
Není tady žádná takováto informace, proto tedy otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásilo několik poslanců s přednostním právem. Je to paní místopředsedkyně Olga Richterová, následuje paní poslankyně Šebelová, pan poslanec Kobza, pan poslanec Haas a hlásí se pak ještě následně i pan ministr Jurečka.
Nyní tedy poprosím paní místopředsedkyni s přednostním právem a kolegy a kolegyně o ztišení.
Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na předchozím projednávání tohoto za mě velice důležitého návrhu zákona jsem zdůrazňovala jednu věc, a sice, že je normální na něco změnit názor a že je normální, že se v průběhu života všichni vyvíjíme, nabíráme nejenom zkušenosti, ale taky podle mě jistou empatii nebo dovednost vcítit se do pozice, do zkušenosti jiných lidí, a že právě tohle téma takovou příležitost ke změně názoru nabízí tím, jak se o něm víc mluví, tím, jak se mluví o zkušenostech konkrétních lidí. Já bych si vám dovolila dnes říci příběh, který je velmi konkrétní, je velmi tíživý a osobní, ale současně je to příběh, který se děje zas a znovu. Přednesu ho i proto, že jsem se zase setkala s jeho obdobou v jiné rodině. Není to nic nekonkrétního, ale jsou to věci, které se dotýkají lidí v naší zemi a jejich rodin.
Letos je to deset let, co se oběsil Filip Havlíček. Stalo se to 2. února 2014. Filipovi bylo necelých patnáct. A proč se zabil? Kvůli nenávisti. Budu citovat z dopisu na rozloučenou, kdy své rodině napsal přesně tato slova: "Moc a moc si vážím vaší shovívavosti a toho, že jste to brali v pohodě a nevadilo vám to. Tohle, moje sexualita, je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to udělal. Dnešní svět je naprosto plný předsudků a nenáviděnosti k určitým skupinám lidí. To mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu napomohla k veškeré rovnoprávnosti všech lidí na zemi. Nedokážu se změnit, i kdybych se snažil."
Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto jsou slova Filipa Havlíčka, kterého nepochopení, nenávist, nepřijetí, jejich projevy trápily tak moc, že ukončil svůj život. On věděl zhruba od svých jedenácti let, že je gay, žil na vesnici a jeho rodina chodila do kostela.
Já teď řeknu něco, co možná nebude úplně příjemné, ale řeknu to s tím, že sama jsem křesťanka, chodím do evangelického sboru a že mě to fakt trápí, že se v naší zemi odehrávají kázání, jako byla ta ve vesnici u Filipa Havlíčka. Kázání místního kněze vlastně podněcovala k homofobním názorům. Byla o tom, že by se mělo zakázat registrované partnerství nebo že by se gayové měli chovat jako normální lidé, ne jako homosexuálové. Já jsem chtěla upozornit, že když se toto ve společnosti děje ve veřejném prostoru, tak to má prostě hmatatelný dopad na konkrétní lidi a na mladé, na dospívající lidi zejména. A protože jsem taky máma a vím, že mnozí zde buď máte vlastní děti, vnoučata nebo blízké širší rodiny, tak prostě víte, že když se děti narodí, tak netušíme, čím byly nadány, jaké jsou jejich talenty, ale třeba i to, jaká bude jednou jejich sexuální orientace. Prostě nevíme, jací budou, a změnit se nemůžou. ***
