(pokračuje Markéta Pekarová Adamová)

9.
Návrh poslanců Josefa Bernarda, Markéty Pekarové Adamové, Olgy Richterové,
Martina Baxy a Jany Pastuchové na vydání zákona, kterým se mění
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů,
a další související zákony
/sněmovní tisk 241/ - druhé čtení

Mám tady několik přihlášených. Předložený návrh uvede za navrhovatele poslanec Josef Bernard, který už je připraven, jak vidím. Poprosím vás tedy o ztišení a pana předkladatele za ujmutí se slova. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuju za slovo, paní předsedající. Já budu velice krátký a stručný. Jsme ve druhém čtení zákona, který řeší sňatky, nebo chcete-li, manželství pro stejnopohlavní páry. My jsme v prvním čtení věnovali tomuto zákonu bezmála pět hodin, poté jsme projednávali tento návrh zákona v ústavně-právním výboru a v komisi pro rodinu a rovné příležitosti a já předpokládám, že pan zpravodaj seznámí plénum s výsledky projednávání v těchto dvou orgánech.

To, co bych chtěl zdůraznit, ta dosavadní debata zákona, od jehož předložení uběhl už rok a půl, já osobně ji hodnotím jako velmi věcnou, racionální a kultivovanou. Já za to všem děkuji, těším se na další debatu.

Viděl jsem, že v systému je načteno pět pozměňovacích návrhů, a já si vyhradím své názory k některým z těchto pozměňovacích návrhů. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání ústavně-právnímu výboru jako výboru garančnímu, dále byl tisk přikázán stálé komisi Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti. Usnesení výboru a stálé komise byla doručena jako sněmovní tisky 241/2 a 3. Výbor a stálá komise dále předložily záznamy, které vám byly doručeny jako sněmovní tisky 241/4 a 5.

Nyní tedy prosím, aby se slova ujal zpravodaj ústavně-právního výboru, poslanec Aleš Dufek, informoval nás o projednání návrhu ve výboru a případné pozměňovací návrhy odůvodnil. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Aleš Dufek: V podstatě pouze přečtu stručný záznam z jednání ústavně-právního výboru, z jeho 29. schůze dne 22. listopadu 2023, kdy vlastně po vyjádření člena návrhové skupiny poslanců, poslance Ing. Josefa Bernarda, mě jako zpravodaje tohoto tisku a po rozpravě ústavně-právní výbor za prvé při hlasování, aby výbor doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu předložený návrh zákona schválit, ze 17 přítomných poslanců 8 hlasovalo pro, 6 hlasovalo proti a 3 se zdrželi. To znamená, že usnesení nebylo přijato žádné. Dále se výbor usnesl, že pověřuje předsedu výboru, aby toto přednesl, což tímto činím.

Zároveň mám ještě povinnost přednést tady záznam z jednání stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti, která v podstatě na své schůzi 6. prosince 2023 se sešla a za prvé projednala návrh novely občanského zákoníku, tento sněmovní tisk číslo 241, a návrh usnesení nebyl v závěrečném hlasování přijat. Já tento záznam vlastně činím za paní předsedkyni, která dneska není přítomna.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní jsem právě chtěla pověřit, poprosit pověřenou zástupkyni stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti, aby se ujala slova, ale jak již bylo řečeno, tak učinil pan zpravodaj. Pokud by měl zájem nahradit paní poslankyni někdo jiný z komise, tak měl učinit předtím.

Není tady žádná takováto informace, proto tedy otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy se přihlásilo několik poslanců s přednostním právem. Je to paní místopředsedkyně Olga Richterová, následuje paní poslankyně Šebelová, pan poslanec Kobza, pan poslanec Haas a hlásí se pak ještě následně i pan ministr Jurečka.

Nyní tedy poprosím paní místopředsedkyni s přednostním právem a kolegy a kolegyně o ztišení.

 

Místopředsedkyně PSP Olga Richterová: Já vám děkuji, paní předsedkyně, za slovo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, na předchozím projednávání tohoto za mě velice důležitého návrhu zákona jsem zdůrazňovala jednu věc, a sice, že je normální na něco změnit názor a že je normální, že se v průběhu života všichni vyvíjíme, nabíráme nejenom zkušenosti, ale taky podle mě jistou empatii nebo dovednost vcítit se do pozice, do zkušenosti jiných lidí, a že právě tohle téma takovou příležitost ke změně názoru nabízí tím, jak se o něm víc mluví, tím, jak se mluví o zkušenostech konkrétních lidí. Já bych si vám dovolila dnes říci příběh, který je velmi konkrétní, je velmi tíživý a osobní, ale současně je to příběh, který se děje zas a znovu. Přednesu ho i proto, že jsem se zase setkala s jeho obdobou v jiné rodině. Není to nic nekonkrétního, ale jsou to věci, které se dotýkají lidí v naší zemi a jejich rodin.

Letos je to deset let, co se oběsil Filip Havlíček. Stalo se to 2. února 2014. Filipovi bylo necelých patnáct. A proč se zabil? Kvůli nenávisti. Budu citovat z dopisu na rozloučenou, kdy své rodině napsal přesně tato slova: "Moc a moc si vážím vaší shovívavosti a toho, že jste to brali v pohodě a nevadilo vám to. Tohle, moje sexualita, je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to udělal. Dnešní svět je naprosto plný předsudků a nenáviděnosti k určitým skupinám lidí. To mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu napomohla k veškeré rovnoprávnosti všech lidí na zemi. Nedokážu se změnit, i kdybych se snažil."

Vážené kolegyně, vážení kolegové, toto jsou slova Filipa Havlíčka, kterého nepochopení, nenávist, nepřijetí, jejich projevy trápily tak moc, že ukončil svůj život. On věděl zhruba od svých jedenácti let, že je gay, žil na vesnici a jeho rodina chodila do kostela.

Já teď řeknu něco, co možná nebude úplně příjemné, ale řeknu to s tím, že sama jsem křesťanka, chodím do evangelického sboru a že mě to fakt trápí, že se v naší zemi odehrávají kázání, jako byla ta ve vesnici u Filipa Havlíčka. Kázání místního kněze vlastně podněcovala k homofobním názorům. Byla o tom, že by se mělo zakázat registrované partnerství nebo že by se gayové měli chovat jako normální lidé, ne jako homosexuálové. Já jsem chtěla upozornit, že když se toto ve společnosti děje ve veřejném prostoru, tak to má prostě hmatatelný dopad na konkrétní lidi a na mladé, na dospívající lidi zejména. A protože jsem taky máma a vím, že mnozí zde buď máte vlastní děti, vnoučata nebo blízké širší rodiny, tak prostě víte, že když se děti narodí, tak netušíme, čím byly nadány, jaké jsou jejich talenty, ale třeba i to, jaká bude jednou jejich sexuální orientace. Prostě nevíme, jací budou, a změnit se nemůžou.

Chci zdůraznit, že když člověk od mládí, od dětství poslouchá od autority slova o tom, že je divný, že se má vlastně skrývat, že jeho přirozenost je nepřijatelná, co to s ním asi udělá? Co asi s mladými lidmi udělá, když tady slyší, že hovězí je hovězí? Já se za to stydím a mluvím tady o tom takto napřímo, protože my máme šanci těmto mladým lidem ukázat, že pro nás nejsou občané druhé kategorie, že se změní postupně klima v naší společnosti. Samozřejmě nepůjde to nikdy ze dne na den, ale že postupně z toho řekněme strukturálního stigmatu se dostaneme do společnosti co největší rovnosti.

A ještě zmíním jednu věc. Pokud by vás zajímalo téma sebevražednosti zejména dospívajících mladých lidí, tak skutečně tam, kde bylo přijato takzvané manželství pro všechny nebo manželství pro stejnopohlavní páry, tak - a to je prosím samozřejmě dané v souvislosti s vývojem ve společnosti, je to dané v souvislosti s tím, že se prostě změní klima, to, jakým způsobem se lidé o tomto tématu baví, jak na to reagují - tak je to spojené s měřitelným poklesem právě sebevražednosti dospívajících, a to číslo je obrovsky vysoké. Mezi těmi, kdo se identifikují jako gayové, jako lesby a podobně, sebevražednost poklesla měřitelně o 28 %, to je prostě spousta životů, které nejsou zmařeny, a je to fakt čistě v souvislosti, v sepětí s tou změnou, kterou přinese schválení normy, která umožní rozšířit práva na ty, kteří už dnes mají stejné povinnosti, ale práva ne.

Já už skončím toto připomenutí věci, která si můžeme myslet, že je zdánlivě abstraktní, že to je nějaká vzdálená společenská debata, ale týká se nás všech, týká se našich dětí, našich blízkých a toho, že nežijeme ve vakuu. Společnost, ti, kdo nás obklopují, nás velmi ovlivňují, ovlivňuje nás, jak se hovoří třeba v tom kostele, do kterého chodíme. Ovlivňuje nás, jaké zákony jsou přijímány. A když si vzpomeneme na Filipa Havlíčka a na spousty dalších lidí, na něž zbytečná nenávist dopadá, tak si myslím, že bychom se mohli pokusit o co největší vstřícnost, jaké budeme jako Sněmovna schopni.

Vím, že se tady rýsuje kompromis, vím, že patrně bude přijata nějaká vstřícnější úprava, ale s jiným názvem, ale chtěla jsem připomenout, že pro konkrétní mladé lidi, kteří se vypořádávají se svou orientací, je to velice důležité, jakým způsobem tady budeme hovořit, jakou normu nakonec přijmeme. A chtěla jsem opravdu poprosit, myslete na to, že ta naše slova můžou vést i k tomu, že si lidé bohužel sahají na život. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy v obecné rozpravě je přihlášena paní poslankyně Šebelová, které se omlouvám, že jsem ji omylem tady smazala z pořadí, ale mezitím jsme to dali do pořádku. Následuje pan poslanec Kobza. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení páni ministři, děkuji vám za slovo. Já jsem se dnes rozhodla vyjádřit svůj politický, a zejména tedy lidský názor i svým oděvem, takže přestože víte, že jsem podporovatelkou narovnání práv stejnopohlavních párů, dneska tady před vás předstupuji, aby to bylo úplně jasné, v duhových šatech.

Chtěla bych začít citací z Listiny základních práv a svobod, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, a chtěla bych říct, že takto bychom měli přistupovat i k těm lidem, kteří, přestože za mě už by to mohlo být zbytečné a nemuseli bychom je takto označovat, a označujeme je jako LGBTQ+, různě. Oni nepotřebují žádnou nálepku, žádné označení, jsou to prostě jenom lidé a já bych si moc přála se dožít někdy situace, kdy to nebudeme muset řešit.

Hovořím tady z pozice mámy. Mám dvojčata a víte, že jeden z těch synů je gay, a tak mám velice blízkou osobní zkušenost s tím, jak to ve společnosti probíhá a jakou spoustu předpokladů si v hlavách nosíme, a nosím si je i já. Přemýšlela jsem nad tím, co mi ta zkušenost přinesla, a musím říct, že se ve mně teď kloubí spousta myšlenek. Tím, že jsem poslankyně, tak mám právo vystoupit tady na mikrofon a můžu tak být hlasem queer lidí, queer mladých lidí. Účastnila jsem se díky tomu spousty debat a uvědomila jsem si díky tomu spoustu věcí. Mimochodem jsem si uvědomila, v jak privilegovaném postavení jsem se narodila tím, že jsem se narodila jako žena, zároveň se cítím jako žena, a ještě navíc se mi líbí muži, takže splňuji všechny ty předpoklady, které většinová společnost očekává, takže mi nikdy nepřišlo divné, když se mě někdo ptal na otázku: Tak co, už máš kluka? Přišlo mi to úplně normální a nikdy jsem se nad tím nepozastavovala, až do doby, než jsem věděla, že je můj syn gay, a každý se mě ptá - teď už méně, protože se to veřejně ví, a já mu za to děkuji, že ten příběh můžeme sdílet. Ale to je úplně neuvěřitelné, kolik vlastně lidí předpokládá, že něco nějak bude. Mě se pořád někdo ptá: Tak co, už má holku? A já na to říkám: Nemá. Všichni předpokládají, že když je kluk, musí mít holku. Proč to tak je? Proč se neptáme: Už někoho má?

A to je to nastavení, o kterém přede mnou, troufnu si tvrdit, mluvila paní místopředsedkyně Olga Richterová, to je to nastavení v těch našich hlavách. My vlastně vytváříme tím, co předpokládáme, nějaké prostředí. Ono totiž to má své důsledky. Já jsem nikdy nemusela řešit to, že někdo, kdo se mi líbil a s kým jsem šla na rande, to třeba neřekl svému okolí, takže neznáme situaci, že se vám někdo líbí, ale nemůžete s ním chodit na veřejnosti, protože on to ještě nemá vyřešené a neudělal ten takzvaný coming out. To jsou situace, které my si neumíme představit, protože jsme je nikdy nezažili, ale ony se opravdu dějí. Nestává se nám v práci, že někdo bude mít nepříjemné poznámky na naši sexuální orientaci, protože jsem to měla vždycky úplně obyčejně, normálně, tak jako to mají všichni, tak, jak to je běžné, a mně by se moc líbilo, aby i ostatní lidé to nemuseli zažívat. V rámci jednoho týdne festivalu Prague Pride v srpnu jsem se účastnila debaty a bylo zajímavé poslouchat mladé lidi, kteří hovořili o svých zkušenostech, jak někdy je těžké být i menšinou v menšině. Vystupoval tam gay, který je zároveň Vietnamec. Narodil se v Ostravě a hovořil o tom, co pro něj je těžší, jestli bylo těžší být příslušníkem menšiny na severomoravském městě, anebo nyní v Praze být příslušníkem jiné menšiny, a ještě navíc být menšinou v menšině. To jsou situace, které já jsem osobně nikdy nezažila, a musí to být nepříjemné.

Takže to je něco, co mě navedlo k tomu si uvědomit, že vlastně většinová společnost má privilegované postavení v tom, že to má jednoduché, má to prostě tak, jak se očekává, ale ne všichni to tak mají a naší možností je pomoci tomu, aby se to změnilo, aby prostě jednou to bylo normální a nikdo to nebude řešit. A to je to - vlastně na těch debatách byla kladena LGBT lidem otázka, co jim přidala, teď řeknu jedno takové zvláštní anglické slovo: Co vám dala vaše queerness? Protože queer je označení lidí. Co vám to, že patříte do této skupiny lidí, přineslo? Mně tu otázku nepoložili, ale já jsem nad tím přesně také přemýšlela, co mně to přineslo. A stále se učím - neříkám, že to umím - ale nepředpokládat, nesoudit. I mně je divné na první pohled vidět muže, který vypadá jako muž, v ženských šatech, ale vlastně pak si na druhou stranu řeknu: proč nad tím přemýšlím, proč mám v sobě tenhleten vzorek? Ať si každý nosí co chce, vypadá jak chce, důležité je, že neubližuje jiným lidem. Protože někdo, kdo vypadá úplně jako andílek, může být také pěkný ďábel. Takže nesoudit knihu podle obalu.

Tři důvody, proč si myslím, že bychom měli přijmout změnu občanského zákoníku a narovnat práva homosexuálních párů tak, jako to mají heterosexuální páry - za mě jsou jednoduché. Za prvé, že všichni lidé jsou si rovni, za druhé, protože žijeme v 21. století, a za třetí - a to mi připadá nejdůležitější - protože to vůbec nikomu neublíží. Tím, že skupině lidí, která aktuálně ta práva nemá, a my jim ta práva přidáme, žádné jiné skupině lidí ta práva nevezmeme.

Vnímám to jako důležité zejména proto, že můžeme opravdu ovlivnit duševní zdraví našich mladých ve věku nás, kdy se identifikujete sami se sebou, hledáte se, mnozí si uvědomují svou odlišnost, a my jim můžeme pomoci tím, jak se k nim budeme chovat, že jim řekneme, že je jako společnost přijímáme s otevřenou náručí a dáváme jim stejná práva.

Troufnu si odhadnout, že v každé rodině v České republice, minimálně v té širší, protože často rodina má 20 až 25 členů, i kdybychom počítali, že se jedná o ona 4 %, ale osobně si myslím, že to číslo je daleko větší, tak prostě v každé rodině se někdo najde, kdo se identifikuje jako queer. Jsem přesvědčena o tom, že tím, že ten zákon napravíme, tak každý jeden z nás, jak tady v té místnosti sedíme, pomůžeme i někomu ve svém okolí.

K pozměňovacím návrhům, které zatím jsou načteny, a věřím, že budou načteny další, bych chtěla říct pouze dvě věci. My jsme velice bedlivě poslouchali debatu v rámci prvního čtení. Jako nejčastější argument tady zaznívalo, že práva ať jsou narovnána, a vadí název, že není možné nazývat svazek muže a muže manželstvím nebo svazek ženy a ženy manželstvím, že to může být pouze svazek muže a ženy. Proto byl načten pozměňovací návrh, který vlastně všechna práva zachovává, pouze mění ten název, že svazek dvou dospělých lidí, stejnopohlavních, se považuje za partnerství, ale ve všem ostatním je na to pohlíženo, jako kdyby to bylo manželství. Jsem si vědoma toho, že to není ideální situace, protože v takovém případě bychom pořád něco, co za mě je stejné, nazývali různými jmény, na druhou stranu při složení aktuální Sněmovny si umím představit, že bych takovýto pozměňovací návrh podpořila, byť to není ideální - ale život není ideální, a dojde k narovnání těch práv, protože v naší zemi žije spousta takzvaných duhových rodin, které čekají na to, že jejich práva budou narovnána, aby měly jistotu, že v případě, že se jednomu z partnerů něco stane, aby to dítě nedejbože v nejhorším případě nezůstalo samo a bylo ochráněno i naším právem, což aktuálně není. Ale zároveň chci říct, že to je jediný maximální možný ústupek, který jsem ochotna udělat, a nesouhlasím s tím, aby bylo zasahováno do dalších práv, zejména těch rodičovských. Myslím si, že nemáme právo rozhodovat, kdo má mít na co právo, jenom proto, že jeho sexuální orientace je jiná než ta většinová, protože to je něco, co si ti lidé nevybírají, narodí se tak, nezvolili si to, nevymýšlejí si to.

A poslední poznámka. Často se nám bohužel začíná objevovat pojem, který tady léta znala jenom určitá, velmi omezená skupina lidí, a to je takzvané surogátní mateřství. Chtěla bych tady na tomto místě říct, že za mě je to důležitá problematika, ale absolutně nesouvisí s projednáváním změny občanského zákoníku. Nesouhlasím s tím, aby to bylo spojováno. Jsem za poslanecký klub Starostové a nezávislí členkou pracovní skupiny k surogátnímu, takzvanému náhradnímu mateřství a svědomitě tady mohu říct, že opravdu se tou otázkou zabýváme se vší důstojností. Máme za sebou několik pracovních jednání, kde se účastnili psychologové, zástupce odborné společnosti pro reprodukční medicínu, zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví, ústavní právníci, právníci, etička a další lidé. Přistupujeme k tomu tématu velmi zodpovědně a troufnu si říct, že velmi konzervativně, ač bych sama v některých případech dokázala být i liberálnější, tak v tomto případě jsem si vědoma toho, že je to velmi složitá otázka a je potřeba k ní přistupovat opravdu s respektem k tomu, že je to nestandardní věc, ale surogátní mateřství řeší neplodnost ženy, nemožnost otěhotnět například proto, že nemá dělohu, a je ve velké části využíváno, pokud je využíváno, heterosexuálními páry. Tedy ta zákonná úprava surogátního mateřství je potřebná. Není dobře, že není obsažena v našem právním řádu, ale prosím, nespojujme to v této debatě s narovnáním práv stejnopohlavních párů, protože se jich to primárně netýká.

Prosím vás tedy o to, abyste při svých vystoupeních, ale zejména potom při hlasování mysleli na to, že jednáme o lidských právech, že je to otázka lidských práv a důstojnosti, a všem, kteří jsou připraveni podpořit návrh zákona jako celku, jak byl předložen, tak jako já jsem připravena v případě, že to bude možné, podpořit v té plné variantě, tak všem vám, co jste ochotni takto hlasovat se mnou, děkuji. Děkuji vám za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Pan poslanec Kobza je další přihlášený a po něm se hlásí pan ministr Jurečka s přednostním právem. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jiří Kobza: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady předstupuji s názory z druhé strany spektra. Sice nemám duhový oděv, který kdybych měl, tak bych si ho vzal už jenom proto, abych zdůraznil, že duha patří všem, nejenom těm, kteří si ji uzurpují sami pro sebe.

Zhruba před osmnácti lety Parlament schválil institut takzvaného registrovaného partnerství, o kterém tehdy zástupci LGBT komunity prohlašovali, že to je konečný požadavek, který mají, a že už nebudou požadovat nic víc. No, přesto všechno tady stojíme nyní před návrhem zákona, který toto rozšiřuje.

Manželství je v právním řádu České republiky chápáno jako svazek muže a ženy, nikoliv dvou osob stejného pohlaví. Rád bych připomněl, že tento svazek muže a ženy je tisíci lety ověřený princip společnosti jako takové a jakékoliv sociálně inženýrské pokusy do tohoto stavu zasahovat skončí špatně. Proto se nepokoušejme zničit pilíře, na kterých západní křesťanská společnost stojí.

Jak zde již bylo řečeno, je zde reálné riziko vystavit naše spoluobčany konfliktu jejich svědomí a víry, a navíc nezapomínejme, že v různých zemích je různá sexuální orientace chápána velmi odlišně, a tyto země obnáší třetinu obyvatelstva planety. Černá se nestane bílou jenom proto, že to napíšeme do Sbírky zákonů. A já mám takový pocit, že si tak trošku zahráváme s ohněm. Roman Joch napsal velmi hezky: "Lze leden, únor a březen prohlásit zákonem za léto? Jistě ano, i když je to popření reality. Není-li ale stát a Parlament schopen rozpoznat, co je to manželství, odeberme mu pravomoc o něm rozhodovat."

Na debatě o redefinici manželství lze také vidět, jak ti, kdo se považují a označují za vzor tolerance, dokážou tuto toleranci popírat a nenávidět všechny, kdo mají opačný názor na tuto věc. Okázale proklamují, jak jsou tolerantní, a přitom tvrdě odsuzují všechny, kdo si dovolí něco namítnout. Tato atmosféra samozřejmě je pro nás jako konzervativní demokraty naprosto nepřijatelná.

Stát manželství, tedy svazek muže a ženy, nestvořil, jen jej vždycky uznával a pomáhal mu kvůli zachování rodu národa, lidstva jako takového a výchově následníků, výchově dětí. A děti se rodí právě spojením párů opačného pohlaví. Proto stejnopohlavní svazek z principu nemůže být nikdy manželstvím jako takovým. Vím, že registrované partnerství jako takové může, má ještě institut dalších smluv, plných mocí, posledních vůlí a podobně, kdy může každý individuální pár si narovnat ty vztahy, tak jak potřebují, tak jak jim to vyhovuje. A není proto žádný logický, ani faktický, ani historický precedens, jak by se toto partnerství mělo označovat jako manželství.

A můžu říct, že mně píšou stovky lidí, abych toto přednesl, že manželství je skutečně svazek muže a ženy - táta, máma, babička, dědeček, děti. Registrované partnerství je prostě institut sám o sobě, který s manželstvím nemá nic společného. Proto budeme velmi pečlivě sledovat všechny pozměňovací návrhy a všechny formulace, které tady zazní, a budeme přemýšlet o tom, co z toho podpoříme a co ne, protože si myslíme, že historický precedens, zkušenost tisíce let vývoje, který má za sebou rod Homo sapiens, stojí na páru muž a žena. Děkuji vám.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní je s faktickou poznámkou přihlášen pan poslanec Berki. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Jan Berki: Vážená paní předsedkyně, kolegové, kolegyně, dovolím si ve faktické jen několik faktických poznámek na pana kolegu. Manželství je věc, která je tu tisíce let, ale rozhodně i právně se upravuje. Zřejmě si myslím, že nechcete říct, že tak jak bylo manželství vnímáno za středověku, tak máme manželství vnímat i dnes.

Duhu? Duhu si rozhodně pro sebe nikdo neuzurpuje. Už jsem to říkal jednou, nechoďte s tímto argumentem, prosím. (Předsedající: Prostřednictvím.) Já jsem na začátku... (Předsedající: Omlouvám se.) Protože reaguji celou dobu na pana kolegu.

Co se týká narovnání práv a povinností, nechtějí to jenom homosexuální lidé pro sebe. Součástí té iniciativy jsou heterosexuálové. Není to něco, že chceme práva pro sebe. Ale chceme, aby ten vztah byl narovnán, aby tam nedocházelo ke zbytečné diskriminaci. Netuším moc, proč já bych si měl některé věci upravovat plnou mocí a podobně, když někdo jiný ve stejném postavení to udělá automaticky tím svým svazkem.

A co se týká precedentů, v jiných státech to lze, nevytváří to tam problém. Netuším, proč by to nešlo u nás.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se vracíme do obecné rozpravy a pan ministr Jurečka je dalším přihlášeným s přednostním právem. Následuje s přednostním právem pan ministr Baxa a pan předseda Cogan je další přihlášený. Prosím, máte slovo.

 

Místopředseda vlády, ministr práce a sociálních věcí ČR Marian Jurečka: Děkuji. Dobré odpoledne. Vážená paní předsedkyně, kolegyně, kolegové, veřejnosti, my tady jsme ve druhém čtení a projednáváme novelu občanského zákoníku, které vlastně označujeme v běžném hovorovém prostředí a mediálním prostoru tematicky manželstvím pro všechny. Já tady chci teď prohovořit jako předseda jedné z koaličních stran, neměl jsem tady možnost být při projednávání v prvním čtení, tak nyní si to dovolím také říct, ten názor a ten jasný pohled za nás za lidovce v tomto vystoupení. Nebude dlouhé. Budu stručný a věcný. A tedy, že manželství chápeme jednoznačně jako svazek muže a ženy, ale zároveň také jedním dechem říkáme, narovnejme práva registrovaných partnerů.

Jsme jako lidovci přesvědčení, že pro dobře fungující společnost je důležitou prioritou fungující rodina, která je opřena o manželství, které je svazkem muže a ženy. I když to třeba zní ve světle mnoha problémů, kterým naše rodiny a vztahy čelí, pro někoho někdy až idealisticky, tak je to něco, co bylo pro nás v životě důležité, když jsme byli jako děti, a je to pro nás důležité, když dnes prožíváme role rodičů. Ostatně úmluva o právech dítěte v článku 1 odst. 1 hovoří poměrně jasně, cituji: "Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči."

Pro nás lidovce je proto dlouhodobě naprosto zásadní hodnota manželství. Manželství, které je svazkem muže a ženy, svazkem, jehož hodnota má své nenahraditelné místo ve společnosti, protože je základním stavebním prvkem a dobrým předpokladem také i stabilní společnosti, díky které mu můžeme přirozeně dávat také nový život. Manželství má být jistota, stabilita rodiny a společnosti, ne módní trend. Je to svorník společnosti, který ji drží pohromadě.

I proto jsme jako lidovci navrhli podporu a ochranu manželství jako svazku muže a ženy do ústavy, a to již v červnu roku 2018. Předkladatelem byl tehdy Marek Výborný a skupina poslanců. Úprava je to stručná a jasná. Rodina, rodičovství a "manželství je svazek muže a ženy" jsou pod ochranou zákona. Považujeme to za důležité zvláště v době, kdy jsou často hodnoty, na kterých stojí naše vyspělá společnost po staletí, relativizovány, někdy i znevažovány, a také i z pohledu ochrany společnosti a systémů erudovány.

Současně také řešíme i další zásadní témata ve společnosti, jako je demografický vývoj, stabilita rodin, mezigenerační solidarita, porodnost či důchodová reforma, u kterých jsou některé z těchto složitých problémů i důsledkem oslabování role rodiny a manželství a společnosti. Nicméně - chci to podtrhnout - nicméně pokud jde o současnou debatu, nyní ve druhém čtení registrované partnery a současnou úpravou právní jasně říkáme, že narovnat práva je potřeba. O tom se tady nemusíme přít.

Naše řešení za KDU-ČSL je prosté a racionální. Jasně podporujeme manželství jako svazek muže a ženy, tedy chceme zároveň také ale narovnat práva registrovaných partnerů, o kterých se zde vede debata již několik měsíců. My lidovci jsme k této debatě přistoupili konkrétně a zodpovědně. Náš kolega poslanec Jiří Navrátil, který se jako první poslanec veřejně přihlásil ke své orientaci, inicioval a připravil konkrétní návrh, který novelizuje celou řadu zákonů tak, abychom tato práva narovnali. Je to sněmovní tisk číslo 483, je tady v Poslanecké sněmovně, bohužel se nedostalo na jeho projednání zatím ani k prvnímu čtení. Tento návrh je zde také i s podporou nás, dalších poslanců našeho klubu. Tento návrh by z našeho pohledu optimálně řešil otázku narovnání práv, která vnímáme, že je třeba narovnat. Za nás lidovce tu tak nabízíme jasně pomyslnou podanou ruku a návrh dobrého řešení. Byl bych rád, kdybychom ho společně mohli schválit a ukázat tak lidem, že se i v těchto někdy složitých emočních tématech dokážeme dohodnout.

Ten náš přístup je přístupem věcným, racionálním, mimo jiné také s ohledem na rozložení sil v Poslanecké sněmovně, kde si troufám říci, že tento náš postup a přístup odpovídá i tomu, co reálně také může v Poslanecké sněmovně získat nakonec většinovou podporu. My z pohledu úprav, které teď ve druhém čtení jednotlivé pozměňovací návrhy přinášejí, se za nás kloníme k té úpravě, kterou přináší pozměňovací návrh poslanců Karla Haase, Pavla Bělobrádka, kolegyně Ožanové.

Chci závěrem poděkovat za dosavadní kultivovanou, věcnou, pozornou, naslouchající debatu. Myslím, že v tomto ohledu je atmosféra jiná, než byla tady vzrušená, nejenom v minulých volebních obdobích, co jsme tady zažívali, ale také třeba i v loňském roce. Děkuji moc za pozornost a prosím, abychom tuto debatu takto věcně udrželi i nadále. (Potlesk zprava.)

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Na vystoupení pana ministra chce nejdříve s faktickou poznámkou reagovat paní poslankyně Válková. Prosím, máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji. Pane ministře, to zní velmi hezky, ale ten legislativní návrh, o kterém jste hovořil, ten byl bohužel - nevím teď, kde je pan ministr... tady, děkuji - ten bohužel byl poznamenán vážnými legislativními závadami, nebyl dostatečně propojený s ostatními právními předpisy, a je logické, že tedy ho dneska neprojednáváme, protože jsou tak, jak jste správně zmínil, jiné návrhy, které tyto legislativní závady nevykazují.

A s panem poslancem Navrátilem, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, jsem velmi ráda spolupracovala, protože souhlasím s vámi - nejen že je odvážný, ale právě v oblastech, kam já třeba nedohlédnu, určité souvislosti vysvětlil. A myslím si, že ty pozměňovací návrhy, které tady budou načteny, a prosím o pozornost, i ty, které nebudou načteny, byť jste o nich byli informováni, třeba jeden můj, nám budou vypovídat o posunu, který česká společnost učinila. A jenom opravdu, to nebylo proti panu poslanci Navrátilovi, vaším prostřednictvím, paní předsedkyně, to bylo proti těm nedokonalostem, kterými byl ten návrh poznamenán. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní se tedy vracíme do obecné rozpravy. Poprosím pana ministra Baxu, který je přihlášen s přednostním právem, následuje pan předseda Cogan. Máte slovo.

 

Ministr kultury ČR Martin Baxa: Vážené kolegyně, vážení kolegové, patřím mezi poslankyně a poslance, kteří jsou navrhovateli předlohy, již nyní projednáváme. Osobně jsem návrh podepsal proto, že vyznávám liberální pohled na manželství. Podle něj, podle mého pohledu, je manželství v první řadě dohodou dvou lidí, a stát v mém vidění světa nemá být tím, kdo by měl v tomto případě omezovat svobodu jednotlivce, svobodu vstoupit do svazku manželského s osobou, kterou si zvolí.

Někomu se možná může zdát takové v uvozovkách smluvní pojetí manželství jako zvláštní, nemusí se mu líbit, já ho ale považuji za funkční a prospěšné. A říkám to koneckonců i jako člověk, který má coby dlouholetý plzeňský zastupitel za sebou už mnoho desítek obřadů, při nichž dva lidé vstoupili do svazku manželského. Nejen sdílení práv a sdílení povinností, ale i symbolický význam takového okamžiku pro partnerství dvou lidí považuji za velmi důležitý, a i to mě vede k názoru, že manželství nemá být omezeno, nemá být odepřeno stejnopohlavním párům. Na druhé straně musím říct, že plně respektuji fakt, že na tuto problematiku existují odlišné názory. Rozdělená je v náhledu na manželství společnost, toto rozdělení se pak přirozeně promítá i do Poslanecké sněmovny.

Jednotná ostatně není ani většina politických stran v této Sněmovně zastoupených. Oba tábory mají své argumenty, mnohé skutečnosti vidí zcela opačně. O to větší radost mám z toho, že vzájemně se respektujeme, respektujeme názory oponentů v tak složité věci.

Dámy a pánové, já osobně tento návrh podpořím. Jsem přesvědčený o tom, že manželství pro všechny je správným krokem, krokem, který česká společnost potřebuje. Děkuji za pozornost.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Nyní, než dám další slovo, ještě načtu došlé omluvy. Omlouvají se pan poslanec Kubík Jan od 14.01 ze zdravotních důvodů, paní poslankyně Mračková Vildumetzová Jana od 14 hodin z rodinných důvodů a paní poslankyně Němečková Crkvenjaš Zdenka od 15 hodin z rodinných důvodů.

S přednostním právem nyní vystoupí pan předseda Cogan, následuje pan poslanec Haas. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Josef Cogan: Vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych si dovolil odůvodnit pozměňovací návrh, který je v systému pod číslem 3923 a jedná se o pozměňovací návrh, který předkládáme společně s Ondřejem Kolářem, Jakubem Michálkem, Taťánou Malou a Helenou Válkovou.

Jedná se samozřejmě o teď stávající tisk 241 a všichni víme, že cílem tohoto tisku je umožnit osobám stejného pohlaví, které spolu chtějí trvale žít, uzavřít manželství. V proběhlé diskusi, které vlastně v této věci byly poměrně široké, nám ukazují, že na přijetí takzvaného manželství pro všechny dle podaného návrhu patrně není dosaženo dostatečného konsenzu mezi námi poslanci, přičemž právě pojem manželství, jak už tady hodněkrát zaznělo, je jedním z hlavních důvodů tohoto stavu. Naopak na tom, že dosavadní institut registrovaného partnerství není co do práv dostačující a že jeho obsah by měl být rozšířen, panuje poměrně vysoká shoda a ta shoda je poměrně široká. Ono nakonec to tady padlo z úst i mých předřečníků, že opravdu ta práva jsou v této chvíli problém a že prostě nejsou naplněna řekněme i v duchu toho, co bylo řečeno, v duchu ústavního základu, kde jsme si všichni rovni v právech i v důstojnosti.

Vzhledem k tomu, že právě jednou z hlavních rad proti tomu, aby bylo párům stejného pohlaví umožněno uzavírat manželství, je právě představa určité exkluzivity tohoto tradičního pojmu, navrhujeme v tomto pozměňovacím návrhu řešení, které spočívá k zavedení trvalého svazku osob stejného pohlaví, který bude z hlediska obsahu i náležitosti uzavírání shodný s manželstvím, avšak bude pro něj použito odlišné označení. Jako nejvhodnější se pro tyto účely jeví pojmenování partnerství, které bude navazovat na dosavadní stav s tím, že bude upuštěno od slova registrované, které může mít, ale může být i trošku vnímáno jako trochu snižující hodnotu uzavírajícího svazku. To sousloví registrované partnerství vzbuzuje i určité konotace, proto považujeme za nejvhodnější pojem pouze slovo partnerství.

Pokud se jedná o legislativní konstrukci, základem bude nový § 655 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého se partnerství bude uzavírat stejným způsobem jako manželství a právní režim v manželství se na partnerství použije obdobně. Tedy tam, kde právní předpisy budou hovořit o manželství, manželech, vdovách, vdovcích, budou se příslušná ustanovení vztahovat i na partnerství a partnery, respektive bývalé partnerství. Na partnery se budou samozřejmě vztahovat jak práva, tak i povinnosti obdobné právům a povinnostem v manželství.

To je asi v kostce, ty základní věci, samozřejmě i to má nějaké drobné výjimky, a já bych vám případně moc poděkoval za případnou podporu tohoto návrhu. Děkuji.

 

Předsedkyně PSP Markéta Pekarová Adamová: Děkuji. Nyní tedy poprosím o vystoupení pana poslance Haase, následuje pan poslanec Síla. Prosím, máte slovo.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuji mnohokrát za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem se do obecné rozpravy přihlásil proto, abych vám představil společný pozměňovací návrh, nikoliv pouze můj, ale opravdu společný, společně odpracovaný pozměňovací návrh velmi respektovaných kolegů a kolegyň - Pavla Bělobrádka, Zuzany Ožanové, prostřednictvím paní předsedající.

Představuji pozměňovací návrh evidovaný pod sněmovním dokumentem 3943, je nahrán v systému a v listinné podobě jsem ho předal panu zpravodaji. V souladu v zásadě s pravidly, která máme pro druhé čtení, opravdu ode mě teď neuslyšíte jakékoliv mé osobní, právní nebo hodnotové soudy, ale opravdu se budu jenom věcně - dokonce kdybych se chtěl trefit do kotníku vlastního, tak řeknu suchopárně - faktograficky nebo právně představovat nosné body, nikoliv číst, ale pokusím se přeložit do lidštiny velmi věcně srozumitelně nosné body našeho pozměňovacího návrhu.

Nosných bodů našeho pozměňovacího návrhu je šest a jsou následující. Pro institut svazku stejnopohlavních osob, stejnopohlavních párů, v našem návrhu používáme nebo navrhujeme použití názvu partnerství - tady si myslím, že to vypadá na poměrně velkou shodu napříč Poslaneckou sněmovnou - samozřejmě s tím, že zakotvujeme definici tohoto svazku dvou osob stejného pohlaví do občanského zákoníku vedle dosavadní definice manželství. To je první nosný bod našeho pozměňovacího návrhu. To znamená, název partnerství a zakotvení, definování, partnerství do občanského zákoníku.

Druhým nosným bodem našeho pozměňovacího návrhu je narovnání naprosto všech práv a povinností stejnopohlavních párů ve svazku partnerství s dvěma následujícími a věřím, že snad logicky odůvodnitelnými výjimkami. To narovnání činíme podle mého názoru tím nejspravedlivějším možným způsobem. To znamená, generální klauzulí s využitím pojmu obdobného použití právních předpisů, právních ustanovení, které se týkají manželů a manželství, k využití právě legislativně technického pojmu obdobného použití, odkazu na čl. 41 legislativních pravidel vlády. To je pro uklidnění, že opravdu chceme, aby právní ustanovení, která by se měla podle našeho pozměňovacího návrhu obdobně používat i na partnerství, byla v souladu s legislativní pravidly vlády. To znamená totožné použití, nikoliv přiměřené, ale opravdu naprosto totožné.

Ty dvě výjimky z té námi navrhované generální klauzule jsou následující. Za prvé je to výjimka, kdy z logiky věci na svazek stejnopohlavních osob nelze použít ta ustanovení českého práva, která se ze své faktické povahy týkají buď pouze muže, nebo ženy, řekněme z povahy jejich biologické podoby. Tak to je ta jedna výjimka. Druhá výjimka je, protože vnímáme, že v tomto směru neexistuje v Poslanecké sněmovně nějaký silný jednotný názor. Víme o tom, že pracuje koaliční pracovní skupina - já nejsem jejím členem - možná i s přizváním kolegů z opozice, která se nějakým způsobem zabývá právním postavením, právy k dětem. V našem návrhu v tuto chvilku vylučujeme aplikaci ustanovení, která se týkají společných dětí manželů. To se týká třeba problematiky osvojení. Je to tady nutné férově říct. Logika našeho návrhu je taková, že pokud tady pracuje pracovní skupina, která má tato práva upravit, tak chceme počkat, až jednání této pracovní skupiny dojdou do svého konce. Pokud dojdou do svého kompromisního konce, ty výsledky bude nepochybně znovu potřeba propsat do části občanského zákoníku, která upravuje rodinné právo. Pak je nepochybně prostor právě v souladu s případným konsenzem nalezeným na této pracovní skupině upravit práva k dětem.

Třetím nosným prvkem našeho pozměňovacího návrhu je to, že úpravu partnerství stejnopohlavních párů plně přesouváme do občanského zákoníku, do toho základního českého soukromoprávního kodexu.

Na to navazuje hned čtvrtý nosný bod, že v našem návrhu navrhujeme úplné zrušení zákona o registrovaném partnerství. Tady si myslím, že to je naprosto legitimní. Určitě si nehraju na to, že bych se dokázal vcítit do individuálního - to je natolik niterní, že to nedokáže nikdo z nás - do niterního, individuálního pohledu osob z LGBT komunity. Omlouvám se, že používám toto označení. Opravdu to nemyslím nijak zle, jenom nevím, jak to jinak vyjádřit. V našem pozměňovacím návrhu se snažíme vnímat a respektovat to, že legitimně pohled těchto osob ze dvou důvodů, z důvodu řekněme více technicistního charakteru dosavadního zákona o registrovaném partnerství a z důvodu toho, že je podle našeho názoru legitimním požadavkem, aby práva a povinnosti osob v této zemi byla zakotvena v tom soukromoprávním kodexu, tak v návaznosti na nosný bod 3 to znamená, že nosičem pro naši úpravu je opravdu pouze občanský zákoník. Takže tím nosným bodem 4 je úplné zrušení zákona o registrovaném partnerství.

Předposledním, pátým nosným bodem našeho návrhu je to, že na rozdíl - a to není opravdu jakákoliv kritika, toho jsem dalek, to je opravdu vysvětlení našeho pozměňovacího návrhu - od předkladatelů samotného sněmovního tisku 241 jsme se podívali na přechodná ustanovení. Hned se zase pokusím lidsky, srozumitelně zdůvodnit, proč. V České republice máme za účinnosti zákona o registrovaném partnerství vzniklou celou řadu právě registrovaných partnerství, vzniklých podle tohoto zákona. Domníváme se, že mlčení nad tímto stavem založení jakési - teď to řeknu možná technicistně - dvoukolejnosti řekněme dosavadních registrovaných partnerství a nových partnerství podle případné nové úpravy tak, jak dopadne sněmovní tisk 241, není úplně správným postupem. To znamená, v přechodných ustanoveních - věřím, že když to teď vyjádřím na těch lidských institutech, kterých se ta námi navrhovaná přechodná ustanovení dotýkají - tak věřím, že to bude srozumitelné a lidsky pochopitelné. Domníváme se, že je potřeba opravdu upravit takové praktické věci, jako je otázka společného bydlení, případného společného nájmu, případných dosavadních majetkových poměrů dosavadních registrovaných partnerů, otázka toho, jak se svazky, které vznikly podle zákona o registrovaném partnerství, případně mají rozloučit nebo rozdělit. To znamená, to jsou zcela praktické otázky, které v samotném sněmovním tisku 241 řešeny nejsou. Takže pátým nosným bodem našeho návrhu jsou opravdu přechodná ustanovení, která jsme se navíc snažili konstruovat tak - když se do našeho pozměňovacího návrhu podíváte a seznámíte se s ním - že v zásadě jsme nabídli úpravu v tom přechodném ustanovení, která se upraví tehdy, pokud - protože žijeme ve svobodném státě - se v těch přechodných ustanoveních, navržených lhůtách, velmi rozumných lhůtách, ti dosavadní registrovaní partneři nerozhodnou jinak. Jinými slovy, třeba u společného bydlení, když to uvedu jako příklad, přechodným ustanovením, které se týká tohoto institutu, navrhujeme, že případné společné bydlení dosavadních registrovaných partnerů bude pokračovat, pokud ve stanovené lhůtě, viz přechodné ustanovení, nedojde k písemnému prohlášení jednoho z registrovaných partnerů vůči tomu druhému, že společné bydlení pokračovat nemá. Jinými slovy, opravdu jsme se snažili přechodná ustanovení kombinovat tak, abychom nabídli pravidlo, které zajistí právní jistotu dosavadním partnerům v registrovaném partnerství i po nabytí nové právní úpravy, plus současně tam akcentujeme jakousi velmi širokou možnost svobodné individuální diskrece těch registrovaných partnerů buď využít, nebo nevyužít dobrodiní nové právní úpravy. Takže to je předposlední, pátý nosný bod našeho návrhu.

Šestým bodem našeho návrhu - tady se to možná hezky spojuje se slovy, prostřednictvím paní předsedající, paní profesorky Válkové - že jsme se snažili myslet, byť to vypadá jako technikálie, že pozměňovací návrhy kohokoliv z nás se nějakým způsobem promítnou i do řady souvisejících právních předpisů. To znamená, nepominuli jsme - ono to vypadá jako nudná právní materie, to říkám v uvozovkách - i propsání těch úprav, které navrhujeme v našem společném pozměňovacím návrhu, do souvisejících právních předpisů. Uvedu zase jejich příklady a myslím, že jenom na těch srozumitelných příkladech se každý z vás chytí v tom, že opravdu to propsání tam je důležité. Zákon o matrikách, zákon o občanských průkazech, zákon o zvláštních řízeních soudních, zákon o správních poplatcích a tak dále. Takže opravdu najdete v našem pozměňovacím návrhu i úpravy vyvolané v souvisejících právních předpisech. To je prosím vás šest nosných bodů našeho společného pozměňovacího návrhu.

Závěrem bych vás chtěl poprosit o podporu a předem poděkovat za podporu. My s pokorou doufáme, věříme, náš pozměňovací návrh není navržen proti nikomu, snažíme se uvažovat naopak pozitivně. To znamená, snažili jsme se do vějíře řešení - které na jedné straně mají samotný sněmovní tisk 241 v nijak neupraveném znění, na druhé straně bychom si mohli pomyslně postavit zamítnutí, úplné zamítnutí toho sněmovního tisku, to znamená nedělat nic - tak do toho vějíře možností, které mezi těmito dvěma krajními variantami jsou reprezentovány jednotlivými pozměňovacími návrhy ctěných kolegů a kolegyň, jsme se snažili nabídnout řešení, o kterém s velkou pokorou, a nemusíme to odhadnout, o kterém řeknu, že doufáme, věříme, že by se možná mohlo stát nějakým kompromisním průsečíkem akceptovatelným, přijatelným, pro řeknu třeba velkou část kolegyň a kolegů tady v Poslanecké sněmovně.

Předposlední bod mého vystoupení a má úplně lidská nabídka - já myslím, že teď mluvím i za kolegyni Zuzku Ožanovou, prostřednictvím paní předsedající, mluvím i za Pavla Bělobrádka, který nemůže být přítomen ze zdravotních důvodů, ale je to s ním opravdu projednané - nabízíme komukoli z vás, ať jste z kterékoli politické strany, z kterékoli části politického spektra, osobní projednání, vysvětlení jakýchkoli bodů pozměňovacího návrhu. Já jsem šel opravdu dneska po šesti nosných bodech a rozumím tomu, že můžou existovat detailní dotazy, takže zcela vážně takto veřejně činím tu nabídku, že pokud kdokoli budete chtít vysvětlit jakýkoli dílčí dotaz, tak já osobně, kolegyně, kolega, jsou vám plně k dispozici.

A úplně poslední - závěr. Náš návrh jsme se snažili konzultovat, je to pozměňovací návrh poslanecký, tak nepůjdu do detailů, ale opravdu je konzultován s velmi zkušenými právními legislativci nebo právníky-legislativci z ústředních orgánů státní správy. Tolik k nějaké řekněme právní, legislativní čistotě našeho pozměňovacího návrhu. Děkuju vám mnohokrát za pozornost. (Potlesk v sále.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, přeji pěkné odpoledne. Vystřídali jsme se v řízení schůze, budeme pokračovat. Než udělím slovo panu poslanci Sílovi, je zde faktická poznámka paní poslankyně Heleny Válkové. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuju, pane místopředsedo. Mě to přece jenom vyprovokovalo, v tom dobrém smyslu slova, předpokládám.

Za prvé, naprosto souhlasím s panem poslancem Haasem, když tady ohodnotil, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, jako nejlépe propracovaný legislativní návrh, pokud jde o související právní předpisy a přechodná ustanovení. Měli jste na to čas a je to vidět. Takže když jsem si to četla, tak jsem si říkala: ano, takhle by to mělo být propsané.

Jiná věc je, že ten váš vějíř vámi vlastně začíná - nebo končí? V každém případě jsem tenkrát trošku hodila míč do ringu tím, že jsem připravila návrh, kde jsem škrtla sporný institut možnosti osvojení pro stejnopohlavní páry, nicméně jsem řekla, že budu pokračovat dál, a ráda jsem potom se připojila k návrhu, který tady prezentoval pan poslanec Cogan, který považuju za ten opravdový kompromis, s pokorou. To je opravdový kompromis, podle mého názoru. jako pro vás je opravdový kompromis, pane poslanče Haasi, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, ten váš kompromis.

A já se zeptám, využiju vaší nabídky ve faktické poznámce, proto jsem vystoupila hned teď: jak je to tedy s možností osvojení dítěte, když jeden z rodičů je biologickým rodičem? Váš kompromisní návrh připouští, nebo nepřipouští tuto možnost? Já bych byla ráda, kdyby to zaznělo. Já to vím, samozřejmě, co ten návrh připouští nebo nepřipouští, ale vy jste ho elegantně přešel, a já si myslím, že to hodně - nebo možná nepřešel, protože vidím, že kolegové, tak jsem to jenom přeslechla, to se omlouvám - ale myslím, že je to natolik důležitá otázka, že by bylo dobré, kdyby ještě jednou naplno zazněla na mikrofon, a moc děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Mám zde další faktickou poznámku pana poslance Michala Zuny a potom pan předkladatel s přednostním právem. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Já si dovolím zareagovat na tu průběžnou a velmi klidnou debatu a navážu i na to, co zaznívalo v prvém čtení, a to je, že je tady skupina poslanců a poslankyň, která se snaží narovnat veškerá práva stejnopohlavních párů, a pak jsou tady určité skupinky poslankyň a poslanců, které říkají: my chceme narovnat práva, ale s nějakou podmínkou, ať už je ta podmínka, že chceme narovnat práva, ale nebudou tam to při osvojení, nebudou tam adopce, nebudou tam zkrátka ta rodinná práva.

A já bych chtěl poděkovat za načtení nebo respektive odůvodnění pozměňovacího návrhu, který se snaží propojit některé ty skupiny, kdy jedna z těch skupin říká: ano, my podpoříme narovnání veškerých práv, ale vadí nám ten název, vadí nám to manželství pro všechny, což je právě ten načtený pozměňovací návrh, který toto řeší, a já ho považuji, pokud tedy přistupovat na nějaké úpravy, ale s tím výsledkem, s tím cílem, abychom narovnali veškerá práva těch osob, kterých se to týká, tak by to měl být právě tento pozměňovací návrh, byť, jak jsem se vyjadřoval již v prvém čtení, já i náš klub TOP 09, by neměl problém podpořit ten návrh tak, jak je předložen, i včetně toho názvu, ale právě z důvodů, abychom byli schopni propojit větší skupinu poslankyň a poslanců, která opravdu to myslí s narovnáním práv vážně, tak za podporu stojí právě tento pozměňovací návrh. Děkuju.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Bernard s přednostním právem.

 

Poslanec Josef Bernard: Ano, hodně mi bylo vzato předřečníkem. Máme v této zemi jeden problém. U heterosexuálních párů máme robustní rodinné právo, které chrání děti v běžném manželství, když to takto nazvu, v případě událostí, jako je úmrtí, rozvod, dědění - vždycky jsou to ty méně příjemné životní události. Ale ejhle, pak tu máme páry, stejnopohlavní páry, které vychovávají děti, a zde toto robustní rodinné právo neplatí. Bohužel musím konstatovat, těch šest bodů - ona většina se jich přikrývá s našimi návrhy, včetně těch odvolávek na občanský zákoník, a jenom tady podotýkám, že náš návrh má správně připravena přechodná ustanovení, připravili to experti Ministerstva vnitra, Ministerstva spravedlnosti, ostatně prokázalo se to i na jednání ústavně-právního výboru a komise pro rodinu. A v tomto bodě já musím tedy konstatovat, že návrh pana kolegy Haase, s vaším svolením, pane předsedající, tyto naše návrhy bourá a jednu z těch základních premis, které chceme do tohoto zákona dát, to znamená, ochranu práv dětí a stanovení stejných povinností pro stejnopohlavní páry k těmto dětem, tak nezachovává.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Žádná faktická poznámka ani přednostní právo není přihlášené, a nyní tedy vystoupí v obecné rozpravě pan poslanec Jan Síla, připraví se pan poslanec Jiří Navrátil, Helena Válková a další. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych odůvodnil náš pozměňovací návrh, společný s doktorem Jaroslavem Dvořákem, který jsme podali do legislativy pod číslem 3945.

Já bych začal trošičku od Adama, protože jsem neurochirurg a jako takový se snažím vždycky problém rozklíčovat, zanalyzovat, zdiagnostikovat a potom teprve začít řešit. A proto začnu od registrovaného partnerství, které bylo uzákoněno v roce 2006 jako společenství dvou osob stejného pohlaví. Do schválení registrovaného partnerství v roce 2006 leží návrh zákona - nebo od schválení tohoto zákona - rozšiřující manželství na svazky osob stejného pohlaví, byl předložen v červnu 2018 do parlamentu zde. Zatím se Overtonovo okno neposunulo tak, aby tento institut, výhodný pro homosexuály, byl akceptován veřejností. Tak nám tuto novelu nyní předložila vládnoucí pětikoalice opět.

Skutečná a vlastně jediná příčina dnešních debat o rovnosti hetero- a homo- vztahů dvou jedinců je snaha o společenské přijetí výchovy dětí v homoparentálních rodinách. K tomu má dopomoci zavádějící název manželství pro vztah dvou homosexuálů. Stabilní vnitřní prostředí živých organismů je nezbytnou podmínkou pro jejich existenci a fungování, i když se vnější podmínky mění. Stejně jako pro jedince je porušení daných fyziologických faktorů nebezpečné, může být nebezpečná pro společnost změna paradigmatu výchovy dětí v homoparentálních rodinách. Nejde jenom o oplodnění, ale hlavně o výchovu dětí.

Matka a otec jsou dvojice komplementárních, vzájemně se doplňujících prvků rodiny, od nichž získá dítě mužský a ženský vzor chování do budoucna. Tato tvrzení zakládáme na tradici, výzkumech, ale i na přírodě - a pro děti přece všichni chceme jenom to nejlepší. V označení manželství pro homosexuální svazky vidím několik zásadních problémů, kvůli kterým nelze tento termín akceptovat.

Za prvé, je to zavádějící název, man-žel-ství, který neodpovídá mnohatisíci- nebo tisícileté tradici.

Za druhé, stát by měl podporovat jednoznačně definovanou instituci manželství, čímž bude dávat najevo, že chce zabezpečit podmínky pro zplození dítěte a zachování národa. Toho prostě homosexuální páry technicky schopné nejsou. Anebo byly by schopné vychovávat děti - v případě surogátního mateřství.

Za třetí, v debatách o stejnopohlavních sňatcích se neustále mluví o právech a štěstí dvou dospělých lidí, ale stát musí prioritně chránit práva a štěstí dítěte, a ne dvou dospělých jedinců, jakkoli sexuálně orientovaných.

Za čtvrté, setkal jsem se v několika diskusích s oponentními názory, že na toto téma existuje spousta studií, které dokazují, že děti vychovávané v homoparentních rodinách nejsou na ničem krácené a že se jim daří stejně dobře jako vychovaných v heteroparentních rodinách. Ve Spojených státech - a týká se to hlavně Spojených států - bylo zpracováno mnoho různých studií, dá se říct na stovky. Já jsem jich minimálně padesát, šedesát sám přečetl a zjistil jsem, že prakticky většina, 98 % těchto studií, prokazuje tady tuto premisu, že děti z homoparentních rodin nejsou nijak kráceny. Až jsem narazil na dvě studie, a sice doktorky (Trace?) Hansenové, která publikovala, že děti vychovávané gayi a lesbickými páry se asi sedmkrát častěji identifikovaly jako neheterosexuální, s tím, že zjištěné procento může být podhodnoceno vzhledem k nízkému věku některých dětí.

V roce 2012 provedl Mark Regnerus průzkum s rozsáhlým vzorkem populace ve Spojených státech a já jako vědec dovedu ohodnotit, že tento vzorek nebo tento soubor, který činil přes 3 000 dospělých osob ve věku od 18 do 30 let - nebo do 39 let, pardon - je skutečně statisticky velmi významný soubor, z kterého se dají opravdu už dělat jakési závěry. U těchto lidí se zkoumaly četné kvalitativní ukazatele jejich dosavadního života v závislosti na způsobu jejich výchovy. Byli rozděleni na několik kategorií. Jsou to lidé, kteří byli vychováváni nedotčenou biologickou rodinou, potom respondentova matka měla lesbický vztah, respondentův otec měl gay vztah, adopce - respondent byl adoptován cizími osobami před dovršením dvou let věku, rozvedená nebo ve společné péči, to byli rodiče neboli nebyli v manželství, protože byli rozvedení, potom je to nevlastní rodina, kdy respondent žil s jedním z biologických rodičů, svobodná matka nebo otec, respondent žil v době dospívání jenom s matkou nebo s otcem. A potom jsou to ostatní, zbytek. Regnerus uzavírá celou tady tuto svoji studii tím, že dosavadní odborná tvrzení o tom, že mezi potomky vyrůstajícími v homoparentních rodinách a potomky z biologických rodin s otcem a matkou nejsou podstatné rozdíly, není udržitelná - to je ten závěr.

Jestli vás zajímá, já vám tady můžu přečíst konkrétní - třeba několik bodů z té studie, třeba nezaměstnanost. Nezaměstnanost u biologických, normálních rodin byla 8 %, lesbických vztahů 28 %, gay vztahy 20 %, jeden rodič 43 %. Teď další parametr - identifikuje se jako výlučný heterosexuál. V normální biologické rodině to bylo 90 %, v lesbických vztazích 61, v gay vztazích 71 %. Jeden rodič - 83 %, žije stejnopohlavně, to znamená gay nebo lesbicky. V normálních biologických rodinách jsou to 4 %, v lesbických vztazích 7 %, v gay vztazích 12 %. V rodinách vychovávané dítě/děti jedním rodičem jsou to 3 %, u ostatních 2 %. Teď nevěrný při manželství nebo spolužití - normální biologická rodina 13 %, lesbický vztah 40 %, gay vztah 25 %, jeden rodič 19. A teď zajímavý údaj - uvažoval nedávno o sebevraždě: normální biologická rodina 5 %, lesbický vztah 12 %, gay vztah 24 %, jeden rodič 5 %, tak jako u normální biologické rodiny. Výsledky podle něj ukazují, podle Regnera, že homosexualita rodičů může mít vliv na realitu rodinných zkušeností. Dochází k závěru, že s ohledem k výsledkům děti vykazují větší tendenci v dospělosti uspět, když stráví svoje dětství s otcem, matkou v manželství - a zvláště, když rodiče zůstávají v manželství až do současnosti.

Samozřejmě byla opět tato studie napadena všemi možnými institucemi pro špatnou metodologii, která není schopna osvětlit zhola nic o stabilních stejnopohlavních párech. Z výše uvedeného lze konstatovat, že problematika výchovy dětí v homoparentních rodinách je v současné době významné politikum. Takzvané šermování se studiemi, jak jsem zažil v diskusi v televizi s vědeckými studiemi, nemá nejspíš žádný smysl. Posuzováno ale selským rozumem bez předsudků, stát by měl z podstaty svých základních funkcí provádět politiku, která povede k trvání existence své populace, a k tomu je potřeba porodnosti minimálně 2,11 dítěte na jednu ženu - nebo ani jinak ne porodnosti jako fertility - a u nás je to v současné době asi 1,72, to znamená, náš národ vymírá. Jenom tak se zmíním, u muslimů je porodnost uváděná z různých zdrojů 3,2 až 5,1. Jedno z významných opatření pro zachování národa by mělo být zvýhodňování manželství heterosexuálních párů, u kterých lze očekávat zplození a výchovu dětí s cílem zvýšení porodnosti. Stát by neměl preferovat uspokojování tužeb homosexuálních párů pro falešné prosazování humanity naoktrojované Evropskou unií. Obecně platí, že homosexuálové navíc mají ve své minulosti mnohem větší procento zneužití a týrání než ostatní populace. S týráním a zneužíváním v dětství jde samozřejmě i větší pravděpodobnost opakování v těchto vzorců v jejich životě s případnými svěřenými dětmi. Je bohužel i větší pravděpodobnost dobrovolných sexuálních úchylek. Je tedy těžké s uspokojivou pravděpodobností zaručit, že daný homosexuál nebude mít navíc ještě deviantní preference, což je vysoká komorbidita.

Homosexuální páry jsou mnohem méně stabilní než vztahy heterosexuální. (Odmlčí se.) Poločas rozpadu homosexuálních vztahů je údajně mezi dvěma až třemi lety. Partnerské nevěry a promiskuita jsou u nich větší problém než v heterosexuálních párech. Dítě tedy zažije rozvod u homosexuálního páru s větší pravděpodobností než u heterosexuálních rodičů. Na druhou stranu je tady veliký rozdíl, psychologicky hlavně, mezi mužskou a ženskou homosexualitou. Proto jinak je třeba posuzovat lesbické páry, které bývají stabilnější a je u nich menší procento dobrovolných sexuálních úchylek.

Já si velmi dobře pamatuji protagonistu herce Hromadu z roku 2006, protagonistu homosexuálů, který v televizi na přímou otázku, zda po přijetí zákona o registrovaném partnerství nebude následovat snaha o adopce a výchovu dětí v těchto homosexuálních svazcích, on přímo na tento dotaz odpověděl: "V žádném případě. Toto je náš poslední požadavek, to registrované partnerství." Později v médiích přiznal, že to byla pouze obezlička, protože dobře věděl, že přijímaný zákon je v rozporu se zákonem o rodině a že odstavec o nemožnosti adoptovat děti v registrovaném partnerství, který je tam explicitně uveden, bude muset být zrušen ústavním zákonem. Ten také pochopitelně zrušen byl. Po schválení stejnopohlavních sňatků řeknou, že se doba vyvíjí, a začnou tlačit na změnu terminologie, protože pojmy jako manželství, oženit se, vdát se nevystihují genderovou polohu dnešní doby. Kterým směrem asi snaha LGBT aktivistů dál povede? Je pravděpodobné, že jako další krok bude nejspíše následovat žádost o legalizaci náhradních institutů, jako je anonymní umělé oplození, surogátní mateřství a další podobné manipulace s dětmi.

Náš názor na stejnopohlavní manželství není zaměřen proti gayům. SPD je pro narovnání všech práv a povinností v soužití dvou partnerů, jakkoliv sexuálně orientovaných. Jsme však zásadně proti osvojování a výchově dětí v homoparentních rodinách. Vzhledem k těmto okolnostem bych ponechal současnou platnou legislativu, protože homosexuál si může zažádat o dítě jako samožadatel nebo samožadatelka. Když se pár přesto rozpadne, je předem jasné, s kým dítě odchází a v čí je péči. Bude méně válek a soudů o dítě. Tento přístup je vůči homosexuálům už tak hodně benevolentní. Dle čl. 3 Úmluvy o právech dítěte má blaho dítěte přednost před povinnostmi a právy jeho rodičů. Zájem rodičů je tak druhotný a ustupuje zájmu dítěte.

My v SPD se domníváme, že stát musí primárně prosazovat zájmy dětí, a ne emocionální vztah dospělých dvou osob, ať homo-, či heterosexuálních. Proto tímto směrem je také zaměřen náš pozměňovací návrh, který načtu potom v podrobné debatě. Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Až bude otevřena podrobná rozprava, přihlaste se ke svému pozměňovacímu návrhu.

Je zde jedna faktická poznámka - pan poslanec Josef Bernard. Prosím.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, pane předsedající. Jenom pár poznámek. Znám také jednu studii, která tvrdí, že běhání prokazatelně škodí zdraví a ztloustnete po něm. A to není o tom, že si najdu jednu studii, která říká něco jiného než těch sto a tisíce ostatních. My nejdeme do žádného experimentu, my nejdeme do neosvědčeného konceptu. My jsme poučeni příkladem 35 zemí, kde institut manželství pro všechny je založen, a statistiky a zkušenosti z těchto zemí mluví naprosto jasně a nepotvrzují slova mého předřečníka, s vaším dovolením, pane předsedající.

Pokud se chceme bavit o psychologických aspektech tohoto problému, tak si myslím, že asi nejlepší je dneska se podívat do metastudie Cornellovy univerzity. To je jedna z osmi prestižních univerzit ve Spojených státech, která udělala opravdu rozsáhlou, robustní metastudii všech různých studií z celého světa, které se tohoto problému týkaly, a závěry jsou naprosto jednoznačné. To, jak dítě bude vychováváno a jak kvalitní bude výchova, vůbec neovlivňuje to, jestli jsou dva tátové nebo dvě mámy nebo máma a táta. Ovlivňuje to láska, trpělivost a rodinná péče. (Potlesk části přítomných.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. Další faktická poznámka pana poslance Radima Fialy. (K řečnickému pultu přichází poslanec Síla.)

Pane poslanče, je to vaše faktická poznámka, omlouvám se.

 

Poslanec Jan Síla: Já se omlouvám. Chtěl bych jenom reagovat tady na svého předřečníka, a sice takovým způsobem, že já jsem právě měl podobný názor jak vy. Tu studii také znám, vím o tom, nebo snažil jsem se proniknout skutečně do hloubky. Beru to vyloženě z vědeckého pohledu, ne osobně nebo z nějaké zášti vůči gayům a tak dál, ale zjistil jsem, že prostě ty studie, ty ostatní, z kterých byla provedena ta metastudie, jsou vlastně studie, které se sestávají z 80 až 100 respondentů, to znamená, statisticky jsou podstatně méně významné než třítisícová studie Regneruse. Takže mluvit o tom, že ta metastudie, když vychází vlastně pravděpodobně z dost sporných údajů, že právě ta pravověrná, si myslím, že je dost sporné. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Ještě reakce pana poslance Bernarda faktickou poznámkou.

 

Poslanec Josef Bernard: Jenom rychlá poznámka. Není tomu tak, ta metastudie dávala dohromady mnoho studií a řada respondentů byla ve stovkách v jednotlivých studiích. Takže není to tak, že by to byly desítky, ale byly to stovky a někdy i přes tisíc respondentů, což je v statistickém vzorku dostačující počet k tomu, aby se prokázala validita toho zjištění.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Prosím, pane poslanče. Předpokládám s faktickou poznámkou opět? (Ano.) Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Můžete, prosím vás, uvést nějakou studii, kterou - já jsem jich četl skutečně zhruba šedesát až osmdesát - která by měla přes 1 000 respondentů mimo té Regnerusovy?

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Prosím, série faktických poznámek. Prosím.

 

Poslanec Josef Bernard: Pane kolego, ještě jednou. Cornellova univerzita, seznam studií, které ta Cornellova univerzita brala v potaz. Jsou to desítky studií. Můžeme si sednout, já vám ten seznam ukážu. Jsou tam počty respondentů a prokážu vám ta fakta, která jsem tady řekl.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji vám. A nyní tedy budeme pokračovat v obecné rozpravě. Jako další vystoupí pan poslanec Jiří Navrátil, Helena Válková, Igor Hendrych. To je zatím pořadí přihlášených. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám krátce představil společný pozměňující návrh, který byl nahrán v systému 19. listopadu pod číslem 3714 a prostřednictvím vás, pane místopředsedo, chci velice poděkovat své kolegyni, paní profesorce Válkové, za spolupráci na tomto tisku. Nejsem právník, nejsem schopen dohlédnout do každého detailu, ale přesto si uvědomuji, že je třeba připravit kvalitní materiál, kvalitní podklad, který je třeba projednat a který může po mnoha letech konečně posunout to, čím se tady zabýváme.

Cílem sněmovního tisku číslo 241 je umožnit osobám stejného pohlaví, které spolu chtějí trvale žít, uzavřít manželství. Nejedná se o první legislativní iniciativu na toto téma. V minulém volebním období to byl sněmovní tisk číslo 201. Oba návrhy zákonů podepsali zástupci stran vládní koalice i opozice. V čem však nejvíce naráželi, byl vždy ten název - název manželství, kterého si jedna část poslanců, a ta byla vždycky většinová, váží v tom, že manželství je svazek muže a ženy, a pak druhá část, která tvrdí, že na manželství mají mít právo úplně všichni.

Komplikovaná diskuse, která se k tomu vedla v prvním čtení, a ta opravdu nebyla záhodna ani stěnám této Sněmovny, ani ctihodným poslankyním a poslancům, mě z větší části jako gaye urážela. Dnešní diskuse je o krok dále. Mluví tady pouze ti, kteří představují nějaký svůj pozměňující návrh, kterým směřují k přijetí konečného společného cíle, a tím je napravit práva lidí stejného pohlaví, kteří spolu chtějí žít. Bavíme se o tom, jaký k tomu vzít název. Za nás osobně by to bylo, a jak zaznívá i z mnoha pozměňujících návrhů, partnerství, vypustit - a teď mě prosím omluvte - to hnusné slovo registrované. Ať se registrují v této zemi vozidla, ať se registrují lidé, kteří chtějí být v nějakém spolku, a nechci se dotknout ani myslivců, ani rybářů, ale neregistrujme lidi, kteří spolu chtějí sdílet domácnost, sdílet život.

Co je však dalším nárazníkem v tomto zákoně, předloženém tedy pod číslem 241, jsou samozřejmě děti, rodičovská práva, co s nimi dál, jak s nimi naložit. A protože jsme hledali cestu, zaznívalo tu mnoho názorů, že vlastně v stejnopohlavních rodinách již žijí děti, rozhodli jsme se s paní profesorkou upravit i tuto část. Tuto část jsme speciálně upravili pravidlem osvojování pro případy partnerství. Stanovuje se, aby osvojení, respektive takzvané přiosvojení v případě partnerů, bylo možné pouze tehdy, jde-li o dítě, jehož biologickým rodičem je jeden z partnerů, to jest matka dle § 775 nebo otec dle § 776 a následně občanského zákoníku.

Na závěr mi ještě jednou dovolte poděkovat za dnešní diskusi, poděkovat vám za to, jak se historicky posouváme, protože do druhého čtení jsme se s tímto zákonem nikdy nedostali. Děkuji vám i za to, pokud bude přijata jakákoliv úprava s jakýmkoliv pozměňujícím návrhem s maximální možností, aby byla přijata v této Poslanecké sněmovně a která posune nás, gaye a lesby, k přirozenému, normálnímu životu. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí v obecné rozpravě paní poslankyně Helena Válková, připraví se pan poslanec Igor Hendrych. Máte slovo.

 

Poslankyně Helena Válková: Děkuji, pane místopředsedo. Dneska je to takový den, kdy já jenom doplňuji, že vždycky přede mnou vystoupí někdo, kdo to řekne lépe nebo komplexněji nebo prostě systematicky. Takže v tomto případě také děkuji, pane poslanče Navrátile, spoluautore, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, spoluautore našeho pozměňovacího návrhu, že jste všechno vysvětlil a vypíchl jste tam ten bod, na který jsem se právě ptala pana poslance Haase. On by mi jistě odpověděl, já ho, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, já ho té odpovědi ušetřím, protože se mi to teď hodí. To je to, čím se hodně odlišuje ten návrh, který tady pan poslanec Haas, vaším prostřednictvím, označil jako kompromis od toho návrhu, který tady četl a na což výslovně upozornil pan poslanec Navrátil, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo. To je ta možnost přiosvojení dítěte jednoho z páru, které má biologickou matku nebo biologického otce. My to tam máme, vy to tam nemáte, takže tam to osvojení vůbec nepřichází v úvahu ani v tomto případě, takže ať to tady zazní jasně na mikrofon.

Jinak já bych ještě chtěla říci, že ten můj výkop, který byl provedený pozměňovacím návrhem pod číslem 3484, splnil svůj účel a já se k němu nehlásím. Čili já ani v podrobné rozpravě po té procedurální stránce - pokud vystoupím, tak jenom řeknu, že se nehlásím k pozměňovacímu návrhu 3484, vloženém 1. listopadu 2023 do legislativního systému Poslanecké sněmovny, který byl opravdu také takový velmi konzervativní a měl vyprovokovat jiné - z hlediska partnerství nebo manželství stejnopohlavních párů - liberálnější pozměňovací návrhy. Člověk nemůže psát všechny návrhy sám a ukázalo se, že to byla správná cesta. Čili tady na mikrofon - nehlásím se, a ten jsem naštěstí vložila sama, to znamená, není, nebude možnost ve třetím čtení hlasovat můj pozměňovací návrh vložený pod číslem 3484.

A stejně jako pan poslanec Navrátil, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, bych vás velmi prosila, abyste ten pozměňovací návrh 3714, Navrátil, Válková, který umožňuje přiosvojit jednomu z partnerů stejnopohlavního páru dítě, které má biologickou matku nebo biologického otce, tak abyste při tom zvažování, jestli pro něj zvednete ruku nebo ne, tu ruku nakonec zvedli. Moc vám děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, paní poslankyně. Jenom pro pořádek, v souladu s jednacím řádem, přestože ten pozměňovací návrh jste načetla, v případě, že se k němu v podrobné rozpravě nepřihlásíte, dál se nepokračuje v jeho projednávání, takže nemusíte říkat, že se k němu nehlásíte. Děkuji.

Omlouvám se dalším přihlášeným, je tam jedna faktická poznámka pana předkladatele Bernarda. Prosím, máte dvě minuty.

 

Poslanec Josef Bernard: Děkuji za slovo, pane předsedající. No, ono, paní profesorko, pane kolego, prostřednictvím vás, pane předsedající, já myslel, že jsme si to vysvětlili na ústavně-právním výboru. Ono to tak je napsáno v té vaší zdůvodňovací zprávě, ale v textu legislativním to tak není, a já jsem na to upozorňoval. V podstatě ten váš návrh akorát komplikuje situaci pro stejnopohlavní páry tím způsobem, že není možné společné osvojení, ale že se bude muset postupovat při osvojení dvěma kroky, to znamená, na OSPOD se půjde dvakrát, všechna prověřování budou dvakrát. Je to o hodně komplikovanější situace pro tu rodinu. Já jsem to vysvětloval už na ústavně-právním výboru. Vím, co bylo asi vaším záměrem, ale bohužel ten text takto napsaný není.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Paní poslankyně Válková s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Helena Válková: Souhlasím, že bude třeba dvou kroků, nicméně ten účel bude splněn, v tomhle se asi shodneme, čili lze podle toho legislativně napsaného návrhu přiosvojit dítě, pokud v tom páru je jeden z rodičů biologickým rodičem. A toto je tam výslovně řečeno, i v důvodové zprávě, i v tom legislativním textu. Také jsem si to stejně jako pan poslanec Haas, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, nechala zkontrolovat legislativou a ta mi to potvrdila právě po vašem vystoupení, ale děkuju za upozornění. Víte, když jde o - byť jenom v uvozovkách - přiosvojení dítěte, tak já si myslím, že dvakrát, dva kroky a jednání s OSPODem, by mě nemělo odradit. Samozřejmě by to šlo udělat jistě ještě jinak a lépe, jednodušeji možná, ale nejsem si tím úplně jistá, ale to je vždycky tak. Ale je to určitý krok, krok vpřed. Anebo ten krok nemusíme udělat, to koneckonců za chvíli ve třetím čtení uvidíme. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, a nyní tedy řádně přihlášený do obecné rozpravy, nejprve pan poslanec Igor Hendrych a potom pan poslanec David Kasal. Prosím, pane poslanče.

 

Poslanec Igor Hendrych: Děkuji za slovo, vážený pane místopředsedo. Dámy a pánové, budu velice stručný. Původně jsem ani nechtěl dnes tady vystupovat. Já si velmi vážím všech názorů, které tady padají. Uznávám pluralitu názorů na tuhletu problematiku. Kolegové poslanci a poslankyně tady reprezentují různé skupiny obyvatel. Právě proto my jako zákonodárci v podstatě musíme tady toto ctít a debatovat o tom - kde jinde než v Poslanecké sněmovně? Já sám osobně rád, když už jsem tady u tohoto stolku, budu pravděpodobně pro jeden z těch pozměňovacích návrhů. Ještě se potřebuju rozhodnout, promítne se to do třetího čtení, ale tohle bylo takové jakési entrée k tomu, proč jsem tady vystoupil. A to je to, že se mi tedy nelíbí kampaň - chci, aby to zaznělo na mikrofon - iniciativy Jsme fér.

Já jsem teď před pár dny zjistil, že v mém rodném městě, asi 150 metrů od mé poslanecké kanceláře, visí plakát - původně jsem si říkal, že bych to tady uvedl, přečetl a tak dál, nebudu to dělat, týká se to i jiných kolegů poslanců, kteří zjistili něco podobného - který nepovažuji z principu za kulturní, jak mě ovlivnit jako poslance, abych hlasoval pro manželství pro všechny, tenhle způsob. Není to vhodný způsob komunikace, notabene když mám opravdu poslaneckou kancelář za rohem a když jsem se zástupcem této iniciativy zhruba před nějakým rokem a čtvrt osobně komunikoval. Mohli jsme se znovu sejít, mohli jsme si znovu promluvit o jejich argumentech, mohli jsme to znovu probrat a mohli jsme se tímto způsobem, legitimním samozřejmě, nějakým způsobem přesvědčit nebo ovlivnit. Udělali to jinak, já to proto říkám záměrně tady na mikrofon a jsem ochoten se o tom s nimi bavit i osobně, že se mi takto vedená kampaň nelíbí. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Děkuji. Mám zde tři, čtyři faktické poznámky, omlouvám se, pane poslanče - nejprve paní poslankyně Malá, potom pan poslanec Zuna, poslankyně Ochodnická a pan předkladatel Bernard. Vaše faktická poznámka.

 

Poslankyně Taťána Malá: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já bych chtěla reagovat na vystoupení kolegy Hendrycha. Musím říct, že mě skutečně velmi mrzí to, co jsem se před chvílí dozvěděla, to je ta kampaň od Jsme fér, která probíhá, protože to absolutně nepovažuji za fér. Já bych se, ačkoliv s tím nemám nic společného, chtěla všem kolegům omluvit za to, čemu musí čelit v tomto smyslu a že si musí číst ve svých městech a obcích ty billboardy a vzkazy, které si číst musí, protože si myslím, že tohle je fakt nedůstojné. Jenom bych chtěla poprosit o to, aby nás to nepřimělo k tomu, rezignovat na to, narovnat skutečně práva homosexuálním, stejnopohlavním párům. Ale chci říct, že absolutně nesouhlasím s touto komunikací a s touto komunikační strategií. Musím říct, že to musím hodně, hodně vydýchávat, a jak jsem měla možnost mluvit i s kolegy z koalice, nejsem sama, ale ještě o tom tady určitě bude řeč. Je to kampaň, která prostě není vůbec vhodná, nebudu ji podporovat a absolutně se od toho distancuji. Děkuji. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní pan poslanec Zuna, paní poslankyně Ochodnická, pan poslanec Bernard, všechno faktické poznámky. Prosím.

 

Poslanec Michal Zuna: Děkuji za slovo. Vystoupím ke stejnému tématu, také bych se rád vyjádřil k té kampani. Měl jsem možnost už vidět ty billboardy nebo ty plakáty, a jako zastánce narovnání práv a jako zastánce toho tisku, jak je předložen, to znamená, že já bych hlasoval pro, tak, jak je předložen, to znamená i s tím názvem, tak i přesto mně se ta kampaň nelíbí a považuji ji za zcela nevhodnou i s ohledem na to, že jsou na těch materiálech zobrazena právě jména jednotlivých poslanců či poslankyň, a považuji ji za zcela nevhodnou. Zkrátka, někdy méně je více a já doufám, že tu debatu tak, jak je dnes vedena velmi klidně a jak se vzájemně snažíme říkat různé důvody pro to, proč některý z těch pozměňovacích návrhů je vhodnější než ten druhý, to neovlivní, a že když jsem tady hovořil v předešlé faktické poznámce o tom, že bych byl moc rád, aby se našla většina pro pozměňovací návrh, který narovnává veškerá práva, ale upravuje ten název, že to nebude mít vliv a že organizace nebo spolek Jsme fér nějakým způsobem k tomu ještě férově přistoupí a vyjádří se. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní faktická poznámka paní poslankyně Martiny Ochodnické, pana poslance Josefa Bernarda, Romana Kubíčka, Michaely Šebelové. Prosím.

 

Poslankyně Martina Ochodnická: Děkuji vám, pane místopředsedo. I já bych se ráda přidala ke svým kolegům, kteří zde mluvili o té kampani, která visí pravděpodobně v rodných městech některých z vás. Považuji to za velmi nešťastné, velmi nevhodné a velmi neetické. Ráda bych se od toho distancovala, ráda bych na tomto místě - už jsem tak učinila, a ještě i na tomto místě bych ráda vyzvala spolek Jsme fér, aby se k tomu nějakým způsobem vyjádřil. Myslím, že namístě je opravdu omluva. Už pro po ranním projednávání redefinice znásilnění bych ráda - a zhodnotila jsem to tak, že dnes tato Poslanecká sněmovna předvádí velmi vysokou kulturu projednávání bodů, o kterých jednáme, ačkoliv jsou velmi závažné - a byla bych moc ráda, kdybychom si to takto udrželi. To, co probíhá ve městech, odkud pocházíte, je nevhodné, ať už by to vypadalo jakkoliv, ať už by tam na těch plakátech byla výzva k tomu, abychom podporovali anebo nepodporovali manželství pro všechny, v obou verzích je to nepřijatelné a myslím si, že je to velké zklamání všech, kteří podporují ve smyslu neziskových organizací, které nás vyzývají k tomu, abychom názor společnosti změnili kulturně a přistoupili k tomu jinak. Moc mě to mrzí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Také děkuji. Nyní pan poslanec Roman Kubíček s faktickou poznámkou a paní poslankyně Michaela Šebelová. Máte slovo.

 

Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, pane předsedající. Já jsem pečlivě poslouchal svou kolegyni, prostřednictvím vás, pane místopředsedo, Míšu Šebelovou a my jsme si tady o těchto věcech hodně povídali společně. Hledali jsme ten kompromis velmi těžce a tato Poslanecká sněmovna se dostala nejdál, jak se dostat mohla v celých dějinách této Poslanecké sněmovny. Je to poprvé, kdy je možno pro tuto komunitu něco udělat. Tento čin, který nastal, a podotýkám, že to byl čin čelem k jedné jediné straně, tak to je, máme to ověřeno, tak to není úplně příjemné. (Reakce na poznámku z pléna:) Máte také, tak se omlouvám, není to úplně příjemné, protože člověk sám od podstaty je mírně ješitný a to své rozhodnutí pak může udělat jenom na protest proti něčemu, co se mu nelíbí. Je to velmi, velmi nebezpečná věc, která by se opakovat neměla, a podotýkám, hledáme právo a spravedlnost pro všechny. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní paní poslankyně Michaela Šebelová s faktickou poznámkou. Prosím.

 

Poslankyně Michaela Šebelová: Děkuji za slovo. Už jsem přemýšlela, že svou faktickou poznámku stáhnu, neboť bych opakovala to, co řekli mí předřečníci, ale neboť jsem byla explicitně zmíněna, nakonec vystoupím. Také mě to velmi mrzí, mohu tady s plným svědomím říci, že my podporovatelé jsme to dopředu nevěděli, nebylo to s námi konzultováno. Mrzí mě to vůči kolegům a připomnělo mi to trošku situaci, kdy jsme byli jako kolegové ze zdravotnického výboru na seznamu zveřejněni včetně adres, kde bydlíme, kdy jsme si dovolili hlasovat pro pandemický zákon a podpořit jej. Takže bohužel je to nepříjemné, mrzí mě to, ale chtěla bych tady také poprosit, a jsem ráda, že trošku to slyším z těch slov, děkuji Táně Malé, ale vaším prostřednictvím, za to, i Romanu Kubíčkovi, vaším prostřednictvím, že naznačili, že snad se nenechají ovlivnit v rámci té debaty o tom. Já opravdu moc prosím a věřím, nemohu mluvit samozřejmě za spolek Jsme fér, ale chci tady říct, že oni také nehovoří za všechny, těch organizací je spousta, jsou nejhlasitějším podporovatelem, ale máme tady i jiné organizace, a hlavně jsou tady tisíce lidí, kterých se to týká, a jejich blaho bychom měli mít na mysli především. Mrzí mě to, ta kampaň je za mě opravdu také nepřijatelná, a děkuji za debatu, jak je tady kultivovaně vedená. A prosím, věřím, že do třetího čtení ty emoce z tohohle opadnou, snad dojde i k nějaké nápravě a omluvě a my potom budeme moci normálně v rámci Sněmovny hlasovat. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Budeme pokračovat v obecné rozpravě. Je přihlášen pan poslanec David Kasal a já vám tímto uděluji slovo. Prosím.

 

Poslanec David Kasal: Děkuji panu místopředsedo. Já doplním jenom to poslední, protože asi by ty všechny faktické mohly být i za mě. Já bych jenom chtěl vzkázat spolku Jsme fér: já jsem i v předchozím období podporoval, mám řadu přátel v minoritních komunitách, podporoval jsem řadu věcí a upozorňoval jsem na to, co vy tady říkáte, protože jako pediatr se s tím setkávám, že ty děti, pokud jsou v nemocnicích, nemůžou ti druzí být informováni a tak dál. O to víc mě překvapilo, že na tom billboardu jsem také. Je to pro mě šokující. Ti píáristi, kteří vám to připravovali, tak je to střelba do vlastní nohy. A jestliže se stavíte proti těm, kteří vás podporují, tak je to od vás nezodpovědné! A jak už tady zaznělo, Jsme fér není jediný spolek. Je to opravdu o tom, narovnat ta práva, a měli byste fakt uvažovat o tom, aby to nebylo kontraproduktivní. A u mě je ještě to speciální, že já jsem znám ve svém regionu jako pediatr, jak lidi vždycky čtou ve zkratce, jestli tady tisíce dětí a rodin čekají a je tam budíček, tak prosím vás, ten budíček si nařiďte vy sami. (Potlesk.)

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji, pane poslanče. Dívám se, zda se někdo nehlásí, protože jsme v obecné rozpravě, ale všechny přihlášky byly v tento moment vyčerpány. Jestli je tomu skutečně tak, končím obecnou rozpravu.

Ptám se na závěrečná slova, zda pan navrhovatel nebo pan zpravodaj - chcete? Nechcete v tento moment závěrečné slovo, dobře.

V tom případě zahajuji podrobnou rozpravu a připomínám, že pozměňovací a jiné návrhy, přednesené v podrobné rozpravě, musí být vždy odůvodněny. Jako první vystoupí pan poslanec Karel Haas, připraví se pan poslanec Václav Král a další. Prosím.

 

Poslanec Karel Haas: Děkuju mnohokrát za slovo, vážený pane předsedající. Já budu velmi stručný v podrobné rozpravě. Přihlašuji se ke společnému pozměňovacímu návrhu mému, kolegy Pavla Bělobrádka a kolegyně Zuzany Ožanové, nahranému v informačním systému Poslanecké sněmovny pod sněmovním dokumentem 3943. Pozměňovací návrh jsem podrobně v šesti nosných bodech odůvodnil v obecné rozpravě a v listinné podobě byl předán zpravodaji. Děkuji mnohokrát.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Král a připraví se pan poslanec Jan Síla. Prosím.

 

Poslanec Václav Král: Děkuji. Tak ono v České republice už máme všechno hotovo, žádný problém tady není, naše geopolitické vztahy máme samozřejmě také v pořádku, takže se tady můžeme dnes dopoledne zabývat redefinicí znásilnění a teď manželstvím pro všechny, nicméně pokud tedy máme tu vzácnou příležitost promluvit do změn občanského zákoníku, tak bych si dovolil společně s kolegou Alešem Juchelkou tady předložit pozměňovací návrh, ke kterému se tímto hlásíme, pozměňovací návrh číslo 3947, který se snaží vypustit z našeho právního řádu v slovním spojení registrované partnerství ten přívlastek registrované. Mám za to, že registrovat se mají zvířata, a ne lidé, navíc v takto intimních záležitostech, takže to je první část toho pozměňovacího návrhu.

V té druhé části se pak snažíme o vyprecizování pojmu osoby blízké, kdy máme za to, že by mělo v občanském zákoníku explicitně zaznít, že jsou to osoby žijící ve společné domácnosti. Překlene se tak problematická aplikační praxe institutu osoby blízké pro nepříbuzné členy společných domácností. Myslím, že to pomůže dětem, ale i dospělým, a to jak homosexuálům, tak i heterosexuálům, kteří v České republice také žijí. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji, pane poslanče. Nyní pan poslanec Jan Síla, po něm pan poslanec Jiří Navrátil. Prosím.

 

Poslanec Jan Síla: Děkuji za slovo. Já bych se jen chtěl přihlásit ke svému pozměňovacímu návrhu, který jsme podali s Jaroslavem Dvořákem, který jsem tady obšírně zdůvodnil. Ten pozměňovací návrh má číslo 3945. Je v systému. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám také děkuji. Nyní pan poslanec Jiří Navrátil.

 

Poslanec Jiří Navrátil: Děkuju za slovo, pane místopředsedo. Já se odkážu také na odůvodnění, které již zaznělo, a dovolte mi, abych se přihlásil k pozměňujícímu návrhu pod číslem 3714, který podáváme společně s kolegyní, paní poslankyní Helenou Válkovou. Děkuji.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Nyní s přednostním právem pan předseda Cogan. Prosím.

 

Poslanec Josef Cogan: Já se také odkazuji na odůvodnění, které jsem tady přednesl v obecné rozpravě. Zároveň si dovoluji přihlásit se k pozměňovacímu návrhu 3923, a to jménem mým, Ondřeje Koláře, Jakuba Michálka, Taťány Malé a Heleny Válkové.

 

Místopředseda PSP Jan Bartošek: Já vám děkuji. Ptám se, zda ještě někdo další se hlásí do podrobné rozpravy? Nikoho nevidím. Je-li tomu tak, končím podrobnou rozpravu.

Ptám se pana navrhovatele a pana zpravodaje, zda chtějí závěrečné slovo? Není tomu tak.

Vzhledem k tomu, že jsme projednali všechny přihlášené a celý tento bod, končím druhé čtení tohoto návrhu.

 

Dalším bodem dnešního jednání je, že z 92. schůze vyřadíme všechny body, které jsou na programu 92. schůze.

Jenom připomínám, že po skončení 92. schůze bude ještě otevřena přerušená 81. schůze, ale bude to skutečně otázka pár minut.

 

Budeme hlasovat o vyřazení všech bodů z 92. schůze.

Zahajuji hlasování a ptám se, kdo je pro vyřazení všech bodů z této schůze? Ať zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti?

Je to hlasování s pořadovým číslem 51, přihlášeno je 149 poslankyň a poslanců, pro 96, proti 1. Konstatuji, že s tímto návrhem byl vysloven souhlas.

 

Vyřadili jsme všechny body z 92. schůze. Tímto končím 92. schůzi Poslanecké sněmovny.

Připomínám, že zhruba za 5 minut bude zahájena přerušená 81. schůze.

Já vám děkuji a vyhlašuji přestávku na 5 minut.

 

(Schůze skončila v 15.55 hodin.)

Aktualizováno 9. 4. 2024 v 15:37.