Je potřeba si říct, že o tom, kolik je na které fakultě studentů, rozhoduje principiálně akademický senát, velký akademický senát, respektive malé akademické senáty, a do těch kompetencí stát obecně nezasahuje. Je to součástí akademických svobod. Nás podobná situace čeká i u sester, všeobecných sester. Proto já bych chtěl teď už na opačné straně barikády na podnět kolegů, kteří jsou v akademickém světě a učí nelékaře, dohodnout s panem ministrem Bekem, abychom navýšili počet studentů všeobecná sestra, záchranář, radiologický asistent, ale také klinický psycholog, a to, pokud to jenom trošku půjde, už od příštího roku. Sice to nebude malá částka, ale myslím si, že je to správný krok, a pak někdo, kdo bude na ministerstvu za šest let, bude z toho sbírat plody, ale především pacienti.

Tak co my můžeme udělat? V současné době děláme to, že jsme po dohodě s Radou poskytovatelů, po dohodě s odbornými společnostmi zohlednili parametr dostupnosti jako hlavní kritérium přidělování rezidenčních míst. Jinými slovy, přestal jsem přidělovat rezidenční místa oddělením ve fakultních nemocnicích a začal jsem je přidělovat tam, kde je největší nedostatek. Nepřiděluji je já, přiděluje je komise, kde jsou zástupci odborných společností, komory a tak dále, a ti se shodli, že ten hlavní parametr bude dostupnost. To znamená, čím horší dostupnost, tím na čelnější pořadí se posune žadatel o rezidenční místo, které je hrazené ze státního rozpočtu. Chceme do zákona o zdravotních pojišťovnách dát to, aby tuto povinnost měly pojišťovny, a aby navíc mohly sepisovat s těmito lékaři kontrakty tak, aby řekly: Dobře, vyškolí tě praktický lékař v místě XY, ale my budeme platit to, že tě školí, protože jinak to platí ten praktický lékař ze svého, a samozřejmě když to není rodinný příslušník, tak proč by to dělal, ale ty s námi podepíšeš smlouvu, že pak tady budeš. A chceme jim dát naopak pravomoc, a dokonce povinnost, aby nezvyšovaly počty odborníků v těch oborech, kde jich máme dostatek, a navíc ještě v Praze a v Brně, ale aby opravdu se soustředily na plošnou dostupnost. A to bude v zákoně, který chci do prázdnin přinést do Poslanecké sněmovny, který bych chtěl někdy do května, června dostat na vládu.

Současně bych rád, abychom pracovali se vzdělávacími programy, ale já si úplně nemyslím, že další revoluce ve vzdělávacích programech by byla dobrá cesta. Vzpomeňme si, co se stalo u záchranářů, dnes je jich nedostatek. Takže moje představa je taková, a podpořilo to předsednictvo Purkyňky a myslím si, že se na tom snad shodneme s oběma znesvářenými společnostmi, o kterých asi víte stejně dobře jako já. Chtěl bych, abychom udělali drobnou úpravu ve vzdělávacím programu, nebo dvě úpravy. Za prvé, aby to půlroční kolečko na začátku nebylo povinné, ale aby si mohli vybrat pediatři, že půjdou do terénu, a aby místo jednoho roku u praktika byli dva roky u praktika a aby ty dva roky byly povinné. A to bych rád, abychom ještě v letošním roce schválili (Předsedající: Čas, pane ministře!), aby se to týkalo už absolventů letošního roku.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji. Má paní poslankyně zájem o doplňující otázku? Ano, prosím.

Poslankyně Andrea Babišová: Děkuji. Pane ministře, to, co jsem tady od vás slyšela, dává logiku a myslím si, že by to mohlo pomoci. To znamená, jestli jsem to dobře pochopila, chcete uzákonit, aby povinná praxe byla u pediatrů nebo u obvodních lékařů dva roky... (Reakce ministra Válka.) Teď je rok, takže dva roky, ale s tím, že si můžou vybrat. Nebudou mít povinné kolečko, ale můžou si vybrat přímo obor, do kterého půjdou?

A ještě jste předtím říkal informaci o tom, že budete jednat s pojišťovnami, aby tady toto hradily?

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Děkuji a s odpovědí pan ministr ještě.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Já se strašně omlouvám, je na to hrozně málo času. Tak stručně. Novela zákona č. 48, ten se týká zdravotních pojišťoven, a v tomto zákoně, který přinesu do Sněmovny, pojišťovny budou toto hradit a budou odpovídat za plošnou dostupnost a budou muset preferovat ta místa, kde je nedostatek lékařů. Praktický lékař pro děti a dospělé, chtěl bych změnu vzdělávacího programu - to není zákon, to je vzdělávací program - aby tam byli ne jeden rok u toho praktického lékaře pro děti a dorost, ale dva roky. U praktických lékařů pro dospělé chceme už letos v úhradové vyhlášce podpořit něco, co se jmenuje sdružená praxe. To znamená, pokud na pracovišti budou dva nebo tři praktičtí lékaři, a tím pádem technicky můžou zajišťovat provoz od sedmi od rána do sedmi do večera tak, aby to měli lépe hrazené, než když je tam jenom jeden, tedy abychom stimulovali, a to je zase něco, co doporučuje Společnost praktických lékařů, tyto sdružené praxe.

Těch kroků je celá řada a já je v rámci novely zákona, ty, které je potřeba udělat novelou zákona, budu představovat v letošním roce postupně v Poslanecké sněmovně. Je to provázání tří zákonů a de facto pokračuji v tom, co moji předchůdci se snažili udělat, ale buď skončili, nebo prostě padly vlády. Tak já doufám, že ani jedno z toho se nestane.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji oběma za dodržení času a nyní je na řadě paní poslankyně Štefanová, která také interpeluje pana ministra Válka. Paní poslankyně, prosím.

Poslankyně Iveta Štefanová: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážený pane ministře, přeji vám hezký den. Setkáváme se tu po dlouhé době. Abych citovala text známé písně, "to už bude rok". To už bude rok, co jsem stále na tomto místě a apelovala na vás, abyste urychleně řešil situaci ohledně neomezeného prodeje výrobků s obsahem kratomu. Nebudu tady rozebírat a připomínat, o jak nebezpečnou látku se jedná, pan ministr to moc dobře ví. Přesto se stále prodává bez jakéhokoliv omezení, a to i dětem, prakticky kdekoliv. Už to bude rok, pane ministře, co jste sliboval, že do konce května 2023 předložíte chystané řešení. To následovalo předložením tisku, který ale namísto slibovaného usnadnění zařazování nových látek, jako je kratom, na seznam zakázaných látek nebo látek, které potřebují podléhat nějakému omezení, fakticky umožňoval uvolňování látek na ten seznam již zařazených, takže legislativní paskvil. Ten se následně zaparkoval do pracovní skupiny, v které ale opoziční poslanci nejsou součástí. Kromě toho se ale nestalo nic.

Takže můj dotaz zní: Proč? Proč se kratom již dávno nezařadil na seznam zakázaných látek, pokud to technicky šlo například s HHC, což okomentuji: pozdě, ale přece? Proč a co s tím tedy hodláte dělat, pane ministře? A hlavně kdy? Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Klára Dostálová: Také děkuji a požádám o odpověď pana ministra. Prosím.

Místopředseda vlády a ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek: Děkuji za ten dotaz, ale oba dva víme, že kratom a HHC jsou vnímány Světovou zdravotnickou organizací zcela rozdílně. Pozice kratomu - a publikace k tomu, a můžeme si je vyměnit, o rizicích, komplikacích - jsou úplně jinde než u HHC. HHC je semisyntetická látka, kratom je přírodní látka. Můžeme se bavit o objemu, ale určitě ne o míře rizik. Míra rizika u HHC a všech těch kanabinoidů, kterých je dneska přes sto, spočívá v tom, že jsou semisyntetické a že jsou extrahovány pomocí různých kyselin. Nemyslím si, že máme prostor na to, jít do detailů.

Máte naprosto pravdu, že ta novela zákona se zdržela. Nemáte pravdu, že novela ty látky dostává ze seznamu. V podstatě situace v Evropské unii je taková, a nejenom v Evropské unii, ale i všude na světě, že máte pouze několik možností. Buď je ta látka prodávána jako potravina nebo potravinový doplněk, a pak se dá regulovat cestou Ministerstva zemědělství, nebo je ta látka prodávána jako lék nebo lékový doplněk, a pak je regulována příslušnými agenturami - FDA, EMA a národními agenturami, jako je SÚKL v České republice, anebo je ta látka v tom, co jste řekla, že je šedá zóna, s tím já souhlasím, kdy - a tady já vidím hlavní problém - je ta látka prodávána jako něco, co není určeno ke konzumaci. V případě HHC tedy nevím, jak to prodávali - jako upomínkový předmět. Tak představme si, že by někdo prodával, co já vím, mezcal nebo slivovici jako upomínkový předmět. V té chvíli si to může koupit kdokoliv. Ten člověk vlastně podvádí. Prostě nikdo normální nemůže tvrdit, že gumoví medvídci nebo lízátka jsou upomínkové předměty, a pak tak jako mrkat: Můžete to sníst: To prostě takhle není a stát opakovaně v historii zakazoval různé výrobky, které připomínaly potraviny. Vzpomeňte si na mýdélka, která vypadala jako bonbony, vzpomeňte si na anilínové barvy a tak bych mohl pokračovat. ***