(16.40 hodin)
(pokračuje Jana Mračková Vildumetzová)
Musím říct, že opravdu to, co vláda říká, v žádném případě neplní a nedělá, a myslím si, že co se týče právě počtu úředníků, ten nárůst je tam, pořád se to nějakým způsobem navyšuje, a myslím si, že kde schovává ty lidi, jsou to právě v těch dohodách o provedení práce a v dohodách o pracovní činnosti, kdy nám nechce sdělit konkrétní pracovní místa. Takže já znovu žádám o zařazení tohoto bodu Vláda pětikoalice neplní své programové prohlášení a počty úředníků neustále stoupají. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji, paní poslankyně, za dodržení času. Nyní vystoupí přihlášená paní poslankyně Věra Adámková. Připraví se pan poslanec Kubíček a poté pan poslanec Lang. Prosím, máte slovo, pět minut.
Poslankyně Věra Adámková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené dámy a vážení pánové, dovolte mi, abych obrátila vaši pozornost k tématu, které - jestliže už o něm hovořím já - je velmi vážné. Jsem hluboce přesvědčená, že odborníci, o kterých budu dále hovořit, o něm musí vědět ještě dříve než já.
Jedná se o zdravotní stav v českém školství. Bohužel musím říci, že dochází k přetěžování jak žáků, tak pedagogického i nepedagogického sboru. Důvod nevím. Mnohokráte jsem se snažila zeptat se na to pana ministra Beka, bohužel to nemá žádný efekt, protože buď sem nechodí, tedy většinou sem nechodí, jinak se chová velmi slušně, ale nedozvím se výsledek. Na přímou otázku novinářů odpověděl, že základnímu školství nerozumí. Za to musím říct, že si cením té odpovědi, protože je pravdivá, ale v tom případě bych očekávala, že bude mít samozřejmě k dispozici odborníky, kteří základnímu a střednímu školství rozumí. Takže to, proč tady teď budu žádat o zařazení bodu, který by se jmenoval Problémy českého školství, jako prvního bodu dnešního dne je proto, že se na mě obracejí rodiny, většinou proto, že mají zdravotní problém. Je to proto, že třídy jsou přetížené, pedagogové jsou přetížení, nikdo nebere zřetel na strukturu žáků v jejich třídách a máme konkrétní případy, kde ve třídě je více než polovina žáků nemluvících česky. Já považuji takového učitele za hrdinu, protože to pravděpodobně nečekal - o Janu Amosu Komenském nehovořím - ale nikdo ostatní potom z těch velikánů. Aby nedošlo k mýlce, nejedná se samozřejmě, nemám tady teď na mysli jenom žáky z Ukrajiny, ale jsou tam jiné národnosti regionálně podle naší republiky, podle toho, kde tedy tyto jiné národnosti více žijí.
Samozřejmě ten problém je a není řešen. Ředitelé těchto škol mě ujistili, že už se snažili zajistit nápravu, ale bohužel neuspěli. Jaké to má konsekvence? Za prvé, řada těchto žáků se potýká s infekčními chorobami, řada těchto žáků má bolesti hlavy, řada těchto žáků - je to proto, že děti samozřejmě v určitém věku také zlobí, je to jejich přirozenost, znamená to, že se chovají jaksi normálně ke svému stavu - bohužel má více úrazů, které vznikají ve škole. Přesná čísla bych si potom připravila na bod, který by byl eventuálně zařazen. Co se týče pedagogů, stoupá nikoliv nemocnost - oni jsou velmi zodpovědní, čili nechodí na neschopenku - nicméně stoupá návštěva lékařů pro bolesti hlavy, pro stres a úzkost. Tak jestli toto je cíl našeho školství, tak jsme si ho dali špatně, přátelé, protože to, co chceme, je udržet kvalitu našeho školství, a to se nám v této situaci nedaří. Kdyby se dávaly proklamace, jaké chtěly do těch novin, protože - opakuji znovu, jestliže o tomto problému vím já a píší mi to ze zdravotních důvodů obvykle rodiny žáků mladších, anebo potom už pedagogové sami, tak je to špatně.
Další konkrétní případ z pátku minulého týdne. Paní, která léta pracuje jako vedoucí školní jídelny, přijde, má několik úrazů, protože oni nemají tři kuchařky, kde u školy, kde má 700 žáků, není možné nemít v 11 hodin hotový oběd. Takže tato paní proti svému pracovnímu zařazení - prosím, ona to nemá v pracovní smlouvě - si samozřejmě vezme nůž a jde loupat cibuli, protože jinak by nebyly schopny ty kuchařky uvařit, protože jich je prostě málo. To není o tom, jestli někdo chce, nebo nechce, prostě nejsou. Za poměrů, které nyní pracují (panují?), není samozřejmě ředitel schopen nikoho ani nabrat, protože mu nemůže dát odpovídající mzdu, potažmo to místo se mu vzalo.
Takže se domnívám, že od pedagogů chcete řešení kvadratury kruhu, ale to, jak známo, neudělaly ani jiné obory. Je to přetížený obor, kterému se nevěnujete jako vláda. Opakuji znovu, že bych ráda interpelovala pana ministra, ale ten tu buď není, nebo po pravdě řekne, že tomu nerozumí, za což si ho tedy vážím, ale to mě neuspokojuje od ministra. Čili prosím o zařazení prvního bodu dnešního dne, a to je Problémy českého školství s ohledem na zdravotní stav jak žáků, tak pedagogů a nepedagogů. Velmi prosím o zařazení tohoto bodu. Je to velmi důležité, protože nebudeme-li se věnovat naší mladé generaci, těžko bude potom v té staré generaci, a lidé, kteří zůstávají ve školství, začínají z mého pohledu být opravdu hrdinové. Děkuju.
Místopředsedkyně PSP Věra Kovářová: Děkuji. Ještě jste doplnila ten název - s ohledem na zdravotní stav jak žáků, tak pedagogů a nepedagogů. Děkuji.
Nyní je přihlášen pan poslanec Kubíček, připraví se pan poslanec Lang a poté paní poslankyně Pokorná Jermanová. Prosím.
Poslanec Roman Kubíček: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, já bych si dovolil navrhnout bod, který jsem nazval Hrozba energetické krize.
Jak jste měli tu čest, minulý týden vyšel článek o možném odstavení 15 % zdrojů energie vyrábějících energii z uhlí pana velkopodnikatele Tykače a k tomu se rozvířila velká debata, jakým způsobem to vlastně bude či nebude nahrazeno. Já bych se snažil upozornit na jednu maličkost. On vyrábí cca 15 % energie, kde ČEZ přispěchal s vysvětlením, že 15 % elektrické energie je schopen nahradit z vlastních zdrojů tím, že zvýší svoji vlastní výrobu a že nedojde k žádnému ohrožení. Nicméně bych si dovolil upozornit na několik atributů, které nebyly zahrnuty do této reakce.
Jak již víme, v globálu elektrickou energii vyráběnou z fosilních zdrojů začaly velkým způsobem ohrazovat emisní povolenky a jejich nekontrolovaný nárůst, který ovšem zasáhl i Českou republiku a celou Evropu dávno před vypuknutím války na Ukrajině, a potom do toho nebyla zahrnuta doba covidu a doba ekonomické recese, kdy došlo k poklesu efektivní výroby o 20 až 30 %, to znamená, že jsme se vrátili až do nějakého roku 2009 až 2010. Následky na sebe nemusí nechat dlouho čekat, protože nejenom tím, že dojde k ohrožení výpadku 15 % elektrické energie, ale tím, že budeme tlačit na uzavření uhlí, nebudou mít dostatek uhlí v čase ani elektrárny ČEZu. Pořád hovoříme o tom, že jsme na nějakých 20, 30 % dolů, co je ta výroba, a pokud budeme chtít nastartovat výrobu, musíme očekávat, že požadavky na výrobu elektrické energie se budou zvyšovat.
V původním Green Dealu se považovala za náhradní zdroj výstavba plynových elektráren, nicméně v České republice neustále přešlapujeme na místě a o těchto elektrárnách se pořád jenom mluví, ale výstavba ani jedné z nich nezačala. Jádro je běh na dlouhou trať a já se ptám, co se stane po naplnění černého scénáře v roce 2025 až do roku 2030, kdy přes výstavbu fotovoltaik a větrných elektráren dojde k navýšení výkonu elektrické energetické soustavy pouze o 10 %. Pořád mi to tam dává nějaký deficit a výstavba plynových elektráren je doba schvalovacího procesu minimálně na pět až sedm let. ***
