(15.00 hodin)
(pokračuje Andrej Babiš)
Tady ten provládní deník Právo píše: "Policie jde po podezřelých nákupech zbraní a munice." To je důsledek tragédie na Filozofické fakultě, takže by bylo dobré, aby někdo dohlížel na to, jestli v rámci té strašné války na Ukrajině si někdo nemastí kapsy. Já z toho nemám dobrý pocit. Vy jste z toho udělali super píár, všude se o tom mluvilo. Pan Lipavský stále tvrdí: ještě víc a víc a víc. Ale víte, svět zbrojařů je malý a většinou jich není moc, takže v rámci těch struktur oni o sobě samozřejmě vědí. Takže by bylo dobré ukázat vlastně, za kolik to kdo nakupuje, za kolik to kdo prodává, a jelikož je to těžké zboží, doprava tam nehraje až takovou roli. Jsem na to zvědav, na tu odpověď. Bylo by dobré, abychom přesně věděli. Pokud Němci jsou ochotni říct německým daňovým poplatníkům: Ano, my dáváme, tak ale je potřeba, aby se vědělo, jak se to nakupuje, kdo to nakupuje, abychom měli z toho nějaký pocit. Takže to je ten bod Munice. Znovu opakuji, že by bylo absolutně nemorální, kdyby zase někdo ty Ukrajince okradl, jako se to stalo v té kampeličce.
Potom mám tady velice populární téma, to je samozřejmě téma, které máme stále na stole. Ten bod se nazývá mír - Mír a NATO. Když se podíváme do Wikipedie, mír je definován takto: "Mír je stav, kdy mezi lidmi, skupinami a státy nevládne nenávist a konflikty mezi sebou nevedou k hromadnému násilí." Podle Ottova slovníku je to "požehnaný a blahodárný stav tichosti a dobré vůle mezi lidmi, národy a státy jakožto opak sporu, různic a války". V mezinárodní oblasti je charakterizován tím, že "státy vůči sobě nepoužívají ozbrojené síly". Vnitrostátní mír znamená, že "skupinové zájmy se neprosazují fyzickým ani psychickým násilím". Mír je nutnou, i když ne dostačující podmínkou pro dobrý život lidí i společnosti. Růst státní pomoci a rozvoj vojenské techniky včetně jaderných zbraní činí válku podstatně nebezpečnější, než byla v minulosti, a posiluje tak potřeba míru." To je citace z Wikipedie. Citaci ze Severoatlantické smlouvy, která je ze 4. dubna - teď jsme si připomněli 75 let - jsem vám už četl: "Článek 1. Smluvní strany se zavazují" - jak je uvedeno v Chartě OSN - "urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastni, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoliv způsobem neslučitelným s cíli OSN."
Proč chtít mír? Prosazování míru i v době konfliktu je fundamentální nejenom pro obnovení stability a bezpečí, ale také pro zachování humanity. Teď mluvím samozřejmě nejenom o válce na Ukrajině, ale mluvím i o konfliktu Izrael-Hamás. To je všude, kde jsou války, všude. Je to pro zachování humanity, rozvoje společnosti a ochranu budoucích generací. Tato úvaha se bude zabývat klíčovými důvody, proč je důležité usilovat o mír, i když se zdá, že válka dominuje horizontu.
Prvním a nejzákladnějším argumentem pro prosazování míru je ochrana životů. Válka s sebou přináší smrt, utrpení a devastaci, které nejvíce postihují civilní obyvatelstvo. Usilování o mír a vyjednávání o příměří mohou zabránit dalším ztrátám na životech a mohou poskytnout nezbytnou humanitární pomoc těm, kdo ji nejvíce potřebují. Ano, humanitární pomoc. Víte, co teď nejvíc potřebují na Ukrajině? Ano, jasně, potřebují tu munici, ale potřebují dezinfekci. Ty příběhy, které poslouchám, když tam leží raněný voják, kterému bohužel z břicha jsou vidět střeva, a vedle je další, který má zraněnou ruku, a pokud ta infekce z toho střeva se dostane do ruky, ten voják přijde o ruku. To jsou reálné příběhy. Ano, i humanitární pomoc je strašně důležitá.
Válka má také katastrofální dopad na ekonomiku, jak na místní, tak na globální úrovni. Infrastruktura je ničena, ekonomické aktivity jsou přerušeny a to vede k obrovským finančním ztrátám a dlouhodobému chudnutí postižených oblastí. Prosazování míru napomáhá obnově a udržitelnému rozvoji a tím se zabraňuje dalšímu ekonomickému úpadku. Válka často prohlubuje historické rozpory a nepřátelství, zatímco mírové iniciativy mohou pomoci vytvářet dialog a porozumění mezi znepřátelenými stranami. Prosazováním míru se otevírají cesty k diplomatickým řešením, která mohou vést k trvalému urovnání sporu a k budování vzájemného respektu a spolupráce.
Konflikty mají dlouhodobý dopad na děti a budoucí generace včetně psychologických traumat, přerušení vzdělání a ztráty domova. Prosazování míru je klíčové pro zajištění, že budoucí generace nebudou muset nést břemeno současných bojů a mohou růst v bezpečném a stabilním prostředí. Globální stabilita a bezpečnost v dnešním propojeném světě může lokální konflikt rychle eskalovat do regionální, nebo dokonce globální krize. Prosazování míru pomáhá předcházet šíření konfliktů a udržovat globální stabilitu, což je v zájmu všech států a mezinárodních organizací.
Závěr: i když může být těžké hledat cesty k míru v době, kdy se zdá, že válka a konflikt jsou všudypřítomné, je toto úsilí nezbytné pro ochranu životů, ekonomiku, sociální strukturu, budoucí generace a globální stabilitu. Prosazování míru není jen morální imperativ, ale praktická nutnost pro budování lepšího světa pro všechny.
Já jsem samozřejmě mluvil o míru a teď, když vidím ty komentáře těch různých novinářů, že vlastně Pellegrini vyhrál na základě toho, že chce mír, a Babiš prohrál, protože chce mír - tehdy se děti bály, teď už se nebojí, tak je to úplně absurdní. Ano, paní předsedkyně Pekarová také o tom mluvila v televizi, že... Já jsem to vlastně opakoval, tedy vlastně Pellegrini to opakoval, že u nás tedy ti voliči... Ale myslím, že to nebylo o tom, protože je pravda to, že jednání o míru už se vedla. Vedly je některé členské státy NATO a nedopadly. No, nedopadly, protože ve finále zkrátka - to je z veřejných zdrojů - do toho hodil vidle Boris Johnson. Paní předsedkyně Pekarová - teď to neumím ani najít - tvrdila, že zkrátka... Co jste to říkala, paní předsedkyně? (Listuje v materiálech.) "akoví nezodpovědní politici, jako je Babiš nebo Okamura vytvářejí dojem, že snad Putin je připraven k jednání."Já žádný takový dojem nevytvářím. Já jsem v listopadu 2019 na obědě se Zelenským a na tiskovce podpořil Ukrajinu. To bylo rok po tom, co všichni politici světa byli v Paříži s Putinem a tvářili se, že anexe Krymu je v pořádku, takže tohle jsem nikdy neřekl.
Teď, když vidím v televizi, že tam někdo vyjednává nějaké věci - ale to není naše role. Naše role je v tom, že my jsme přesvědčeni o tom, že pokud mezi Izraelem a Hamásem také bylo příměří, které se vyložilo na nějakém jednání, tak pokud o tom mluvíme, zkrátka je to možné. Samozřejmě to dělají i politici, kteří mají na to nějaký vliv. My na to vliv tady nemáme a vládní garnitura ani nemá zájem, ale samozřejmě pokud máte nějaké kontakty v zahraničí, slyšíte, že tam už něco probíhá, že nějaký prezident nějaké země NATO půjde někam na návštěvu, s někým jedná, něco mělo být, něco není, ano? Takže vlastně i tihle lidi si uvědomují, že by bylo dobré najít nějaké řešení. ***
